Celkové hodnocení porodnice:
Rodila jsem v létě 2013, dodnes když si na to vzpomenu se mi ježí chlupy.
Do porodnice jsem dorazila v pondělí večer, kdy mi praskla plodová voda - zkalená. Chlapa poslali domů, ani mi to neřekli, protože podle nálezu rozhodně nebyl porod v dohledu. Aspoň mi to teda mohli říct, když mi natočily monitor, začala jsem se po něm shánět a pak mi bylo teda řečeno, že už jel dávno domů.
Kontrakce jsem neměla, jen mi pořád odtékala plodovka. Uléhala jsem na čekací pokoj a těšila se, jak to budu mít brzo za sebou, nepřipouštěla jsem si žádné komplikace a tudíž se dá říct, že jsem byla velmi optimisticky naladěná. V úterý ráno mi paní MUDr. Zemanová, která mi btw v pondělí ráno natáčela monitor a večer mě přijímala - tudíž už tam byla určitě víc než 24h - klobouk dolů, řekla že absolutně netuší, kudy ta plodovka odtekla, že jsem stále úplně uzavřená.
To jsem lehce znervózněla, ale pořád věřila, že se to rozjede. Navíc mi dali tabletu na vyvolání, takže jsem věřila, že to bude ok. Atb mi taky nasadili zrovna vzhledem k té zkalené plodové vodě… Jak den plynul, stále se nic nedělo, sem tam mě zabolelo, ale nic hrozného.
Po druhé tabletě to nabralo grády, ale nález téměř nulový, po klystýru (vydržte 15 minut při kontrakcích po 5 minutách - hahaha) to už vypadalo, že to fakt už brzo bude. Zavolala jsem chlapa, mezitím mě přesunuly na porodní box, prostředí super, ale i navzdory pravidelným kontrakcím stále zavřená jak národní banka… bez nějaké informace šup, kapačka s oxytocinem, kontrakce po minutě, kolem jedenácté večer mi přišlo, že to je jedna velká kontrakce a POZOR, otevřená na 1cm.
Byla jsem šíleně unavená, padala jsem, nemohla jsem, prosila jsem, ať už mi udělají sekci, protože tímhle tempem to vypadalo, že budu rodit ještě týden než se dostanu na požadovaných 10cm. 
Porodní asistentka, nebo doktorka nebo nevím kdo to ani byl volala zřejmě zkušenějšího lékaře, kterému se ale nechtělo takhle uprostřed noci obtěžovat, tak mi vyndali kapačku s tím, že ráno v osm mi udělají sekci.
Spala jsem celou noc - bez kapačky nebyly kontrakce … divné… ráno přišla MUDr. Bydžovská, že žádný císař nebude, že dáme zase oxytocin, to už jsem ji poslala málem do… No nicméně ještě než jsem stihla přečíst a podepsat souhlas, už u mě byla anestezioložka a píchala mi epidurál, se kterým se to teda vydržet, ale vysvobodil mě až kolem 14h MUDr. Beránek, který rozhodl, že se to martyrium ukončí sekcí. Dceru museli rozdýchávat, apgar 1 - hrůza, to jsem se dozvěděla až o 2 dny později.
Na JIPu sestry super. Jen teda mě štvalo, že mi dceru ukázali až po nějakých 25 hodinách. Sestry na šestinedělí - celkem dobré, jedna sestra z novorozeneckého mě dokázala během pár vteřin rozbrečet, když jsem si teda dovolila dceru rozbalit ze zavinovačky, abych si jí prohlédla (je to přece moje dítě), tak to byl problém a odvážela si ji se slovy: „Tak pojď Eli jdeme pryč,“ přestože dcera plakala - no hrůza… Nemluvě o tom, že jsem musela předvést, jestli jsem vůbec SCHOPNÁ ji vykoupat a přebalit. Hrůza.
Po čtyřech dnech mě gynekologie propustila, ale dcera nepřibírala, tak jsme zůstali ještě jeden den. To přibrala asi o 10 g a to už nás propustili - no na hlavu. Příště sem rozhodně rodit znovu nepůjdu.
Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:
Porodní plán, odhodlání a pevné nervy.
