"Ukradený" porod
- Porod
- Lacenka
- 04.04.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak máme Lidušku. Narodila se v pondělí 29.3.2010 v 16:10 hod. 39+6tt a tolik pospíchala na svět, že spatřila světlo světa doma v koupelně jen s maminkou. Jak to všechno bylo? Ze začátku to vypadalo úplně normálně...
První fotka na světě v sanitě RZ
- 3
Liduška druhý den
Liduška v porodnici
Kluci si přišli pro sestřičku
Tak máme Lidušku. Narodila se v pondělí 29.3.2010 v 16:10 hod. 39+6tt a tolik pospíchala na svět, že spatřila světlo světa doma v koupelně jen s maminkou. Jak to všechno bylo? Ze začátku to vypadalo úplně normálně…
V neděli jsme s klukama opekli buřty na zahradě a po vykoupání všech jsme se uložili ke spánku. Já jsem ale spát nějak nemohla, dostala jsem „z těch buřtíků“ průjem a tvrdlo mi břicho (asi z toho, jak jsem rozdělávala ten oheň a tak 
) O půl jedenácté jsem kradmo mrkla na hodiny a zjistila, že jakási pravidelnost tu je, něco mezi 7-10 minutami a spát se u toho fakt nedá, takže jsem se vyplížila z ložnice, abych manžela nevzbudila, potřeboval si odpočinout do práce, a šla si uvařit maliníkový čaj a sedla si v jídelně do křesla. Pospávala jsem, ale kontrakce se po těch 10 minutách hlásily fakt docela pravidelně. Pak byl na chvilku klid a tak jsem strávila celou noc v křesle, přemýšlením jestli je to už ono… V 5 se probral manžel a tak jsem si šla dát vanu, abychom tedy věděli, na čem jsme. Po té stahy vymizely a tak jsem manžela poslala normálně do práce. Za chvíli jsem si vzbudila kluky, abych je vypravila do školky a mohla odjet na normální poradnu k doktorovi. Stahy se vrátily a tak jsem si byla celkem jistá, že se schyluje k porodu, ale já rodím vždy dlouho a tak nebyl důvod k panice a byla jsem napjatá jak struna, co se od dr. dovím. Původně jsem chtěla jet vlakem, ale nějak mi to nedalo, nechtělo se mi kodrcat se 1,5 hodiny vlakem a tak jsem nakonec hodila porodní tašku do auta a jela autem.
U dr. mi natočili monitor, u kterého už jsem tři stahy celkem šikovně prodýchávala, ale jaké bylo překvápko, když dr. zkoukl monitor a pravil že tam žádná děložní činost není a tak pokud mám nějaké bolesti, jsou to jistě jen poslíčci. Pak jsem hupsla na kozu a tam mě dorazil úplně, neb nález nezralý, hlavička prý je vysoko, prostupná tak max. na špičku prstu a čípek 1,5 cm dlouhý tuhý. Napsal mi zprávu do porodnice, kam mě tímto předal a poslal mě domluvit se na poradnu po termínu, prý do toho 30.3. určitě neporodím.
Při odchodu (11:30 hod.) se mi chtělo brečet, tohle že jsou jen poslíčci? Proboha, jak teda bude vypadat porod? Dobelhala jsem se do porodnice, cestou drtila zábradlí u jednoho chutnýho poslíčka a tam na příjmu zamávala pod nosem PA lejstrem od dr., že se jdu domluvit na poradnu po termínu, ale že mi už není vůbec dobře a asi se něco děje. Ta mrkla do papíru, přečetla si nález od dr., řekla že to pan doktor všechno před půl hodinkou zkontroloval a objednala mě na pátek 2.4. do poradny. A tak jsem jela domů.
