Dobrý den,
děkuji za dotaz a důvěru.
Pokud se ve Vašem životě nic nového nebo neobvyklého neděje, myslím nyní ve Vašem blízkém okolí, ve vztahu s partnerem, s rodiči, s blízkými přáteli, se kterými máte pro Vás důležitý vztah, přikláněla bych se také k Vámi zmíněnému vysvětlení o hormonálních výkyvech, které mají na konci šestinedělí jistě své místo, navíc v kombinaci se startujícím se menstruačním cyklem. Více Vám jistě vysvětlí gynekolog, nebojte se zeptat.
Zmíním raději, že někdy i vzdálenější události, jako např. vážná nemoc v okolí, úmrtí v okolí, ale také např. koupě domu, stěhování, či změna pracovního místa partnera apod. nás mohou přímo ovlivnit, aniž si rozumově jejich dopad uvědomujeme. Zkuste se zamyslet třeba i se svým partnerem, zda se něco takového ve Vašem okolí neděje - nestalo. Pak by bylo fajn o tom s někým blízkým více mluvit a tím si více uvědomit pocity, které se k okolnosti váží. Někdy se žena obává, cítí se v nové a odpovědné roli matky okolnostmi ohrožená, ale plně si to neuvědomuje. Změna může nastat ve vztahu s miminkem, aniž by to s ním souviselo. Sdílení většinou více přesměruje naše strachy tam, kam patří, tedy k události, a emoce nezatěžují vztah s miminkem. Zde může pomoci i psycholog.
Na druhou stranu jste nyní ve velmi citlivém období. Nepočítala bych šestinedělí přesně, a neočekávala bych, že nálada bude stabilní od posledního dne šestinedělí. Je to také proces, dejte tělu šanci se více zastabilizovat. Někdy se prožívání menstruačního cyklu po porodu výrazně mění, ženy udávají, že jsou více citlivé, a tedy i jejich prožitky se mohou změnit, než na to byly zvyklé před porodem. Zkuste si dny s těžkými pocity zaznamenávat, možná i spolu s událostmi daného dne (nevyspání, únava, náročnější program, nepohoda miminka atd.) a zkuste zjistit, zda se i v tom, kdy se pocity objevují, vyskytuje nějaké opakování, cyklus, souvislost s únavou a vyčerpáním, náplní daného nebo předchozího dne. Často tomu tak také bývá.
Je také dobré vědět, že to, co popisujete zažívá mnoho žen. Pokud byste o tom chtěla slyšet více, můžete se obrátit na organizace, které maminkám s nepříjemnými prožitky po porodu pomáhají, např. www.usmevmamy.cz, a mohou Vám zprostředkovat rozhovor s maminkou, která zažila něco podobného a tím získat podporu i pár cenných praktických rad, co pomáhalo.
Určitě souhlasím s konzultací Vašeho prožívání u Vašeho gynekologa. Pokud máte dobrý a důvěrný vztah, je to skvělá příležitost jak získat další podporu.
Pokud by Vámi popisované nepříjemné a vtíravé myšlenky přetrvávaly v řádu dnů, například celý týden či čtrnáct dní, nebo se periodicky opakovaly, například dva dny ano dva dny ne, doporučuji konzultaci s psychologem nebo psychiatrem. Výkyvy nálad se dají řešit i psychofarmaky. Dle Vašeho popisu se ale domnívám, že na takové řešení je ještě brzo.
Držím pěsti!
S pozdravem
Lucie
Mgr. Lucie Machová
| Jsem těhotná a nevím si rady | Anonymní | Přijato: 17.09.23 | Zdpovězeno: 01.10.23 | Odpovídá: Mgr. Lucie Machová |
|---|---|---|---|---|
| Psycholoické problémy neplodného přítele | Anonymní | Přijato: 24.04.23 | Zdpovězeno: 10.05.23 | Odpovídá: Mgr. Lucie Machová |
| Vztah dítě a matka | Anonymní | Přijato: 13.07.22 | Zdpovězeno: 25.07.22 | Odpovídá: Mgr. Lucie Machová |
| Nečekaný porod císařem | Anonymní | Přijato: 21.04.22 | Zdpovězeno: 25.04.22 | Odpovídá: Mgr. Lucie Machová |
| Čas s dcerou | Anonymní | Přijato: 17.03.22 | Zdpovězeno: 25.04.22 | Odpovídá: Mgr. Lucie Machová |
Dobrý večer,
jsem 7 týdnů po porodu a postihly mě poporodní úzkosti nebo alespoň to usuzuji po získání informací na internetu.
Poprvé se mi to přihodilo druhý den po skončení šestinedělí. Krom toho, že jsme se na začátku trápili s kojením a tím, že syn zpočátku nepřibíral, což se srovnalo hned poté, co jsme přišli z porodnice po 4 dnech domů a najednou si vše krásně sedlo tak do té doby bylo vše zalité sluncem. Syn je zdravý jako řípa a opravdu strašně hodné miminko. V noci se budí po 3 hodinách na kojení jinak prospí celou noc. Takže já se s ním vyspím, přes den zvládnu uklidit, uvařit. Jako dřív.
Když se narodil, pohltil mě ten pocit o kterém všichni mluví. Ta láska. Byla jsem do něj zamilovaná až po uši a šťastná jako nikdy předtím. O to víc nechápu co se mi přihodilo. Jak lusknutim prstu jednoho večera nastaly velice nepříjemné pocity. Najednou jak kdybysem přišla o veškeré city, které sem k mému synovi do té doby chovala a do mysli se mi vkrádali strašně ošklivé myšlenky. Většina z nich se týkala syna. Vím, že bych mu v životě neublížila, ale to vědomí, že se mi to vůbec promítlo v hlavě mě doslova ubíjelo. Sevřel se mi žaludek a já přišla o veškerou radost, která mě do té doby naplňovala. Byla jsem z toho strašně vyděšená a bylo to pro mě nepochopitelné. Každopádně jsem neměla problém se o tom svěřit mým nejbližším, kteří mi v dané situaci pomohli a vysvětlili, že to jsou pouze hormonální výkyvy, které se brzy srovnají. Ráno jsem se probrala a vše bylo jako dřív. Byla jsem plná lásky a pohody, zpětně jsem se tomu i zasmála a jen se modlila aby se to už neopakovalo. Říkala jsem si, že mě možná jen doběhl shon posledních událostí v rodině a okolí, hormony a ještě ke všemu menstruace, kterou jsem dostala jeden den po šestinedělí menstruaci. Uběhl týden a najednou to přišlo zase. Bylo to silnější a mně bylo ještě hůř. Dnes je to druhý den co se potýkám s tím, že jsem chvíli v pohodě a chvíli se cítím šíleně. Snažím se vytěsňovat negativní myšlenky všemi možnými způsoby a řekla bych, že se mi to i daří, ale je to hroznej boj.
O malého se starám stejně jako předtím. Hraju si sním, mazlím se s ním, povídám mu, ale v sobě cítím hroznou prázdnotu a pocit selhání jako matky. Protože i přesto, že vím, že toho malého človíčka neskutečně miluji nedokážu to momentálně tak cítit.
Ve čtvrtek mě čeká kontrola po šestinedělí u mého gynekologa, ale já bych to ráda, začala řešit co nejdříve. Mohla bych požádat o radu nebo alespoň názor na mou situaci?
Předem Vám děkuji za odpověď.