Pátý týden
- Těhotenství
- plzenacka
- 30.09.14 načítám...
Tak už jsem zase v tom. Už po šesté. Ty začátky už znám nazpaměť. Stává se ze mě znalec počátků těhotenství. Je normální, když mě bolí prsa, ale je i normální, když mě nebolí. Je normální, když je mi špatně, ale je normální, i když mi hned není. Je normální, když mě bolí podbřišek, je normální, když mám pocit, že dostanu MS. Taky je normální, když se stávám nervózní, když jsem přecitlivělá a mám silnější vnímání pachů. To vše je normální.
Ovšem co s tou informací dál dělat? Už jsem zkoušela kde co. Jedno těhotenství jsem fungovala normálně, jakoby nic, těhotenství nedopadlo. Další jsem ležela, zase nedopadlo. Další jsem taky ležela a vyšlo to, došlo až do konce a já porodila zdravýho kluka. Čtvrté jsem pro změnu neočekávala, takže jsem si ho dlouho nepřipouštěla, tudíž jsem neležela, pracovala jsem, starala se o staršího a ejhle, ono taky vydrželo až do konce a byl z něj druhý zdravý kluk.
To poslední před tímto přišlo po x letech a měla jsem pocit, že to bude v pohodě. Neležela jsem, pracovala, bylo mi fajn, ale zase nedopadlo. A co si teď počít s tímhle?
Začátek mám tedy za sebou. Vajíčko oplodnila spermie, něco ve mně vzniká. Takže jsme spolu s tím drobkem zvládli úvod na jedničku. Ale co dělat, aby to dopadlo dobře? Ležet, neležet, pracovat, nepracovat? Když budu ležet a nebudu pracovat, budu se sledovat a budu na nervy, což je asi stejně špatně jako neležet a pracovat, ale být víc v klidu. Nebo ne? Slovy klasika - kostky jsou vrženy.
Mé rozhodnutí je jasné - tohle je poslední pokus mého života. Takže ty prcku (neboli v současnou chvíli spíš teprve shluku buněk), musíš bojovat. Já nevím jak fungovat nejlépe, abych tě ochránila a ty ses narodil, ale můžu ti slíbit jedno. Pokud zabojuješ a vydržíš v mých útrobách, můžu ti slíbit, že přijdeš do rodiny, která tě bude milovat z celého srdce. Budeš mít skvělého tátu, hodně velké bráchy, babičku i dědu, spoustu lidiček, kteří budou moc rádi, když se narodíš.
Nevím, jaká jsem nebo nejsem máma, to by ses musel zeptat svých bráchů… ale vím, že vzhledem k tomu, čím už jsem v životě prošla, se o tebe zvládnu postarat vždy a za všech okolností. Vím, že si budu vážit toho, když se narodíš, a vím, že nebudu litovat toho, že kvůli tobě třeba o něco přicházím, nebo že mě mělo potkat něco jiného než právě ty. Vím, že tě budu milovat bezpodmínečně a trvale. Vím, o čem mluvím. A taky vím, že ty jsi ten poslední dílek, který v naší fajn - trochu seskládané rodině - chybí a který nám přinese trochu štěstí navíc. A věř mi, že narodit se do naší rodiny za to stojí.
Tak si s touhle informací poraď, prcku. Jsme na úplném začátku, ještě jsme nebyli ani u doktora, ale už víme, že ve mně jsi. Je před náma ještě dost rizikových týdnů. Zakázala jsem si tedy plánovat život s tebou, zakázala jsem si dívat se po kočárkách nebo po věcech na mimčo, zakázala jsem si ti dávat jméno nebo někomu vykládat, že tě čekám. Zakázala jsem si chovat se jako těhotná tak, aby každý na dálku poznal, že se se mnou asi něco děje a já mohla s tajemným úsměvem odpovídat, že vlastně nic.
Mým soukromým luxusem se staly hovory s tebou. Povídám si s tebou už od prvního dne, co jsem zjistila, že díky tobě se na bílém testu objevila ta čárka navíc. A druhým mým luxusem se stává tento deníček, který ti chci psát, dokud u mě budeš. Takže záleží jen na tobě, jak dlouhý bude, kolik bude mít dílů. Nikdy jsem takovou potřebu neměla, u tebe je to poprvé. Možná je to tím, že jsi má poslední životní šance na to mít ještě dítě, na ten pocit být ještě jednou těhotná, cítit pohyby nebo si zanadávat u porodu, jak jsem blbá, že jsem si pořídila dítě a odrazovat chudinky sestřičky, aby si dítě nepořizovaly, že to hrozně bolí. To vše už znám, ale teď mám poslední pokus to zažít ještě jednou. Už jenom proto, bys měl zabojovat. A já vím, že to za to stojí.
