A co dál?
- O životě
- ohorbinza
- 30.03.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Někdy, vlastně skoro pořád přemýšlím nad tím, kde jsem udělala chybu, že jsem zůstala s mým malým chlapečkem sama. Proč prostě někteří muži neumí být tátové.
Otěhotněla jsem, hned po vysoké škole s člověkem, s kterým jsem byla do té doby rok. Bylo to intenzivní a krásné, jedinečné a nezapomenutelné. Nevysvětlím, jaký je člověk, jakou má osobnost a charakter. Těšili jsme se. Malý se narodil císařem pro KP zdravý a krásný na záčátku 2010.
Moc špatně jsme zvládali kojení, tak náročných pár měsíců a mě se zdálo, že to nebude mít konec. Když jsem ho nejvíc potřebovala, přišel a řekl, lásko to zvládneme. Je zvláštní jak peníze a sex umí se vztahem zahýbat. Peněz jsme moc neměli, skoro veškerou výbavičku pořídila má zlatá „tchýňka“. Během těhotenství jsem patřila do kategorie - nesexuálních těhulek, hormony dělaly svoje a já prostě na sex neměla chuť, i když jsem se občas snažila nahradit to aspoň jinak 
A od 30. tt jsem už mít sex pro ani kvácení nemohla.
Malému byly 2 měsíce, když jsem se dozvěděla, že si odskočil jinam, vytáhla jsem to z něj. Ublížilo mi to, ale zvládla jsem to, aspoň jsem si to myslela. Říkal, že rozlišuje jen sex a sex z lásky. Ach jo… nikdy jsem se s tím vlastně nesrovnala a v tu chvíli jsem udělala chybu. Začala jsem ho kontrolovat, dozorovat, osočovat, nedůvěřovat, podezírat… ať už mobil, mail, icq.
Přestával chodit domů, řval na malého, vadilo mu, že brečí… Od návratu z porodnice spal v obýváku na gauči… malého jsem měla v ložnici. Má psychicky náročnou práci, snažila jsem se to respektovat, nevyčítala jsem mu zrovna tohle.
V létě to vygradovalo, když se náhodou ukázal doma, hádky byly na denním pořádku. Na fejsu jsem zjistila, že cizí holka má, že je ve vztahu s tím mým. Vyměnil mě za 18letou slečnu ještě na střední škole. Mně i jemu je 26, to ale není důležité. Přišel a řekl, že ji má rád, když jsem na něj udeřila, co to jako je. Po 14 dnech, kdy jsem ho střídavě vyhazovala a on sliboval a odcházel za ní, jsem odjela i s malým natrvalo… 200 km daleko do bytu mého mládí… k mámě.
Dnes už je to půl roku a náš vztah je takový, že to s ním pohlo, ale ne moc. Malého miluje, ale nedokáže ho vychovávat, to si myslím já. Cca jednou za měsíc přijedeme k tchýňce, tak ho cca 2-3 hodiny vidí. Myslela jsem, že se na všem domluvíme, ale nakonec jsme musela kvůli alimentům k soudu, je nespolehlivý a nezodpovědný. Teď platí včas, tak jsem aspoň ráda. Čas od času mi řekne nebo napíše, že mě miluje a že já jsem jeho osud, že nás chce a že mu chybíme.
S holkou, kvůli které jsme se rozešli, už ani není. Pak jich vystřídal asi 10 a teď je s další 18letou holkou, co je ve 20. tt, dítě není jeho. Tahle osoba mě jako mámu neskutečně sere, omlouvám se za to slovo, nechce svoje dítě, ale na potrat jít už nemůže… já to zkrátím, prostě si neváží toho, že mít dítě je ten důvod, proč vůbec žijeme… můj názorek… já to tak mám.
Není úplně bezcitný, vím, že ho všechno trápí, ale nedělá nic. Na mojí otázku, proč o nás teda ani nezkusil zabojovat, mi řekl, že po tom, co mi udělal, si ani netroufl s tím přijít. Vždyky má nějakou alibistickou odpověď. Nesuďte lidičky, nevíte a nejde to ani popsat, čím jsem si musela během toho půl roku projít. A jaký je ve skutečnosti člověk, vlastně už ani nevím. Dostala jsem se na sociální dno a jsem ráda, že mám aspoň kde v našem 1+1 složit s malým hlavu. Jsem mu neskutečně vděčná… miláčkovi, svému malému, že ho mám. Jak ho miluji nejde ani popsat, každá máma ví.
Jen mi řekněte, proč jsem tak hloupá, že jeho tátu pořád, i přes to všechno a tu hrůzu, co mi udělal, miluji… a za co vlastně? Vím, že se vrátit nemůžu, byla by to hotová sebedestrukce a navíc vím, že se ani nesnaží, kdyby aspoň to. A miluju tě, pro mě nějak v tomhle smyslu od něj ztratilo význam. Mám strach… jak jít dál, jak být šťastnáá…jak se s tím vyrovnat.
Vím, že tohle prožívá nejedna maminka a vím, že mají lidičky horší starosti… proto se snažím každý den. A děkuji za Honzíčka, mého syna a jeho úsměvy
Přečtěte si také
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 9
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 55
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 2911
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2004
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 3665
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 12944
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 993
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.
Kolegové mě pozvali na rozlučku. Až tam jsem zjistila, že dostávám výpověď
- Anonymní
- 06.11.26
- 7410
Ještě v pátek ráno jsem si myslela, že mám v práci skvělé vztahy a že si mě kolegové váží. Večer mě pozvali na společnou rozlučku, koupili mi dárek a objednali stůl v restauraci. Jenže já netušila,...
Manžel si pustil to odporné video přímo před naší dcerou. Chci utéct
- Anonymní
- 06.11.26
- 3176
Život vás občas srazí na kolena způsobem, o kterém se vám nesnilo ani v těch nejtemnějších nočních můrách. Jsou situace, kdy se díváte na člověka, s nímž sdílíte domácnost, a v šoku si uvědomujete,...
Dcera dostala v Lidlu hysterák. Lidé na mě koukali, jako bych za to mohla
- Anonymní
- 06.11.26
- 1564
„Jsi ta nejhorší maminka na světě!“ zařvala na mě moje pětiletá dcera uprostřed Lidlu a vzápětí sebou praštila o zem. V tu chvíli se otočila snad polovina obchodu. Já stála s košíkem v ruce, v němž...
