Už je tady
- Porod
- plzenacka
- 01.09.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Můj milý prcku, tak jsem ti dlouho nepsala. Ne, že bych na tebe zapomněla. To, jak víš, ani nejde, ale nějak jsem zjistila, že už deníčky nezaujaly tady na eMiminu tak jako na začátku, takže jsem zvolila raději formu osobnější, tzn. povídala jsem si přímo s tebou. Jenže už opravdu uplynula dlouhá doba a přece jen se po tobě začali ptát, jestli jsi v pořádku, takže přišel čas na další psaný díl.
- 2
- 1
Poslední deníček jsem psala v 16. týdnu. Od té doby těhotenství neutíkalo, ale letělo jako blázen. Ale to zná každá nastávající maminka. Všechny testy ukazovaly, že jsi naprosto v pořádku a mně rostlo bříško, až se z něj stalo břicho obří. Ke konci těhotenství s tím souviselo to, že jsem měla problémy s tlakem a tepem, což pro nás znamenalo párkrát hospitalizaci.
Ale i tak jsme si všichni těhotenství a hlavně těšení na tebe moc užívali. Doma jsme se pravidelně dohadovali nad jménem, pro tak výjimečného človíčka se musí najít výjimečné jméno. Tvoji bratři prosazovali jména moderní, my zase jména klasicky česká. Nakonec bylo jméno zvoleno a nachystáno s více či méně nadšeným souhlasem celé naší rodiny.
Úplný konec těhotenství už bych nazvala mučením neviňátek. Břicho pořád rostlo, tloustla jsem už snad i z vody, při chůzi víc než tři kroky jsem se zadýchala, rozbušilo se mi srdce a myslela jsem, že sebou šlehnu a budou muset zavolat jeřáb, aby mě zvedli. Skvělá průprava pro porod…
A do toho ses se ty, náš prcku, rozhodl, že není nutno se připravovat na cestu ven. Takže nastalo tvoje období hledání otvoru pro východ. Jednou ses se rozhodl, že cesta vede určitě horem, takže ses posadil na prdelku a hlavu jsi měl nahoře. Ok, možná se ještě otočíš. Pak v 36. týdnu přišla změna. Usoudil jsi, že otvor je určitě v mém boku, takže se řešil císař pro polohu příčnou. Pak další změna, přece jen půjdeš správně, takže obrat hlavičkou dolů. Jenže to tě nebavilo, takže další obrat zase dolů prdelkou. Každá další kontrola znamenala další změnu polohy. Prý dostatek vody tě v těch obrátkách docela dost podporoval. A já už neplánovala porod, protože bylo pro mě velkou neznámou, jak to vlastně dopadne.
Když přešel 40. týden a nastal konec 41., tak ses, prcku, rozhodl, že hlava prostě patří nahoru. To už přestalo všechny bavit a pro změnu zase doktoři se rozhodli, že vzhledem k tomu, že jsi cvalda, tak tě vytáhnou císařem. Jo jenže to bys nebyl ty, náš vtipálek, kdybys neudělal poslední super kousek v mém těle a deset minut před odvozem na sál při kontrole nezjistili, že jsi se přes noc rozhodl být zase hodné miminko a dát si hlavičku dolů. Takže nastalo to, čeho jsem se pořád bála. Po přenášení, naprosto nepřipravená na porod, vzhledem k tomu, že tys dělal v břiše kolotoč a cesta ven tě vůbec nenapadla, se začal vyvolávat porod, aby sis to zase nerozmyslel a nechtěl ven jinudy. Ani voda už nebyla úplně vábná.
No nechci popisovat krásy vyvolávaného porodu s tabletkou, ti, co to zažili, ví, o čem mluvím, a ty, které to teprve čeká, nechci strašit, protože jen popis těch bolestí bez toho, aby na vás působily hormony, které mají zázračnou moc bolest lépe snášet a mít nakonec euforii, může působit zbytečně drasticky. Prostě a jednoduše po dvanácti hodinách menších, větších a pak i šílených bolestí přišel ten OKAMŽIK.
Okamžik, kdy doktorka pronesla větu, která se stala v naší rodině legendou. „Jéé, ta má dĺhé mihálnice!“
Pro neznalce „cizí řeči“ mihálnice jsou slovensky řasy. A já měla na prsou tu nejkrásnější, zdravou holčičku na světě. Slzy štěstí se mi řinuly po tváři a já nevěděla, jestli mám dřív hladit tu porcelánovou panenku, děkovat manželovi, že mi byl absolutní oporou a bez něj bych to nikdy nedala, nebo psát SMS tvým bratrům, že ses narodila a že jsi naprosto bezchybná.
Takže, naše milá Markétko, vítáme tě do života i do naší rodiny. Slibujeme, že tě všichni budeme ochraňovat a pečovat o tebe, dokud to budeš potřebovat a budeš o to stát. Jsi pro nás zázrak, který se občas přece jen stane, jsi pro nás tím, pro co stojí za to žít.
