Šestý týden
- Těhotenství
- plzenacka
- 12.10.14 načítám...
Můj milý prcku, tak jsme překonali další dny a už končíme šestý týden. Já jsem pořád 2 v 1, pořád bojuješ ze všech sil. Třeba je to proto, že tě tak zaujala podpora maminek i budoucích maminek z eMimina, nebo se ti prostě u mě líbí a chceš vědět, co bude dál? No vlastně je to jedno, jaké máš důvody, důležité je, že ti můžu napsat další deníček, který si snad jednou přečteš. A který třeba potěší ty, které nám drží palce a čekají na další zprávy od nás.
A jak podle tabulek na internetu vlastně rosteš? V současnou chvíli máš mít asi tři milimetry a máš být velký asi jako zrnko čočky. Odtud tedy pramení to nazývání takových počátků těhotenství fazolkami. Luštěnina jako luštěnina.
Stejně je to ale rozměr, který se hrozně špatně představuje.
Co mě ale nejvíc zajímá je to, že už bys měl mít srdíčko. Je to zvláštní, pomalu nejsi vidět a už v tobě buší srdíčko. Jaké bude? Bude silné, aby vše zvládlo? Bude dobré, aby z tebe byl dobrý člověk? Bude se umět rozbušit pro správné věci, nebo se bude jen tak líně převalovat a tebe nic nerozhodí? Moc si přeju, aby tvé srdce bylo zdravé a na správném místě. To je asi pro tvůj budoucí život to nejdůležitější.
Taky už bys měl mít základy očí, uší, nosu, malé náznaky rukou a nohou. Prostě se z tebe pomalinku stává hotový člověk. Někdy sedím a představuju si, jak asi budeš vypadat, pokud vše zvládneš a v pořádku se narodíš. Budeš mít tmavé vlasy jako tvůj táta? Nebo budeš mít na hlavě jenom takové chmýříčko, až se narodíš, jako měli tvoji bráškové? A jaké asi budeš mít oči?
Není nic krásnějšího než podívat se poprvé do očí svého dítěte, to si pamatuju. Když jsem poprvé viděla kluky, vždy se mi rozbušilo srdce a já cítila tak obrovský nával emocí a lásky, který se nedá naprosto k ničemu přirovnat. Moc se na ten pocit znovu těším, tak doufám, že mi dovolíš ho znovu zažít.
A jak se cítím já? Stále dělám jakože nic, i když se to stává čím dál těžším. Ne že bych musela křičet do světa, že jsem těhotná, ale začíná mi být docela hodně špatně. Není mi špatně jen ráno, ale je mi špatně v podstatě pořád. Je mi špatně, když mám prázdný žaludek, je mi špatně, když se najím, v podstatě mi není špatně asi tak šest hodin denně, a to jenom když tvrdě spím. Docela mazec. Jsem zvyklá na nevolnosti v těhotenství, ale ty jsi nějaký hodně akční a dáváš mi notně znát, že jsi ve mně. Ale nevadí, prcku, všechno vydržím, jen když to vydržíš i ty a zůstaneš, tam kde jsi.
Příští týden už se chystáme k doktorovi, tak už budeme vědět víc o tom, jak to s námi vypadá. Tak nám všichni držte palce. A ty prcku se připrav na první návštěvu ultrazvuku, který tě bude šmírovat. Doufám, že tě to nijak nerozhodí a ukážeš se nám v celé své několikamilimetrové kráse. Tak se drž a doufám, že bude další důvod ti napsat další deníček.
Tvoje máma
Přečtěte si také
Vždycky jsem pro ně jen ta holka do postele. Nikdy ne ta, ke které se vrací
- Anonymní
- 17.04.26
- 3007
Možná si za to můžu sama, ale připadám si hrozně. Každý muž, do kterého se zamiluju, mě má jen jako milenku. Vyspí se se mnou, naslibují hory doly, mluví o tom, jak je to doma nefungující, jak jsou...
Nebaví mě si hrát a tvořit s dětmi. Podle tchyně jsem špatná a líná matka
- Anonymní
- 17.04.26
- 1193
Sedím na pískovišti a sleduju, jak si moje děti hrajou s lopatičkou, písek házejí všude možně, jsou celé špinavé a já si jen představuju, jak zase budu muset všechno vyklepat a vyprat. Nesnáším...
Chci se s manželem rozvést, ale on se tomu brání zuby nehty. Už jsem zoufalá
- Anonymní
- 17.04.26
- 1330
Je to zvláštní paradox. Před pár lety jsme měli s Karlem velkou krizi. Tehdy byl on ten, kdo mluvil o rozvodu, dokonce měl připravené i papíry. Nakonec se to nějak urovnalo a zůstali jsme spolu. A...
Hledám své místo: Po úrazu, s diplomy a dvěma dětmi hledám smysluplnou práci
- Anonymní
- 17.04.26
- 886
Sedím u stolu, ze kterého mám výhled na malé nákupní centrum, a přemýšlím, jak tohle všechno vlastně začalo. Píšu anonymně, a to z důvodů, které jsou hluboce osobní a které se týkají mého zdraví....
Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka
- Alishia29
- 17.04.26
- 362
Jde o případ mého táty (1954) vkládám za účelem sdílení zkušeností i pokud by do budoucna pomohlo někomu tuto zákeřnou nemoc mnoha tváří včas rozpoznat a dojet včas. My jsme to štěstí neměli....
Kamarádím se s bývalkou svého přítele. Začínám si myslet, že to není náhoda
- Anonymní
- 16.04.26
- 2864
Život umí zamotat věci zvláštním způsobem. Před dvěma lety jsem začala chodit s Martinem. Asi po půl roce jsem se seznámila s Adélou. Působilo to úplně přirozeně, jako náhoda. Sedly jsme si hned,...
Žijeme spolu, ale jsme spíš spolubydlící než milenci. Příteli to tak vyhovuje
- Anonymní
- 16.04.26
- 4673
S Lukášem jsme spolu asi pět let. Náš vztah se ale dostal do bodu, kdy už se nikam neposouvá. Spíš mám pocit, že se pomalu vzdalujeme. Žijeme spolu, ale vedle sebe, ne spolu. Někdy se skoro ani...
Přítel nevydrží v práci déle než 2 měsíce. Má smysl s takovým plánovat život?
- Anonymní
- 16.04.26
- 3001
S Mirkem chodím už dva roky. V poslední době spolu i bydlíme. Je to fajn kluk, splňuje vlastně skoro všechna má očekávání. Až na jedno, ale velmi důležité. Není schopný si udržet práci. Většinou je...
Osamělá cesta matky: Čtrnáct let ticha a boj o vyšší alimenty
- Anonymní
- 16.04.26
- 1587
Sedím u kuchyňského stolu a prohlížím fotky od miminka mé 14leté dcery . Na fotce se usmívám s malou holčičkou v náručí. Bylo jí tehdy dva a půl roku.
Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky
- Miniwomen
- 16.04.26
- 6184
Někdy mám pocit, že žiju ve dvou paralelních rodinných vesmírech. V tom mém, původním, je to pořád takové hlasité, objímající, někdy až těsné, ale vždy upřímné teplo. Vyrostla jsem se třemi...