Porodnice Podolí

Celkové hodnocení porodnice:

Podolí jsem si vybrala na doporučení kamarádky, rodila tam 2× a vždy spokojená.
Po tom, co se mi úspěšně podařilo ve 14. týdnu těhotenství zaregistrovat v tom jejich šíleným systému a potvrdila jsem registraci do týdne přímo v porodnici, jsem měla radost, že budu rodit v top pražské porodnici.

Někdy ve 36. týdnu těhotenství jsem šla na první kontrolu do prenatální ambulance, kde nás stálo v tom vedru několik maminek ve frontě na recepci, kde byla příšerně protivná ženská, která teda rozhodně nikam nepospíchala.

Celá ta jejich administrativa a vyplnění karty s rodinou anamnézou jim trvala asi 2 hodiny. Ať žijou papíry, potom jsem čekala na doktora asi půl hodiny, což je už v pohodě a hlavně doktorky a sestry jsou tam fakt strašně milé a ochotné, takže kontroly v prenatálce ok. Tam jsem zas tak dlouho nečekala, cca do hodiny, připravte se, že si tam vysedíte celkem tak 4 hodiny.

Samozřejmě ještě musíte předem dodat papíry na matriku atd. Administrativní peklo.
Když nastal den D a mně praskla voda, manžel mě odvezl na příjem, kde čekaly další 4 maminky, takže opět fronta i na porod. Ještě, že jsem neměla zatím kontrakce, po cca hodině čekání mě doktorka vyšetřila a řekla mi, že mají stop stav, a že mám jet do jiné porodnice, takže jsme jeli nakonec do Motola. Kde jsem tu samou administrativu vyřídila během příjmu za 10 minut. 

Nedávnou jsem se od známé dozvěděla, jak se do Podolí dostala ona, nepodařilo se jí zaregistrovat přes systém, takže přes známého se domluvila s doktorem, dala mu pár tisíc do obálky a on ji tam zaregistroval a místo tam má samozřejmě jisté. Takže potom se nedivím, že mají stop stav, když tam drží místa pro ty, kdo si zaplatí, možná by mohli rovnou celou registraci zrušit a rovnou vybírat peníze, aspoň by měl člověk jistotu, že porodí tam, kde se zaregistruje.

Když to shrnu, tak administrativa děs, na recepci protivný, ale doktoři a sestry super, takže přeji hodně štěstí, pokud se tam rozhodnete rodit, abyste nedopadli jako já a opravdu tam porodily.

Celkové hodnocení porodnice:

Rodila jsem v Podolí v červnu 2017 a se vším jsem byla maximálně spokojená!
Porod byl vyvolávaný, takže jsem nejprve byla uložena na pokoj Rizikového oddělení, kde to je moc pěkné, moderní, sestry skvělé a ochotné, pokoje po dvou, úplný luxus. Nezdržela jsem se ale dlouho, za 5 hodin už mne vezli na sál.

Porodní pokoj opět velmi krásný, moderní a prostorný, soukromí pro rodičku i s doprovodem. Porodní asistentka Anita byla zlatá, moc mně podporovala, i když jsem byla dost nepříjemná. Chtěla jsem epidural, ale ten jsme nestihli, protože byl porod velmi rychlý.

Rodila jsem u MUDr. Darebného, se kterým jsem byla domluvená, že se mnou všechny zákroky předem zkonzultuje. Například jsem si nepřála nástřih, pokud to nebude nezbytně nutné – nutné to bylo, když mi to oznámil, tak jsem neváhala, umrtvil mi to a skvěle sešil, takže nelituju. Jinak porod celkově byl rychlý a mimořádně bolestivý kvůli vyvolávání, ale zas jsem to měla rychle za sebou. Vše včetně šití, placenty, přiložení a následné péče o miminko proběhlo skvěle.

Ke konci porodu se vystřídaly porodní asistentky (směny se v celém Podolí střídají v 18:30 a 6:30) a i druhá porodní asistentka byla fajn. Po porodu nás v pokoji nechali chvíli samotné s miminkem a manželem. Zpětně jsem se dozvěděla, že v den, kdy jsem rodila, měli na sálech dvojnásobek rodiček, než je obvyklé, prostě velký frmol. Oceňuju, že jsem z nikoho necítila žádnou nervozitu, nikdo na nás nespěchal a všechno bylo maximálně příjemné.

Následoval noční převoz na šestinedělí, ležela jsem na oddělení P2. Pokoj byl prostorný, s vlastním příslušenstvím, pro dvě maminky. Zařízení bylo celkem staré, ale postel byla nová, pohodlná a polohovací. Zejména koupelna a WC by si modernizaci zasloužilo, ale byla jsem dost vděčná, že je mám na pokoji (slyšela jsem historky o WC na chodbě). Na pokoj jsem si velmi rychle zvykla, byl zařízený velmi prakticky a mamince i miminku poskytoval maximální komfort (koupací a přebalovací pult, váha, křeslo na kojení atd.) Návštěvy měly probíhat na chodbě, ale protože jsem byla na pokoji jen s jednou maminkou, vždycky jsme se domluvily a vzaly manžely dovnitř, takže soukromí parádní. Nakonec jsem byla moc ráda i za společnost druhé maminky.

Koho musím vyzdvihnout, jsou parádní sestřičky na P2 – vystřídalo se jich tam za 4 dny asi 6 a všechny byly strašně milé, ochotné, nápomocné. I když jsem potřebovala pomoc s kojením ve 3 ráno, sestřička přišla s úsměvem a strávila se mnou spoustu času. Jako prvorodička jsem byla trochu vyděšená z toho malýho tvora, co furt křičí, kojení mi zpočátku nešlo a byla jsem z toho nešťastná. Sestřičky podporovaly a chlácholily, byly úplně zlatý!

Když bych měla přece jen něco vytknout, je to strava. Nečekám nic luxusního, jídlo bylo navíc dobré, ale lékařka všem při vizitě zdůrazňovala, jak je důležitý velký příjem bílkovin a hodně pít – ani jedno vám jejich strava nezajistí. K pití je jedna konvice čaje denně na celý pokoj, jídlo je klasická nemocniční strava (snídaně pečivo a máslo, oběd polévka a teplé jídlo, večeře pečivo a sýr), zelenina a ovoce třeba zcela chybí.

Celkově hodnotím pobyt na 1* zejména kvůli úžasnému personálu. V době mého pobytu navíc probíhala modernizace některých pokojů a oprava fasády, takže za pár měsíců bude vše ještě lepší. Určitě budu příště opět rodit v Podolí!

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Hodně pití, svačiny, ovoce. Jinak jen to, co porodnice uvádí v seznamu. Hodně věcí na místě dostanete a je zbytečné tahat spoustu věcí (třeba kosmetiku pro mimčo, látkové plíny nebo oblečení dostanete).

Celkové hodnocení porodnice:

Já jsem byla s porodnici spokojena i přes nynější rekonstrukci.

Rodila jsem zde 13.5.2017 a byla jsem se vším naprosto spokojena! Po přijedu do porodnice jsem byla i s manželem umístěna na porodní box, kde se o mě starala jedna porodní asistentka, která byla velmi milá a respektovala soukromí mé a mého může. Docházela mne kontrolovat každou hodinu a co 2 hodiny dělala monitor.

Měla jsem nachystaný porodní plán… ani jsem jej nevytáhla. PA mě vždy informovala o tom, co se právě chystá udělat a zda s tím souhlasím… Např. mi řekla, že mě bude muset nastřihnout, zda souhlasím (nakonec nestříhala).

Lehce jsem se natrhla, což poté spravila pár kosmetickými stehy sympatická paní doktorka, která mimochodem přišla, až když bylo PO, jen mě zašila a zkontrolovala. Bez říkání mi dali malou hned na prsa.. Bohužel se hodně nalokala plodovky, tak
ji pak museli dát nahřívat. 

Porod jako takový hodnotím na 5* z 5.

Oddělení šestinedělí: kvůli rekonstrukci jsme byli umístění na ODD. JIP, kde byly zakázané návštěvy… To mi ale nevadilo, byli jsme na chodbě. Byly jsme na pokoji 3 rodičky, měly jsme vlastní WC se sprchou. Jídlo OK - je to nemocnice, kdo čeká hotel… 

Sestry jak dětské, tak naše byly všechny úplně v pohodě. Vybavení bylo starší, ale… Nemocnice ne hotel.

Já byla prostě maximálně spokojena a raději bych obětovala lehké nepohodlí i v období rekonstrukce na oddělení šestinedělí s vědomím, že o mě i malou bude špičkové postaráno (v případě jakýchkoli komplikací při porodu), než být v jiné porodnici, kde je parádní oddělení šestinedělí, ale nemají dostatečně vybavení
pro případ komplikací.

Příště doufám, budu zase rodit v Podolí!

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Není nutné brát si s sebou plno věci… Na miminko je k dispozici úplně vše kromě plen. Pro sebe jen noční košile, dubovou kůru na hojení + jsem si brala vícero jednorázových přebalovacích podložek (pod sebe na šestinedělí).

Celkové hodnocení porodnice:

Do UPMD jsem šla rodit hlavně z toho důvodu, že zde dle mého poskytují velmi kvalitní​ péči.

Za dobu mého pobytu jsem vystřídala 3 oddělení a všude byli velmi profesionální lékaři i sestřičky. Všichni milí, nápomocni.

Co pro mne byl problém, je současná rekonstrukce. Totálně nezvládnuté z managerského hlediska. Když se člověk registroval ve 14. týdnu těhotenství, přijde mi, že tehdy ještě snad nevěděli, že budou rekonstruovat. Jinak by zákonitě museli trochu omezit registrace.

Před plánovaným císařem jsem byla na oddělení P3-rizikové. Krásný pokoj pro 3, s WC a sprchou. Před pokojem mikrovlnka, lednice, možnost udělat si čaj. Po domluvě možné návštěvy i mimo vyhrazenou dobu.

Po císaři jsem se dostala na oddělení G2. Tudíž oddělení gynekologické, nikoliv porodnické. Takže toto oddělení nebylo přizpůsobeno pro miminka a já tam strávila 2 dny, kdy nám děti nosily jen na kojení. Dvacet pět minut jsem se vždy snažila rozkojit, sestřičky radily, pak děti sebraly a odvezly na jiné oddělení. Za tyto 2 dny jsem svoje miminko viděla jen v zavinovačce, nevěděla jsem, jaká vyšetření absolvovalo, že ho dokrmují, jestli přibírá, co říká pediatr, atd. Totál nic. Návštěvy pouze 15-18:00 hod. s tím, že přivezli na kojení ve tři a pak v šest. Takže tatínci viděli miminka pouze chvilku na 20 min., kdy se rychle kojilo a nebyl čas na nic. Jinak toto oddělení staré, sprchy a WC na chodbě. To vše by se přežilo mít u sebe novorozence.