A navíc kdo ví, možná i holky tady na eMiminu si rády budou číst další pokračování, tak to udělej třeba i pro ně, ať mají co číst.
Tvoje máma.
Přečtěte si také
Hazard se životem! Exmanžel nechal malého syna s neštovicemi samotného doma!
- Anonymní
- 18.04.26
- 115
Ještě teď se mi klepou ruce vzteky. Už delší dobu bojuju s tím, jak u nás funguje střídavá péče. Máme nastavený režim 14 dnů a 14 dnů, což je samo o sobě náročné, ale snažila jsem se to kvůli dětem...
Věřící tchyně tahá moje děti do kostela. Já s tím nesouhlasím
- Anonymní
- 18.04.26
- 137
V naší rodině se právě rozhořela „svatá válka“. Doslova. Moje tchyně je totiž hluboce věřící žena. Manžel v tom sice vyrostl, ale naštěstí má zdravý rozum a na ničem netrvá. Do kostela nechodíme,...
Učitelka mě šokovala: Syn má samé jedničky, přesto ho posílá na učňák!
- Anonymní
- 18.04.26
- 164
Možná to znáte – máte pocit, že je všechno zalité sluncem, dítě nosí domů samé jedničky, v Edookitu svítí u matematiky průměr 1,0 a u pořadí ve třídě je stabilně ta jednička. Byli jsme na něj s...
Brácha mi volal, že mu není dobře. Neměla jsem čas a druhý den už bylo pozdě
- Anonymní
- 18.04.26
- 220
Nikdy si to neodpustím. S mým bráchou jsme neměli zrovna blízký vztah. Spíš takový ten opatrný odstup. Věděli jsme o sobě, ale nežili jsme si navzájem v životech. Každý jsme šli svou cestou. Jenže...
Synovi se nepovedly přijímačky. Otec mu nemístně vynadal a Maty se sesypal
- Anonymní
- 18.04.26
- 117
Matyáš má za sebou přijímačky na střední školu. Připravoval se na ně, i když je pravda, že to nebylo úplně podle našich představ. Výsledek tomu odpovídá. Na gymnázium to stačit nebude, ale na...
Vždycky jsem pro ně jen ta holka do postele. Nikdy ne ta, ke které se vrací
- Anonymní
- 17.04.26
- 3655
Možná si za to můžu sama, ale připadám si hrozně. Každý muž, do kterého se zamiluju, mě má jen jako milenku. Vyspí se se mnou, naslibují hory doly, mluví o tom, jak je to doma nefungující, jak jsou...
Nebaví mě si hrát a tvořit s dětmi. Podle tchyně jsem špatná a líná matka
- Anonymní
- 17.04.26
- 1420
Sedím na pískovišti a sleduju, jak si moje děti hrajou s lopatičkou, písek házejí všude možně, jsou celé špinavé a já si jen představuju, jak zase budu muset všechno vyklepat a vyprat. Nesnáším...
Chci se s manželem rozvést, ale on se tomu brání zuby nehty. Už jsem zoufalá
- Anonymní
- 17.04.26
- 1541
Je to zvláštní paradox. Před pár lety jsme měli s Karlem velkou krizi. Tehdy byl on ten, kdo mluvil o rozvodu, dokonce měl připravené i papíry. Nakonec se to nějak urovnalo a zůstali jsme spolu. A...
Hledám své místo: Po úrazu, s diplomy a dvěma dětmi hledám smysluplnou práci
- Anonymní
- 17.04.26
- 1045
Sedím u stolu, ze kterého mám výhled na malé nákupní centrum, a přemýšlím, jak tohle všechno vlastně začalo. Píšu anonymně, a to z důvodů, které jsou hluboce osobní a které se týkají mého zdraví....
Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka
- Alishia29
- 17.04.26
- 425
Jde o případ mého táty (1954) vkládám za účelem sdílení zkušeností i pokud by do budoucna pomohlo někomu tuto zákeřnou nemoc mnoha tváří včas rozpoznat a dojet včas. My jsme to štěstí neměli....
Držím palec 
držím palce, ať se dočkáme pokračování a prcek se drží zuby nehty až do samotného finále 
Moc držím palce!!!
Držím pěsti ať vše dopadne dobře 
další těhu byli byli od začátku až do konce prozvracené, u posledního jsem přibrala za celé těhu pouhé 3kg a malá byla ze všech největší, měla 3390g 
Já jsem s mimčama skončila, mam 3 kluky a po 40 letech chci svůj klid, abych se jim mohla všem věnovat. Tak se držte!!! 
- abychom tady třeba za 2 roky nečetli o tvém sedmém těhotenství 
držím palečky