A jak to bylo dál? 7

My už se léčíme... Tereza se v tu chvíli sekne a podívá se na mě. Najednou vypadá střízlivě. V očích ostražitost. Tak jo, jdeme. Seskakuje z pódia, dává mi ruku a já ji následuju. Pryč od hudby a světel. Procházíme temnou chodbou, u stropu pár skrytých bodovek. Za oválným barem je ten barman a vědoucně na nás kývá, na pult směrem k nám přistrkuje dvě láhve s vodou. Míjíme kluka, co sedí na baru, před sebou panáka a kafe...

Dunění, všude kolem mě a i ve mě, vnímám jen dunění a sladký perličky. Připomíná mi to ten praskající prášek. Polknu a praskot mi putuje hrdlem, ale já chci ještě. Jsem na malým podiu, kam se s Terezou sotva vejdeme. Obě bez bot, její ohnivý vlasy kolem mě, rozmazaný jako šmouha. Prsty propletený, vlníme se do rytmu.

Koukám jí do očí. Když k nám dojde barman se skleničkama, černej barman, vím, že se ho chci dotknout. Sáhnout si na tu jeho sametovou pleť, sametovou jako moje pujčený sako. Usmívá se na mě a já na něj, na všechny se usmívám, beru si skleničku a druhá zůstává na podnose. Cucnu si nápoje, tohle nejsou perličky, žádnej praskot. Přes záblesky světel vidím v rohu sedět postavu. Ohnivá šmouha znovu přitáhne moji pozornost, prameny vlasů se mi otřou o tvář. Znovu se napiju a přitisknu rty na ty její. Obě pootevřeme ústa a já pouštím doušek drinku. Silnice. Z bodu A do bodu B. Napadne mě. Tereza ode mě odtrhuje rty, zvrátí hlavu a rozesměje se. „Tohle je kurevsky nejlepší den, cos za poslední dobu zažila, přiznej to!“ „Jooooooo, si piš!“ „Na to si plácnem,“ napřahuje ruku v gestu, ale místo aby si se mnou plácla, přitáhne mě k sobě a obejme. A já se ji chytám a dotek jejího těla mě na chvíli uzemňuje.

Dvě holky na place, ožralý holky. Předváděj sexy taneček, už asi dvě hodiny. Dvě hodiny, co neslezly z podia a jen kalej. U Terezy je tohle normální. Ta si takhle ulevuje od toho hnusu, co zažila. Ale ta nová… není v pohodě. Podle toho, co T-ý říkala. Je v solidních sračkách a ona ji sem přitáhne a opíjí ji. A ten vůl jí to dovolil. Jako vždycky udělá, co jí na očích vidí. Za trochu dobrýho sexu.

Kolem mě prochází Jayd s podnosem, zastavuju ho a beru si drink, co si T-ý nevzala. Trochu se napiju a zjišťuju, že to je slabý. Aspoň že tak. „Jayde, nos jim jen nealko, už žádnej chlast.“ „Jasně. Už takhle jsem tam toho dal minimum. Ale jsou nalitý bublinama, chlape. To leze do hlavy. A víš jak po tom T-ý vypadá.“
Významně koukne na parket a pak se zdviženým obočím na mě. „Jo, to vím“. Jayd kývne a odejde.

Ještě chvíli je pozoruju a jdu si dát na bar panáka. Tohle skončí v nejlepším tak, že to tu budem mít poblitý. „Tereeeeez…“ „Noooooo?“ „Musím si jít čůrknouuuuut“ „Teď? Teď neee, dyť hrajou náš song! Nemůžeš jít čůrkat,“ kření se na mě jak opice na banán.
Zaposlouchám se do hudby a trochu tlumeně vnímám Arianu Grande a její Breathin.
Do hajzlu.
Some day, things just take away too much of my energy
I look up and the whole room's spinning
You take my cares away
I can so overcomplicate, people tell me to medicate.
„My už se léčíme“… Tereza se v tu chvíli sekne a podívá se na mě. Najednou vypadá střízlivě. V očích ostražitost. „Tak jo, jdem si čůrknout“

Seskakuje z podia, dává mi ruku a já ji následuju. Pryč od hudby a světel. Procházíme temnou chodbou, u stropu pár skrytých bodovek.
Za oválným barem je ten barman a vědoucně na nás kývá, na pult směrem k nám přistrkuje dvě lahve s vodou.