Díky známostem jsem se pak dostala na oddělení P4, kde jsem se rozbrečela štěstím, že už můžu mít malého u sebe a můžu se naučit péči o něj. WC a sprchy byly také na chodbě, ale když jsem mohla mít u sebe synka, tohle vše mi bylo jedno. A pro úplnost na tomto gynekologickém oddělení jsem viděla pouze 2 pacientky, které tam byly s gyn. problémem, jinak to bylo plně obsazené rodičkami.

Kdybych věděla o tak rozsáhlé rekonstrukci, rodila bych jinde. Je to opravdu velmi nezvládnuté z hlediska UPMD. Všichni jsou milí, ale ten smutek z toho, že nemáte v dnešní době mimčo u sebe, je neskutečný. Navrat do doby před 40 lety. A navíc nic nevíte.

Sestřičky mají tolik práce, že nemají čas vám na jiných odděleních než porodnických ještě něco ukazovat nebo vám říkat, jak je na tom vaše dítě. Nadstandardy se nedaly zajistit, plná porodnice, bylo využité každé místečko.

Takže pevné nervy všem, které ještě budou rodit za té rekonstrukce.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Nemalujte si to růžové, nebudete pak tolik zklamané.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Hodně ručníků - na tělo, na očistky, případně na jizvu. Po narození mimi budete potřebovat vlastni plenky a vlhčené ubrousky. Zbytek pro péči o děťátko tam je. Noční košile - víc ks, ale když nemáte, i tu vám půjčí. Než u sebe budete mít v noci mimčo, hodily by se mi bývaly špunty do uší, netušila jsem, že ženský dokážou tak chrápat.

Celkové hodnocení porodnice:

Rodila jsem zde 2× a vždy naprostá spokojenost. Jednou akutní cs a jednou plánovaný, 2013 a 2015.

Poradna, utz a monitory vždy na hodinu a půl, objednávala jsem se vždy na ráno. Péče na P3, JIP, P1 - bezchybná. Opravdu si na nic nemůžu stěžovat…

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Neřešit zbytečnosti.

Celkové hodnocení porodnice:

Rodila jsem vyvolávaně, takže jsem nejdřív byla na rizikovém oddělení. To byl nápor na nervy. Pokoje jsou po dvou, a když s vámi je na pokoji další holka, co už skoro rodí a vy tam akorát koukáte, co vás čeká, tak vám to moc nepřidá.
Než se mi porod rozjel, vystřídaly se takhle na tom pokoji tři. Ale! Když chcete a vše je v pořádku, pustí vás ven. Vřele doporučuji toho využít a jít se projít po areálu. Je to tam hezké a navíc pohyb všechno urychluje. Bohužel u mě ani to moc nepomohlo, po tom, co jsem tam na tom pokoji viděla, jsem šla k vlastnímu porodu už pěkně vystresovaná. A taky naštvaná - Podolí jsem si vybrala, protože slibovalo vlastní místnost po celou dobu porodu. V praxi to vypadá tak, že „hekárnu“ akorát přejmenovali na rizikové. Strávila jsem většinu porodu tam, protože nebyl volný sál. Bohužel jsem se v průběhu setkala i se zastrašováním, co se tane, když něco odmítnu (jednalo se o tlumení kontrakcí přes noc, takže nic, co by bylo vyloženě nutné).
Jinak ale zařízení pokojů na rizikovém luxusní (sociální zařízení na pokoji, kuchyňka, k dispozici jsou i balóny a nahřívací obklady).

Porodní sál mi taky přišel pěkný. O balón jsem si musela říct, ale PA ho přinesla skoro okamžitě (naštěstí, bez něj bych snad neporodila). PA Hromádková skvělá, měla se mnou svatou trpělivost. Bohužel ale bylo vidět, jak nestíhá, měla jsem porodní plán, který ale nebyl respektovaný téměř vůbec. Soudím, že vůbec neměli čas ho číst. Nakonec jsem rodila v klasické gynekologické pozici, což jsem nechtěla. Naštěstí porodní křesla v Podolí nejsou klasická „koza“, kde musíte udržet nohy v takových těch žlábcích. Místo žlábků tam je něco jako pedály, do kterých se dá při tlačení chodidly krásně zapřít. Nicméně tlačení bylo peklo, trvalo hodinu a skončilo to spoustou šití. Kladu si otázku, jestli by to taky bylo takové, kdybych mohla rodit třeba v podřepu…

Nástřih byl proveden, ale až po mém souhlasu a doktor (Janák) byl šikovný - zašil ho tak, že měsíc po porodu skoro ani nebyl vidět. Co mě namíchlo, byla blondýna (ani nevím, kdo to byl), která se tam objevila až na třetí dobu a začala ze mě vymačkávat placentu. Dlužno ale uznat, že když jsem na ni vyjela, ať to nedělá, tak přestala a nechali mě ji vytlačit svépomocí.

Oddělení šestinedělí je křest ohněm. Vysoká hrbolatá tvrdá postel (se zašívaným podvozkem fakt za trest), záchody a sprchy hnusný a ještě přes celou chodbu (ale prý se chystají rekonstruovat, tak to se snad zlepší). Bohužel jsem se často potkávala s podáváním naprosto protichůdných informací. Jedna sestra mi řekla, ať kojím dítě na požádání, za chvíli přišla jiná a sprdla mě, že jsem si ho rozmazlila, když mu na každý řev cpu prso, a ať se tedy nedivím,že řve pořád (ještě to nebylo ani den po porodu). A nebylo to tak jen s kojením. Sestry jsou víceméně v pohodě, pomoct se snaží, i když občas bohužel tímhle nešťastným způsobem. Protivnou babiznu jsem tam potkala jen jednu (ale ta teda stála za to ). Za normálních okolností by nad tím člověk mávl rukou. Bohužel v poporodním stavu dokážou i takovéhle blbosti nadělat v psychice pěknou paseku.

Podtrženo sečteno Podolí doporučuju, pokud vám nevadí nemocniční prostředí a klasický lékařsky vedený porod. Pak budete spokojení. Není třeba tam jít s očekáváním, že by se vám někdo snažil nějak ubližovat. Na druhou stranu se ale nebojte ozvat, když se vám budou snažit pomoct způsobem, který vám nevyhovuje.
Pokud hledáte něco alternativního, chcete rodit bez zásahů atd., tak se Podolí obloukem vyhněte. Já už bych sem znovu nešla, osobně jsem si z porodu tady odnesla akorát hodně nepěkný zážitek.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Odmítnout poplatek za doprovod. Porodnice ho vybírá, ale na ten doprovod máte právo podle zákona o zdravotních službách (§28, odstavec 3, písmeno e, pododstavec 3) a porodnice nesmí jeho přítomnost podmiňovat poplatkem. Mně stačilo na první poradně říct, že to prostě platit nebudu a bylo vymalováno. Nikdo se o tom už dál vůbec nezmínil.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Hodně nočních košil na převlečení na šestinedělí - když se vám rozjede laktace, pravděpodobně se začnete potit jako prasátko.

Celkové hodnocení porodnice:

Pro Podolí jsem se rozhodla, protože bydlím za Prahou a je to od mého bydliště nejblíž. Od počátku jsem docházela na screeningy do Podolí, kde mohu říct, že sestřičky jsou celkem příjemné. Bohužel je to tam vždy sázka do loterie, protože si na jednu dobu objednají 10 těhulek a pak nemají dostatek doktorů, kteří by nás vyšetřili včas.

Pak jsem přešla ke konci těhotenství do péče prenatální ambulance, což je trochu horší příběh. Sestry jsou příjemné podle toho, jak se která vyspí, nebo nevím. Vysedíte tam téměř vždy důlek do velice nepohodlných židlí - zvlášť v 9. měsíci, kdy jste rády, že jste se na vyšetření vůbec dobelhaly. Pak následuje 10minutovka v ordinaci, kde vám vlastně nic neřeknou, protože stále čekáme a nebo mají podle UZ nějaký dojem, ale raději vás zase pošlou na recepci, ať se objednáte na monitor do 3p.

Tam to mají lepší a líp to na tom vidí, tak se tam objednáte, 14 dní si doma koušete ruce, co se teda děje. Tam opět vysedíte půl dne, protože si vás ještě chytře objednají na 11:30 a naprosto všichni lékaři se v ten moment rozhodnou odejít na oběd, i když jim v čekárně čeká 8 maminek na vyšetření. Pak vám suše řeknou, že nic divného tam nevidí, že nechápou na co se koukali dole na ambulanci a zas vás pošlou zpátky, kde následuje to samé, co jsem psala výše. O tom, že zaplatíte nehorázné částky za parkování v areálu porodnice, kde pak ve finále nemáte kde zaparkovat, se ani nezmiňuji.

Samotný porod byla dobře odvedená práce, protože alespoň na porodním sále mají milý personál, který s vámi celou dobu o všem komunikuje. Pokud máte s sebou partnera, tak se velice hezky chovají i k němu, se vším jsou ochotni pomoct, informují okamžitě o stavu miminka, řeknou co se bude dít dál atd. To se musí nechat, že je opravdu v Podolí špička ( nevím jak jinde, rodila jsem poprvé).

Bohužel se mi prcek pro své dlouhé nohy po tatínkovi nedokázal otočit, takže jsem rodila SC a největší oporou na sále pro mě byla paní anestezioložka, která se myslím jmenuje Mudr. Vedmetskaya. Celému týmu u operace velice děkuji za úžasný přístup ke mě i k mému příteli a především tedy této dámě, který byla neskutečnou oporou celou dobu.

Pak bohužel následoval pobyt na JIP, který sice nebyl nezbytně nutný, ale momentálně v porodnici probíhá rekonstrukce a všichni leží tam, kde se dá. Sestry na JIP jsou totální katastrofa až na výjimku noční služby. Přesto, že máte v papírech xy věcí, které si po císaři máte vzít na pokoj a pak jiné věci na pokoj šestinedělí, tak nevím jak si v Podolí předávají informace, ale na JIP si nesmíte vzít vlastně vůbec nic. ANI telefon, což je opravdu úžasné, když vám nikdo nehodlá sdělit, kdy vás kam přeloží, kde máte dítě a kdy uvidíte svojí rodinu a jestli vůbec oni vědí, kde jste vy. Dostala jsem župan, který byl užitečný, když akorát ležíte, jinak nevím, k čemu byl, a toaletní potřeby, což mělo asi stejný význam jako ten župan.

