Už je tady
- Porod
- plzenacka
- 01.09.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Můj milý prcku, tak jsem ti dlouho nepsala. Ne, že bych na tebe zapomněla. To, jak víš, ani nejde, ale nějak jsem zjistila, že už deníčky nezaujaly tady na eMiminu tak jako na začátku, takže jsem zvolila raději formu osobnější, tzn. povídala jsem si přímo s tebou. Jenže už opravdu uplynula dlouhá doba a přece jen se po tobě začali ptát, jestli jsi v pořádku, takže přišel čas na další psaný díl.
- 2
- 1
Poslední deníček jsem psala v 16. týdnu. Od té doby těhotenství neutíkalo, ale letělo jako blázen. Ale to zná každá nastávající maminka. Všechny testy ukazovaly, že jsi naprosto v pořádku a mně rostlo bříško, až se z něj stalo břicho obří. Ke konci těhotenství s tím souviselo to, že jsem měla problémy s tlakem a tepem, což pro nás znamenalo párkrát hospitalizaci.
Ale i tak jsme si všichni těhotenství a hlavně těšení na tebe moc užívali. Doma jsme se pravidelně dohadovali nad jménem, pro tak výjimečného človíčka se musí najít výjimečné jméno. Tvoji bratři prosazovali jména moderní, my zase jména klasicky česká. Nakonec bylo jméno zvoleno a nachystáno s více či méně nadšeným souhlasem celé naší rodiny.
Úplný konec těhotenství už bych nazvala mučením neviňátek. Břicho pořád rostlo, tloustla jsem už snad i z vody, při chůzi víc než tři kroky jsem se zadýchala, rozbušilo se mi srdce a myslela jsem, že sebou šlehnu a budou muset zavolat jeřáb, aby mě zvedli. Skvělá průprava pro porod…
A do toho ses se ty, náš prcku, rozhodl, že není nutno se připravovat na cestu ven. Takže nastalo tvoje období hledání otvoru pro východ. Jednou ses se rozhodl, že cesta vede určitě horem, takže ses posadil na prdelku a hlavu jsi měl nahoře. Ok, možná se ještě otočíš. Pak v 36. týdnu přišla změna. Usoudil jsi, že otvor je určitě v mém boku, takže se řešil císař pro polohu příčnou. Pak další změna, přece jen půjdeš správně, takže obrat hlavičkou dolů. Jenže to tě nebavilo, takže další obrat zase dolů prdelkou. Každá další kontrola znamenala další změnu polohy. Prý dostatek vody tě v těch obrátkách docela dost podporoval. A já už neplánovala porod, protože bylo pro mě velkou neznámou, jak to vlastně dopadne.
Když přešel 40. týden a nastal konec 41., tak ses, prcku, rozhodl, že hlava prostě patří nahoru. To už přestalo všechny bavit a pro změnu zase doktoři se rozhodli, že vzhledem k tomu, že jsi cvalda, tak tě vytáhnou císařem. Jo jenže to bys nebyl ty, náš vtipálek, kdybys neudělal poslední super kousek v mém těle a deset minut před odvozem na sál při kontrole nezjistili, že jsi se přes noc rozhodl být zase hodné miminko a dát si hlavičku dolů. Takže nastalo to, čeho jsem se pořád bála. Po přenášení, naprosto nepřipravená na porod, vzhledem k tomu, že tys dělal v břiše kolotoč a cesta ven tě vůbec nenapadla, se začal vyvolávat porod, aby sis to zase nerozmyslel a nechtěl ven jinudy. Ani voda už nebyla úplně vábná.
No nechci popisovat krásy vyvolávaného porodu s tabletkou, ti, co to zažili, ví, o čem mluvím, a ty, které to teprve čeká, nechci strašit, protože jen popis těch bolestí bez toho, aby na vás působily hormony, které mají zázračnou moc bolest lépe snášet a mít nakonec euforii, může působit zbytečně drasticky. Prostě a jednoduše po dvanácti hodinách menších, větších a pak i šílených bolestí přišel ten OKAMŽIK.
