Už je tady
- Porod
- plzenacka
- 01.09.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Můj milý prcku, tak jsem ti dlouho nepsala. Ne, že bych na tebe zapomněla. To, jak víš, ani nejde, ale nějak jsem zjistila, že už deníčky nezaujaly tady na eMiminu tak jako na začátku, takže jsem zvolila raději formu osobnější, tzn. povídala jsem si přímo s tebou. Jenže už opravdu uplynula dlouhá doba a přece jen se po tobě začali ptát, jestli jsi v pořádku, takže přišel čas na další psaný díl.
- 2
- 1
Poslední deníček jsem psala v 16. týdnu. Od té doby těhotenství neutíkalo, ale letělo jako blázen. Ale to zná každá nastávající maminka. Všechny testy ukazovaly, že jsi naprosto v pořádku a mně rostlo bříško, až se z něj stalo břicho obří. Ke konci těhotenství s tím souviselo to, že jsem měla problémy s tlakem a tepem, což pro nás znamenalo párkrát hospitalizaci.
Ale i tak jsme si všichni těhotenství a hlavně těšení na tebe moc užívali. Doma jsme se pravidelně dohadovali nad jménem, pro tak výjimečného človíčka se musí najít výjimečné jméno. Tvoji bratři prosazovali jména moderní, my zase jména klasicky česká. Nakonec bylo jméno zvoleno a nachystáno s více či méně nadšeným souhlasem celé naší rodiny.
Úplný konec těhotenství už bych nazvala mučením neviňátek. Břicho pořád rostlo, tloustla jsem už snad i z vody, při chůzi víc než tři kroky jsem se zadýchala, rozbušilo se mi srdce a myslela jsem, že sebou šlehnu a budou muset zavolat jeřáb, aby mě zvedli. Skvělá průprava pro porod…
A do toho ses se ty, náš prcku, rozhodl, že není nutno se připravovat na cestu ven. Takže nastalo tvoje období hledání otvoru pro východ. Jednou ses se rozhodl, že cesta vede určitě horem, takže ses posadil na prdelku a hlavu jsi měl nahoře. Ok, možná se ještě otočíš. Pak v 36. týdnu přišla změna. Usoudil jsi, že otvor je určitě v mém boku, takže se řešil císař pro polohu příčnou. Pak další změna, přece jen půjdeš správně, takže obrat hlavičkou dolů. Jenže to tě nebavilo, takže další obrat zase dolů prdelkou. Každá další kontrola znamenala další změnu polohy. Prý dostatek vody tě v těch obrátkách docela dost podporoval. A já už neplánovala porod, protože bylo pro mě velkou neznámou, jak to vlastně dopadne.
Když přešel 40. týden a nastal konec 41., tak ses, prcku, rozhodl, že hlava prostě patří nahoru. To už přestalo všechny bavit a pro změnu zase doktoři se rozhodli, že vzhledem k tomu, že jsi cvalda, tak tě vytáhnou císařem. Jo jenže to bys nebyl ty, náš vtipálek, kdybys neudělal poslední super kousek v mém těle a deset minut před odvozem na sál při kontrole nezjistili, že jsi se přes noc rozhodl být zase hodné miminko a dát si hlavičku dolů. Takže nastalo to, čeho jsem se pořád bála. Po přenášení, naprosto nepřipravená na porod, vzhledem k tomu, že tys dělal v břiše kolotoč a cesta ven tě vůbec nenapadla, se začal vyvolávat porod, aby sis to zase nerozmyslel a nechtěl ven jinudy. Ani voda už nebyla úplně vábná.
No nechci popisovat krásy vyvolávaného porodu s tabletkou, ti, co to zažili, ví, o čem mluvím, a ty, které to teprve čeká, nechci strašit, protože jen popis těch bolestí bez toho, aby na vás působily hormony, které mají zázračnou moc bolest lépe snášet a mít nakonec euforii, může působit zbytečně drasticky. Prostě a jednoduše po dvanácti hodinách menších, větších a pak i šílených bolestí přišel ten OKAMŽIK.
Okamžik, kdy doktorka pronesla větu, která se stala v naší rodině legendou. „Jéé, ta má dĺhé mihálnice!“
Pro neznalce „cizí řeči“ mihálnice jsou slovensky řasy. A já měla na prsou tu nejkrásnější, zdravou holčičku na světě. Slzy štěstí se mi řinuly po tváři a já nevěděla, jestli mám dřív hladit tu porcelánovou panenku, děkovat manželovi, že mi byl absolutní oporou a bez něj bych to nikdy nedala, nebo psát SMS tvým bratrům, že ses narodila a že jsi naprosto bezchybná.
Takže, naše milá Markétko, vítáme tě do života i do naší rodiny. Slibujeme, že tě všichni budeme ochraňovat a pečovat o tebe, dokud to budeš potřebovat a budeš o to stát. Jsi pro nás zázrak, který se občas přece jen stane, jsi pro nás tím, pro co stojí za to žít.
Možná ve mně pracovaly i hormony, ale když jsem viděla svoje tři milované velké chlapy, jak stojí nad tím uzlíčkem v postýlce a zkoumají ručičky, nožičky, prstíčky a očička, tak jsem pochopila, co to znamená absolutní štěstí. Nic víc už v životě nepotřebuju. Tys byla ten poslední střípek, který zapadl přesně na své místo, kde chyběl, i když by nás nikdy ani nenapadlo, že nějaký chybí. Milujeme tě a už navždycky budeme. Děkujeme, že sis vybrala zrovna nás jako svoji rodinu.
A vám všem, kteří na nás mysleli, děkujeme a přejeme všem z vás, u kterých ještě zázrak nevyšel, ať se jednou taky dočkáte. Vy víte, že všechny útrapy za to stojí, to vám nemusím říkat. Ale věřte, že každý se jednou svého zázraku dočká. Všem vám držíme palce.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1187
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 702
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1229
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 510
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 313
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19139
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2528
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2755
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2476
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1657
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Marketka je fakt nadherna. 
gratulace!
jako prvorodicku a to jsem 24 tt.. 
,,
. Že je to holčička jsme se dozvěděli ve 13. týdnu na prvotrimestrálním screeningu, pan doktor Vlašín se opět nespletl 
. A 
A dnes jsem mile překvapena 
