Devátý týden
Můj milý prcku, léto nám definitivně skončilo a venku se opravdu ozývá studený podzim. Je konec října a příroda se pomalu začíná ukládat ke spánku. Podzim je krásný, barevný, ale někdy i trochu smutný, nevlídný. Ale hlavně je prostě rozmanitý. Copak na něj asi říkáš ty? Líbí se ti? I poslední týdny byly pro nás dva takové hodně rozmanité. Zažili jsme spolu dost ne moc příjemného, pak jeden obrovský šok a jeden nejkrásnější pohled, ale také pohodové dny a upřímnou radost.
Od posledního deníčku běžely dny zcela fádně. Na kontrolu jsem se objednala nakonec až první den devátého týdne, takže neprobíhala žádná výrazná změna. Bylo mi pořád hrozně špatně, zvracela jsem ráno, v poledne, odpoledne a večer. Vzhledem k tomu, že o mém těhotenství ještě v práci nevědí, stalo se pro mě nejkrásnějším okamžikem dne, když jsem mohla večer bez obav z prozrazení trávit svůj čas na toaletě. Jak nízké tužby. Nejoblíbenější pochoutka – zázvorové lízátko. Asi dva týdny, pak mě to přešlo a když jsem se na něj podívala, tak se mi zvedal žaludek znova.
Opravdu velmi příjemné dny. Když je těhotenství neviditelné a vyjma toho, že doslova a do písmene máte pocit, že určitě je to Váš poslední den, jak je Vám zle, nemáte žádné jiné, hlavně žádné jiné pozitivní příznaky. Neroste vám ještě břicho, necítíte pohyby, nikdo kolem vás nechodí po špičkách, protože jste těhotní. Naopak všem lezete na nervy tím, jak jste protivní, a oni mají pocit, že naprosto bezdůvodně. Nezmůžete se večer na nic jiného než sebou prásknout do postele a usínáte snad i za chůze.
Ale neboj prcku, i tak tě miluju a těším se na tebe. Jen chci, abys pochopil i nás – nastávající maminky, proč se neustále nehladíme na bříšku a necítíme se slavnostně, proč někdy bezdůvodně pláčeme, je nám smutno či máme strach, co bude dál.
Nicméně i mně nakonec nastal den D - a to první návštěva lékaře. Šla jsem tam se směsicí těšení se i strachu, jak vše dopadne. I když vzhledem k nevolnostem jsem byla přesvědčená, že by to mělo být v pořádku. Ale ten červík pochybností tam i tak někde pořád vrtá. Co když to zase nedopadne??? Paní doktorka mě přivítala s úsměvem. „Tak si pojďte lehnout, podíváme se na to.“
A bylo to tu. Vnitřní ultrazvuk, který tě měl šmírovat zevnitř. Mé oči se upřely na obrazovku a čekaly, co bude a jak na mě vykoukneš. Objevila se obrovská černá děložní dutina a v ní? NIC. Paní doktorce ztuhly rysy a zuřivě pokračovala v hledání. Ale kromě dutiny prostě nic. Dlouho hledala slova, než mi pomalu začala oznámovat, že tam nic nevidí, že to vypadá špatně. „Pravděpodobně plod odumřel již někdy na začátku, není tam. Měl už by tam být poměrně velký. Leda že byste otěhotněla třeba o měsíc později.“
Já na to, že je to vyloučené. // jsem měla 28 den cyklu, nemohla jsem otěhotnět až o měsíc později. NE! Zase všechno špatně. Mimi nebude. Sbohem prcku. Ale proč mi kurňa bylo pořád tak strašně špatně? Trochu mohlo, ale takhle? Paní doktorka jen pokrčila rameny. Třeba to mohly způsobovat plodové obaly, děložní dutina pořád rostla, je dost veliká, tak proto.
Padlo rozhodnutí. Necháme to ještě týden, jestli se nespustí spontánní potrat, když ne, půjdu na revizi a ukončíme to. Tak konec. Prostě mi nejsi souzený prcku můj.
„Ještě si narovnejte nohy, podívám se Vám ještě přes břicho.“ Padla ještě jedna věta. Přiblížila ultrazvuk k břichu, dotkla se ho a plesk. Okamžitě naskočil obraz. Hlavička, ručičky, nožičky. „Jééé, on tam je!!! Já ho tam vidím,“ prohlásila doktorka a roztáhl se jí úsměv od ucha k uchu.
„Ano, je tam, je v té děložní dutině a bije mu srdíčko. Odpovídá devátému týdnu, měří 22 mm. To není možné, mně snad nefunguje zrak.“ Ale měla pravdu. Já ho předtím taky neviděla a teď viděla úplně zřetelně. SLÁVA!!! Prcek bude!!! Náš dvoucentimetrový drobek je v pořádku a je tam, kde má být.
