A jak to bylo dál? 9

Když se ráno probouzím, mám dojem, že to byl sen. Musel být. Postel vedle mě je prázdná. Je to divný. Cítím, že mám nateklý rty a mokrý kalhotky...

S výkřikem se budím ze snu. Noční můry. Jsme zase spolu. Jak jsem vždycky říkala: „Budeš ji podvádět se mnou. Vrátíš se kvůli sexu.“ A vrací se.

Sedám si v posteli, triko propocený. Na obličeji pot a slzy, slitý v jedno. Tváře mě pálí. Objímám se kolem ramen. Vím kde jsem a s kým, všechno je ok, byl to jen sen.

Dotek její dlaně na paži. Obracím se. Podpírá se na lokti, ty její rudý vlasy kolem obličeje jako svatozář. V očích zas a znova starostlivej výraz. Vráska mezi obočím. Neznám ji, ale nevzpomenu si, kdy naposledy se o mě někdo staral jako ona. Je tak vnímavá k mým pocitům, nemusím nic říkat a ona ví. Je to tím, co máme společnýho? Brození se v hnoji myšlenek? Nevíme, co jsme my a co nemoc. Co je naše a co patří úzkosti. Do jaký míry nás to ovlivňuje. Nevíme, jaký je to být sami sebou. Zdá se to tak dávno. Po letech je tu někdo, kdo chápe. Kdo ví. Před kým nemusím předstírat. Žádný výmluvy. Jen realita, ať je jakákoli. Ona se neposmívá, neříká SEBER SE. Ona je tady. V dobrým i zlým. No vlastně hlavně v tom zlým.

Cítím obrovskou úlevu a vděčnost.

Přiblížím se k ní a políbím ji. Jedna pusa a já cítím ten výboj. Jako statická elektřina. Odtáhnu se a na okamžik jí kouknu do očí. Zase ten pohled. Chápe. Rozumí. Beze slov.

Tentokrát políbí ona mě. Zaplítám prsty do jejich vlasů a přitahuju se blíž. Jak kdybych byla se svým druhým já, sama se sebou. Jsme horko a horko je všude kolem. Cítím přes tričko její prsa. Líbám ji na krku, ramenou, dotýkám se jejího těla. Jako bych ji malovala. Lehce. Jemně. Oči držím celou dobu zavřený a moc nechápu, co se to děje. V okamžiku, kdy na jazyku ucítím slanou chuť, dochází mi, že obě pláčeme. Objetí zesílí a líbáme se intenzivněji… i když se to zdá nemožný.

Jsem tady… Chci křičet. Už nebudeš sama. Sama ve tmě.

Má krásný tělo. Zdá se dokonalá. Dokonalá v nedokonalým světě.

V jedný chvíli otvírám oči a najednou jsem s ním. Jeho oči. Tak hluboký a temný jako moje duše. Je tady. Dává mi pusu na špičku nosu, jak to vždycky dělal, vlhkej polibek do koutku rtů. Zamrazí mě po celé páteři. Chci ho hned teď a pak… pak může jít.

Rukou mi přejíždí přes kalhotky, jako tisíckrát předtím. Ví stejně dobře jako já, co přijde. Zase to horko a pak jen rudá. Nic jinýho nevnímám. Je jen moje a jeho tělo. Nikdo nemá navrch. Jsme v tom společně. Příliv a odliv. Vlna ze vlnou…

Když se ráno probouzím mám dojem, že to byl sen. Musel být. Postel vedle mě je prázdná. Je to divný. Cítím, že mám nateklý rty a mokrý kalhotky.
Vstávám, beru si z křesla svetr, kterej cestou do kuchyně přatahuju přes hlavu. Na vysoký stoličce u stolu sedí Terez s Jazzem na klíně. Drbe ho pod bradou. V konvici je uvařenej zelenej čaj. „Ahoj.“
Tereza se otáčí a zakření se. Paráda, tak jsem jediná, kdo vstává se schízou a knedlíkem v krku. A není to jen tím snem. „Brý ránko, bobe. Krušná noc?“ „Jo, moc živý sny.“ „Hmmm, a seš si jistá, že to byly sny?“ Hlava nakloněná ke straně a úsměv.

