Celkové hodnocení porodnice:
Rodila jsem před necelými třemi lety v Liberci. Na porod jako takový si nemohu stěžovat - rodila jsem císařem, byl to docela fofr, odtekla mi plodová voda a chlapeček byl koncem pánevním, takže se šlo na císaře. Největší bolest z celého porodu byla sonda, kterou mi zavedli nosem do žaludku a za kterou mne anesteziolog tahal, když chtěl, abych mlčela. Do tří minut od převozu na sál bylo dítě venku. Personál perfektní, když už jsem se zastyděla, že pořád něco melu a zmlkla jsem, doktorka se vyklonila zpoza plenty, kde mě zašívali břicho, a zeptala se, jestli jsem naživu, že jsem nasadila standard a báli se, jestli jim nekolabuju.
Co se týče poporodní péče, tam už bych výhrady měla. Např. to, že z prostorových důvodů musí ženy po císaři ležet na gynekologické JIP s jinými pacientkami. Měly jsme tři postele vedle sebe, oddělené plentou, nad námi světlo, proti nám sestra za pultíkem, poslouchala rádio, kecala s jinou, neměla jsem šanci usnout a když se mi to povedlo, tak asi v půl šesté přišla vizita s veselým zvoláním, že bych měla vstávat.
Po převozu na poporodní oddělení už to bylo lepší, ale vytkla bych porodnici hlavně tři věci:
1. Hrozně hnusné jídlo! Všichni tvrdí, jak maminky a kojící maminky musí dobře jíst, aby byly silné, dokázaly se starat o miminko, dělalo se jim mléko a kdesi cosi, ale to, co nám nosili k jídlu, bych nedala ani psovi. Díkybohu za manžela a rodiče, kteří mi každý den nosili domácí jídlo!
2. Kojení - nemocnice má sice certifikát Baby friendly hospital od Laktační ligy a v materiálech pro maminky se holedbá tím, jak věnuje zvýšenou péči kojení, ale v praxi to proběhlo tak, že všechny maminky nahnaly do jídelny a tam jim pustily video od Bepanthenu o kojení. Žádná individuální instruktáž o tom, zda dítě dobře držím, zda dobře saje, jak pečovat o prsa, jaké pozice mohu zvolit… všechny nás učily jen boční fotbalovou pozici, a to i maminky, které nebyly po císaři. Do toho mi poradili, abych si prsa chladila, takže nezkušená a blbá jsem je pořád měla omotaná mokrou plenou a levé prso mi zatvrdlo. V pravém jsem neměla skoro žádné mléko, ale protože už jsem se rozkojila, tak mne pustili domů a nazdar, nikdo na mne ani nekouknul.
Hned první večer jsem volala asi v půl desáté laktační poradkyni, protože prso jsem měla velké jak kopačák a neuvěřitelně to bolelo, děcko ani nemohlo chytit bradavku. Téměř celé šestinedělí jsem řešila hlavně kojení, odsávala pravé prso, masírovala levé, teklo to ze mne horem dolem, spala jsem asi 20 minut co tři hodiny, takže po 14 dnech jsem byla totálně mimo. A to nemluvím o tom, že mi sestry řekly, že nemohu kojit bez kojících kloboučků, takže mi trvalo asi další tři týdny, než jsem se toho nesmyslu zbavila. I laktační říkala, že bradavky mám naprosto normální, že nechápe, proč mi je doporučili - navíc to není levná záležitost. A ta práce s tím! Neustále vyvařovat, mýt, mít to nachystané, když jsem někam šla… Děs běs.