Dom jsem přijela okolo druhé odpo, okamžitě si napustila vanu a vlezla do ní, nějakou chvilku jsem se rochnila, kontrakce se nijak nezměnily, ani nezmizeli, ale ani se nestupňovali, pořád těch 10-12 minut, tak jsem zasedla na emimino a stěžovala si holkám v diskuzích, jak jsou ti poslíčci hnusní a že jsem úplně nemožná, když mě to tak moc bolí … 15:10 jsem odtud odcházela s tím, že jedu pro kluky do školky. Nicméně se mi fakt nechtělo, tak jsem volala babičce, aby je vzala, že je mi fakt hodně zle. Hned na to jsem se naštvala a zavolala si převozovou sanitu, že teda pojedu zbytečně brzo do porodnice, ale aspoň se stihne epidurál … Následující chvíle už byly docela perný, nedokázala jsem si představit, jak mě v porodnici uváže PA na monitor a budu odpovídat na ty stupidní otázky. Asi dvakrát jsem volala s manželem, ať vyrazí z práce směr porodnice, že tam mířím taky … 15:47 přišel první stah, co mě přinutil si malinko přitlačit, hodila jsem si teda tašku do předsíně, za dvě minuty přišel další a to už mě vylezly oči z důlků. Rychle do kabelky pro klíče, že půjdu otevřít dveře, aby se sem při nejhorším ten záchranář dostal. V půlce cesty přišel další stah a praskla mi voda… Průser, bylo mi jasný, že porodím doma, utíkala jsem už s hlavičkou napasovanou na hrázi otevřít ty dveře a ještě jsem musela vyběhnout nahoru do patra do koupelny, kde byli aspoň nějaký ručníky na zabalení miminka, až vykoukne (tolik jsem se domaporodu během těhu bála, že jsem přečetla snad všechny příběhy, co na netu jsou). Po cestě do schodů jsem vytáčela 155 a začla ječet na operátorku, co se děje, jak se jmenuju a kde bydlím. Po doběhnutí do koupelny jsem klesla na osušku k zemi a akorát přišel další stah, hlavička byla skoro venku, operátorka na mě cosi mluvila, moc jsem ji neposlouchala, pořád jsem jí opakovala, že rodím a že mám už hlavičku mezi nohama. Její rady mi v tu chvíli přišly skoro k smíchu (nachystejte si pro mimi čistý ručníky, schoulete se do klubíčka … hahaha) byla jsem schopna akorát tak polosedět na boku a čekat na další stah, kdy mě ta doba přišla jako věčnost … Pak přišel a zrovna v té chvíli se ozval dole u dveří převozový saniťák, ječela jsem jak hysterka, takže pro něho nebyl problém mě najít, ale než vyběhl schody, tak už malá ležela na osušce a pokníkávala, takže jsem věděla, že je po všem a že jsme to zvládli SAMI dvě … Během následujících pár minutek malou odsál, utíral do osušek, co jsem mu podávala a už mu za zádama stáli andělové z rychlé záchranné a přebral si nás pan doktor. Pupečník mezi tím dotepal, tak ho přestřihl, maličkou zabalili do čistých voňavých osušek, co jsem jim podala, pak do termo folie a jelo se s majáčkem a velkým povykem do porodnice. Placentu jsem porodila v sanitě.
V porodnici už čekal náš tatínek, kterému jsem už stihla zavolat, že jsme na světě a celý houf porodníků, PA a lékařů z novorozeneckýho. Vše se malinko uklidnilo, když zjistili, že je vše naprosto v pořádku, že se má malá čile k světu (ani neprochladla, jak ji sestra od RZ cestou tiskla) a že maminka je taky „v pohodě“. O tom, že jsem byla potrhaná, totálně vyplašená, v šoku a neskutečně unavená, není třeba psát. Hlavně jsem totiž byla neuvěřitelně šťastná, že jsme na živu a že to dobře dopadlo.
Nikdy v životě jsem nechtěla rodit doma, holky v diskuzích jistě potvrdí, že to byla moje noční můra celé těhotenství a už nikdy bych si to nechtěla zopakovat (no naštěstí nám snad ty tři děti stačí). Měli jsem tentokrát obrovské štěstí a asi máme nahoře už opravdu takový zástup strážných andělů, že na nás dali pozor.
Liduška je naše štěstíčko, zatím je klidná, hodná, krásně pije a přibírá. Na to, jak se zbrkle hnala na svět, tak snad bude klidné a spokojené dítě.
