Strach z porodu na konci tehu

Dobrý den,
Děkuji za dotaz a důvěru. Vzpomněla jsem si při jeho čtení na svůj vlastní strach, pár dní před porodem, který mě také docela překvapil. S podobným se setkávám i u jiných žen. Čeká Vás porod, který bude zcela novým zážitkem. Kolují o něm různé příběhy, a navíc je spojen s bolestí, kterou si také lze před porodem těžko představit. O co se v takové situaci opřít, že? A tak bych Vám nejprve chtěla napsat, že strach před porodem, úplně novou životní zkušeností, považuji za zcela přirozenou reakci.
Samozřejmě také čtu, že Vás trápí silné pocity strachu a obava „že to neukočíruju“. I zimnice může být projevem strachu, protože naše tělo nás při strachu připravuje k reakci na nebezpečí a stahuje krev do centra těla.
Jednou z cest, jak si trochu ulevit před úplně novým zážitkem, který nás děsí, je se o něm co nejvíce dozvědět. Pokud budete rodit v nemocnici, nebudete tam jistě sama. Můžete si o průběhu porodu promluvit s porodní asistentkou, lékařem při kontrole, nebo dulou. Pokud nejsou ochotní ve Vaší nemocnici, jistě se jde obrátit na odbornou organizaci porodních asistentek. Můžete se zeptat, jak lze postupovat v situaci, kdy bude bolest nesnesitelná, když budete vyčerpaná, když se bude porod komplikovat atd. Tím, že budete mít alespoň přibližné scénáře – postupy „Co budu dělat když…. Jak a kdo mi pomůže když“ můžete se z pocitu „Nezvládnu to, bude to strašné“ dostat do bodu „když budu již unavená / vyčerpaná / cítit velkou bolest, vím jak a kdo mi může pomoci. Zvládneme to.“ Spolupráce s porodní asistentkou, kterou znáte již před porodem, a se kterou se můžete na mnohém pro Vás důležitém domluvit, je v tomto ohledu velkým přínosem a často přináší klid.
Co nedoporučuji, je nyní číst různé diskuse na internetu, příběhy se špatným koncem apod., které by mohly ještě více podpořit Váš strach.
Pokud máte dobré vztahy s matkou (babičkou, sestrou, která má děti, švagrovou atd.), sdílení aktuálních pocitů s ní bývá také pro ženy velmi podpůrné. Stejně tak s partnerem. Okolí by mělo naslouchat, ne opravovat stylem „to si tak nesmíš brát“. I když je to většinou dobře míněné, ženám to ze zkušenosti spíše přitěžuje. Vždy je těžké, když se nějak cítíme a druzí nám říkají, že „takto to nemáme mít“. Strach je přirozený.
S miminkem můžete také mluvit o tom, co prožíváte. Že máte strach. Můžete ho/ji požádat, aby Vám při porodu pomohlo, abyste to zvládli společně. Budete tam spolu…
Pokud přijdou chmurné myšlenky, snažte se je přerušit nějakou činností, kterou máte ráda. Zkuste přesměrovat pozornost na něco jiného. Někdy pomůže drobnost, jako jít si uvařit čaj, nadechnout se oblíbené vůně nebo éterického oleje, číst knížku…dělat něco, co máte ráda.

Pokud by pocit strachu neúměrně rostl a hodně Vás omezoval v denním fungování, vyhledejte psychologa. Většina porodnic má na oddělení přiděleného psychologa / psycholožku, se kterým/rou můžete ještě detailněji projít a naplánovat, co by Vám ve Vaší situaci mohlo pomoci.

Držím pěsti!

S pozdravem
Lucie

Mgr. Lucie Machová

www.podporamaterstvi.cz