A je tu očekávaný vzdor

Ještě před narozením první dcerky jsem si ze všech těch moudrých knih o rodičovství představovala mateřství jako procházku růžovým sadem. Po narození první dcerky Apolenky, která proplakala šest měsíců v tahu, protože chtěla vždy něco víc, než zrovna uměla, jsem pochopila, že moc čtu. A po narození druhé dcerky Evičky jsem s tím přestala. Sad ano, ale cesta k růžovým květům vede přes bodláčí. Nyní v podobě vzdoru. Miluji své dcerky, ale někdy toužím být pštrosem, co strčí hlavu do písku...

Tak už měsíc máme opravdu skutečné období vzdoru. Tříletá Apolenka právě prožívá svou „první pubertu“ a my s ní. Poprvé začala mít vlastní hlavu (velmi tvrdou) v roce a půl a od té doby se to s námi táhne. Ale pokud jsem si myslela (bláhově, připouštím), že vzdorovitější už být nemůže, mateřství mne opět poučilo, že mýliti se je lidské. :)

„MAMÍÍÍ, JÁ ALE NECHCI VÉÉÉN!“
„Apolenko, ven musíme, abychom se trochu provětraly.“
„ÚÚÚÚÚ, JÁ ALE NÉÉÉÉÉCHÍÍÍÍÍÍ!“
„Apolenko, já už jsem s Evičkou nachystaná, tak víš co, nechám tě doma.“ (po asi půl hodině domlouvání skutečně odcházím)
„ÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ, MÁÁÁÁMÍÍÍÍÍ, POČKÉÉÉJTÉÉÉÉ…“

Jsme venku.
„Apolenko, nešlapej do té louže…“
Divoký záblesk v dětských očkách - TLÁP DO LOUŽE. JÁ TO STEJNĚ UDĚLÁM
„Apoleno, zlobím se, běž od té louže, a to hned, budeš mít mokré boty.“

Hodí na mě ksicht, za který by se nemusel stydět žádný puboš.
„ALE JÁ DO NÍ CHCI ŠLOUPNOUT!…“
„Víš co? Tak si do ní šloupni, budeš mít mokré boty celou procházku…“
„TLÁP TLÁP TLÁP (několikráte se probrouzdá louží).“

Minuta ticha.

„MÁÁÁÁÁÁÁMÍÍÍÍÍÍ, UÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ, JÁ MÁÁÁÁÁÁÁÁM MOKLÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ BOTÝÝÝÝÝ, ÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!“
„Hm, to máš vážně smůlu, Apolenko, já jsem tě varovala.“

Jdu dál, za mnou v dáli stojí uzlíček neštěstí.

„MÁÁÁÁÁÁMÍÍÍÍÍ, JÁÁÁÁÁÁÁÁ CHCCCÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ DOOOOOOMŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮ!“
„Aha, tam půjdeme až po procházce, beruško.“ Mluvím klidně a v duchu si představuji, jak potvoru smuchlám do kulaté krychle.

Krok sun krok, jdeme dál. O sto metrů dále je vytčený cíl - obchod. Během hodiny jsme se konečně přiblížily.

„Apolenko, pomůžeš mi nakupovat?“
„ANO, ANO!“ (nadšení)

Vcházíme dovnitř, dítě sebou plácne o zem. „ÚÚÚÚÚÚÚÚÚÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ, JÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ MÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁM MOKLÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ BOTKY, UÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!“

Nevzrušeně pokračuji dál, devítiměsíční Evička stoicky žužlá popruh nosítka a pozoruje se zájmem starší ségru. Apolenka se po dvou minutách sbírá a poslušně vybírá mouku. Vycházíme z prodejny.

„Apolenko, teď půjdeme ještě do pekařství.“
„JÁ CHCI NA HŘIŠTĚ“
„Tam půjdeme třeba potom, ju? Musíme nakoupit, víš?“
„ALE JÁ CHCI HNED!“
„Kočko, musíš chvilku počkat, pak tam vyrazíme společně.“
„ÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ, JÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ KCÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!“

Vleču dítě do pekařství. Otevřeme dveře.
„Apolenko, pozdrav.“
„ÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ, JÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ MÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁM HLÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁD.“
„Deset rohlíků a chleba, prosím. Budeš mít doma oběd, beruško, teď jsi dojedla sváču…“
„ALE JÁ MÁÁÁÁM HLÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁD“ (doprovázeno celou škálou kňourofňuktů)…

Přebírám rohlíky a chléb, což se mi pokouší zabavit hladové dítě číslo dvě. To aby bylo paní pekařce jasné, že děti nedostávají doma najíst. Evičce se nepodaří ulovit rohlík, spouští řéééév…a jedeme stereo…

ÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ…ÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ…UÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ…ÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ.

