Jak jsem rodila já

Jak se narodil Honzíček
Začalo to v neděli 12.6.05 kdy mě začala odcházet hlenová zátka, ale jinak se nedělo vůbec nic, žádné bolesti, dokonce i poslíčci ustali, jen manžel dostal z toho stresu nějaké bolení.
V pondělí jsem byla objednaná normálně do poradny, takže jsem nevyšilovala a ráno naklusala na monitor a do poradny. Tam se ukázalo, že mi vážně odchází hlenová zátka, ale jinak že se neděje nic. Nález nezralý, kontrakce na monitoru jedna hodně slabá, takže mě doktor řekl, že to na porod nevypadá, a že nejspíš neporodím ani do termínu ( 18.6.05) a budeme přenášet. Dost mě to naštvalo, protože se mi přenášet vůbec nechtělo a tak jsem se rozhodla to trochu popohnat. Celý den jsem běhala po městě a nakupovala, doma uvařila pikantní čínu, dala si litr čaje z maliníku, lžičku lněného semínka a když přišel manžel domů z práce tak ještě horkou sprchu a „prostaglandinkovou kůru".
V noci okolo druhé mě probudil divný tlak, nechtěla jsem tomu věnovat pozornost a dál spát, ale nějak to už nešlo opakovalo se to po 10 minutách a to trvalo celou noc. Ani sprcha to nerozehnala, takže kontrakce. Ráno jsem to řekla manželovi, ale protože jsem měla kontrakce stále po 10 minutách domluvili jsme se že zatím zůstanu doma a kdyby něco tak budu volat. Podařilo se mi dopoledne na hodinku usnout, ale po probuzení se nic nezměnilo, pořád pravidelné kontrakce po 10 minutách. Takže jsem celý den doma uklízela, vařila a prala, aby to bylo vše ok, kdyby náhodou. Když přišel kolem 18 hodiny manžel z práce, měla jsem kontrakce po 7-8 minutách. Už jsem byla docela vyčerpaná a naštvaná, ale řádně poučená, že se nemám hrnout do porodnice dřív než s kontrakcemi po 4-5 minutách jsme i nadále zůstávali doma.
Okolo 23 hodiny byli konečně po 5 minutách, tak jsme začali shánět sanitku, která nás odveze do porodnice. Měli jsme 6 čísel, ale ani na jednom neměli volný vůz a tak pro nás přijela rychlá (155). Přijeli s majáčkem, ale pak zkonstatovali, že to není urgentní a jeli jsme už bez majáčku. Manžela do sanitky nevzali a tak musel na autobus. To už bylo půl jedné. Po příjezdu do porodnice, vyplnění papírů, natočení monitoru a prohlídce, porodní asistentka konstatovala, že to do rána nebude a že jestli chce jít manžel (který mezi tím dorazil) ještě domů se vyspat tak může a že ho pak zavolají. Nechtěl a tak nás odvedli na porodní box. Do šesti do rána jsem měla kontrakce po 4 minutách. To bylo v pohodě, hopsala jsem na baloně, asi hodinku byla ve vaně a pak na vaku. Dostala jsem algifenovou injekci od bolesti a nálev. Šlo to pěkně, ale pomalu a tak mi v šest protrhli plodovou vodu aby to trochu urychlili. Jestli jsem si do té doby myslela, že mám silné bolesti tak to co přišlo po tom se nedá ani popsat. Stále jsem měla kontrakce po 3-4 minutách, ale když byla, tak mě bylo na umření.
O půl deváté přišla doktorka a řekla že jsem otevřená na 8 cm a že je tam ještě nějaká nezašlá blána, tak do mě šáhla přetáhla ji přes hlavičku a prohlásila, že jdeme tlačit. Odbelhala jsem se na porodní křeslo, dala nohy na kozu a bylo mě už úplně jedno co se semnou děje. Tlačení byla nejhorší část porodu, moc mě to nešlo a i když jsem se moc snažila, tlačila jsem do hlavy. Hrozně to bolelo a když se říká, že je nejtěžší vytlačit hlavičku, tak mě museli nastřihnout ještě i na ramínka. Příšerně jsem křičela, ale dost mě to pomáhalo. Po druhé kontrakci jsem prohlásila, že už nemůžu a tak na mě můj muž, jinak tichý a plachý člověk, úplně zakřičel že musím a já jsem mu za to velmi vděčná, bez něho bych to asi nezvládla. Na třetí kontrakci jsem vytlačila náš uzlíček a jediné co si s té chvíle pamatuji, že jsem mrkla na hodiny 8:55 a že jsem měla pocit, jako by mi dal někdo na břicho nasáklou houbu. To už ale maličký křičel, manžel přestřihl pupeční šňůru a já se v šokovém stavu snažila vydýchat.
Honzíček měl 3850g a 51cm. Placentu ze mě vytahovali násilím a tak mi potrhali nějaké blány, což mělo za následek dost silné krvácení a následně ještě 2 injekce na odloučení. Po šití, velmi rychlém pomazlení a přiložení k prsu nás s mimískem vyšoupli z porodního boxu, protože už tam byla ve „frontě" další maminka.
