Devátý týden
- Těhotenství
- plzenacka
- 30.10.14 načítám...
Můj milý prcku, léto nám definitivně skončilo a venku se opravdu ozývá studený podzim. Je konec října a příroda se pomalu začíná ukládat ke spánku. Podzim je krásný, barevný, ale někdy i trochu smutný, nevlídný. Ale hlavně je prostě rozmanitý. Copak na něj asi říkáš ty? Líbí se ti? I poslední týdny byly pro nás dva takové hodně rozmanité. Zažili jsme spolu dost ne moc příjemného, pak jeden obrovský šok a jeden nejkrásnější pohled, ale také pohodové dny a upřímnou radost.
Od posledního deníčku běžely dny zcela fádně. Na kontrolu jsem se objednala nakonec až první den devátého týdne, takže neprobíhala žádná výrazná změna. Bylo mi pořád hrozně špatně, zvracela jsem ráno, v poledne, odpoledne a večer. Vzhledem k tomu, že o mém těhotenství ještě v práci nevědí, stalo se pro mě nejkrásnějším okamžikem dne, když jsem mohla večer bez obav z prozrazení trávit svůj čas na toaletě. Jak nízké tužby. Nejoblíbenější pochoutka – zázvorové lízátko. Asi dva týdny, pak mě to přešlo a když jsem se na něj podívala, tak se mi zvedal žaludek znova.
Opravdu velmi příjemné dny. Když je těhotenství neviditelné a vyjma toho, že doslova a do písmene máte pocit, že určitě je to Váš poslední den, jak je Vám zle, nemáte žádné jiné, hlavně žádné jiné pozitivní příznaky. Neroste vám ještě břicho, necítíte pohyby, nikdo kolem vás nechodí po špičkách, protože jste těhotní. Naopak všem lezete na nervy tím, jak jste protivní, a oni mají pocit, že naprosto bezdůvodně. Nezmůžete se večer na nic jiného než sebou prásknout do postele a usínáte snad i za chůze.
Ale neboj prcku, i tak tě miluju a těším se na tebe. Jen chci, abys pochopil i nás – nastávající maminky, proč se neustále nehladíme na bříšku a necítíme se slavnostně, proč někdy bezdůvodně pláčeme, je nám smutno či máme strach, co bude dál.
Nicméně i mně nakonec nastal den D - a to první návštěva lékaře. Šla jsem tam se směsicí těšení se i strachu, jak vše dopadne. I když vzhledem k nevolnostem jsem byla přesvědčená, že by to mělo být v pořádku. Ale ten červík pochybností tam i tak někde pořád vrtá. Co když to zase nedopadne??? Paní doktorka mě přivítala s úsměvem. „Tak si pojďte lehnout, podíváme se na to.“
A bylo to tu. Vnitřní ultrazvuk, který tě měl šmírovat zevnitř. Mé oči se upřely na obrazovku a čekaly, co bude a jak na mě vykoukneš. Objevila se obrovská černá děložní dutina a v ní? NIC. Paní doktorce ztuhly rysy a zuřivě pokračovala v hledání. Ale kromě dutiny prostě nic. Dlouho hledala slova, než mi pomalu začala oznámovat, že tam nic nevidí, že to vypadá špatně. „Pravděpodobně plod odumřel již někdy na začátku, není tam. Měl už by tam být poměrně velký. Leda že byste otěhotněla třeba o měsíc později.“
Já na to, že je to vyloučené. // jsem měla 28 den cyklu, nemohla jsem otěhotnět až o měsíc později. NE! Zase všechno špatně. Mimi nebude. Sbohem prcku. Ale proč mi kurňa bylo pořád tak strašně špatně? Trochu mohlo, ale takhle? Paní doktorka jen pokrčila rameny. Třeba to mohly způsobovat plodové obaly, děložní dutina pořád rostla, je dost veliká, tak proto.
Padlo rozhodnutí. Necháme to ještě týden, jestli se nespustí spontánní potrat, když ne, půjdu na revizi a ukončíme to. Tak konec. Prostě mi nejsi souzený prcku můj.
„Ještě si narovnejte nohy, podívám se Vám ještě přes břicho.“ Padla ještě jedna věta. Přiblížila ultrazvuk k břichu, dotkla se ho a plesk. Okamžitě naskočil obraz. Hlavička, ručičky, nožičky. „Jééé, on tam je!!! Já ho tam vidím,“ prohlásila doktorka a roztáhl se jí úsměv od ucha k uchu.
„Ano, je tam, je v té děložní dutině a bije mu srdíčko. Odpovídá devátému týdnu, měří 22 mm. To není možné, mně snad nefunguje zrak.“ Ale měla pravdu. Já ho předtím taky neviděla a teď viděla úplně zřetelně. SLÁVA!!! Prcek bude!!! Náš dvoucentimetrový drobek je v pořádku a je tam, kde má být.