Vleču za ruku vzpouzející se Api. Došlo jí, že má mokré boty a že se jí nechce ven a že nepozdravila paní pekařku, takže se hroutí svět a je nutné to dávat okázale a hlasitě najevo. Snažím se nenechat si vyrazit oko naštvanou Evičkou v nosítku, která nedostala ROOOOOHLÍÍÍÍÍK, tak mi to teď pořádně osladí, no nééééééé?

Jdeme kolem hřiště. Apinka utichá, je jako beránek.
„JÁ CHCI NA KLOUZAČKU.“
„A tobě nevadí, že máš mokré botičky?“
„NE, NEVADÍ!“
„Dobře, slíbila jsem to, tak utíkej, ale jen na chvilenku, už je čas oběda, ano?“
„ANO, MAMINKO, DĚKUJI TI!“ Když se zrovna nemění v běsnící hyenu skvrnitou, je to velmi milá a slušně vychovaná holčička.

Apolenka utíká na klouzačku (mokrou, to bude již osmý svršek od rána, co ho budu muset vyprat), Evičce rezignovaně vrážím rohlík.

„Apolenko, je čas jít domů.“ Lovím dítko po chvíli z nedalekého bláta.
„ALE JÁ NECHCI DOMŮ!“
"Apolenko, na něčem jsme se domluvily, víš co, já jdu sama s Evičkou. L

Jdu… jdu… jdu…asi po deseti metrech: „UÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ, MÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁMÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!“

Dítě, místo toho, aby mě doběhlo, tak mě pěkně doběhlo. Stojí uprostřed houfu matek a řije, že jsem ji tam nechala…čekám…čekám…ještě čekám…

„Apolenko, já na tebe čekám!“(dím) Dítě se šourá za mnou, slimáci oproti ní zanechávají za sebou na zámkové dlažbě chodníku ohnivou čáru. Z hřiště vzdáleného od našeho paneláku cca 50 metrů jsme po půl hodině u vchodových dveří. Zásek. „JÁ NECHCI DOMŮ.“

„Apolenko, už je pozdě, je čas oběda, opravdu musíme domů. Však odpoledne půjdeme zase ven.“ „ALE JÁ STEJNĚ NECHCI!“

Jdu…jdu… Otevírám vchodové dveře, vcházím. Apolenka hodlá vystát důlek a špulí na mě spodní ret. Zavírám dveře, čekám. Dítě už by mělo začít shánět mámu, ne? Čekám, raději rozrážím dveře a koukám, kde je. Apolenka se nadšeně brouzdá v louži. Popadnu ji a vleču úplně mokré dítě domů do čtvrtého patra (výtah je vymoženost, na níž se naše bytové družstvo nezmohlo, prý se do čtyřpatráků nehodí, tak asi budou mít pravdu).

V prvním patře zásek. „UUUUUUÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ, JÁÁÁÁÁÁÁÁÁ MÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁM HLÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁD! úúúúúúúéééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé.“

Trpělivě (leč poněkud v rozporu s myšlenkami, které mi plují hlavou) ji vleču dál a vysvětluji, že obídek na nás čeká doma. „ÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ,“ se ozývá z nosítka Evička, která naznačuje, že jí došel rohlík.

„ÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ…ÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ, JÁÁÁÁÁ NECHCÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ DOOOOOOOOOOOOOMŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮ!!!“

Pouštím dítě, nechávám ji svému osudu ve druhém patře a nadechuji se, že ji seřvu. Pak jen oznámím: „Jdu na oběd, Apolenko, jestli budeš mít hlad, přijď.“
„ÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ, JÁ MÁÁÁM MOKLÉÉÉÉÉÉ BOTKÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝ…“

„Tak je nahoře zujeme!“ Pokračuju směrem třetí patro, doprovázena rozhořčeným DĚDĚDĚDĚDĚDĚ ozývajícím se z nosítka z úst dítěte, které vyžaduje další chod.
„ALE JÁÁÁ MÁÁM MOKLÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ BOTÝÝÝÝÝÝÝÝ.“ Plácne sebou na schody a odmítá pokračovat. Já ne. Jsem ve čvrtém patře, odhodlána ji tam nechat dělat ostudu až do skonání věků. Zespodu slyším otevírání dveří. „Apolenko, co tady děláš?“ Paní sousedka. „Pojď, já pro tebe něco mám.“

Jednička zmlkne a jakoby se nikdy nic nedělo nadšeně vypráví o tom, jak byla na hřišti a jak jsme koupily rohlíky a chléb. Odbavuji již řvoucí červeno-fialovou vzteklou Evičku (chudinka, také doma nedostane najíst). Po deseti minutách se objevuje Api.

