A jak to bylo dál? 7
- Psychické problémy
- Štofik
- 03.02.21
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
My už se léčíme... Tereza se v tu chvíli sekne a podívá se na mě. Najednou vypadá střízlivě. V očích ostražitost. Tak jo, jdeme. Seskakuje z pódia, dává mi ruku a já ji následuju. Pryč od hudby a světel. Procházíme temnou chodbou, u stropu pár skrytých bodovek. Za oválným barem je ten barman a vědoucně na nás kývá, na pult směrem k nám přistrkuje dvě láhve s vodou. Míjíme kluka, co sedí na baru, před sebou panáka a kafe...
Dunění, všude kolem mě a i ve mě, vnímám jen dunění a sladký perličky. Připomíná mi to ten praskající prášek. Polknu a praskot mi putuje hrdlem, ale já chci ještě. Jsem na malým podiu, kam se s Terezou sotva vejdeme. Obě bez bot, její ohnivý vlasy kolem mě, rozmazaný jako šmouha. Prsty propletený, vlníme se do rytmu.
Koukám jí do očí. Když k nám dojde barman se skleničkama, černej barman, vím, že se ho chci dotknout. Sáhnout si na tu jeho sametovou pleť, sametovou jako moje pujčený sako. Usmívá se na mě a já na něj, na všechny se usmívám, beru si skleničku a druhá zůstává na podnose. Cucnu si nápoje, tohle nejsou perličky, žádnej praskot. Přes záblesky světel vidím v rohu sedět postavu. Ohnivá šmouha znovu přitáhne moji pozornost, prameny vlasů se mi otřou o tvář. Znovu se napiju a přitisknu rty na ty její. Obě pootevřeme ústa a já pouštím doušek drinku. Silnice. Z bodu A do bodu B. Napadne mě. Tereza ode mě odtrhuje rty, zvrátí hlavu a rozesměje se. „Tohle je kurevsky nejlepší den, cos za poslední dobu zažila, přiznej to!“ „Jooooooo, si piš!“ „Na to si plácnem,“ napřahuje ruku v gestu, ale místo aby si se mnou plácla, přitáhne mě k sobě a obejme. A já se ji chytám a dotek jejího těla mě na chvíli uzemňuje.
Dvě holky na place, ožralý holky. Předváděj sexy taneček, už asi dvě hodiny. Dvě hodiny, co neslezly z podia a jen kalej. U Terezy je tohle normální. Ta si takhle ulevuje od toho hnusu, co zažila. Ale ta nová… není v pohodě. Podle toho, co T-ý říkala. Je v solidních sračkách a ona ji sem přitáhne a opíjí ji. A ten vůl jí to dovolil. Jako vždycky udělá, co jí na očích vidí. Za trochu dobrýho sexu.
Kolem mě prochází Jayd s podnosem, zastavuju ho a beru si drink, co si T-ý nevzala. Trochu se napiju a zjišťuju, že to je slabý. Aspoň že tak. „Jayde, nos jim jen nealko, už žádnej chlast.“ „Jasně. Už takhle jsem tam toho dal minimum. Ale jsou nalitý bublinama, chlape. To leze do hlavy. A víš jak po tom T-ý vypadá.“
Významně koukne na parket a pak se zdviženým obočím na mě. „Jo, to vím“. Jayd kývne a odejde.
Ještě chvíli je pozoruju a jdu si dát na bar panáka. Tohle skončí v nejlepším tak, že to tu budem mít poblitý. „Tereeeeez…“ „Noooooo?“ „Musím si jít čůrknouuuuut“ „Teď? Teď neee, dyť hrajou náš song! Nemůžeš jít čůrkat,“ kření se na mě jak opice na banán.
Zaposlouchám se do hudby a trochu tlumeně vnímám Arianu Grande a její Breathin.
Do hajzlu.
Some day, things just take away too much of my energy
I look up and the whole room's spinning
You take my cares away
I can so overcomplicate, people tell me to medicate.
„My už se léčíme“… Tereza se v tu chvíli sekne a podívá se na mě. Najednou vypadá střízlivě. V očích ostražitost. „Tak jo, jdem si čůrknout“
Seskakuje z podia, dává mi ruku a já ji následuju. Pryč od hudby a světel. Procházíme temnou chodbou, u stropu pár skrytých bodovek.
Za oválným barem je ten barman a vědoucně na nás kývá, na pult směrem k nám přistrkuje dvě lahve s vodou.
Míjíme kluka, co sedí na baru, před sebou panáka a kafe. Aniž by se na nás podíval, chytá Terezu za volnou ruku. Tím pohybem zastaví i mě, pořád se jí držím. „T-ý, už dost, seberte se a jeďte domů. Nebo můžete přespat tady, ale koukni se na sebe, koukni se na ni. Která z vás bude mí dřív hysterák, hm?“
Chvíli to vypadá, že bude protestovat, ale nakonec, pro mě překvapivě, souhlasí.* „Tak jo, tak jo, rozkaz šéfe. Máš pravdu, ale teď, když dovolíš, musíme na dámy. Čůrknout si.“* On nepatrně kývne a pouští jí ruku. „Jak to myslel, kdo z nás bude mít dřív hysterák?“ „S tím si nelam hlavu, on jen nechce, aby byl nějakej prušvih, vezmem tě domů. Má pravdu.“
Když zacházím do kabinky, začíná se mi třást brada. Snažím se uklidnit dýchaním. Ale chlast, co jsem do sebe nalila, to jenom zhoršuje. Začínám zase škytat. Sedám si na mísu a štípu se do paží, abych odvedla pozornost. Trochu to pomáhá.
Když si myju ruce a koukám na sebe do zrcadla, vypadám vlastně normálně. Terez mě objímá a dává mi pusu na tvář. „Jsem na tebe pyšná, bobe.“
U baru na nás čeká ten kluk. Podává Tereze naše boty a mě přehazuje přes ramena sako. Na malou chvilku se mi zahledí do očí, v prstech pořád svírá sako.
Ty oči. Nesouhlasnej výraz.
Žár mi stoupá od žaludku hrudí nahoru až do hlavy. Jeden dlouhej výboj. Přestávám cítit. Stávám se neskutečnou. Chci řvát, ale nemůžu. Svět kolem mě se chvěje a já se chvěju s ním. Zuby mi začínají cvakat. Polívá mě horko, jedna vlna za druhou, rychleji a rychleji až jsem v jednom ohni a hořím. Podlamují se mi nohy, jeho paže mě zachytávají, Terez ke mě přiskakuje s vyděšeným výrazem a já propuknu v hysterickej pláč.
Večírek skončil.
1:0
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 1064
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 1010
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 1520
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 1265
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 769
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 2088
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1284
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2357
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 971
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 589
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?