Doporučuju proto všem, co by chtěly rodit v Liberci, aby si tam radši pozvaly laktační poradkyni, i kdyby to byly nakonec zbytečně vyhozené peníze. Když mi kamarádka říkala, jaké poradenství jí standardně daly sestry v ústecké nemocnici, bylo mi do pláče. V Liberci spoléhají na to, že maminky mají načteno, a pokud si ženská sama neřekne, tak nepomohou. Resp. ano, ale v rámci laktačního poradenství za peníze, ne v porodnici. A to ty nejnepříjemnější sestry byly ty, se kterými jsem se viděla na předporodním kurzu a dávaly nám tam moudra o kojení…
Mimochodem, kurz tam byl taky o ničem, pokud má člověk načteno, nic moc nového se tam nedozví, natož takový ten nácvik dýchání, co vidíme v amerických filmech. Jediné co, že na kurzu má člověk možnost se zeptat na všechno možné, něco ho napadne na základě dotazů jiných maminek, může si tam najít budoucí kámošky a prohlídne si prostory porodnice, což jinak než v rámci kurzu nejde.
3. Informované souhlasy - za ty bych vraždila. Dnes jsem byla u zápisu kvůli dalšímu dítěti a zase jsem dostala štos papírů informovaných souhlasů s tím, ať je doma vyplním. Přitom skoro v každé kolonce je uvedeno, že „lékař mi vysvětlil/seznámil mne“. Jak to tedy mohu vyplnit, když mne nikdo neseznámil? Revoltovala jsem při propuštění z porodnice před třemi lety, kdy mi dali podobný papír o tom, že dětský lékař mne seznámil se stavem dítěte, jsem si vědoma rizik a po propuštění přebírám veškerou zodpovědnost. Jenže mne neseznámil lékař, natož sestra a ani sanitář, prostě mi dali papír a nazdar, podepište to. Řekla jsem, že to podepsat nemůžu, protože mi nikdo nic neřekl a nevysvětlil, natož aby si ověřil, že to chápu dobře, a sestra argumentovala tím, že když to nepodepíšu, nepustí mne domů (hahaha).
Nakonec kvůli mně přišla dětská doktorka, která zrovna měla vizitu, a prošly jsme ten papír spolu (z její strany velmi „ochotně“). Chápu, že naše zdravotnictví má málo personálu, není možnost se s každou novopečenou mámou crcat, ale když už si takto zjednodušují práci, nepřijde mi to úplně korektní. Protože co když si to přečtu, ale pochopím to blbě (nejsem medik, jsem laik), podepíšu to a když se pak něco stane, tak to bude na moje triko, protože já jsem přece podepsala, že tomu rozumím, že jsem byla seznámena, měla možnost klást dotazy a vše mi vysvětlili?
Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:
Nastudovat si nějakou knížku ke kojení, popovídat si na toto téma s kamarádkou, popř. si zaplatit konzultaci laktační poradkyně.
Zabalit si tašku s doporučenými věcmi, doklady apod. raději dříve - sama jsem neplánovaně rodila 3 týdny před termínem, neměla zabalené nic a příbuzenstvo horko těžko dokupovalo a hledalo doma potřebné věci. 
Vzít si s sebou papír a tužku na zapisování dotazů a informací od sester - hormony jsou mrchy a člověk fakt zapomíná.
Z povinné výbavičky bych za sebe doporučila zavinovací bodyčka, s dítětem se líp manipuluje a oblékají se snáz než nemocniční košilky, které na dítě v porodnici půjčují.
Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:
Kupu věcí v porodnici dostanete - např. kojící košili bych si nebrala, aby si ji člověk akorát nezničil očistky, v porodnici si může půjčit erární. Stejně tak do začátku dostanete plenky na miminko (doporučuji nekupovat, dokud nebudete vědět, jak je děťátko velké, a pak poslat tatínka nebo kamarádku na nákup) a porodnické vložky. Hlavně je potřeba mít s sebou průkazku (pokud si ji chcete ofotit, tak před porodem, se zapůjčením po porodu dělali drahoty), OP apod. A samozřejmě nezbytné informované souhlasy a prohlášení o jméně dítěte - po píchnutí epidurálu jsem před převozem na sál musela vyplňovat, protože jsem neměla s sebou (zajímalo by mne, zda by mne bez toho nenechali rodit). :-X
