"Ukradený" porod
- Porod
- Lacenka
- 04.04.10 načítám...
Tak máme Lidušku. Narodila se v pondělí 29.3.2010 v 16:10 hod. 39+6tt a tolik pospíchala na svět, že spatřila světlo světa doma v koupelně jen s maminkou. Jak to všechno bylo? Ze začátku to vypadalo úplně normálně...
První fotka na světě v sanitě RZ
- 3
Liduška druhý den
Liduška v porodnici
Kluci si přišli pro sestřičku
Tak máme Lidušku. Narodila se v pondělí 29.3.2010 v 16:10 hod. 39+6tt a tolik pospíchala na svět, že spatřila světlo světa doma v koupelně jen s maminkou. Jak to všechno bylo? Ze začátku to vypadalo úplně normálně…
V neděli jsme s klukama opekli buřty na zahradě a po vykoupání všech jsme se uložili ke spánku. Já jsem ale spát nějak nemohla, dostala jsem „z těch buřtíků“ průjem a tvrdlo mi břicho (asi z toho, jak jsem rozdělávala ten oheň a tak 
) O půl jedenácté jsem kradmo mrkla na hodiny a zjistila, že jakási pravidelnost tu je, něco mezi 7-10 minutami a spát se u toho fakt nedá, takže jsem se vyplížila z ložnice, abych manžela nevzbudila, potřeboval si odpočinout do práce, a šla si uvařit maliníkový čaj a sedla si v jídelně do křesla. Pospávala jsem, ale kontrakce se po těch 10 minutách hlásily fakt docela pravidelně. Pak byl na chvilku klid a tak jsem strávila celou noc v křesle, přemýšlením jestli je to už ono… V 5 se probral manžel a tak jsem si šla dát vanu, abychom tedy věděli, na čem jsme. Po té stahy vymizely a tak jsem manžela poslala normálně do práce. Za chvíli jsem si vzbudila kluky, abych je vypravila do školky a mohla odjet na normální poradnu k doktorovi. Stahy se vrátily a tak jsem si byla celkem jistá, že se schyluje k porodu, ale já rodím vždy dlouho a tak nebyl důvod k panice a byla jsem napjatá jak struna, co se od dr. dovím. Původně jsem chtěla jet vlakem, ale nějak mi to nedalo, nechtělo se mi kodrcat se 1,5 hodiny vlakem a tak jsem nakonec hodila porodní tašku do auta a jela autem.
U dr. mi natočili monitor, u kterého už jsem tři stahy celkem šikovně prodýchávala, ale jaké bylo překvápko, když dr. zkoukl monitor a pravil že tam žádná děložní činost není a tak pokud mám nějaké bolesti, jsou to jistě jen poslíčci. Pak jsem hupsla na kozu a tam mě dorazil úplně, neb nález nezralý, hlavička prý je vysoko, prostupná tak max. na špičku prstu a čípek 1,5 cm dlouhý tuhý. Napsal mi zprávu do porodnice, kam mě tímto předal a poslal mě domluvit se na poradnu po termínu, prý do toho 30.3. určitě neporodím.
Při odchodu (11:30 hod.) se mi chtělo brečet, tohle že jsou jen poslíčci? Proboha, jak teda bude vypadat porod? Dobelhala jsem se do porodnice, cestou drtila zábradlí u jednoho chutnýho poslíčka a tam na příjmu zamávala pod nosem PA lejstrem od dr., že se jdu domluvit na poradnu po termínu, ale že mi už není vůbec dobře a asi se něco děje. Ta mrkla do papíru, přečetla si nález od dr., řekla že to pan doktor všechno před půl hodinkou zkontroloval a objednala mě na pátek 2.4. do poradny. A tak jsem jela domů.
