Pátý týden
Tak už jsem zase v tom. Už po šesté. Ty začátky už znám nazpaměť. Stává se ze mě znalec počátků těhotenství. Je normální, když mě bolí prsa, ale je i normální, když mě nebolí. Je normální, když je mi špatně, ale je normální, i když mi hned není. Je normální, když mě bolí podbřišek, je normální, když mám pocit, že dostanu MS. Taky je normální, když se stávám nervózní, když jsem přecitlivělá a mám silnější vnímání pachů. To vše je normální.
Ovšem co s tou informací dál dělat? Už jsem zkoušela kde co. Jedno těhotenství jsem fungovala normálně, jakoby nic, těhotenství nedopadlo. Další jsem ležela, zase nedopadlo. Další jsem taky ležela a vyšlo to, došlo až do konce a já porodila zdravýho kluka. Čtvrté jsem pro změnu neočekávala, takže jsem si ho dlouho nepřipouštěla, tudíž jsem neležela, pracovala jsem, starala se o staršího a ejhle, ono taky vydrželo až do konce a byl z něj druhý zdravý kluk.
To poslední před tímto přišlo po x letech a měla jsem pocit, že to bude v pohodě. Neležela jsem, pracovala, bylo mi fajn, ale zase nedopadlo. A co si teď počít s tímhle?
Začátek mám tedy za sebou. Vajíčko oplodnila spermie, něco ve mně vzniká. Takže jsme spolu s tím drobkem zvládli úvod na jedničku. Ale co dělat, aby to dopadlo dobře? Ležet, neležet, pracovat, nepracovat? Když budu ležet a nebudu pracovat, budu se sledovat a budu na nervy, což je asi stejně špatně jako neležet a pracovat, ale být víc v klidu. Nebo ne? Slovy klasika - kostky jsou vrženy.
Mé rozhodnutí je jasné - tohle je poslední pokus mého života. Takže ty prcku (neboli v současnou chvíli spíš teprve shluku buněk), musíš bojovat. Já nevím jak fungovat nejlépe, abych tě ochránila a ty ses narodil, ale můžu ti slíbit jedno. Pokud zabojuješ a vydržíš v mých útrobách, můžu ti slíbit, že přijdeš do rodiny, která tě bude milovat z celého srdce. Budeš mít skvělého tátu, hodně velké bráchy, babičku i dědu, spoustu lidiček, kteří budou moc rádi, když se narodíš.
Nevím, jaká jsem nebo nejsem máma, to by ses musel zeptat svých bráchů… ale vím, že vzhledem k tomu, čím už jsem v životě prošla, se o tebe zvládnu postarat vždy a za všech okolností. Vím, že si budu vážit toho, když se narodíš, a vím, že nebudu litovat toho, že kvůli tobě třeba o něco přicházím, nebo že mě mělo potkat něco jiného než právě ty. Vím, že tě budu milovat bezpodmínečně a trvale. Vím, o čem mluvím. A taky vím, že ty jsi ten poslední dílek, který v naší fajn - trochu seskládané rodině - chybí a který nám přinese trochu štěstí navíc. A věř mi, že narodit se do naší rodiny za to stojí.
Tak si s touhle informací poraď, prcku. Jsme na úplném začátku, ještě jsme nebyli ani u doktora, ale už víme, že ve mně jsi. Je před náma ještě dost rizikových týdnů. Zakázala jsem si tedy plánovat život s tebou, zakázala jsem si dívat se po kočárkách nebo po věcech na mimčo, zakázala jsem si ti dávat jméno nebo někomu vykládat, že tě čekám. Zakázala jsem si chovat se jako těhotná tak, aby každý na dálku poznal, že se se mnou asi něco děje a já mohla s tajemným úsměvem odpovídat, že vlastně nic.
Mým soukromým luxusem se staly hovory s tebou. Povídám si s tebou už od prvního dne, co jsem zjistila, že díky tobě se na bílém testu objevila ta čárka navíc. A druhým mým luxusem se stává tento deníček, který ti chci psát, dokud u mě budeš. Takže záleží jen na tobě, jak dlouhý bude, kolik bude mít dílů. Nikdy jsem takovou potřebu neměla, u tebe je to poprvé. Možná je to tím, že jsi má poslední životní šance na to mít ještě dítě, na ten pocit být ještě jednou těhotná, cítit pohyby nebo si zanadávat u porodu, jak jsem blbá, že jsem si pořídila dítě a odrazovat chudinky sestřičky, aby si dítě nepořizovaly, že to hrozně bolí. To vše už znám, ale teď mám poslední pokus to zažít ještě jednou. Už jenom proto, bys měl zabojovat. A já vím, že to za to stojí.
