Celkové hodnocení porodnice:
Porod: březen 2014. Protože jsem si před porodem četla recenze, tak po své zkušenosti ráda předám svůj zážitek dál.
Do porodnice jsem docházela standardně od cca 37. týdne (myslím). Přístup sester mi tam přišel dost neosobní, jednání doktoru je o trochu profesionálnější (zatím nehodnotím kvalitu péče, ale vystupování a jednání s maminkou, ale samozřejmě je to individuální). Potkala jsem tam cca 3 doktory (bohužel si nevzpomenu na jména, což je stejně jedno, protože nikdy nevíte, komu se dostanete pod ruku). Některý přijde, představí se a odpovídá na otázky, jiný přiběhne, vyšetří a už je zase pryč.
Byla jsem prvorodička, ale nezažila jsem, že by tam se mnou někdo „ztrácel“ čas a podal mi samovolně nějaké bližší informace o porodu, péči, kojení (ani před porodem, ani po něm). Dozvěděla jsem se jen to, na co jsem se zeptala. Kvůli tomu jsme s manželem vyrazili na předporodní kurz. Kurz je hodně o teorii - jak by porod a péče asi měla vypadat (u teorie to bohužel zůstává). Pak je exkurze na sály, což je celkem fajn, protože pak aspoň nebudete vykulená, kde to jste a kde je toaleta a tak (ale to vám před porodem všechno stejně ukážou). A pak je 10vteřinová ukázka vhodného dýchání. Takže podtrženo sečteno,asi bych kurz doporučila z toho důvodů, že si omrknete prostory.
A teď už porod: kvůli předpokládanému velkému mimču jsem měla doporučený porod císařem (měla jsem všechna předoperační vyšetření připravena a dohodnuta s lékařem, který měl CR provést) a i já sama už byla psychicky připravena na tento způsob porodu. Ale kontrakce přišly o 2 dny dříve. Tak jsme vyrazili do porodnice co nejdřív, aby se všechno v klidu stihlo. Ale můj doktor tam zrovna nebyl, byl tam MUDr. Čech, který mimčo znovu změřil a řekl, že budu rodit normálně. Což pro mě byl celkem šok. No, tak tedy OK.
Během pár hodin jsem se přeprogramovala na normální porod, ale pořád jsem se neotevírala tak, jak bylo potřeba (myslím, že to bylo dané stresem), takže po 20 hodinách jsem musela jet akutně na sál (miminko mělo už špatně odezvy na monitoru). Na sále jsem se psychicky „dodeptala“ a strašně jsem se klepala po celou dobu operace - až jsem se bála, že mě kvůli tomu budou muset uspat celkově, což se naštěstí nestalo. Obě jsme to přežily. Ale pokud budu mít příště štěstí a dostanu se do Podolí, tak budu šťastná a klidná. O Benešově neuvažuji.
Nejsem ten typ, co hodnotí porodnici podle toho, jak mají vymalováno nebo jestli mám televizi na pokoji. Hodnotím to podle profesionality sester a doktorů. Během porodu a 5denního pobytu na novorozeneckém oddělení mužů říct, že nic moc. Za 20hodinový porod se u mě vystřídaly 3 sestry - jedna byla celkem fajn, ale ty 2 jsem svou přítomností evidentně obtěžovala (neměla jsem žádné speciální požadavky, ani jsem nebyla nepříjemná, jen jsem měla na sále kontrakce). Doktor byl celkem sdílný a příjemný, ale mladý a moc nezkušený. Ve finále mu můj manžel řekl, ať už mě tedy vezmou na sál (po špatných výsledcích monitorování), on si zavolal staršího kolegů na konzultaci a hned jsem frčela na sál na akutní CR. Kdyby to bylo jen na něm, tak by prý ještě hodinu čekal. To tedy netuším, v jakém stavu bychom pak obě byly.
Ke kojení mi neřekli vůbec nic. Jen je zajímalo, jestli se malá přisává (pak jsem si musela zaplatit laktační poradkyní, aby mi řekla co a jak a jak hledat informace na netu). V porodnici mi řekli jenom, že „Mlíko buď mít budu, nebo nebudu.“ Kamarádka a laktační poradkyně (a internet) mi pak vysvětlily, že to jde ovlivnit, a dodneška díky tomu kojím.
Celkově mám z toho pocit, že je to v Benešově chaotické, nemají to pod kontrolou a sestrám chybí profesionalita, lidskost a vstřícnost (většině z nich)!
Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:
Navštívit více porodnic v okolí a vše pořádně zvážit.
Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:
Čokoládu a vodu - povolili mi to při porodu.
Všem BN doporučuji.