Největší perlička na celém tomhle zážitku je to, že jsem docela velký alergik, bohužel i na spoustu potravin. Ptali se mě asi 20×, na co mám alergii, a několikrát to zapisovali do karty. Vzhledem k četnosti to tu nebudu vypisovat celé, ale pro představu mám alergii na třešně, lepek a nesmím mléko. Na JIP jsem k snídani dostala třešňový jogurt s piškoty. Takové zoufalství potom, co jsem den a půl neviděla jídlo, jsem opravdu dlouho nezažila. Nehledě na to, že když jsme chtěli dolít pití, tak to sestry tak strašně obtěžovalo, že bych příště snad radši ani nepila, aby náhodou někdo neřekl, že ho otravuji.

Poté, co přítel do vytočený lítal po celém Podolí, mě konečně asi ve 14 hodin přesunuli z JIP na normální oddělení šestinedělí, kde mi oznámili, že ještě hledají mé miminko, protože je kvůli té rekonstrukci všude hrozný zmatek, jsem myslela, že to snad už ani nemyslí vážně. Zde tedy opět vyzdvihnu personál šestinedělí, naprosto báječné sestřičky, které ochotně radily se vším a bavily se s námi o všem možném, abychom si i trošku odpočinuli od toho koloběhu.

Bohužel však ostatní zařízení opět hrůza. Na WC několikrát chyběl papír, koš byl jenom na chodbičce mezi wc a sprchou, což z hygienického hlediska po porodu není podle mě úplně to nejlepší. Co se týče ložního prádla, látkových plen pro miminka do postýlky a čistoty pokojů jednoduše hrůza. Zoufalé sestry si stěžovaly, že došlo prádlo a oni s tím nemůžou nic dělat - což naprosto chápu, ale nechápu, jak si to může dovolit vedení nemocnice. Podlahu tam ledabyle akorát jednou denně vytřela uklízečka, prach, umyvadla a stoly za celou dobu nikdo neotřel.

No a co se týče jídla, tak vzhledem k tomu, že přeci nemůžu čekat, že si nemocnice poradí s alergikem, tak jsem dostala xy přesnídávek a rýžových pufovaných chlebíčků - pro kojící matku perfektní nafouknutý výživově bohatý vzduch.. Nebýt návštěv, tak jsem se ani nenajedla. Nevím no, člověk si celý život platí sociální zdravotní a pak řekněme průměrně 2-3× za život rodí a musí si koupit i punčochy proti trombóze na sál, nedostane najíst a ještě aby si nosil vlastní toaletní papír, na to nemám co říct.

Takže bych to shrnula asi tak, že péče na porodním sále naprosto super, péče na oddělení šestinedělí na P4, co se týče personálu, také. Jinak opravdu nevím, čím se to Podolí neustále tak chlubí.

Ještě na závěr - ve všech letáčkách vám cpou, že spoustu věcí nemusíte nosit - zakoupíte v jejich lékárně, takže když rodíte SC v pátek, z JIPU se dostanete v sobotu a v pondělí je svátek, tak opravdu nevím, jak si tam máte něco koupit, když fungují od Po-Pá a to ještě ani ne do večera. Jsem strašně ráda, že jsem si vybojovala propuštění domu již v pondělí (přesně třetí den po operaci) a mám doma zdravého a krásného broučka. Pro příští porod si Podolí asi nevyberu, i přes tu péči porodníku nemám ty ostatní věci zapotřebí.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Pevné nervy, vlastní jídlo - i bez alergie se moc nenajíte, malé porce a dle ostatních to ani za moc nestálo. Nechte si donést nějaké pití na pokoj. Pokud vám to nijak nevadí rozhodně partnera všude s sebou, když to je možné. Téměř vše pro miminko i pro vás vlastní, nemocnice hodně šetří, takže buď není nic a nebo některých věcí velice málo. Rozhodně přezuvky do sprchy - o čistotě jsme všechny celou dobu dost pochybovaly.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Pokud jdete SC, tak věci potřebné k operaci - dostanete podrobný návod. Zde bych jen ráda podotkla, že klystýr rozhodně není nutný, i když se vás na to ptají a píšou to v „návodu“ před operací. Drahé preparáty, co nabízejí k hojení jizvy - rozhodně počkejte, mě se velice špatně hojí jizvy, ale jizva je krásně provedená a několik lékařů mě po porodu řeklo, že bude stačit vepřové sádlo bez soli a to mi na ambulanci nutili drahé mastičky a náplasti. Ještě vám budou nabízet nějaký gel do dutiny břišní proti srůstům za 3200,–, to jsem si nedala. Konzultovala jsem to na ARU a s lékaři mimo Podolí a všichni mi řekli, že to je akorát tahák na peníze, což mi samozřejmě na ambulanci tvrdili, že je hrozně důležité si aplikovat. V mém okolí to ani kamarádky nikdy neslyšely, takže to je asi na uvážení na každé z vás.

Celkové hodnocení porodnice:

Rodila jsem v Podolí v lednu 2016. Začnu popořadě nejdřív předporodní péčí.

První návštěva byla nejdelší (cca 3,5 h – na dlouhé čekání jsem byla předem upozorněna při objednávání). Absolvovala jsem vstupní pohovor, prohlídku lékařem a monitor. Další návštěvy se zvládly cca za 1 hodinu včetně monitoru.

Porod jsem měla vyvolávaný. Malé se ven nechtělo, takže jsem v 41+5. týdnu těhotenství byla přijata na rizikové oddělení. Měla jsem přijít na osmou ráno a do pokoje jsem se dostala kolem dvanácté hodiny – neměli pro mě ráno místo a musela jsem čekat, až nějaká maminka vyklidí pokoj.

Zavedli mi tabletu, až do večera se nic moc nedělo. Lékařka mi po kontrole doporučila horkou sprchu, že by to mělo popohnat kontrakce. Tak jsem poslechla a od té doby jsem měla kontrakce po třech minutách.

Převezli mě na porodní sál – ten byl opravdu hezký, s vlastní koupelnou a WC. Pravidelně mě kontrolovala porodní asistentka, jestli něco nepotřebuju, dělala monitor, nabízela a radila různé polohy. Jednou za hodinu s ní přišla i doktorka. Porodila jsem ráno v osm ráno krásnou holčičku.

Zavolala jsem manželovi, ať přijde a přinese věci pro malou – plínky, ubrousky… Manžel dorazil hned po šití a mohl zůstat s námi na porodním sále. Pak mi pomohl přesunout se na oddělení šestinedělí.

Oddělení šestinedělí je hodně staré, což mi ani velmi nevadilo. Jediné, co mi na pokoji chybělo, byla nějaká skříň, do které bych si dala věci. Měla jsem je v kufru pod postelí. Dětské sestry byly hodné, pomohly mi s kojením, ukázaly, jak mimino držet a koupat.

Ženské sestry byly trochu přísnější, ale nezažila jsem žádný extrém. Toalety a sprchy společné pro všechny, ale byly čistě a uklizené. Určitě jsou v Podolí věci, které by šly vylepšit. Já jsem byla s porodnicí spokojená.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Čtěte seznam na stránkách porodnice – já se jím řídila a úplně to stačilo.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Těhotenskou průkazku, doklady a mobil s foťákem na zachycení prvních společných okamžiků.

Celkové hodnocení porodnice:

V Podolí jsem rodila 2×. Poprvé v lednu 2011, a to byl bezproblémový porod, jen šestinedělí nic moc. Byla jsem na P4 a dcera celou noc proplakala a ve dne spala - já bohužel ne, protože jsem měla pokoj u dveří, kde neustále zvonil bzučák a byl tam služební výtah, který dělal velký hluk.

Po třech probdělých nocích a dnech, jsem byla dost vysílená a pomoc nepřicházela, dcera brečela a až nyní vím, že to bylo hlady a když jí daly sestry příkrm, prý jí z toho bolelo bříško. Byla jsem opravdu na dně, chodila za sestrami a poslední den mi sestra na nové směně řekla, proč jsem si neřekla, že by dceři daly Espumizan. Po třech nocích, kdy jsem jí neustále chovala a bylo mi trapně, že nenechala spát ostatní maminky, jsem se rozbrečela. Byla jsem opravdu hodně vysílená. Ale to nebylo nic.

U druhého dítěte to bylo ještě horší. V březnu 2014 jsem čekala syna a 14 dní před termínem porodu jsem měla rozostřené vidění a strašně mi otekly nohy. Při nejbližší příležitosti jsem to řekla - šla jsem na monitor a vyžádala si návštěvu lékařky na příjmu - byla sobota a v poradně nikdo nebyl, lékařka se mi podívala na nohy, řekla, že to je dobré a na můj popis rozostřeného vidění mi řekla, že to může být nádor, roztroušená skleróza nebo mrtvice. Tyto diagnózy na mě vypálila a bylo. Ještě, že mi tolik rozsah jejich slov nedocházel.

Za týden na to, již po oficiálním termínu porodu, jsem ráno vstala a chtěla něco manželovi říct a ono to nešlo, já to říkala, ale moje pusa mě neposlouchala. To mě hodně vyděsilo, takže jsme odjeli do nemocnice na neurologii, prodělala jsem hodně vyšetření a výsledek byl, že jsem se nedokrvila a že lékař navrhuje vyvolaní porodu.

Nastoupila jsem tedy do Podolí na rizikové oddělení. Opět spousta vyšetření a informace, že mám bílkovinu v moči. Vypadalo to, že si se mnou nevědí rady, nikdo mě neinformoval, nikdo se nepředstavil, člověk nevěděl, zda je to lékařka nebo sestra. Poslali mě na magnetickou rezonanci - což ve vysokém stupni těhotenství ležet na zádech 45 minut - nic moc, poté na sono srdce a nakonec vyvolali porod.

Porod po prasknutí vody ovšem nepostupoval dobře. Já tlačila a syn se nepohnul, později začal šrumec a akutní císař, opět bez vysvětlení. Probudila jsem se asi kolem 3. hodiny ranní sama v pokoji. Když jsem se sestry ptala na dítě, odbyla mě s tím, že se vše dozvím ráno. Bylo to příšerné, ta nejistota, zda je syn v pořádku.