Míjíme kluka, co sedí na baru, před sebou panáka a kafe. Aniž by se na nás podíval, chytá Terezu za volnou ruku. Tím pohybem zastaví i mě, pořád se jí držím. „T-ý, už dost, seberte se a jeďte domů. Nebo můžete přespat tady, ale koukni se na sebe, koukni se na ni. Která z vás bude mí dřív hysterák, hm?“
Chvíli to vypadá, že bude protestovat, ale nakonec, pro mě překvapivě, souhlasí.* „Tak jo, tak jo, rozkaz šéfe. Máš pravdu, ale teď, když dovolíš, musíme na dámy. Čůrknout si.“* On nepatrně kývne a pouští jí ruku. „Jak to myslel, kdo z nás bude mít dřív hysterák?“ „S tím si nelam hlavu, on jen nechce, aby byl nějakej prušvih, vezmem tě domů. Má pravdu.“

Když zacházím do kabinky, začíná se mi třást brada. Snažím se uklidnit dýchaním. Ale chlast, co jsem do sebe nalila, to jenom zhoršuje. Začínám zase škytat. Sedám si na mísu a štípu se do paží, abych odvedla pozornost. Trochu to pomáhá.

Když si myju ruce a koukám na sebe do zrcadla, vypadám vlastně normálně. Terez mě objímá a dává mi pusu na tvář. „Jsem na tebe pyšná, bobe.“
U baru na nás čeká ten kluk. Podává Tereze naše boty a mě přehazuje přes ramena sako. Na malou chvilku se mi zahledí do očí, v prstech pořád svírá sako.
Ty oči. Nesouhlasnej výraz.

Žár mi stoupá od žaludku hrudí nahoru až do hlavy. Jeden dlouhej výboj. Přestávám cítit. Stávám se neskutečnou. Chci řvát, ale nemůžu. Svět kolem mě se chvěje a já se chvěju s ním. Zuby mi začínají cvakat. Polívá mě horko, jedna vlna za druhou, rychleji a rychleji až jsem v jednom ohni a hořím. Podlamují se mi nohy, jeho paže mě zachytávají, Terez ke mě přiskakuje s vyděšeným výrazem a já propuknu v hysterickej pláč.

Večírek skončil.

1:0

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Jahudka82
17162
3.2.21 00:12

Mooooc pěkný… :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
soft_scarf
18001
3.2.21 09:04

Omyl. :lol: :oops:

Příspěvek upraven 03.02.21 v 09:05

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
3.2.21 11:17

@Jahudka82 Díky Jahu. Je to už 52. deníček. Jsem tím číslem byla celkem překvapená :pankac:

  • Upravit
Jahudka82
17162
4.2.21 08:00

@holka_z_hor :palec: :potlesk: Super! A pokračování ještě určitě bude, že? :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
4.2.21 09:08

@Jahudka82 áno bude. :kytka:

  • Upravit
Moringa
4043
4.2.21 16:35

Super, super… :palec: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
dagmarkaa
4.2.21 18:42

@holka_z_hor už se těším na pokračování :kytka:

  • Upravit
Štofik
4.2.21 19:05

@dagmarkaa @Moringa děkuju holky :hug:  :kytka:

  • Upravit
Tinuvien
33315
7.2.21 08:18
:hug:
  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
7.2.21 14:05

@Tinuvien :hug: :kytka:

  • Upravit
Petája
1637
8.2.21 08:00

Ahoj Zlati, moc pěkné, rozumím každému slovíčku. Čtu tě pravidelně :), náramky stále slouží a jsou krásné…
Zdravím do R., snad jste nezapadali úplně sněhem :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
8.2.21 08:30

@Petája :hug: :hug: :hug: ahoj drahá, to jsem ráda. A děkuju :kytka: nezapadali jsme, jen malinko. To víš, vrátila se sem pořádná zima jaká tu bývala dřív. Ale stejně už vyhlížím jaro. :srdce: a co u vás? Kalamita nebo to jde? Opatruj se😊 ❤️️

  • Upravit
PenelopaW
2979
8.2.21 13:51

Budu se opakovat: Moc krátké, zajímá mne pokračování! :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
8.2.21 17:20

@PenelopaW Bude, bude :P :mrgreen:

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část

Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?

Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka

Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

Má cesta k miminku: Rok plný nadějí, zákroků a nekonečného čekání

Když dětské bolesti hlavy nejsou jen migrénou: Můj deník nejistoty

Seděli jsme tam v bundách. Ale vnoučka snacha vůbec neoblékla

Od emailu až ke knize. Někdy stačí jeden e-mail... a změní se úplně všechno

Lékař mě nutí změnit pojišťovnu, musím mu prostě vyhovět. Nechci o něj přijít