„PANÍ SOUSEDKA MI DALA LÍZÁTKO!“
„Myslíš, že si ho zasloužíš za ty scény na schodech?“
„MŮŽU SI HO SNÍST?
"Schováme ho k pokladům do hrníčku, ju?“ Tam už si hoví asi patnáct lízátek od paní sousedky, Apolenka kupodivu bez řevu přikládá šestnácté.
„Apolenko, zuj si boty.“
„BÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ, ALE JÁ JE MÁÁÁÁÁÁÁM MOOOOKLÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!…“

A kolotoč jede nanovo. Po půl hodině posadím dcerky ke stolu k obědu. Ale to je jiná kapitola, v níž pro druhorozenku nejsem dostatečně rychlá, co se servírování chodů týče (ani naspeedovaná turboberuška by nebyla), což jemně naznačuje nespokojeným mrmláním přes všechny bytové jednotky. A prvorozenka se zaobírá vědou zvanou „nimrání se v jakémkoli jídle, co uvaří máma“, aby pak byla poslána od stolu do pokoje a mohla venku naznačovat, že nedostane najíst.

Období vzdoru je prý malá puberta. No potěš. Doufám, že se zítra po dlouhé době probudím a Apolenka se pro změnu bude usmívat a nebude se na mě dívat stvoření, které si NECHCE umýt ruce, vyčůrat se, obléci si ponožky, složit pyžamo, ohnout prst na pravé noze… a nebude to prodchnuté výkřiky typu: ALE JÁÁÁÁ TO NÉÉÉÉUUUUMÍÍÍÍÍM (vztek, švih s tím - s čímkoli - do kouta, plác o zem).

Pro pestrý den dvě dítka jen…

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
slavuska1
31672
16.5.14 00:57

:mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: no nepotěším tě, mě tohle občas předvádí i 4 leťák :roll: a 2leťák taky, akorát nemluví, takže dělá jen to uaaaaaaaa eeeeeeeeee :lol: a když ho někde nechám, a jdu, tak se vydá přesně opačným směrem..zkoušela jsem bez úspěchu čekat asi hodinu 8o pak mi nervy došly, a nesl se, řpesně jak chtěl :cert: před pár měsíci zjistil, že na mě platí, když se na mě ďábelsky podívá, a valí k nejbližší silnici :pocitac:

  • načítám...
  • Zmínit
Slečna Ferka
11565
16.5.14 01:08

Mám teda jen jednu a takovouhle pubertu má jen občas, ale fakt hodně toho TAK dobře znám… Tak držím palec, ať to brzo přejde - a rychle se doberete k té druhé, opravdové pubertě :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Lucka_ova
465
16.5.14 05:02

Pobavilas :potlesk:, i když při vzpomínce na včerejší odpoledne mě ten úsměv trošku přešel. Můj dvouleťák mi předvedl sérii hysteráků a já jsem vibrovala vztekem, abych ho neflákla (taky jsem hodně četla moudré knihy, jenom nechápu, proč to moje dítě po vyslovení nějaké „kouzelné“ věty reaguje úplně jinak než ty tisíce dětí, na kterých byla ta metoda vyzkoušena:-D), už nečtu ;)

  • načítám...
  • Zmínit
esamalova
16.5.14 05:51

Jsem ráda, že v tom nejsem sama :) Je pravda, že když jsem v zápalu boje (a obě moje zvířata též), tak si někdy připadám na odstřel :pocitac:…takže když slyším (vidím), že je na tom někdo jiný obdobně, projeví se taková ta správná česká povaha a já plesám, že to má doma i někdo jiný :twisted: Ačkoli mi připadá, že v mé domovině se pohybují jen samá slušně vychovaná dítka, jež období vzdoru obloukem míjí (asi přes nás) :jazyk:
Slavuska 1: A já myslela, že to skončí někdy brzy! To nepřestane vzdorovat první a už to začne rozjíždět druhá!