Možná ve mně pracovaly i hormony, ale když jsem viděla svoje tři milované velké chlapy, jak stojí nad tím uzlíčkem v postýlce a zkoumají ručičky, nožičky, prstíčky a očička, tak jsem pochopila, co to znamená absolutní štěstí. Nic víc už v životě nepotřebuju. Tys byla ten poslední střípek, který zapadl přesně na své místo, kde chyběl, i když by nás nikdy ani nenapadlo, že nějaký chybí. Milujeme tě a už navždycky budeme. Děkujeme, že sis vybrala zrovna nás jako svoji rodinu.
A vám všem, kteří na nás mysleli, děkujeme a přejeme všem z vás, u kterých ještě zázrak nevyšel, ať se jednou taky dočkáte. Vy víte, že všechny útrapy za to stojí, to vám nemusím říkat. Ale věřte, že každý se jednou svého zázraku dočká. Všem vám držíme palce.
Přečtěte si také
Máma celý život řešila moji váhu. Teď začala hlídat i moji dceru
- Anonymní
- 05.10.26
- 194
Od dětství jsem poslouchala, že mám silná stehna, neměla bych si přidávat a některé oblečení mi nesluší. Dlouho jsem věřila, že to maminka říká pro moje dobro. Když ale stejné poznámky začala...
Spolužačka dcery (11) kouří. Konfrontovala jsem její matku a nestačila se divit
- Anonymní
- 05.10.26
- 265
Podle mého soudu jsou děti ve věku kolem deseti let opravdu ještě příliš malé na to, aby nebyly pod dohledem rodičů. Potvrdilo se mi to hned po prvním týdnu školy. Dcera totiž přišla domů a svěřila...
Na svatbu dcery nepůjdu, pokud tam bude její otec. Jsem špatná matka?
- Anonymní
- 05.10.26
- 275
Možná mě za to odsoudíte, ale já opravdu nevidím jiné řešení. A není mi z toho vůbec dobře. Když byly moje děti v pubertě, rozvedla jsem se s jejich otcem. Nebyl to jednoduchý člověk a po rozvodu...
Po porodu jsem bývala emoční troska. Překvapilo mě, jak se zachoval manžel
- Anonymní
- 05.10.26
- 225
Když se mi narodila má prvorozená dcera, byl svět jako pohádka. Holčička nám spala skoro celou noc a byla obecně neskutečně hodné miminko. S manželem jsme byli v tu dobu snad nejšťastnější pár na...
Manžel přestal dávat spropitné. Tvrdí, že už tak všechno stojí moc
- Anonymní
- 05.10.26
- 188
Nikdy jsme nebyli rozhazovační, ale ani jsme nemuseli počítat každou korunu. Když jsme šli s manželem do restaurace, nechali jsme obsluze něco navíc. Stejně tak v kavárně nebo když jsem šla ke...
Manžel děti drtí sportovními kroužky každý den. A já je tam mám vozit
- Anonymní
- 04.10.26
- 6204
Každé září mám pocit, že tentokrát už to zvládneme lépe. Připravím dětem věci do školy, sepíšu si důležité termíny a do kalendáře zapíšu všechny jejich aktivity. Prvních pár dní dokonce věřím, že...
Uspávání u nás byl horor. Nevěřila jsem, že nám pomůže tak jednoduchá rada
- Anonymní
- 04.10.26
- 1711
Každý večer to začínalo úplně stejně. Vykoupat, pyžamo, pohádka, pusa na dobrou noc a odejít. Jenže jakmile jsem zavřela dveře, ozval se pláč.
Zhrzená milenka mého muže mi začala psát. Rozhodla jsem se jí věřit
- Anonymní
- 04.10.26
- 2600
Když se mi ozvala žena, se kterou mě manžel podvedl, čekala jsem výmluvy nebo prosbu o odpuštění. Místo toho mi poslala zprávy, ze kterých jsem pochopila, že mi o našem manželství lhal mnohem déle,...
„Někdo mi chodí kolem domu,“ volal děda. Policie našla vetřelce
- Bellino
- 04.10.26
- 1402
Léto už sice skončilo, ale patří se ho zakončit veselou letní vzpomínkou, která ovšem začala trochu tajemně až nebezpečně. Rodinka s dítěte sice trávila letní dovolenou ve slunném Chorvatsku, ale...
„Tak jsi ráda, že to máš za sebou?“
- PenelopaW
- 04.10.26
- 1052
Ne, že bych větu z titulku vnímala nutně negativně. Často je myšlena v dobrém ve smyslu: Vrátila jsi se do normálního života, to je fajn, ne? Někdy je ovšem pronášena i jako: Už ti rostou vlasy,...
Marketka je fakt nadherna. 
gratulace!
jako prvorodicku a to jsem 24 tt.. 
,,
. Že je to holčička jsme se dozvěděli ve 13. týdnu na prvotrimestrálním screeningu, pan doktor Vlašín se opět nespletl 
. A 
A dnes jsem mile překvapena 