Ráno jsem čekala na vizitu, jen přišel lékař, kouknul na hodnoty na monitoru nade mnou a řekl, pane bože, vy máte tlak… V tom k němu přišla jiná doktorka a šeptla lékaři, paní měla preeklampsii a odkráčeli. A zase nic, tlak se mi zhoršil, že začali přístroje šílet, přišla sestra a když mě viděla, řekla jsem jí, že vůbec nic nevím, že nevím zda je dítě v pořádku. Řekli mi, že jsem měla preeklampsii a že nic nevím, poslala mi jiného doktora a ten mi vše vysvětlil, že tento stav je u rodičky způsoben nefunkční placentou a že po porodu je již vše v pořádku a že dítě je v pořádku. Po tomto ujištění mi zase tlak skočil na normální hodnotu a vše šlo k lepšímu, přeložili mě na normální šestinedělí P1.

Den před propuštěním mi lékařka udělala sono jizvy a řekla, že je vše v pořádku, ale syn v noci strašně plakal opět hlady a ráno při vizitě si sestra všimla hematomu v ráně. Takže bylo ohroženo moje propuštění. Šla jsem na sono a nález byl dost nepříznivý, dvě ložiska dle jejich slov sražené krve o objemu celkem víc jak 250 ml. Lékař Jiří Vojtěch trval na dalším dnu hospitalizace s tím, že se musí hematomy odsát a nasadit ATB. Já jsem chtěla moc domů a další den hospitalizace. Už jsem si to nedovedla představit. Potřebovala jsem se synem pomoci a opět se pořádně vyspat. Poté ke mně zavolali pana doktora Darebného, který řekl, že odsát to nejde, že je to sražená krev a že můžu domů. V tu chvíli jsem mu byla nesmírně vděčná. Šla jsem.

Za tři dny jsem se probudila v kaluži jasně červené krve. Byla jsem nesmírně vyděšená a nevěděla jsem, co se stalo. Krev vytékala z řezu. Odjela jsem zpět do porodnice a tam mi bylo vysvětleno, že mi hematom praskl a že je to dobře, že krev odtéká, že se tělo zbavuje hematomu. Dostala jsem ATB, pan doktor ránu vyčistil a chodila jsem na kontroly. Později jsem si na netu vyhledala, co je to preeklampsie. Takže já měla klasické příznaky preeklampsie - bílkovinu v moči, rozostřené vidění, otoky končetin, jen je pravda, že ta ztráta řeči to trošku mohla zkreslit.

Ale myslím, že já i můj syn jsme měli namále, protože zanedbaná preeklampsie jde do eklampsie a pak nastává tzv. Diseminovaná intravaskulární koagulopatie (DIC), a to se již nedá nic dělat. Žena krvácí ze všech otvorů a vykrvácí - dojde k rozpadu srážlivosti krve. V minulosti dost častá příčina úmrtí rodiček. U preeklampsie také dochází k poškození orgánů - nejčastěji ledvin, kdy je poté potřeba transplantace.

Jsem velice ráda, že to vše dopadlo dobře a já i syn jsme v pořádku, ale nemohu porodnici Podolí zapomenout, že jsou takové špičkové pracoviště a nepozná preeklampsii. Řekla bych až typické onemocnění rodících žen.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Asi bych si během těhotenství sehnala dulu a laktační poradkyni, s kterou bych se párkrát sešla a v případě takových komplikací, co jsem prožila, bych měla s kým konzultovat.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Polštář a teplé ponožky.

Celkové hodnocení porodnice:

Jako každá nastávající maminka-prvorodička jsem se v mnoha oblastech svého těhotenství rozhodla věřit radám a rozhodnutí lékařů. Jsem diabetička, tudíž jsem automaticky spadla do kategorie rizikových těhotenství. Kompenzace mé cukrovky v těhotenství byla ukázková a abychom nezanedbali opravdu nic, můj diabetolog mi doporučil porod v Pražském Ústavu péče o matku a dítě, v Podolí.

Nemocnice měla skvělou pověst a já měla radost za žádanku. S doporučenkou jsem se tedy až v 31. týdnu těhotenství vydala do Podolí a doufala, že vzhledem k možným komplikacím mě vezmou i v tomto pozdním termínu. Podařilo se a musím uznat že i návštěvy poradny, kde byl personál opravdu fajn, i návštěvy diabetoložky, MUDr. Andělové, na mě udělaly dojem.

Obzvláště diabetoložka ve mě budila velmi profesionální a bezpečný pocit, že jsem v dobrých rukou. Dohodli jsme, že porod bude plánovaný již v 38. týdnu těhotenství, aby miminko, které touto dobou bude už plně vyvinuté, bylo co nejrychleji „venku“. Přirozený porod jsme měli vyvolat medikamenty. S diabetoložkou jsme se dohodly, že se uvidíme po porodu miminka. Přišel tedy den D a já nastoupila do porodnice na oddělení P3 k vyvolání porodu.

Pokojík jsem měla sdílený s další maminkou, která již přenášela a též u ní bylo rozhodnuto o vyvolávání. Měli jsme k dispozici sprchový kout a toaletu, což bylo příjemné jen do té doby, než jsem zjistila, že sprchový kout neodtíká, tudíž se můžu sprchovat maximálně 10 minut - následně by nízká vanička v koutu přetekla a vytopila by koupelnu…

Na tuto skutečnost jsem několikrát upozornila, ale nikdo s tím nic neudělal. Detail, řekla jsem si. To nebudu řešit… Ještě toho dne začala indukce. Dostala jsem čípky, které téměř ihned zabraly. Po celou noc jsem měla silné kontrakce, takže většinu času jsem byla na monitoru. Ráno se vše uklidnilo a celý proces začal znova. Čípky, monitoring miminka každou hodinu a půl, takže odpočinek nula. V noci vše vygradovalo a já bolestí nejedla, nespala. Po dvou dnech kontrakcí jsem se začala cítit dost vyčerpaně.

Třetí den mi paní doktorka sdělila, že uvnitř už to začíná vypadat dobře, začínám se otevírat a že poslední čípky už by konečně měly spustit porod. Byla jsem šťastná, protože už jsem začínala být na pokraji svých sil. Čípek mi tedy doktorka zavedla a já jí ještě připomněla, že doktorka Andělová z diabetologie mě po porodu bude chtít vidět. Rychle jsem ještě zavolala manžela, aby přijel, že už to asi začne. Pak začalo peklo.

Kontrakce mě dostaly do kolen, sestra řekla ať zkusím sprchu. Tam jsem ale dlouho být nemohla, nebo bych koupelnu vytopila… Kontrakce přicházely v pravidelných intervalech po jedné minutě. V tomto stavu mě na pokoji nechali 3 hodiny, které jsem strávila střídavě ve sprše a pak na záchodě, kdy jsem čekala, až vanička odteče… V průběhu jsem začala zvracet bolestí. Následně jsem se několikrát pomočila, po dalších třech hodinách doktorka rozhodla, že mohu na předporodní box. Tou dobou jsem už byla naprosto ochromená.

Po dlouhých 70 hodinách kontrakcí a celkem asi čtyřech hodinách spánku mě převezli za doprovodu manžela na předporodní box, který sestával z čisté místnosti a prostorné koupelny, kterou bych jindy asi opravdu ocenila. Kontrakce přicházely jedna za druhou. Mezi zvracením, močením a křikem mi sestra dala klystýr… Na záchod jsem napoprvé stihla… Manžel mě odvlekl. Nešlo stát, sedět ani ležet. Docházel mi dech, docházela mi síla…

Přišel doktor s tím, že můžeme prasknout vodu, aby začal porod. Manžel měl už strašný strach a já upřímně také. Bylo mi jasné, že i kdyby to byla otázka jediného zatlačení, porod už fyzicky nezvládnu. Bolest byla ochromující. Požádala jsem o císaře. Doktor přišel za 20 minut s tím, že tedy uděláme císaře. Po zvážení se sestrou a manželem se doktor rozhodl, že mě uspí do plné narkózy, protože zavést lokální umrtvení mi nedokáže - tak dlouho bych v jedné pozici nevydržela. Zavedli mi hadičku na odtok moči a šla jsem na sál.

Vleže nešlo dýchat, měla jsem strach, porodní sál tepal činností a během pár minut jsem pomalu upadla do tmy. Poslední, co jsem slyšela, byla otázka doktora, kdo tuto indukci tak zpackal. Po operaci jsem se probrala. Nedokázala jsem otevřít oči. Křičela jsem, že nemohu dýchat - tedy snažila jsem se. Někde daleko jsem slyšela větu: „Maličká je nádherná.“ Manžel? Asi… Byla mi zima, třásla jsem se. Jizva byla v jednom ohni. Nedostala jsem nic na bolest. Nemohla jsem dýchat. Myslela jsem, že umřu.

Na JIPce jsem se několikrát trhaně probudila. Někdo mi promačkával břicho. Vše se slilo v jednu velkou bolest. Když jsem se definitivně probudila, byl už večer. Na obličeji jsem měla kyslík, do rukou mi skrze dvě kanily v ruce vedlo osm různých hadiček. Na sobě jsem měla termo deku. Běžný postup? Netuším…

Malou mi ještě ten večer poprvé přiložili. Při přetrvávajícím šoku jsem se nedokázala usmát, ale byla opravdu překrásná. Ptala jsem se sestry na diabetoložku MUDr. Andělovou, marně. Informovala mě ale, že bohužel neměli můj inzulín, tudíž do infuze použili moji osobní zásobu, kterou jsem naštěstí měla v jedné z tašek do porodnice. Další den odpoledne mě sestra úspěšně postavila a pomohla mi do sprchy. Jako motivaci použila sdělení, že na oddělení kam mě přesunou už tak čisté sprchy nebudou a že mi tam nikdo nepomůže… Alespoň už tím skončilo promačkávání břicha - celou noc mi z něj sestry vytlačovaly očistky.

Následně jsem tedy byla na křesle přesunuta na lůžkové oddělení P4, kde jsem měla štěstí a dostala ten nejlepší pokoj - jeho luxus sestával z toho, že dva záchody a dvě sprchy, které byly na chodbě, byly k tomuto pokoji nejblíž, tudíž jsem nemusela chodit tak daleko…

Tato „koupelna“ byla společnou pro celé lůžkové oddělení asi deseti pokojů po třech maminkách. Ten den mi ještě maličkou nosili. Jak podotkla sestra na oddělení, takové štěstí už zítra mít nebudu. Ráno, 40 hodin od operace, druhý den, mi tedy maličkou přinesli a nechali mi ji k péči. Ráda bych podotkla, že s vysvětlením přebalování, kojení, nebo kontrole prsou se nikdo neobtěžoval. Znova jsem se zeptala na doktorku Andělovou.