Rodila jsem celkem 31 hodin, z toho 23 hodin v pohodě doma, 5 hodin snesitelných v porodnici a poslední 3 hodiny příšerných bolestí na konci kterých jsem dostala ten nejkrásnější dárek v životě. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jak se narodil Tomášek

Začalo to vlastně úplně stejně jako první porod a to odchodem hlenové zátky v neděli 28.1.2007 po obědě. Po zkušenostech z minula jsme již věděli, že to neznamená nic jiného, než to, že se porod blíží a v nejbližších dnech to bude. S odchodem hlenové zátky se dostavili i velminepravidelní poslíčci, což bylo sice dost nepříjemné, ale dalo se to vydržet. Okolo 19 hodiny se však stávali pravidelní a tak jsme začali stopovat a přemýšlet, kde jsou čísla na sanitky, koho povolat na hlídání Honzíčka a co všechno ještě udělat a sbalit. Tradičně před půlnocí byli kontrakce po 5 minutách, tak jsme se rozhodli, že pojedeme do porodnice. Zavolala jsme sisanitku a Táta volal babičku,která měla přijet na hlídání Honzíčka.
Cesta do porodnice proběhla bez problému i napříč tomu, že bylo velmi hnusné a větrné počasí. Do porodnice jsem dorazila okolo půl jedné v noci a po prohlídce porodní asistentka konstatovala, že rozhodně ještě nerodíme, že jsou to stále ještě poslíčci a že jestli chci, tak můžu jet klidně domů, ale že sanitkou to už nejde, protože pojišťovna hradí jenom cestu do porodnice. Nakonec jsme se dohodli, že už tam zůstanu a budeme čekat. Zavolala jsem tuto neradostnou zprávu manželovi, ať nejezdí, že ještě nerodíme a ať jde klidně spát. Potom mě porodní asistentka napojila namonitor a vyplnily jsme všechny možné a hlavně ty nemožné dotazníky a formuláře. Pak mě odvedla na pokoj a řekla, že mi dá dva čípky od bolesti a pokud to půjde, ať zkusím spát. A to byl podle mě problém, protože ono to šlo.Když jsem se okolo 6 probudila, kontrakce jsem neměla žádný a nález skoro nezralejší než při příjmu. To se právě měnili směny a tak přišla moc hodná paní doktorka domluvit se, co dál. Nakonec jsme se dohodly, že jestli to nezačne do 8 hodin, tak mi dá tabletu na vyvolání, abych začala rodit, když užjsem tam…
Do osmi se samozřejmě nic nezměnilo a tak mi paní doktorka zavedla tabletu a řekla, že můžu zavolat manžela, aby tu byl se mnou. Po zavedení tablety jsem musela půl hodiny ležet a během té doby přišel manžel. To už jsem dostávala opravdové bolesti a tak jsem byla ráda, že už je tam táta se mnou.Byly opravdu velmi intenzivní a tak jsem se snažila, jak to jen šlo, se hýbat a natřásat, aby miminko kleslo a mohli jsme rodit. Bohužel to ale nemělo skoro žádný účinek a tak přišla na řadu další tableta okolo 11 hodiny. Po zavedení druhé tablety jsem musela opět půl hodiny ležet a byla jsem napojena na monitor. Byla to velmi perná půlhodinka, protože bolesti byly ohromně silné a dlouhé. Syčela jsem jako mašinka a snažila jsem se si vsugerovat, že to nebolí a nic to není. Na pár stahů to zabralo, ale nic moc. Po vypršení oné půlhodinky jsme s manželem utíkali do sprchy, kde jsem se u:,–(ila na balon a přála si umřít, protože bolesti byli opravdu nesnesitelné. Strávili jsme tam skoro půl hodinu a po cestě na pokoj jsem si zbaběle řekla o injekci od bolesti:0))) výsměch, vůbec to nezabralo a pořád jsem se otevírala jen veeelmi pomalu. Na pokoji už to bylo opravdu k nevydržení a tak jsem tam poskakovala, syčela jak lokomotiva a „tancovala břišní tance" jak šílená a mezi kontrakcemi jsem se snažila co nejvíc relaxovat.
12:30 mi paní doktorka protrhla plodovou vodu a naposledy mě napojila na monitor. Opět snaha o maximální sugesci, opět mašinka a tentokrát i psík a vůbec všechno, co byl můj mozek schopný vymyslet, abych ty stahy přežila. Po odpojení monitoru jsem z vypětím všech posledních sil vstala z postele a byla přesvědčena o tom, že už to opravdu dlouho nevydržím a že ho vytlačím za každou cenu. Porodní asistentka mi ale pořád tvrdila, že nejsme otevření na tlačení a že to musím ještě vydržet a netlačit, jinak že mi oteče hráz a porod bude delší a komplikovanější. Vydržela jsem to asi 5-6 stahů, ale pak jsem dostala stah, který mi úplně podlomil kolena a já začala ječet, že jdu tlačit, že to zvládnu a prostě ho vytlačím. Porodní asistentka mi nadala, ať nevyvádím a netlačím, že jsem začala zbytečně krvácet, ale odvelela mě na porodní postel a striktně nařídila, že ji teď musím poslouchat a že při příštím stahu zkusíme tlačit.
To už byl plný pokoj lidí, já ležela na lůžku a čekala na stah, maximálně přesvědčena o tom, že miminko vytlačím za každou cenu. Když přišel stah tlačila jsem ze všech sil a snažila se poslouchat porodní asistentku, co mi říkala, ale moc jsem ji nevnímala. No i tak ten jeden stah stačil na to, aby světlo světa spatřil náš druhorozený syn Tomášek (3790g, 50cm), kterému stejně jako bráškovi přestřihl pupeční šňůru tatínek a který křičel jako tygr.
Po nejnutnějším ošetření miminka a po zašití maminky (Tomášek mě sakra potrhal, takže šití bylo hodně a objevil se i nějaký ten hematom) se Tomášek přisál k prsu a skoro to vypadalo, že se mě nikdy nepustí. Závěr porodu byl úžasně krátký a krásný, takže vše co bylo před tím i potom, je zapomenuto a zbyl jen překrásný pocit z miminka, které je zatím (10.2.07) úžasný hodný andílek.