Šestý týden
Můj milý prcku, tak jsme překonali další dny a už končíme šestý týden. Já jsem pořád 2 v 1, pořád bojuješ ze všech sil. Třeba je to proto, že tě tak zaujala podpora maminek i budoucích maminek z eMimina, nebo se ti prostě u mě líbí a chceš vědět, co bude dál? No vlastně je to jedno, jaké máš důvody, důležité je, že ti můžu napsat další deníček, který si snad jednou přečteš. A který třeba potěší ty, které nám drží palce a čekají na další zprávy od nás.
A jak podle tabulek na internetu vlastně rosteš? V současnou chvíli máš mít asi tři milimetry a máš být velký asi jako zrnko čočky. Odtud tedy pramení to nazývání takových počátků těhotenství fazolkami. Luštěnina jako luštěnina.
Stejně je to ale rozměr, který se hrozně špatně představuje.
Co mě ale nejvíc zajímá je to, že už bys měl mít srdíčko. Je to zvláštní, pomalu nejsi vidět a už v tobě buší srdíčko. Jaké bude? Bude silné, aby vše zvládlo? Bude dobré, aby z tebe byl dobrý člověk? Bude se umět rozbušit pro správné věci, nebo se bude jen tak líně převalovat a tebe nic nerozhodí? Moc si přeju, aby tvé srdce bylo zdravé a na správném místě. To je asi pro tvůj budoucí život to nejdůležitější.
Taky už bys měl mít základy očí, uší, nosu, malé náznaky rukou a nohou. Prostě se z tebe pomalinku stává hotový člověk. Někdy sedím a představuju si, jak asi budeš vypadat, pokud vše zvládneš a v pořádku se narodíš. Budeš mít tmavé vlasy jako tvůj táta? Nebo budeš mít na hlavě jenom takové chmýříčko, až se narodíš, jako měli tvoji bráškové? A jaké asi budeš mít oči?
Není nic krásnějšího než podívat se poprvé do očí svého dítěte, to si pamatuju. Když jsem poprvé viděla kluky, vždy se mi rozbušilo srdce a já cítila tak obrovský nával emocí a lásky, který se nedá naprosto k ničemu přirovnat. Moc se na ten pocit znovu těším, tak doufám, že mi dovolíš ho znovu zažít.
A jak se cítím já? Stále dělám jakože nic, i když se to stává čím dál těžším. Ne že bych musela křičet do světa, že jsem těhotná, ale začíná mi být docela hodně špatně. Není mi špatně jen ráno, ale je mi špatně v podstatě pořád. Je mi špatně, když mám prázdný žaludek, je mi špatně, když se najím, v podstatě mi není špatně asi tak šest hodin denně, a to jenom když tvrdě spím. Docela mazec. Jsem zvyklá na nevolnosti v těhotenství, ale ty jsi nějaký hodně akční a dáváš mi notně znát, že jsi ve mně. Ale nevadí, prcku, všechno vydržím, jen když to vydržíš i ty a zůstaneš, tam kde jsi.
Příští týden už se chystáme k doktorovi, tak už budeme vědět víc o tom, jak to s námi vypadá. Tak nám všichni držte palce. A ty prcku se připrav na první návštěvu ultrazvuku, který tě bude šmírovat. Doufám, že tě to nijak nerozhodí a ukážeš se nám v celé své několikamilimetrové kráse. Tak se drž a doufám, že bude další důvod ti napsat další deníček.
Tvoje máma
Přečtěte si také
Odmítla jsem jít k volbám a rodina mě má za špatnou. Prý je to povinnost
- Anonymní
- 08.10.26
- 665
„Ty opravdu nepůjdeš volit?“ zeptá se mě máma a nejspíš bude následovat přednáška o tom, že lidé před námi za možnost volit bojovali a kdo k volbám nepůjde, nemá právo si pak na nic stěžovat.
„Jestli jsi moje kamarádka, tak to uděláš.“ Šikana u dcery začala zcela nevinně
- Anonymní
- 08.10.26
- 1005
Moje dvanáctiletá dcera se před časem začala ze školy vracet nějaká jiná. Zamlklá, bez nálady, občas ji bolelo břicho. Nejprve jsem to banalizovala. Myslela jsem si, že má svoje náladičky, ale pak...
„Jsi single, pojeď s námi,“ řekla sestřenka. Udělala ze mě neplacenou chůvu
- Anonymní
- 08.10.26
- 3577
Sedím na lehátku pod slunečníkem, zvedám z písku už pátý plastový kyblík a zmateně sleduji čtyři pobíhající děti. Na čele mám krůpěje potu a v hlavě mi pořád dokola vyvstává jediná otázka: Proboha,...
Manžel přišel domů s cizí vůní na košili. A měl překvapivé vysvětlení
- Anonymní
- 08.10.26
- 1074
Manžel přišel večer domů a já jsem si hned všimla, že voní jinak. Ne jako po sprše nebo po svém parfému. Na košili měl výraznou dámskou vůni, kterou jsem bezpečně poznala, protože přesně tenhle...
Mám VIP lístky na Pardubickou. Do šatů se mi nechce, raději bych seděla na gauči
- Anonymní
- 08.10.26
- 1120
Je to takový náš hlavní svátek roku. Pro mě, holku, co u koní vyrůstala a od dětství skáče parkury, je Velká pardubická srdcová záležitost. Jenže letos mi těšení na tuhle legendární neděli, kdy se...
Volby jako za komunismu: Není trapné házet do urny jedinou kandidátku?
- Anonymní
- 07.10.26
- 800
Jak všichni víte, blíží se komunální volby a jistě už jste ve svých schránkách našli obálky s kandidátními listinami pro vaše obce. Já tu svou otevřela s očekáváním. Naše malá vesnice sice nemá moc...
Ex si prosadil, aby dcera chodila do dvou školek. Následky nesla hlavně ona
- Anonymní
- 07.10.26
- 1586
Dvě školky, noční můra, která trvala dva roky. Nechápu, jak tohle může někdo dopustit. Ex se po rozvodu odstěhoval na druhý konec Prahy a trval na tom, že naše společná, tehdy tříletá Anežka, bude...
Dcera si změnila heslo k telefonu. Začala jsem mít podezření
- Anonymní
- 07.10.26
- 1154
Dcera už je ve věku, kdy si začíná hlídat svoje soukromí. Proto mě nejdřív nijak zvlášť nepřekvapilo, když si změnila heslo k telefonu. Jenže pak jsem si všimla, že si s někým pořád píše, telefon...
„Chlap si má po práci sednout na gauč a mít klid!“ tvrdí tchyně
- Anonymní
- 07.10.26
- 5373
S tchyní máme v zásadě hezký vztah. Kdykoliv přijede na návštěvu, přiveze pečený koláč, dětem vykoupí půlku hračkářství a upřímně se zajímá o to, jak se máme. Jenže v momentě, kdy se konverzace...
Na firemním večírku jsem si spletla kolegu. To, co se stalo potom, byl osud
- Anonymní
- 07.10.26
- 2005
Na firemní večírky jsem nikdy moc nebyla. Člověk se tam většinou snaží vypadat, že se skvěle baví, i když polovinu večera přemýšlí, kdy už bude společensky přijatelné odejít domů. Tentokrát jsem...