A proč ukradený porod? To, že opravdu rodím, jsem si uvědomila 20 minut před samotným porodem. Celou dobu předtím jsem si „nadávala“, jaká jsem hysterka, že přece dr. musí poznat známky blížícího se porodu. Ale asi to tak prostě vždy být nemusí, ani dr. nemají věšteckou kouli a stav se zřejmě měnil opravdu velice rychle …
Přečtěte si také
Tchyni je 80, ale celé léto nás honila po své zahradě. Makali jsme jak diví
- Anonymní
- 06.09.26
- 6515
Tchyni je sice osmdesát, ale pořád je bohužel při síle. Když k ní přijedeme, stává se z ní doslova generál. Než stačíme vystoupit z auta, už ví, co budeme dělat. Jeden pleje záhony, druhý stříhá...
Byt byl psaný na exmanžela. O peníze jsem pak bojovala roky
- Anonymní
- 06.09.26
- 3781
Když jsme se s manželem před lety rozhodli koupit byt, vůbec mě nenapadlo, že jednou budu stát před otázkou, jestli z něj vůbec něco dostanu zpátky. Byli jsme manželé, měli jsme společný účet,...
Moje dcera má novou učitelku. Byla zvyklá na vstřícný tón, teď jí čeká křik
- Anonymní
- 06.09.26
- 2730
Moje dcera právě nastoupila do druhé třídy. K našemu překvapení nás všechny čekala velká změna. První školní den nám představili novou učitelku. Bez předchozí informace, bez debat, prostě tam byla...
Pětileté dítě bez angličtiny? Podle rodiny mu prý ničím budoucnost
- Anonymní
- 06.09.26
- 1258
Začalo září, děti nastoupily do školky a já šílím. Být mámou v dnešní době totiž znamená, že musíte mít z dítěte už v pěti letech pomalu olympionika a diplomata. Pokud vaše dítě nemá na každý den...
Nesnáším září. Končí letní pohoda a začíná chaos, vstávání, výdaje a kroužky
- Anonymní
- 06.09.26
- 1088
Nevím, jak to mají ostatní rodiče. Některé mé kamarádky se na září dokonce těší. Ale já patřím mezi ty, kteří by si přáli, aby prázdniny nikdy neskončily.
Syn přišel ze školy s tím, že je chudý. Nesmím ale promluvit s učitelkou
- Anonymní
- 05.09.26
- 34575
Když začal první den školy, byl to pro nás něco jako oslava Nového roku. Všichni jsme byli natěšení, co nás nového čeká, kam se ten rok posuneme a jak nový školní rok bude vypadat. První dny byly...
Můj muž čekal deset let, až změním názor. Když jsem ho nezměnila, odešel
- Anonymní
- 05.09.26
- 25709
Když jsme se s Petrem poznali, bylo mi osmadvacet let. Děti jsem nechtěla a nijak jsem to neskrývala. Ne proto, že bych je neměla ráda. Nemám problém si pochovat kamarádčino miminko nebo vzít...
Tři měsíce jsme to odkládali. Když na „to“ došlo, přišlo „měkké“ zklamání
- Anonymní
- 05.09.26
- 56513
Skoro tři měsíce jsme kolem sebe s Petrem kroužili. Bylo to to krásné, jemně vzrušující období, kdy se navzájem napínáte, držíte za ruce, povídáte si dlouho do noci a přemýšlíte, kdy konečně padne...
Myslela jsem, že jedu na dovolenou bez dětí. Pak jsem dorazila k moři
- Anonymní
- 05.09.26
- 28643
Když jsme letos vybírali dovolenou, měla jsem jedno jediné přání. Nejet do hotelu, který je plný rodin s malými dětmi.
„Tohle nikam nedávej.“ Jedna věta dcery změnila můj pohled na sociální sítě
- Anonymní
- 05.09.26
- 7714
První fotku své dcery jsem dala na internet snad ještě v době, kdy ani nebyla na světě. Fotku ultrazvuku, břicha, pak z porodnice. Před patnácti lety jsem měla pocit, že musím všechno sdílet na...
Jsi velká šikulka a máš můj obdiv, jak jsi to všechno perfektně zvládla.
Jsi opravdu hrdinka, zvládlas to SAMA!!! 
. Já bych to takhle bezvadně nezvládla 
. Lidušce i mamince - hodně zdravíčka a štěstíčka. M.
)
(stejně tak se to stalo jedné známé). člověk holt nikdy neví, osušky si raději tedy též připravím 
.
Ale zvladla jsi to na vybornou, patri ti muj obdiv 
. Liduška bude určitě adrenalinový človíček, když si vybrala takhle se narodit 