Holky na pokoji mi dali základní instrukce a bolest nebolest bylo třeba se začít starat. Celý den jsem se kolem dítka točila a večer jsem se šla sestřiček zeptat, jestli by si mohli maličkou na noc vzít, že mě ještě jizva hodně bolí a potřebuji naspat sílu na další den. Sestra mi odpověděla slovy „výjimečně“ a „naposled“ a pouze od půlnoci do šesti ráno. Hmmm… Začínala jsem se cítit trochu zoufale. Vážně jsem tak neschopná, jak sestra naznačuje? Nicméně jsem naspala trochu času.

Maličkou mi v šest přesně sestra přinesla pokakanou, počuranou a hladovou. K tomu mi dala papír na zapisování glykemií v krvi. Prý je paní doktorka Andělová bude potřebovat. Znova jsem se zeptala, kdy za mnou přijde. Sestra neví, ale jistě brzo. Pak byla kontrola miminek s pediatričkou. Převážit, zapsat, prohlédnout. Miminko ještě nepřibírá. O.K. této výzvě se postavím. Následovala kontrola mého stavu. Nemohla jsem uvěřit, když sestra doktorce říká, že tento pokoj je docela šikovný a mohli by nás všechny tři maminky pustit domů…! Byla jsem třetí den po operaci. Doktorka kývla na mé dvě spolubydlící, byly tu o den a dva dny déle, než já. Také po císaři. U mě trvala na tom, že miminko napřed musí začít přibírat na váze.

Nakonec jsme zůstaly všechny tři - jedna neprošla při závěrečném ultrazvuku dělohy (neodcházely jí očistky), druhá měla stále cévku s vývodem na čurání (během operace jí natrhli močový měchýř). Třetí den jsem tedy strávila tím, že jsem vážila miminko, kojila a zapisovala váhu. Stále dokola. Mezitím jsem se dotázala na MUDr. Andělovou. Překvapovalo mě, že jsem sem šla kvůli diabetu, ale ten vlastně nikdo neřešil. Kompenzaci cukrovky po porodu nechali na mě.

Odpoledne jsme měli školení na koupání miminka. Bylo to poprvé, co jsem tu dostala nějakou užitečnou radu. Navíc mi sestra sáhla i na prsa a poradila s laktací. Byla ochotná… Bohužel jsem ji už pak neviděla. Zvládli jsme den a přežili noc. Sousedčin chlapeček bohužel plakal, a tak se nikdo nevyspal. Ráno jsem byla polomrtvá, bledá s oteklýma nohama od nevyspání a neustálé chůze. Jizva pálila jako čert, na dotaz o dezinfekci se setra zeptala: „K čemu? Použijte mýdlo.“. Maličká měla zvláštní pomerančovou barvu. Přišla kontrola miminek a malá za jediný den přibrala 100 gramů. Zeptala jsem se na žloutenku. Pediatrička k malé přiložila přístroj, zamumlala hodnotu 180 a řekla, že v pořádku. Ulevilo se mi.

Následná kontrola jizvy dopadla dobře a krevní testy prý vyloučili anemii, všechny tři na pokoji nás pustili domů. Kolegyně s vývodem na moč si měla příští týden dojít na vytažení hadičky a kontrolu… Čtvrtý den po císaři jsem tedy volala mamince, že nás propustili. Nikdo v mém okolí tomu nemohl uvěřit. Já ale začínala být ráda. Poporodní oddělení tu skutečně plnilo funkci očistce. Nikomu se tu nechtělo zůstávat.

Přišla sestra a přinesla papíry k propuštění. Znova jsem se zeptala na MUDr. Andělovou. Pokrčila rameny a řekla že neví (Óoo ano, chápu, tady nikdo nic neví). Poprosila jsem ji, aby zkusila zavolat na diabetologické oddělení, které je dvě patra pod námi… Nechtěla. Poprosila jsem důrazněji. Tak šla. Pak přišla jiná sestra, prý kdy už odjedeme. Pak se na nás ještě usmála se slovy, že doma už nebudeme mít takový servis jako tady. Kdyby mě nebolelo břicho, asi bych se poprvé opravdu od srdce zasmála.

Maminka byla na místě a já připravena odejít. Na sesterně jsem nahlásila, že odcházíme, a zeptala jsem se, jak dopadla sestra při shánění MUDr. Andělové. Pokrčila rameny a řekla, že nijak, že ji nesháněla. Zeptala jsem se jí tedy, jestli mám vážně vyhledat přes telefon její kontakt a zavolat jí sama. Nadšeně kývla s tím, že tak to bude nejlepší. Poděkovala jsem za nic a šla jsem tedy vyřešit věci sama. Vlastně mě ani moc nepřekvapilo, když paní doktorka Andělová řekla, že vůbec nevěděla, že jsem tu, natož abych porodila. Koukla se alespoň na mé výsledky, řekla že mám Anemii, ať začnu brát železo. Pobavily jsme se o cukrovce a kompenzaci. Přátelsky jsme se rozloučily a hurá domů.

Další den k nám přišel pediatr se sestrou, naměřil u miminka hodnotu 180 a oznámil žloutenku. Po odchodu doktora se sestrou jsem si konečně dovolila se ze všeho vyplakat.

A závěr? Nemocnice bude asi moc hezká, až dokončí onu plánovanou rekonstrukci. V současnosti je ale přeplněná, příliš vytížená, chybí personál a oddělení mezi sebou absolutně nekomunikují, navíc poporodní oddělení připomíná středověk. Sestry jsou převážně neochotné, naštvané na celý svět a nejvíce na člověka, který potřebuje pomoc. Vykopnou vás při první příležitosti a náznaku života, ale ono to vlastně nakonec není na škodu. Protože doma se aspoň skutečně dáte dohromady…

Věřím a doufám, že ne všechny maminky mají takovou zkušenost jako já. Osobně vám ale tuto nemocnici absolutně nedoporučuji.

Celkové hodnocení porodnice:

Naprostá spokojenost. V prenatální ambulanci jsem občas čekala delší dobu, ale max. hodinku. Jinak porod super. Na porodním sále se o mě starala porodní asistentka, dala mi vše, poradila vše, co jsem potřebovala, podporovala mě.

Poněvadž jsem cvičila s Aniballem, nabídli mi, zda chci či nechci nástřih, dokonce mi nabídli i, že si manžel může přestříhnout pupeční šňůru (fuj, ale někteří tatínkové na to mají žaludek a přejí si to). Prostě kdybych si vymyslela cokoliv, oni by mi vyhověli.

Miminko mi přiložili hned k prsům, ještě, než byla přestřižená pupeční šňůra.
Měla jsem vše, na co jsem si vzpomněla.

Na pokoji luxus (když opomenu to celkové retro), moc příjemný personál po celou dobu pobytu všude. A suprová laktační poradkyně, které jsme se s ostatníma maminkama na pokoji neustále na něco ptaly.

Můžu jedině doporučit dál.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Netahejte si zbytečně moc krámů, pro mimi stačí pleny, jedna univerzální přebalovací podložka (krémy, mastičky, šampony, to vše tam je), pro maminku poporodní vložky (dostanete jen jedno balení), 2 ručníky menší, pyžamko, síťové kalhotky tam jsou k dispozici pro maminku.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Nějakou dobrůtku.

Celkové hodnocení porodnice:

V prenatální poradně jsem byla třikrát. Nikdy jsem nečekala moc dlouho. I když samozřejmě musíte jít na monitor, který trvá třeba 45 minut, pak k sestrám 30 minut a posléze se čeká na doktorku a vyšetření, dalších 45 minut, takže dvě hodiny tam strávíte. Ale dá se. Všichni jsou milí. Na monitor doporučuji vzít si min. půl litru vody a hroznový cukr. Když miminko není vzhůru nebo utíká z měření, tak je to tam pak trochu šaškárna.

Dva dny před termínem mi paní doktorka udělala Hamiltona, ale zeptala se mě na to, takže jsem mohla odmítnout. Bolelo to, ale dalo se to v pohodě vydržet.

Rodila jsem zde 2.3.2017, hned druhý den po Hamiltonu, přirozeně. Byl to můj druhý porod. Po hodině kontrakcí po 5ti minutách jsme se vydali do porodnice.

Příjem: bohužel na příjmu jsme čekali asi 45 minut v čekárně, což nebylo v mém stavu nic příjemného. Když mě přijali, natočili monitor a prohlédla mě paní doktorka, rovnou jsem šla i s manželem na sál otevřená na 3 cm a do 45 minut byla malá na světě.

Porodní sál: porodní sály jsou soukromé pokoje s koupelnou, sprchou, míčem, CD přehrávačem…nikdo vás zde neobtěžuje. Pouze porodní asistentka chodí průběžne kontrolovat.Já měla skvělou porodní asistentku slečnu/paní Lisíkovou. Povzbuzovala mě, chválila, na vše se ptala…jestli chci klystýr, holení…že jestli ne, ať se nebojím odmítnout…i na porodní plán, takže mi pomohla k tomu, že jsem byla bez nástřihu, miminko mi bylo hned po porodu nahé přiloženo na břicho, nechala dotepat pupečník, miminko nám vzala až po delší době asi jen na dvě minutky a poté nás nechala dvě hodiny jen já, manžel a malá. Musím konstatovat, že její péče byla nadstandartní. Doktorka a dětská doktorka přišly až na poslední tři minutky a hned po porodu zase odešly. Doktorka tedy pak ještě na kontrolu, příp. šití.

Oddělení šestinedělí: jídlo nic moc, spiš hruza, když si vezmu, že to má být pro kojící matku… pokoj po třech, ale nevadilo…sestricky, hlavne ty zenske, byly fajn, ochotne, mile…nektere metody zastarale a obcas jedna sestra rika opak nez druha, ale jako druhorodicky uz jsem si to nejak prebrala Moc se tu člověk nevyspí, pořád někdo chodí.

