Pátý týden
Tak už jsem zase v tom. Už po šesté. Ty začátky už znám nazpaměť. Stává se ze mě znalec počátků těhotenství. Je normální, když mě bolí prsa, ale je i normální, když mě nebolí. Je normální, když je mi špatně, ale je normální, i když mi hned není. Je normální, když mě bolí podbřišek, je normální, když mám pocit, že dostanu MS. Taky je normální, když se stávám nervózní, když jsem přecitlivělá a mám silnější vnímání pachů. To vše je normální.
Ovšem co s tou informací dál dělat? Už jsem zkoušela kde co. Jedno těhotenství jsem fungovala normálně, jakoby nic, těhotenství nedopadlo. Další jsem ležela, zase nedopadlo. Další jsem taky ležela a vyšlo to, došlo až do konce a já porodila zdravýho kluka. Čtvrté jsem pro změnu neočekávala, takže jsem si ho dlouho nepřipouštěla, tudíž jsem neležela, pracovala jsem, starala se o staršího a ejhle, ono taky vydrželo až do konce a byl z něj druhý zdravý kluk.
To poslední před tímto přišlo po x letech a měla jsem pocit, že to bude v pohodě. Neležela jsem, pracovala, bylo mi fajn, ale zase nedopadlo. A co si teď počít s tímhle?
Začátek mám tedy za sebou. Vajíčko oplodnila spermie, něco ve mně vzniká. Takže jsme spolu s tím drobkem zvládli úvod na jedničku. Ale co dělat, aby to dopadlo dobře? Ležet, neležet, pracovat, nepracovat? Když budu ležet a nebudu pracovat, budu se sledovat a budu na nervy, což je asi stejně špatně jako neležet a pracovat, ale být víc v klidu. Nebo ne? Slovy klasika - kostky jsou vrženy.
Mé rozhodnutí je jasné - tohle je poslední pokus mého života. Takže ty prcku (neboli v současnou chvíli spíš teprve shluku buněk), musíš bojovat. Já nevím jak fungovat nejlépe, abych tě ochránila a ty ses narodil, ale můžu ti slíbit jedno. Pokud zabojuješ a vydržíš v mých útrobách, můžu ti slíbit, že přijdeš do rodiny, která tě bude milovat z celého srdce. Budeš mít skvělého tátu, hodně velké bráchy, babičku i dědu, spoustu lidiček, kteří budou moc rádi, když se narodíš.
Nevím, jaká jsem nebo nejsem máma, to by ses musel zeptat svých bráchů… ale vím, že vzhledem k tomu, čím už jsem v životě prošla, se o tebe zvládnu postarat vždy a za všech okolností. Vím, že si budu vážit toho, když se narodíš, a vím, že nebudu litovat toho, že kvůli tobě třeba o něco přicházím, nebo že mě mělo potkat něco jiného než právě ty. Vím, že tě budu milovat bezpodmínečně a trvale. Vím, o čem mluvím. A taky vím, že ty jsi ten poslední dílek, který v naší fajn - trochu seskládané rodině - chybí a který nám přinese trochu štěstí navíc. A věř mi, že narodit se do naší rodiny za to stojí.
Tak si s touhle informací poraď, prcku. Jsme na úplném začátku, ještě jsme nebyli ani u doktora, ale už víme, že ve mně jsi. Je před náma ještě dost rizikových týdnů. Zakázala jsem si tedy plánovat život s tebou, zakázala jsem si dívat se po kočárkách nebo po věcech na mimčo, zakázala jsem si ti dávat jméno nebo někomu vykládat, že tě čekám. Zakázala jsem si chovat se jako těhotná tak, aby každý na dálku poznal, že se se mnou asi něco děje a já mohla s tajemným úsměvem odpovídat, že vlastně nic.