Okamžik, kdy doktorka pronesla větu, která se stala v naší rodině legendou. „Jéé, ta má dĺhé mihálnice!“
Pro neznalce „cizí řeči“ mihálnice jsou slovensky řasy. A já měla na prsou tu nejkrásnější, zdravou holčičku na světě. Slzy štěstí se mi řinuly po tváři a já nevěděla, jestli mám dřív hladit tu porcelánovou panenku, děkovat manželovi, že mi byl absolutní oporou a bez něj bych to nikdy nedala, nebo psát SMS tvým bratrům, že ses narodila a že jsi naprosto bezchybná.
Takže, naše milá Markétko, vítáme tě do života i do naší rodiny. Slibujeme, že tě všichni budeme ochraňovat a pečovat o tebe, dokud to budeš potřebovat a budeš o to stát. Jsi pro nás zázrak, který se občas přece jen stane, jsi pro nás tím, pro co stojí za to žít.
Možná ve mně pracovaly i hormony, ale když jsem viděla svoje tři milované velké chlapy, jak stojí nad tím uzlíčkem v postýlce a zkoumají ručičky, nožičky, prstíčky a očička, tak jsem pochopila, co to znamená absolutní štěstí. Nic víc už v životě nepotřebuju. Tys byla ten poslední střípek, který zapadl přesně na své místo, kde chyběl, i když by nás nikdy ani nenapadlo, že nějaký chybí. Milujeme tě a už navždycky budeme. Děkujeme, že sis vybrala zrovna nás jako svoji rodinu.
A vám všem, kteří na nás mysleli, děkujeme a přejeme všem z vás, u kterých ještě zázrak nevyšel, ať se jednou taky dočkáte. Vy víte, že všechny útrapy za to stojí, to vám nemusím říkat. Ale věřte, že každý se jednou svého zázraku dočká. Všem vám držíme palce.
Přečtěte si také
Kvůli rodině své manželky se syn může přetrhnout. Pro nás ale nehne prstem
- Anonymní
- 22.05.26
- 35
David byl vždycky hodný kluk, na kterého jsme se s manželem mohli spolehnout. Nikdy nebyl konfliktní, doma pomáhal a měli jsme hezký vztah. Možná právě proto mě tolik bolí, jak moc se všechno...
Zařvala jsem na vlastní dítě. A celý večer jsem probrečela, jak špatná jsem máma
- Anonymní
- 22.05.26
- 41
Stává se vám také, že uděláte něco, čeho pak okamžitě litujete? Jenže už to nejde vzít zpátky? Když se mi Kristýnka narodila, byla jsem přesvědčená, že budu trpělivá a milující máma. Že ji budu...
Měla to být pomoc. Superdávka mi ale doma otevřela nepříjemné téma peněz
- Anonymní
- 22.05.26
- 101
Měla to být pomoc. Aspoň tak se o superdávce mluví. Byla jsem ráda, že na ni máme nárok. Nepatříme mezi rodiny s vysokými příjmy, všechno zdražuje a jen za jídlo utratíme obrovskou část peněz. Když...
Vyměnila jsem řízky za zeleninu. Manžel mě teď nenávidí
- Anonymní
- 22.05.26
- 87
Stojím v kuchyni a s láskou servíruji pečeného lososa s grilovanou cuketou a lehkým salátem z quinoy. Cítím se skvěle. Za poslední měsíc jsem díky změně jídelníčku lehčí, mám víc energie a přestala...
„Já bych takhle mezi lidi nešla.“ Kamarádka mě jednou větou úplně zničila
- Anonymní
- 22.05.26
- 128
Čekala jsem obyčejné posezení s kamarádkou, místo toho jsem odcházela s pocitem, že se za sebe mám stydět. Jedna její „upřímná“ poznámka o tom, jak vypadám bez makeupu, mi zůstala v hlavě mnohem...
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 3090
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 3282
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 2884
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 3666
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 772
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...
Marketka je fakt nadherna. 
gratulace!
jako prvorodicku a to jsem 24 tt.. 
,,
. Že je to holčička jsme se dozvěděli ve 13. týdnu na prvotrimestrálním screeningu, pan doktor Vlašín se opět nespletl 
. A 
A dnes jsem mile překvapena 