Obecně se dá říci, že s péčí v ÚPMD jsem spokojená. Když si vezmu, jak je to velká porodnice a kolik mají porodů denně, tak to zvládají skvěle a s úsměvem (můžu porovnat s Benešovem). Nepřišlo mi to jak na běžícím pásu. Je ale pravda, že jsem měla vcelku bezproblémový porod.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Nebát se, ujasni si, jak bych chtěla, aby porod probíhal, mít porodní plán aspoň v hlavě.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Vložky, vložky do podprsenky, pleny pro mimčo, ubrousky pro mimčo, oblečení pro mimčo, klidně i látkové pleny pro mimčo (k dispozici je jen krém a jedno balení vložek…oblečení a látk.pleny půjčují, ale je lepší mít svoje), jídlo, pití - místní čaj už mi pak lezl i ušima, něco na čtení.

Celkové hodnocení porodnice:

Rodila jsem v červnu 2016 40+1 plánovanou sekcí pro KP a nízkou hladinu plodové vody. Původně jsem měla v úmyslu rodit přirozeně buď v Rakovníku, nebo v Neratovicích, nicméně s ohledem na zdravotní komplikace jsem se asi 2 měsíce před porodem zaregistrovala do Podolí, kam jsem předtím již pravidelně docházela na sérii ultrazvuků. Za celou tu dobu jsem potkala spoustu lékařů i dalšího zdravotnického personálu a musím konstatovat, že všichni byli neuvěřitelně příjemní a profesionální (včetně sester na odd. šestinedělí - čehož jsem se z jiných recenzí obávala - zbytečně!).

Zde bych ráda vyzdvihla rovněž práci anestezioložky (starší dáma, jejíž jméno bohužel neznám), která odvedla neskutečnou práci a díky ní byl celý zážitek z porodu sekcí v částečné anestezii příjemným zážitkem, i když se vyskytly dílčí komplikace. Přestože se nejedná o porodnici, ve které Vám automaticky splní veškerá porodní přání, stojí za zvážení a věřím, že nebudete zklamány. Samozřejmě je co zlepšovat, ale pokud se jedná o lidský a zároveň vysoce profesionální přístup a odbornost personálu - doporučuji.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Znát svá práva a asertivně je vyžadovat, bude-li třeba. Vhodné je se seznámit s prostředím, ve kterém budete rodit. Důvěra je podstatným prvkem, který Vám může porod značně ulehčit.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Mně v parných dnech pomohla voda ve spreji Zbytek dle doporučeného seznamu, přičemž v případě potřeby mají na odděleních vše k dispozici. Čokoládu s sebou. V místní lékárně skutečně vše k zakoupení. Drobné do automatu na kávu.

Celkové hodnocení porodnice:

Rodila jsem v prosinci 2016.

Poradna: jen jednou jsem čekala cca 1 hodinu (dr.byla asi na sále), jinak skoro bez čekání. Vyšetření ultrazvukem Dr. dělal jen při první návštěvě, jinak jen slovně + kontrola výstupu z monitorů. Na monitory si vždy vezměte petku s vodou a hroznový cukr nebo něco sladkého (to mi nikdo předem neřekl).

Porod: v 40+3, na příjmu mi sestřička při monitoru řekla ať ty bolesti tak neprožívám, kdoví jestli sama někdy rodila! PA příjemná, souhlasila jsem s přítomností studentky medicíny a nelitovala jsem, starala se výborně, slovně mě podporovala spolu s PA, porod šel rychle, od příjezdu cca 3,5 hodiny, píchly mně plodovou vodu, aby se porod uspíšil, nástřih hráze, po porodu mně syna ale hned nepřiložili až cca za hodinu po šití, to mě trošku mrzelo, ale nedokážu posoudit, zda to tak nebylo lepší, protože jsem ztratila víc krve a třepala jsem se jak ratlík.

Odd. šestinedělí standard pokoj: po nástřihu jsem měla velký otok a nemohla jsem se vyčůrat tak jsem dostala cévku a pytlík skoro na dva dny (jsou potřeba dvě vložky, z každé strany cévky jednu, aby to neproteklo!), také manipulace s pytlíkem a malým mimčem je složitější, proto jsem si vyžádala spínací špendlík, abych měla obě ruce volné.

Sestry víceméně příjemné, staraly se hodně, ale hodně se střídají, že některou potkáte třeba jen 1× a pak nikdy a každá má jiný přístup. Oddělení staré, pouze poslední noc měnili komplet postele za elektronicky polohovatelné, takže nyní je to tam luxus. Sprchy nic moc, není tam ani háček na pověšení věcí, zásuvky jsou jen na pokojích takže fénovat se na pokoji.

Hodně jsme se na pokoji točily, takže neustálý ruch, různě staré děti a řev v různé doby, vůbec se nevyspíte, ale pak jste tak unavené, že spíte kdykoli jen když nebrečí vaše dítě. Já jsem měla největší problém s kojením, syn se nechtěl přisát, dětské sestry mně rovnou donesly kloboučky, prý mám špatné bradavky a malý se nechtěl přisát a s těmi to aspoň trošku šlo. Ale kloboučky se musí pokaždé vyvařovat, takže jsem byla závislá na sestrách, pořád za nimi chodit, někdy zapomněly vyvařit a já potřebovala kojit, protože malý měl hlad, takže mě to zbytečně stresovalo.

Hlavně nebuďte špatné z toho, že mlíčko hned není, protože to je normální, někdy se to rozjede až 3.-4. den. Do té doby sestry dokrmují, ale teda i Hippem, protože prý mléko z mléčné banky došlo.., krmí se normálně z lahviček, žádnou alternativní metodou jak jsem si myslela. Některé lahvičky jsou však staré a teče to z nich proudem, z toho se mi malý pěkně poblil. Jestli to kazí techniku kojení kdoví. Pak už jsem jen čekala, až bude malý přibírat na váze, protože po porodu dost shodil.
To mě dost stresovalo, přičítala jsem to i kojení s kloboučky, které jsem se snažila odbourat, ale nešlo to. I jsem kvůli tomu brečela.

Sestry se také snažily, aby se přisál normálně, ale neúspěšně. Odcházela jsem proto až šestý den od porodu. Bylo to teda už pěkně dlouhé. Stejně většina maminek odešla s tím, že si mají i domů koupit UM a s kojením už by mi stejně nikdo víc nepomohl, takže klidně trvejte, že chcete jít domů. Doma se mi asi po týdnu podařilo kojit bez kloboučků a jde to dodnes. Bradavky jsem očividně špatné neměla.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Kromě přípravy na porod se připravit také na to, co přijde po porodu - tj. především na kojení! Pak třeba koupání dítěte, protože to je tolik info, že něco nestihnete pobrat a vícekrát vám to už nikdo neukáže, poporodní poranění atd. Já se zbytečně zaměřila pouze na porod a chystání věcí a ten z toho všeho byl nakonec „nejjednodušší“.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Košili na porodní sál, na odd. šestinedělí dostanete erární, já toho využívala, protože vložky často protečou..obzvlášť s cévkou, porodnické vložky - i 3 balení, protože se používají 2 za sebou a sestry je při vyšetření hned vyhazují a berou si čisté, takže spotřeba veliká, pár oblečení na mimčo, když se např. v noci při přebalování počůrá, abyste nemusely za sestrami pro čisté, což taky chvíli trvá, kojící čaj (i když na chodbě je k dispozici granulovaný), vlastní kloboučky (erární vám dají jen jeden),možná bych si vzala i vlastní lahvičku na mléko pro příkrmy s vhodným otvorem, aby mléko neteklo tak rychle, mají totiž vše v omezeném množství a kvalitě (holt fakt jak v komunismu)

Celkové hodnocení porodnice:

Rodila jsem zde v červenci 2016. Celkové jsem byla spokojena až na malé detaily. Po 8 hodinách šílených bolesti po umělém protržení plodového obalu jsem si požádala o epidural. Přišla nepříjemná primářka anesteziologie, která mi nevybírám tónem dala jasné najevo, že jestli se koukám ještě takhle svíjet bolesti při kontrakcí tak mi nic píchat nebude. Nakonec epidural stejně píchla špatně tudíž nezabral a já musela další hodinu čekat v šílených bolestech než mi mohli dát na něco jinýho.

Porod proběhl po 12 hodinách od příjezdu do porodnice. Od sester jsem slyšela, že se to této paní anestezioložce stává docela často, že epidural nezabere. Cuza stará nepříjemná. Sítí paní doktorkou trvalo půl hodiny, protože jsem se cukala, když mi píchala jehlou do živého masa bez umrtvení.

Mladá paní doktorka se strašně divila, že mě to vůbec bolí. (umrtvení je pouze na hráz, natržení vevnitř se dělá zaživa). Tak jsem ji svým tónem zeptala, zda už ona rodila a ví jak to bolí ?! Samozřejmě že ne Šestinedělí zastaralé, postele vrzavé a sprchy hrozně, ale ty 3 dny se to dá přežít. Oceňují to soukromí na porodním pokoji. Druhé půjdu ale rodit zase do Podolí.

Celkové hodnocení porodnice:

Rodila jsem zde 14.1.2017. Porod byl rychlý a přirozený bez nástřihu, PA Šťastná byla naprosto úžasná a byla mi neskutečnou oporou, za což jsem jí moc vděčná, díky ní na porod vzpomínám s radostí.

V prenatální poradně jsem byla jednou a nečekala jsem nijak zvlášť dlouho a při přijmu mě nečekaly miliony otázek, jen ty opravdu základní.

Na šestinedělí si taky nemůžu na nic stěžovat, byla jsem na obyčejném pokoji, sprchy sice až na konci chodby, ale člověk se aspoň projde. 