Dom jsem přijela okolo druhé odpo, okamžitě si napustila vanu a vlezla do ní, nějakou chvilku jsem se rochnila, kontrakce se nijak nezměnily, ani nezmizeli, ale ani se nestupňovali, pořád těch 10-12 minut, tak jsem zasedla na emimino a stěžovala si holkám v diskuzích, jak jsou ti poslíčci hnusní a že jsem úplně nemožná, když mě to tak moc bolí … 15:10 jsem odtud odcházela s tím, že jedu pro kluky do školky. Nicméně se mi fakt nechtělo, tak jsem volala babičce, aby je vzala, že je mi fakt hodně zle. Hned na to jsem se naštvala a zavolala si převozovou sanitu, že teda pojedu zbytečně brzo do porodnice, ale aspoň se stihne epidurál … Následující chvíle už byly docela perný, nedokázala jsem si představit, jak mě v porodnici uváže PA na monitor a budu odpovídat na ty stupidní otázky. Asi dvakrát jsem volala s manželem, ať vyrazí z práce směr porodnice, že tam mířím taky … 15:47 přišel první stah, co mě přinutil si malinko přitlačit, hodila jsem si teda tašku do předsíně, za dvě minuty přišel další a to už mě vylezly oči z důlků. Rychle do kabelky pro klíče, že půjdu otevřít dveře, aby se sem při nejhorším ten záchranář dostal. V půlce cesty přišel další stah a praskla mi voda… Průser, bylo mi jasný, že porodím doma, utíkala jsem už s hlavičkou napasovanou na hrázi otevřít ty dveře a ještě jsem musela vyběhnout nahoru do patra do koupelny, kde byli aspoň nějaký ručníky na zabalení miminka, až vykoukne (tolik jsem se domaporodu během těhu bála, že jsem přečetla snad všechny příběhy, co na netu jsou). Po cestě do schodů jsem vytáčela 155 a začla ječet na operátorku, co se děje, jak se jmenuju a kde bydlím. Po doběhnutí do koupelny jsem klesla na osušku k zemi a akorát přišel další stah, hlavička byla skoro venku, operátorka na mě cosi mluvila, moc jsem ji neposlouchala, pořád jsem jí opakovala, že rodím a že mám už hlavičku mezi nohama. Její rady mi v tu chvíli přišly skoro k smíchu (nachystejte si pro mimi čistý ručníky, schoulete se do klubíčka … hahaha) byla jsem schopna akorát tak polosedět na boku a čekat na další stah, kdy mě ta doba přišla jako věčnost … Pak přišel a zrovna v té chvíli se ozval dole u dveří převozový saniťák, ječela jsem jak hysterka, takže pro něho nebyl problém mě najít, ale než vyběhl schody, tak už malá ležela na osušce a pokníkávala, takže jsem věděla, že je po všem a že jsme to zvládli SAMI dvě … Během následujících pár minutek malou odsál, utíral do osušek, co jsem mu podávala a už mu za zádama stáli andělové z rychlé záchranné a přebral si nás pan doktor. Pupečník mezi tím dotepal, tak ho přestřihl, maličkou zabalili do čistých voňavých osušek, co jsem jim podala, pak do termo folie a jelo se s majáčkem a velkým povykem do porodnice. Placentu jsem porodila v sanitě.
V porodnici už čekal náš tatínek, kterému jsem už stihla zavolat, že jsme na světě a celý houf porodníků, PA a lékařů z novorozeneckýho. Vše se malinko uklidnilo, když zjistili, že je vše naprosto v pořádku, že se má malá čile k světu (ani neprochladla, jak ji sestra od RZ cestou tiskla) a že maminka je taky „v pohodě“. O tom, že jsem byla potrhaná, totálně vyplašená, v šoku a neskutečně unavená, není třeba psát. Hlavně jsem totiž byla neuvěřitelně šťastná, že jsme na živu a že to dobře dopadlo.
Nikdy v životě jsem nechtěla rodit doma, holky v diskuzích jistě potvrdí, že to byla moje noční můra celé těhotenství a už nikdy bych si to nechtěla zopakovat (no naštěstí nám snad ty tři děti stačí). Měli jsem tentokrát obrovské štěstí a asi máme nahoře už opravdu takový zástup strážných andělů, že na nás dali pozor.
Liduška je naše štěstíčko, zatím je klidná, hodná, krásně pije a přibírá. Na to, jak se zbrkle hnala na svět, tak snad bude klidné a spokojené dítě.
A proč ukradený porod? To, že opravdu rodím, jsem si uvědomila 20 minut před samotným porodem. Celou dobu předtím jsem si „nadávala“, jaká jsem hysterka, že přece dr. musí poznat známky blížícího se porodu. Ale asi to tak prostě vždy být nemusí, ani dr. nemají věšteckou kouli a stav se zřejmě měnil opravdu velice rychle …
Přečtěte si také
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 1055
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 859
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 345
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 4118
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 2652
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 2166
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1692
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 3489
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 3042
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 6515
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
Jsi velká šikulka a máš můj obdiv, jak jsi to všechno perfektně zvládla.
Jsi opravdu hrdinka, zvládlas to SAMA!!! 
. Já bych to takhle bezvadně nezvládla 
. Lidušce i mamince - hodně zdravíčka a štěstíčka. M.
)
(stejně tak se to stalo jedné známé). člověk holt nikdy neví, osušky si raději tedy též připravím 
.
Ale zvladla jsi to na vybornou, patri ti muj obdiv 
. Liduška bude určitě adrenalinový človíček, když si vybrala takhle se narodit 