Proč nebyl vidět? Nevíme, je tam prostě dobře schovaný, někde u děložní stěny. Náš malý Copperfield. Není a zase je. Slzy mi tekly, ale smála jsem se. Počkej prcku, tohle ti jednou budeme vyprávět.
Takže teď už jenom vyfasovat Utrogestan, další den ještě pro jistotu Fraxiparine a jdeme dokončit první trimestr. Teď už můžeme pomalounku nejbližší rodině říct, proč je mi pořád tak špatně. Největší radost mají tvoji velcí bráchové a taky babička. Děkuju prcku, žes to pořád nevzdal. Teď už ti budeme pomáhat pomocí léků ze všech sil, tak snad bude opět další deníček.
Tvoje máma
Přečtěte si také
Chtěla bych, aby moje dcera šla do školy dřív. Děsí mě inkluze a zrušené odklady
- Anonymní
- 20.04.26
- 1376
Moje čtyřapůlletá dcera Mia je narozená v polovině září. To znamená, že do školy by měla jít až za dva a půl roku. Přijde mi to ale dost dlouho. Chodí do školky od dvou let, je plně socializovaná,...
Toužím po dítěti, přítel chce ale cestovat a užívat si. Pořád mu jen ustupuji
- Anonymní
- 20.04.26
- 1200
Někdy mám pocit, že je náš vztah úplně zbytečný. Pak ale zase cítím tu lásku a nechci se s ním rozejít. Jenže je mi 35 let, nejsem zrovna nejmladší, přítel je o tři roky mladší. A zatímco já bych...
Zuby i nos čistíme násilím. Podle tchyně jsem zlá matka, která své dítě týrá
- Anonymní
- 20.04.26
- 729
Davídek je poměrně hodné dítě až do té doby, dokud po něm něco nechci. Ve 2,5 letech si stále nezvykl na to, že zuby se musí čistit a při rýmě je nutná odsávačka, kterou bytostně nesnáší. Už jsem...
Život s uřvaným malým vzteklounem mi vzal iluze o mateřství i o dalším dítěti
- Anonymní
- 20.04.26
- 5216
Plánovala jsem si, jak si budu rodičovskou užívat. Kamarádka má o rok staršího syna a to je takový pohodář. Když jsem ho chovala a u toho si hladila rostoucí bříško, těšila jsem se, až tohle taky...
Myslela jsem si, že mám syna blbce, ale v jeho třídě neumí číst ještě nikdo
- Anonymní
- 20.04.26
- 2762
Už dva dny nespím a pořád dokola si přehrávám to, co jsem se dozvěděla na třídních schůzkách. Máme syna ve druhé třídě a už od jeho útlého dětství jsem tušila, že škola pro něj nebude procházka...
Syn (4) v dětské skupince má stále nějaké úrazy. Podle učitelek je moc divoký
- Anonymní
- 19.04.26
- 1918
Adámek chodí od září do dětské skupiny. Přes zimu tam moc nepobyl, ale teď dochází celkem pravidelně. Jenže od února jsme řešili už jedno šití pod okem, jedno rozseknuté čelo, sedřené koleno a o...
Manželka touží po dokonalosti. Ve skutečnosti ale dělá ve všem naprostý chaos
- Anonymní
- 19.04.26
- 1995
Adriana byla vždycky strašně fajn ženská do nepohody. Hodně se ale změnila poté, co se nám narodila dvojčata Šimon a Štěpán. Kluci jsou raubíři, náročnější na výchovu, a ona jako by se úplně...
Máma je hlídací babička, ale pohlídá jen jedno vnouče. To druhé je moc náročné
- Anonymní
- 19.04.26
- 3284
„Ty máš ale štěstí, že máš hlídací babičku,“ řekla mi nedávno kamarádka. A dodala, že co ona by za to dala. Pousmála jsem se, ale pravdu si nechala raději pro sebe. Není moc čím se chlubit. Máma je...
Má na víc než na bagr: Chytrý syn odmítá gympl, táhne ho to do hlíny a k rybám
- Anonymní
- 19.04.26
- 1578
Z výběru střední školy se mi už regulérně točí hlava. Máme sice ještě rok čas, syn je v osmičce, ale já na to musím myslet kudy chodím. Možná to znáte – máte doma kluka, který je šikovný, chytrý,...
Hazard se životem! Exmanžel nechal malého syna s neštovicemi samotného doma!
- Anonymní
- 18.04.26
- 4209
Ještě teď se mi klepou ruce vzteky. Už delší dobu bojuju s tím, jak u nás funguje střídavá péče. Máme nastavený režim 14 dnů a 14 dnů, což je samo o sobě náročné, ale snažila jsem se to kvůli dětem...
moc gratuluju k dalším vydařeným týdnům.. 
Držím palce, ať ss daří i nadále! 
moc držím palce a jen tak dál radostí mi ukápla slza a né jedna:-):-)