A jak to bylo dál? 7
- Psychické problémy
- holka_z_hor
- 03.02.21
- Sdílet
My už se léčíme... Tereza se v tu chvíli sekne a podívá se na mě. Najednou vypadá střízlivě. V očích ostražitost. Tak jo, jdeme. Seskakuje z pódia, dává mi ruku a já ji následuju. Pryč od hudby a světel. Procházíme temnou chodbou, u stropu pár skrytých bodovek. Za oválným barem je ten barman a vědoucně na nás kývá, na pult směrem k nám přistrkuje dvě láhve s vodou. Míjíme kluka, co sedí na baru, před sebou panáka a kafe...
Dunění, všude kolem mě a i ve mě, vnímám jen dunění a sladký perličky. Připomíná mi to ten praskající prášek. Polknu a praskot mi putuje hrdlem, ale já chci ještě. Jsem na malým podiu, kam se s Terezou sotva vejdeme. Obě bez bot, její ohnivý vlasy kolem mě, rozmazaný jako šmouha. Prsty propletený, vlníme se do rytmu.
Koukám jí do očí. Když k nám dojde barman se skleničkama, černej barman, vím, že se ho chci dotknout. Sáhnout si na tu jeho sametovou pleť, sametovou jako moje pujčený sako. Usmívá se na mě a já na něj, na všechny se usmívám, beru si skleničku a druhá zůstává na podnose. Cucnu si nápoje, tohle nejsou perličky, žádnej praskot. Přes záblesky světel vidím v rohu sedět postavu. Ohnivá šmouha znovu přitáhne moji pozornost, prameny vlasů se mi otřou o tvář. Znovu se napiju a přitisknu rty na ty její. Obě pootevřeme ústa a já pouštím doušek drinku. Silnice. Z bodu A do bodu B. Napadne mě. Tereza ode mě odtrhuje rty, zvrátí hlavu a rozesměje se. „Tohle je kurevsky nejlepší den, cos za poslední dobu zažila, přiznej to!“ „Jooooooo, si piš!“ „Na to si plácnem,“ napřahuje ruku v gestu, ale místo aby si se mnou plácla, přitáhne mě k sobě a obejme. A já se ji chytám a dotek jejího těla mě na chvíli uzemňuje.
Dvě holky na place, ožralý holky. Předváděj sexy taneček, už asi dvě hodiny. Dvě hodiny, co neslezly z podia a jen kalej. U Terezy je tohle normální. Ta si takhle ulevuje od toho hnusu, co zažila. Ale ta nová… není v pohodě. Podle toho, co T-ý říkala. Je v solidních sračkách a ona ji sem přitáhne a opíjí ji. A ten vůl jí to dovolil. Jako vždycky udělá, co jí na očích vidí. Za trochu dobrýho sexu.
Kolem mě prochází Jayd s podnosem, zastavuju ho a beru si drink, co si
T-ý nevzala. Trochu se napiju a zjišťuju, že to je slabý. Aspoň že tak.
„Jayde, nos jim jen nealko, už žádnej chlast.“ „Jasně. Už takhle
jsem tam toho dal minimum. Ale jsou nalitý bublinama, chlape. To leze do hlavy.
A víš jak po tom T-ý vypadá.“
Významně koukne na parket a pak se zdviženým obočím na mě. „Jo, to
vím“. Jayd kývne a odejde.
Ještě chvíli je pozoruju a jdu si dát na bar panáka. Tohle skončí
v nejlepším tak, že to tu budem mít poblitý. „Tereeeeez…“
„Noooooo?“ „Musím si jít čůrknouuuuut“ „Teď? Teď neee, dyť
hrajou náš song! Nemůžeš jít čůrkat,“ kření se na mě jak opice
na banán.
Zaposlouchám se do hudby a trochu tlumeně vnímám Arianu Grande a její
Breathin.
Do hajzlu.
Some day, things just take away too much of my energy
I look up and the whole room's spinning
You take my cares away
I can so overcomplicate, people tell me to medicate.
„My už se léčíme“… Tereza se v tu chvíli sekne a podívá
se na mě. Najednou vypadá střízlivě. V očích ostražitost. „Tak
jo, jdem si čůrknout“
Seskakuje z podia, dává mi ruku a já ji následuju. Pryč od hudby a
světel. Procházíme temnou chodbou, u stropu pár skrytých bodovek.
Za oválným barem je ten barman a vědoucně na nás kývá, na pult směrem
k nám přistrkuje dvě lahve s vodou.
Míjíme kluka, co sedí na baru, před sebou panáka a kafe. Aniž by se na
nás podíval, chytá Terezu za volnou ruku. Tím pohybem zastaví i mě,
pořád se jí držím. „T-ý, už dost, seberte se a jeďte domů. Nebo
můžete přespat tady, ale koukni se na sebe, koukni se na ni. Která z vás
bude mí dřív hysterák, hm?“
Chvíli to vypadá, že bude protestovat, ale nakonec, pro mě překvapivě,
souhlasí.* „Tak jo, tak jo, rozkaz šéfe. Máš pravdu, ale teď, když
dovolíš, musíme na dámy. Čůrknout si.“* On nepatrně kývne a pouští
jí ruku. „Jak to myslel, kdo z nás bude mít dřív hysterák?“
„S tím si nelam hlavu, on jen nechce, aby byl nějakej prušvih, vezmem tě
domů. Má pravdu.“
Když zacházím do kabinky, začíná se mi třást brada. Snažím se uklidnit dýchaním. Ale chlast, co jsem do sebe nalila, to jenom zhoršuje. Začínám zase škytat. Sedám si na mísu a štípu se do paží, abych odvedla pozornost. Trochu to pomáhá.
Když si myju ruce a koukám na sebe do zrcadla, vypadám vlastně
normálně. Terez mě objímá a dává mi pusu na tvář. „Jsem na tebe
pyšná, bobe.“
U baru na nás čeká ten kluk. Podává Tereze naše boty a mě přehazuje
přes ramena sako. Na malou chvilku se mi zahledí do očí, v prstech pořád
svírá sako.
Ty oči. Nesouhlasnej výraz.
Žár mi stoupá od žaludku hrudí nahoru až do hlavy. Jeden dlouhej výboj. Přestávám cítit. Stávám se neskutečnou. Chci řvát, ale nemůžu. Svět kolem mě se chvěje a já se chvěju s ním. Zuby mi začínají cvakat. Polívá mě horko, jedna vlna za druhou, rychleji a rychleji až jsem v jednom ohni a hořím. Podlamují se mi nohy, jeho paže mě zachytávají, Terez ke mě přiskakuje s vyděšeným výrazem a já propuknu v hysterickej pláč.
Večírek skončil.
1:0
, náramky stále slouží a jsou krásné…
a co u vás? Kalamita nebo to
jde? Opatruj se😊 ❤️