A navíc kdo ví, možná i holky tady na eMiminu si rády budou číst další pokračování, tak to udělej třeba i pro ně, ať mají co číst.
Tvoje máma.
Přečtěte si také
Ve dvaceti jsem přesně věděla, jak budu žít po čtyřicítce. Realita je úplně jiná
- Anonymní
- 31.08.26
- 151
Tento deníček je spíš takové zamyšlení, bilancování. Nedávno jsem sfoukla 40 svíček – samozřejmě symbolicky – a tak nějak na mě dolehlo, že už rozhodně nejsem mladá. Střední věk, to zní hrozně....
Manžel chce třetí dítě. Já už ale další mateřství nezvládnu
- Anonymní
- 31.08.26
- 152
Máme dvě malé děti a manžel začal mluvit o třetím. Vždycky si prý přál velkou rodinu a nechce, abychom jednou litovali, že jsme to nezkusili. Jenže já jsem po dvou těhotenstvích, porodech a letech...
V Tunisku jsem zjistila, že all inclusive neznamená, že si můžete odpočinout
- Anonymní
- 31.08.26
- 242
Když jsme vybírali dovolenou, manžel rázně prohlásil, že do Egypta nikdy. Tam totiž hrozí střevní potíže, o které rozhodně nestojíme. Ale kam tedy, když je všude tak draho? Nakonec to vyhrálo...
Máma nás celý život ignorovala. Teď je nemocná a chce, abychom se starali
- Anonymní
- 31.08.26
- 317
Máma teď leží v nemocnici a moje sestra jí nosí ovoce, pyžamo a časopisy. Já tam nechodím. A čím víc se na mě rodina dívá jako na bezcitnou dceru, tím víc si říkám, jestli bych se za to vlastně...
Sestra mi pořád dává svoje dítě na hlídání. Když odmítnu, jsem sobec
- Anonymní
- 31.08.26
- 290
Nejdřív jsem sestře pohlídala syna jednou za čas, protože jsem jí chtěla pomoct. Jenže z občasné výpomoci se stala samozřejmost. Dnes mi vozí dítě skoro každý pátek a rodina se tváří, že když jsem...
„Trestáš vlastní děti!“ Vyčítá mi rodina, že jsem omezila kontakt s babičkou
- Anonymní
- 30.08.26
- 8396
U vlastní mámy člověk tak nějak automaticky čeká, že bude stát na jeho straně. Jenže já jsem zjistila, že někdy může být největší problém právě to, když vlastní rodina odmítne přijmout, že už...
Ženská v metru odmítla pustit mé tří leté dítě. Oba jsme skončili na podlaze
- Anonymní
- 30.08.26
- 12389
Vždycky si říkám, že svého syna naučím slušnému chování. Naštěstí můj muž je hotový gentleman a tak má to nejdůležitější stále před očima. Svůj vzor. Jsem za to neskutečně ráda, protože vidím, že k...
Rodiče Mileny (22) se jí smáli, že chodí na terapii. Teď se diví, jak se změnila
- Anonymní
- 30.08.26
- 5281
„Takže ty vážně chodíš k psychologovi?“ zeptala se Milenina máma a začala se smát. Její táta se přidal. Pro ně byla terapie něco pro lidi, kteří si neumějí poradit sami. Milena tehdy raději mlčela....
Myslela jsem, že až děti vyrostou, budu mít konečně svůj život. Spletla jsem se
- Anonymní
- 30.08.26
- 5674
Rodičovství mě vždycky bavilo a naplňovalo. Přesto jsem se, jak děti rostly, těšila na chvíli, kdy se osamostatní a já budu mít zase víc času na svůj vlastní život. Vždycky jsem měla hodně koníčků,...
Syn si nechal propíchnout ucho. Sousedky se mě začaly ptát, jestli je gay
- Anonymní
- 30.08.26
- 641
Můj syn byl na letní brigádě v Anglii. Odjel tam skoro na dva měsíce a mě to nevadilo. Říkala jsem si, že aspoň se osamostatní a získá zkušenosti. Když se vrátil, překvapil mě novou ozdobou....
Držím palec 
držím palce, ať se dočkáme pokračování a prcek se drží zuby nehty až do samotného finále 
Moc držím palce!!!
Držím pěsti ať vše dopadne dobře 
další těhu byli byli od začátku až do konce prozvracené, u posledního jsem přibrala za celé těhu pouhé 3kg a malá byla ze všech největší, měla 3390g 
Já jsem s mimčama skončila, mam 3 kluky a po 40 letech chci svůj klid, abych se jim mohla všem věnovat. Tak se držte!!! 
- abychom tady třeba za 2 roky nečetli o tvém sedmém těhotenství 
držím palečky