Všichni byli moc hodní a ochotní od doktorů až po uklízečky, byla jsem mile překvapená. Ke všem mají stejný pečlivý přístup.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

dostatek porodnických vložek, podložku na přebalování miminka (možná i pod sebe do postele pro pohodlí a jistotu 

Celkové hodnocení porodnice:

Za mne velká spokojenost. Personál je profesionální a z velké většiny i příjemný. Nevýhodou jsou dlouhé čekací doby v prenatální ambulanci, ale párkrát se to dá vydržet. Kromě porodníků bych chtěla poděkovat i anestezioložce a její sestřičce, sestrám na JIP i všem sestrám na šestinedělí. Všichni milí, vstřícní, sestry z šestinedělí opravdu pomohly s kojením, chodily pravidelně na JIP přikládat, nic nebyl problém, vyhověly, a to jak dětské, tak ženské. Nikdo tam nestresoval, do ničeho mne nehonil, doktoři všechna vyšetření miminka zvládali bez narušování naší pohody.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Chystáte-li se na císaře, vezměte si s sebou k operaci opravdu malou taštičku - stačí Vám mobil, nabíječka, kapesníky, jelení lůj, krém na obličej, kartáček a pasta na zuby (před odchodem provádíte krátkou hygienu u umyvadla), boty a případně špunty do uší. Jinak Vám budou trochu nadávat, nutit k redukci obsahu atd. Navíc taštičku si dáte vedle sebe na stolek a nemusíte nikoho prosit, aby Vám něco podal.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Nafasujete jeden malý balík porodnických vložek a jedny síťované kalhotky, vše ostatní pro maminku s sebou. Pro miminko je k dispozici veškerá kosmetika, nějaký materiál na utírání a čištění a oblečení. Pár kousků bych si ale vzala, poslední den měli před prádlem a nafasovali jsme fakt velké kousky, byla jsem vděčná za vlastní. Hodí se také pomůcky pro rozkojení, ale to už záleží na individuální situaci (čaj, kloubouček, teplý/studený gelový obklad atd).

Celkové hodnocení porodnice:

Rodila jsem zde v červenci 2016. Na konci těhotenství jsem měla problémy s vysokým tlakem, léčila se Dopegytem, vše bylo pod kontrolou. Od36 týdne jsem chodila standardně na kontroly a monitory. Všichni byli moc milí, vždy na mě vyšla stejná lékařka, což bylo fajn. Sestřičky mě od začátku upozorňovaly na dlouhé čekání, ale zdaleka to nebylo nějak zlé. Nikdy jsem nečekala déle než 20 -30 min, není to málo, ale v takovém kolosu, při počtu pacientů, které mají, mi to přijde OK.

Nakonec jsem ve 39 týdnu skončila na pohotovosti s tlakem 170/115 a s mžitky před očima. Okamžitě mě napojili na monitory a přiběhli hned tři lékaři, což mě vyděsilo, na druhou stranu člověk věděl, že je v dobrých rukou. Přestože, mi mohli hned udělat císaře, indikace by byla, zkoušeli tlak srazit, udělali krevní testy, monitorovali mě a čekali. Tlak trochu klesnul, takže se rozhodli porod další den vyvolat, abych rodila přirozeně. Po zavedení tablety, začaly kontrakce poměrně rychle a bohužel okamžitě klesly ozvy. Malý měl někde skřpnutý pupečník a kontrakce ho de facto dusily. Takže mě rychle vezli na akutního císaře.

Ačkoliv jsem jedna z těch, která rodila císařem, byla rozhodně snaha ze strany porodnice o přirozený porod. Když už rizika převážily, udělali cisaře. Pro mě bylo nejdůležitějš, aby byl malý v pořádku.

Na porodním sálu, operačním sálu i na Jip byli všichni moc milí. Absolutní spokojenost. Sice lékař byl trochu kakabus a nebyl moc sdílný, ale vysvětlil aspoň základně, kde je problém, rozhodl a zeptal se, zda souhlasím.

Oddělení šestinedělí, to už bylo jiné. To, že je tam staré vybavení, holt není to hotel, takže já s tím problém neměla. Ženské sestřičky taky moc milé, ale ty dětské no hrůza. Vyžádala jsem si malého hned další den po porodu k sobě, cítila jsem se dobře, jizva sice bolela, ale nic hrozného. Stejně to mimčo leží v postýlce a vy ležite vedle v posteli, pokud se člověk cítí dobře, proč by ho nemohl mít hned u sebe, aspoň třeba přes den. Sestřička pronesla něco o hrdinkách a že se jim tam 3 den stejně zhroutím a malého mi přinesla. Ukázala mi v rychlosti, jak ho přebalit a uraženě odešla. Byl to ze začátku trochu boj, nikdy jsem mimčo nepřebalovala, ale nějak jsem se tím poprala. Myslím, že tím že jsem si ho vyhádala hned druhý den k sobě, se krásně rozběhlo kojení i po tom císaři. Sestřičky tam nejsou moc sdílné, člověk se musí ptát. Vždy odpoví a poradí, ale je potřeba se nestydět a ptát se. Já byla prvorodička, absolutně bez zkušeností s dětmi, takže jsem se možná ptala i hloupě, ale bylo mi jasné, že doma mi už nikdo neporadí. A ony nakonec vždy poradily.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Ptát se, ptát se a nenechat se odbýt.

Celkové hodnocení porodnice:

Rodila jsem 18.1.2017 a za mne velká spokojenost. Personál profesionální a z velké většiny příjemný a vstřícný. Trochu problém mohou být delší čekací doby v prenatální ambulanci, ale to se dá párkrát vydržet. Velké poděkování porodníkům, sestrám na JIP a hlavně sestrám na šestinedělí, kde jsem si to to ve srovnání s předchozí zkušeností v Krči opravdu užila. Nic nebyl problém, byly vstřícné, pomohly s kojením atd. A zároveň nerušily bez důvodu.

Jediné, co mne opravdu dostalo, byl stav sociálního zařízení na dost drahém nadstandardu. Kromě páchnoucího odpadu mne vyděsila sprcha, kde místo držáku na sprchu či nějaké poličky na toaletní potřeby trčely ze zdi rezavé šrouby a závěs taky už viděl své. Přitom by to šlo spravit za pár stovek. Jinak ale také spokojenost.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Chystáte-li se na císaře, sbalte si s sebou k operaci opravdu malou tašku, skoro bych řekla minitaštičku. Když půjdete na příjem večer před tím, donutí Vás jinak obsah výrazně zredukovat a nemusíte mít úplně kontrolu nad tím, co vám v tašce zbude. Ostatní Vám někde uloží. S sebou na JIP potřebujete opravdu jen telefon, nabíječku, kapesníky, hřeben, kartáček na zuby a pastu, případně jelení lůj a nějaký krém, a třeba špunty do uší. Jinak opravdu nic. Když přijdete na příjem až ráno, i tašku Vám na JIP donesou, ale dostanete vynadáno a pak musíte prosit, aby Vám z ní vyndali věci. Lepší je mít malou taštičku, kterou si položíte vedle sebe na stolek a můžete si sami brát, co potřebujete.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Dostanete 1 balíček poporodních vložek a jedny síťované kalhotky. Jinak vše ostatní pro maminku s sebou. Pro miminko je k dispozici veškerá kosmetika a nějaký materiál pro omývání a otírání. Doporučuji vzít jednorázové podložky a pro jistotu i pár kousků oblečení (za nás akorát posílali na praní a dostali jsme opravdu velké kousky, byla jsem ráda za vlastní), určitě musíte mít pleny. Pak se také vyplatí si vzít potřeby pro úspěšné zahájení kojení, ale tam už je to individuální dle situace (kojící čaj, hydrogel, atd.). Nicméně je tam také lékárna, dobře vybavená a mají slušné ceny - kdykoliv se tam dá zajít.

Celkové hodnocení porodnice:

S ÚPMD jsem získala v posledních měsících (konec roku 2016 - leden 2017) docela hlubokou zkušenost, náhlé zdravotní komplikace způsobily, že jsem tam strávila velkou část třetího trimestru. Procestovala jsem tam několik oddělení (celkem třikrát na JIP, měsíc na oddělení rizikového těhotenství - P3 a nakonec též šestinedělí - P4), mezitím časté návštěvy v rizikové prenatální poradně, ultrazvuky, monitory apod.

Porodnice určitě má své nevýhody a slabší stránky (velká nemocnice, velké množství doktorů, kteří se různě střídají), ale nastanou-li komplikace, nakonec jste rádi, že jste právě tam, dobře se o vás postarají (mají zázemí i pro takové případy a v neposlední řadě je zde opravdu řada skvělých odborníků). Na všech odděleních jsem potkala veskrze velice milé a ochotné sestřičky, které mi pomohly zvládnout různé nesnáze a velice nepříjemné intimní situace - obdivuji je za jejich náročnou práci.

Je pravda, že na šestinedělí radí každý den jiná sestřička s kojením trochu jinak, ale ve finále jsem zjistila, že to je tak možná nejlepší, protože když se vám podle rad dnešní sestřičky nedaří, je velmi pravděpodobné, že zítra bude vše lepší.

Nelíbilo se mi při delším pobytu na P3 (rizikové), že někteří lékaři s pacienty opravdu téměř nekomunikují, nesnaží se je informovat, natož aby s nimi postup konzultovali (především doktor Vojtěch, který když už se podaří jej zkontaktovat, tak vás akorát vším co nejvíc děsí). Pak jsou ale jiní lékaři (zvláště ti mladí), kteří komunikují bezvadně, záleží opravdu hodně na tom kdo má zrovna službu. Někteří za mnou dokonce přišli i mimo službu na oddělení, zeptat se jak se daří, vysvětlit, povzbudit. Za některé lékaře (i sestřičky) jsem opravdu velice vděčná, zachránili mi život a postarali se skvěle i o naše miminko!

Nevýhodou jsou též nesmírně dlouhá čekání v prenatální poradně. (Při první návštěvě jsem zde strávila 4 hodiny, což pro můj zdravotní stav nebylo zrovna žádoucí. Při dalších návštěvách to bylo lepší jen částečně.)

Porodila jsem nakonec plánovaným císařem, proběhlo to lépe, než jsem čekala, zcela bez komplikací (ačkoliv i tento zákrok byl u mne proveditelný pouze se zvýšeným rizikem), 4. den po zákroku jsme jeli domů. Císař provedl doktor Buben s doktorkou Rychlíkovou (leden 2017). Původní problém, se kterým jsem přišla na začátku 3. trimestru (v noci), odhalila doktorka Faridová, za což jí zůstanu do smrti vděčná. Je to také lékařka s úžasně lidským přístupem, velice vstřícná, milá, ochotná, dokáže léčit už jen rozhovorem.

Lékaři, které zvláště doporučuji: Faridová, Hašlík, Buben, Rychlíková, Pock, Janák, primář Heřman, Kalivodová, Měchurová, a další.

Nesedl mi doktor Vojtěch (poslal mě domů s alergickou reakcí na Fraxiparin, nad kterou mávl rukou, že to nic není, ale doma se problém rychle zhoršoval a způsobil obtíže, které se nějakou dobu léčily) ani příliš internistka Pospíchalová (léčila mne 4 dny pouze telefonicky, přišla se podívat osobně až když se lékaři lekli ohrožení života).