Proč nebyl vidět? Nevíme, je tam prostě dobře schovaný, někde u děložní stěny. Náš malý Copperfield. Není a zase je. Slzy mi tekly, ale smála jsem se. Počkej prcku, tohle ti jednou budeme vyprávět.
Takže teď už jenom vyfasovat Utrogestan, další den ještě pro jistotu Fraxiparine a jdeme dokončit první trimestr. Teď už můžeme pomalounku nejbližší rodině říct, proč je mi pořád tak špatně. Největší radost mají tvoji velcí bráchové a taky babička. Děkuju prcku, žes to pořád nevzdal. Teď už ti budeme pomáhat pomocí léků ze všech sil, tak snad bude opět další deníček.
Tvoje máma
Přečtěte si také
Ve dvaceti jsem přesně věděla, jak budu žít po čtyřicítce. Realita je úplně jiná
- Anonymní
- 31.08.26
- 1242
Tento deníček je spíš takové zamyšlení, bilancování. Nedávno jsem sfoukla 40 svíček – samozřejmě symbolicky – a tak nějak na mě dolehlo, že už rozhodně nejsem mladá. Střední věk, to zní hrozně....
Manžel chce třetí dítě. Já už ale další mateřství nezvládnu
- Anonymní
- 31.08.26
- 752
Máme dvě malé děti a manžel začal mluvit o třetím. Vždycky si prý přál velkou rodinu a nechce, abychom jednou litovali, že jsme to nezkusili. Jenže já jsem po dvou těhotenstvích, porodech a letech...
V Tunisku jsem zjistila, že all inclusive neznamená, že si můžete odpočinout
- Anonymní
- 31.08.26
- 1365
Když jsme vybírali dovolenou, manžel rázně prohlásil, že do Egypta nikdy. Tam totiž hrozí střevní potíže, o které rozhodně nestojíme. Ale kam tedy, když je všude tak draho? Nakonec to vyhrálo...
Máma nás celý život ignorovala. Teď je nemocná a chce, abychom se starali
- Anonymní
- 31.08.26
- 3103
Máma teď leží v nemocnici a moje sestra jí nosí ovoce, pyžamo a časopisy. Já tam nechodím. A čím víc se na mě rodina dívá jako na bezcitnou dceru, tím víc si říkám, jestli bych se za to vlastně...
Sestra mi pořád dává svoje dítě na hlídání. Když odmítnu, jsem sobec
- Anonymní
- 31.08.26
- 1310
Nejdřív jsem sestře pohlídala syna jednou za čas, protože jsem jí chtěla pomoct. Jenže z občasné výpomoci se stala samozřejmost. Dnes mi vozí dítě skoro každý pátek a rodina se tváří, že když jsem...
„Trestáš vlastní děti!“ Vyčítá mi rodina, že jsem omezila kontakt s babičkou
- Anonymní
- 30.08.26
- 9597
U vlastní mámy člověk tak nějak automaticky čeká, že bude stát na jeho straně. Jenže já jsem zjistila, že někdy může být největší problém právě to, když vlastní rodina odmítne přijmout, že už...
Ženská v metru odmítla pustit mé tří leté dítě. Oba jsme skončili na podlaze
- Anonymní
- 30.08.26
- 14300
Vždycky si říkám, že svého syna naučím slušnému chování. Naštěstí můj muž je hotový gentleman a tak má to nejdůležitější stále před očima. Svůj vzor. Jsem za to neskutečně ráda, protože vidím, že k...
Rodiče Mileny (22) se jí smáli, že chodí na terapii. Teď se diví, jak se změnila
- Anonymní
- 30.08.26
- 6029
„Takže ty vážně chodíš k psychologovi?“ zeptala se Milenina máma a začala se smát. Její táta se přidal. Pro ně byla terapie něco pro lidi, kteří si neumějí poradit sami. Milena tehdy raději mlčela....
Myslela jsem, že až děti vyrostou, budu mít konečně svůj život. Spletla jsem se
- Anonymní
- 30.08.26
- 6629
Rodičovství mě vždycky bavilo a naplňovalo. Přesto jsem se, jak děti rostly, těšila na chvíli, kdy se osamostatní a já budu mít zase víc času na svůj vlastní život. Vždycky jsem měla hodně koníčků,...
Syn si nechal propíchnout ucho. Sousedky se mě začaly ptát, jestli je gay
- Anonymní
- 30.08.26
- 711
Můj syn byl na letní brigádě v Anglii. Odjel tam skoro na dva měsíce a mě to nevadilo. Říkala jsem si, že aspoň se osamostatní a získá zkušenosti. Když se vrátil, překvapil mě novou ozdobou....
moc gratuluju k dalším vydařeným týdnům.. 
Držím palce, ať ss daří i nadále! 
moc držím palce a jen tak dál radostí mi ukápla slza a né jedna:-):-)