Mým soukromým luxusem se staly hovory s tebou. Povídám si s tebou už od prvního dne, co jsem zjistila, že díky tobě se na bílém testu objevila ta čárka navíc. A druhým mým luxusem se stává tento deníček, který ti chci psát, dokud u mě budeš. Takže záleží jen na tobě, jak dlouhý bude, kolik bude mít dílů. Nikdy jsem takovou potřebu neměla, u tebe je to poprvé. Možná je to tím, že jsi má poslední životní šance na to mít ještě dítě, na ten pocit být ještě jednou těhotná, cítit pohyby nebo si zanadávat u porodu, jak jsem blbá, že jsem si pořídila dítě a odrazovat chudinky sestřičky, aby si dítě nepořizovaly, že to hrozně bolí. To vše už znám, ale teď mám poslední pokus to zažít ještě jednou. Už jenom proto, bys měl zabojovat. A já vím, že to za to stojí.
A navíc kdo ví, možná i holky tady na eMiminu si rády budou číst další pokračování, tak to udělej třeba i pro ně, ať mají co číst.
Tvoje máma.
Přečtěte si také
Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu
- Anonymní
- 07.06.26
- 2089
Když jsem začala chodit s Lucasem, máma mi říkala, že jsem blázen. Lucas je Angličan, ale jeho kořeny jsou mnohem pestřejší. Přišel mi atraktivní, rád cestoval a byla s ním legrace. A tak jsem...
Život v paneláku je peklo. Kvůli financím jsme museli prodat dům a teď trpíme
- Anonymní
- 07.06.26
- 1481
S manželem jsme krátce před důchodem. Děti nemáme a na dům se zahradou už jsme přestávali stačit. Jak finančně, tak fyzicky. Údržba byla rok od roku náročnější a náklady stále vyšší. Nakonec jsme...
SOS: Moje dítě smrdí jako pubertální tchoř a já jsem pro něj biologická hrozba!
- Anonymní
- 07.06.26
- 1080
„Mami, prosím tě, hlavně na mě nemluv před školou. A sundej si ten svetr, děláš mi takovou ostudu, že se chci propadnout do západního Německa.“ Tohle byla moje ranní facka od vlastního...
Instamatky vs. moje realita: Jsem kvůli vyhoření a jedné facce nejhorší máma?
- Anonymní
- 07.06.26
- 293
Znáte ten pocit, kdy se večer unavená na smrt svalíte do postele, otevřete Instagram nebo Facebook a tam na vás vyskočí ty dokonalé bioekorespektující matky? Ty, co mají doma naklizeno jako v...
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 6290
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 3419
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...
Vezla jsem sousedku do města. V autě mě seřvala, že nemám děti
- Anonymní
- 05.06.26
- 11166
Říká se, že žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán. Minulý týden jsem se o pravdivosti tohoto přísloví přesvědčila na vlastní kůži a upřímně – pořád mi nad tím zůstává rozum stát. Že jsou lidé...
Koupili jsme chatu. Příbuzní si myslí, že u nás mohou trávit prázdniny zdarma
- Anonymní
- 05.06.26
- 12131
Na chalupu jsme šetřili několik let. Žijeme v paneláku a byl to náš sen. Mít možnost vyrazit na víkend, o svátcích nebo během dovolené do vlastního místa obklopeného přírodou. Nedaleko je krásné...
Soused si pořídil venkovní udírnu. Od té doby nemůžeme v létě otevřít okna
- Anonymní
- 05.06.26
- 2286
Když jsme před třemi lety koupili starší domek na kraji obce, byli jsme šťastní. Po letech v bytě jsme se těšili na zahradu, terasu a prostor pro děti. Nejvíc jsem se těšila na letní večery s...
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 7354
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...
Držím palec 
držím palce, ať se dočkáme pokračování a prcek se drží zuby nehty až do samotného finále 
Moc držím palce!!!
Držím pěsti ať vše dopadne dobře 
další těhu byli byli od začátku až do konce prozvracené, u posledního jsem přibrala za celé těhu pouhé 3kg a malá byla ze všech největší, měla 3390g 
Já jsem s mimčama skončila, mam 3 kluky a po 40 letech chci svůj klid, abych se jim mohla všem věnovat. Tak se držte!!! 
- abychom tady třeba za 2 roky nečetli o tvém sedmém těhotenství 
držím palečky