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

oholit si i ruce, aby se lépe sundavaly všemožné náplasti od kapaček apod.
Nebojte se důvěřovat lékařům a nechat věci na nich.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Přezůvky, papírové kapesníky, nabíječku na telefon
Na šestinedělí (stačí když doveze partner druhý den): pleny, vlhčené ubrousky (nejsou uvedeny v seznamu!), poporodní vložky (stačily mi bohatě 2 balení), síťované kalhotky (větší!), mýdlo. Noční košile kojící mi už neseděla, lépe mi vyhovovala obyčejná, kterou jsem na kojení vždy přehodila za hlavu. Ostatní věci jsou téměř zbytečné.

Celkové hodnocení porodnice:

Rodila jsem zde v letos v lednu.

V poradně jsem nikdy moc nečekala, monitory byly načas. Pokud není žádný problém, chodí se jen k PA bez nutnosti vnitřních vyšetření. Pokud je problém, který já měla, vše je pečlivě vyšetřeno.

Při příjmu k porodu jsem čekala milion otázek a vyplňování papírů, ale bylo to celkem rychlé. Při porodu se u mě vystřídaly 3 směny a všechny PA i doktoři byli super. Bohužel jména si nevybavím. Podporovali a když přišly komplikace, vše vysvětlili a nestresovali. Nakonec jsem skončila na SC. Na JIP taky všichni milí.

Na oddělení šestinedělí jsem byla na P2. Podařilo se mi získat nadstandart (hříšná cena 2900/den). Opět všechen personál bezvadný, sestřičky pomáhali s mimčem. Je to hlavně o komunikaci.

Jediné co mě mrzelo, že mi dlouho nabíhala laktace a sestry po třech dnech malýmu strčily flašku.

Rozhodně bych zde, pokud bude nějaké příště, chtěla rodit zas.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Hlavně komunikovat, nebát se ptát a požádat o pomoc.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Poporodní vložky, síťované kalhotky, jednorázové pleny pro mimčo, dostatek nočních košil.

Celkové hodnocení porodnice:

1.Registrace k porodu byla myslím přesně ve 14. týdnu těhotenství, což je myslím dost šibeniční termín pro takové rozhodnutí i pro organizaci být tam přesně načas a vejít se na list. Nicméně to se mi zdařilo. Do poradny jsem tam docházela v posledním měsíci těhotenství. Blíž k termínu i každý den na monitor. Běžně jsem tam strávila 5 hodin. Takže doporučuji sebou svačinku a hodně trpělivosti.

Sestry dobré, doktoři bez problémů. Nicméně zpětně si říkám, proč mi neudělali žádný ultrazvuk, aby se zjistila poloha a velikost dítěte. Přenášela jsem 11 dní a byla tam během nich 10×. Dcerka nakonec vážila bez mála 4 kg a byla otočená zády vpravo, což potom prý dost prodloužilo porod.

2. Kvůli přenášení jsem měla nastoupit druhý den ráno k vyvolání. Před odjezdem z domu mi začala ale odtékat plodová voda. Na příjmu mě vyšetřili, ale jelikož se porod spontánně nerozjížděl, tak mě dali na oddělení rizikového těhotenství a prý počkáme do druhého dne, jestli se něco nestane. Dostala jsem tam antibiotika, kvůli tomu úbytku plodové vody. Druhý den ráno mi byla zavedena vyvolávací pilulka a první kontrakce se dostavily tak za 2 hodiny (okolo 11h).

Kontrakce se prohlubovali a během nich mi odtékala další voda. Pořád jsem se ale neotvírala. Sestřičky byly fajn, ale pak už vypadaly bezradně. V pozdním odpoledni jsem na monitoru už nebyla důstojným společníkem ostatním maminkám, které tam byly. V 18h jsem byla otevřená asi na 3 cm, ale kontrakce jsem měla časté a velmi intenzivní. Přijel manžel a převedli mě už na porodní box.

Porodní asistentka, která se mne ujala, byla výborná, stejně jako její pomocnice, která se zaučovala. Byla velmi laskavá, citlivá, vysvětlila co se dalo. Porodní sál byl prostorný se soukromou koupenou (hodně času jsem strávila ve sprše a na WC míse), s míčem a porodním křeslem. Manžel pomáhal jak to šlo a masíroval záda. Proběhl i klystýr bez problémů.

Nicméně stále jsem se neotvírala ani po Oxitocinu, takže okolo půlnoci mě už přemluvili na epidural, abych si odpočinula od vysilujících kontrakcí a tělo se snad uvolnilo k porodu. Epidural jsem původně nechtěla, ale v tu chvíli už jsem souhlasila, abychom se posunuli či by to byla i příprava k císaři, pokud by to nepomohlo. Anesteziolog byl šikovný a tak jsme si já i manžel na hodinku odpočinuli. Poté se na mě asistentka dívala a že jsem se už trochu víc otevřela, že už to za chvíli snad půjde. Měla jsem ale ještě asi hodinku vydržet a netlačit, což byla asi největší fuška ze všeho.

Porod pak trval asi další hodinu a to už tam byla i mladá lékařka (ale měla jsem pocit že tomu stále šéfovala spíš ta asistentka). Miminko bylo úplně v pořádku, hned mi ji přiložili na prsa na chvíli, což bylo super. Pak malou zvážili, umyli a zase mi ji dali. Paní doktorka mě pak i pozašívala, což už byla ta nejmenší bolest. Taky mě vycévkovali. Maličká už pak ležela vedle v postýlce, což jsem uvítala. Dali jsme si s manželem snídani, co nám sestry donesly (bylo okolo 6h ranní), pokochali jsme se pohledem na mimi a pak jsem spala. Na šestinedělí nebylo místo, tak jsem spala na tom porodním křesle. Nic moc pohodlí, ale po té fušce bych usnula asi kdekoliv. Maličkou odvezli na novorozenecké abych si odpočala, že mi ji dopoledne dovezou.

3. Okolo 10h mne kontrolovala sestra, jestli jsem byla čůrat, ale moc mi to nešlo kvůli bolesti. Před polednem mne odvezli konečně na šestinedělí, kde jsem pak dostala miminko a rady od dětské sestřičky. První noc si ji ještě vzali, abych si odpočinula a donesli ji jen na kojení. Dětské sestřičky i lékaři na tomhle oddělení byli fajn a dcerka začala brzo prospívat.

Bohužel komplikace nastaly u mě kvůli retenci moči. Ať už následkem dlouhého a těžkého porodu, velkého šití nebo epiduralu jsem nebyla schopná s úplně vymočit. Hned po přeložení na šestinedělí (pátek poledne) jsem si na to stěžovala sestrám a ty říkali že takový nepříjemný pocit mohu mýt kvůli tomu jak jsem potrhaná a je možné že se mi k tomu přidal zánět močových cest.

Radily hodně pít. Jedna mi ochotně udělala urologický čaj. Pocit neustupoval, naopak se zhoršoval. Druhý den jsem už nemohla ani stát, stále se mi chtělo močit, ale na WC vždy jen pár kapek a nic víc. Bohužel jsem se nemohla už ani v klidu věnovat malé. Celou sobotu se na pokoji neukázal žádný lékař. Sestry stále radily hodně pít, jedna se dokonce smála když jsem řekla že vypiju 3 litry v průběhu dne, že je to málo. Dala jsem na jejich rady, protože jako prvorodička jsem nevěděla, co jiného dělat.

V neděli ráno naštěstí už konečně došla lékařka, která mi sáhla na břicho a hned mne vzala s sebou na ultrazvuk. Ještě mě nechala čekat na chodbě na jiném patře asi půl hodiny. To už jsem nemohla ani stát ani sedět, kvůli silnému pocitu plného břicha a nutkání se vymočit. Na ultrazvuku k všeobecnému velkému šoku zjistili, že mám v močovém měchýři 3,5 litru moči. Okamžitě mě vycévkovali. Starší sestry i lékařka byly velmi překvapené, že mi na břicho nesáhl nikdo už dřív a že jsem byla ve velmi nebezpečném stavu.

Nicméně když jsem jim vysvětlila, co mi říkaly sestry na mém oddělení, tak krčily rameny a nedovolili si pronést na jejich adresu přímou kritickou poznámku. Močový měchýř se i dále špatně vyprazdňoval, tak mě k večeru znovu cévkovali, druhý den zas. Zhodnotili to, jako velmi neobvyklou situaci, jakou tam snad ještě neměli a nebyli schopní mi dát jakoukoliv prognózu. Tři dny jsem strávila se zavedenou cévkou a nosila jsem si přes rameno ‚pytlíček‘. Protože močový měchýř byl stále špatně funkční, kvůli tomu jak byl moc roztažený velkým objemem moči za ty 3 dny po porodu, tak mi nakonec na Urogynekologickém oddělení zavedli do močového měchýře hadičku přes dírku v břichu. Bylo u toho v malinké ordinaci asi 7 lékařů a sester.

Den poté mne už propustili domů. Bohudík se vše během 3 týdnů urovnalo a močový měchýř začal opět normálně pracovat, takže mi pak na kontrole SPD vyjmuli.

Ale abych to shrnula – lékaři i sestry se ke mně od té doby, co zjistili co se stalo chovali povýšeně, s despektem, nic mi pořádně nevysvětlili, nedali mi vůbec žádnou prognózu. A žena po porodu by si zasloužila chápavější přístup. Nikdo se mi neomluvil ani slůvkem nenaznačili, že by pochybení mohlo být na jejich straně. Že kdyby mne někdo řádně dříve vyšetřil mohla jsem být takových problémů ušetřena a mohla bych si užívat mateřství a né řešit problém, jak budu žít s SPD (hadičkou z břicha).

Jediné, co mi řekli sestry, kterém mi původně doporučovaly hodně pít bylo, že jsem se měla lépe vyjádřit, říct konkrétně, že mám přeplněný močový měchýř, což jsem těmito slovy asi neopsala. A lékaři nevěděli, jak dlouho mi může trvat se dát do pořádku, prý to může být i půl roku ale ani to není jisté.

Kvůli tomuto zážitku, který mne dost poznamenal tuto porodnici nemohu doporučit. Také vybavení v době mého porodu bylo všude poněkud zastaralé (asi kromě příplatkových pokojů a porodního sálu).

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Nenechat se odbít při jakýchkoliv potížích.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Drobné svačinky (večeře je okolo 17h a pak bývá ještě hlad), kvalitní porodnícké vložky, nafukovací kruh na sezení.