Chvíli na ni koukám, na co se to vlastně ptá a pak mi to pomalu dochází… „Noooooo… já myslím, že jo. Nebo aspoň něco.“

Smích. Ten nevěstí nic dobrýho. „Ty jo, děláš si srandu? Ty si fakt myslíš, že to byl sen?“

Koukám na špičky svých prstů na nohách a popotahuju si svetr. „S holkou jsem ještě nic nedělala… jako tělesnýho no, asi jsem musela být mimo. Promiň. Nevím, co to do mě vjelo… Byla jsi to ty a pak ON a já ti byla vděčná a cítila jsem strašně silnou emoci, kterou jsem neuměla pojmenovat a najednou jsem tě musela líbat a… jo tak si to teda asi pamatuju…“ Sahám si na oteklej ret.

Ona ke mně přistoupí i s kocourem, líbne mě lehce na tvář a usměje se. „Byl to nejlepší holčičí soft sex, jakej jsem zažila. Fakticky. Když budeš chtít, můžem si to zopakovat.“

Smích. „A neřeš to, v pohodě. Nic se neděje. Tak sis ulítla no. Asi jsi to potřebovala a mě to navadilo.“ „Ale já jsem na kluky. Teda… do včera jsem byla…“

Smích. „Já taky, to je roztomilý, jak jsi na rozpacích. Dej si čaj, sprchu a uvolni se. Všechno je oukej.“

Volnou rukou mě obejme a já tak nějak tuším, že od teď bude můj život trochu dost šílenej.

Přečtěte si také

Kamarád propadl sektě a teď se chce zabít. Jsem bezmocná

Kamarád propadl sektě a teď se chce zabít. Jsem bezmocná
  • Anonymní
  • 28.05.26
  • 681

Vždycky to byl ten nejchytřejší kluk z naší party. Analytický mozek, smysl pro humor, člověk, o kterého jste se mohli opřít. Pak přišel nenápadný „biblický kurz“ a z mého nejlepšího kamaráda zbyl...

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
PenelopaW
2979
23.2.21 09:02

A víš, že jsem to čekala ještě před tím předchozím deníčkem? :D Mně se Ti totiž o Tobě zdál erotickej sen, stejné místo i průběh :D. Al buď v klidu, v bdělém stavu tyhle sklony nemám ;).

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka82
17208
24.2.21 05:58

Ty voe, to zas byla jízda! :potlesk: :palec: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
24.2.21 08:40

@Jahudka82 :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :palec:
@PenelopaW tak jak už se o mně zdá někomu erotickej sen, tak jsem asi s tím psaním na správné vlně. 8)

  • Upravit
Jahudka82
17208
24.2.21 15:00

@holka_z_hor To rozhodně jsi, na té mé určitě - i bez snů :lol: :srdce: :mavam: ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
24.2.21 22:22

@Jahudka82 tak to jsem ráda, že dokážu psaním vyvolat nějaký,, emoce" :P :oops: :pankac:

  • Upravit
Jahudka82
17208
25.2.21 07:39

@holka_z_hor To rozhodně :hug: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonym 2021
208
18.3.21 00:15

Nooooo,.hustý. jako bych ten příběh psala ja sama a skutečnou postavou byla taky ja a moje láska Helena. Skvělé a třeba něco takového s mou Helenou prožijeme :srdce: :hug: :P

  • načítám...
  • Zmínit
Medí
5
18.4.21 23:59

Pokračování už nebude :think:?

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
19.4.21 09:29

@Medí Bude :kytka:

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část

Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?

Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka

Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

Má cesta k miminku: Rok plný nadějí, zákroků a nekonečného čekání

Když dětské bolesti hlavy nejsou jen migrénou: Můj deník nejistoty

Seděli jsme tam v bundách. Ale vnoučka snacha vůbec neoblékla

Od emailu až ke knize. Někdy stačí jeden e-mail... a změní se úplně všechno

Lékař mě nutí změnit pojišťovnu, musím mu prostě vyhovět. Nechci o něj přijít