  • Upravit
TerezkaW
2507
16.5.14 06:57

Hezký deníček :mrgreen: Můj čtyřleťák má tu pubertu občas taky. Mamíííí, já chci pomooooct. Neumím si ty boty sám obout. (umí) Mááámíííí, obleč mi to tričko, já to neumím. (umí). Přitom ve školce ho učitelky chválí, že je oblečenej první, najezenej taky první. Asi chce zkoušet pevnost mých nervů… :pocitac:

  • načítám...
  • Zmínit
esamalova
16.5.14 07:06

Rodiče jsou vždycky na ráně :) Ta moje dělá scény hlavně před lidmi, čím více obecenstva, tím lépe :x

  • Upravit
jezek1
740
16.5.14 07:28

Tak na cestu ven jsem kluky vždycky připravovala - najíme se, uvaříme si mňamku a půjdeme ven, vezmeme motorku, kolo, balon, podíváme se na hřiště, nakoupíme - takže těch záseků bylo míň - prostě jsem z toho udělala dobrodružství. Pokud pršelo a měli holínky, mohli do kaluží dle libosti, když si nalili i do nich, tak už odpoledne měli smůlu - neposlechli, boty jsou mokré, odpo nikam nejdeme.
Když holínky nemají, tak už dopředu hlásím, že kaluže obcházíme, nemáme holiny, ze začátku jsem je i brala za ruku a hezky zdaleka jsme je obešli - fungovalo to a stále funguje - snažím se vyhnout zákazům a slovíčku ne. Někdy to vychází, někdy ne, věkem se ta puberta ale lepší, pokud trvám na svých hranicích, tak už to mají zažité a vztekají se míň ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Petra2829
7907
16.5.14 08:03

Holky náš 2 ůeťák se vzteá tak, že je i sám sobě nebezpečný :nevim: Mám 3 dítě, ale toto je neuvěřitelné co dělám. Ani u jednoho to neznám. :? Deníček je krásný. Uplně se v tom vidím, s tím rozdílem, že mám kloučka a že je strašně vzteklý, navíc ubližuje i dětem… :think: :?

  • načítám...
  • Zmínit
Helenka89
1914
16.5.14 08:21

Hmmm, tak už se nemůžu dočkat, až budu mít svoje „vzdorátka“ :D :D Deníček super čtení ke snídani :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
esamalova
16.5.14 08:25

Také se snažím nepoužívat moc slůvka NE…ale někdy jsem už hysterická (bohužel to mám v povaze, snadno se vyvzteklím :nevim: ), takže zákazy potom bohužel lítají…Snažím se to hodně řešit diplomatickou cestou, hodně dávám na výběr ze dvou možností…ale ta moje starší potvůrka jako by vytipovala přesně okamžiky, kdy chvátáme (doktor, autobus,…) nebo kdy mám od rána blbou náladu (PMS, či jen špatná konstelace hvězd), a pak o to více řádí :zed: Do toho se přidá devítiměsíční Evička, co už se projevuje také jako tvrdohlavec a zarputilec, a když už tak už, že, tak ještě naše fenečka Bibi a je veselo :) Holky, jsem ráda, že v tom nejse sama, děkuji vám za příspěvky :)

  • Upravit
Lada84
2451
16.5.14 08:28

No, mas veselo a pro nas, co mame mladsi deti, to nebyl zrovna optimisticky denicek :lol: Taky chci obcas strcit hlavu do pisku, v mym pripade spis prasknout dverma a delejte si tu, co chcete. Ale materstvi funguje, nikdy jsem to neudelala a troufam si tvrdit, ze ani neudelam. Takze nadech vydech, zajit do loznice, zarvat si DO PRDELE a hupky dupky zase do jamy lvove.
Drz se, vsechny z nas maji lepsi a horsi dny :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Folinka
2485
16.5.14 09:02
:palec:
  • načítám...
  • Zmínit
LadyPet
3973
16.5.14 09:17

Ještě nemám dítě, ale pomáhá říct třeba: Jestli se neuklidníš a nebudeš dělat, co říkám, večer nebude - pohádka, hračky, televize atd? :mrgreen: Prostě vyhrožování? Mám takovej pocit, že tohle byla strategie mých rodičů a že jsem na to poslouchala :D

  • načítám...
  • Zmínit
wildcherry
24379
16.5.14 09:35

A bude huuuur :mrgreen:,starsi ma 7 a je to jen horsi :mrgreen:.Ale, mas svatou trpelivost.Ja bych ji(stejne jak to delam dodnes) cepla a slo by se. Cekat na dite, premlouvat…nic pro me. A trilete se da pod pazu vzit jeste lehce :mrgreen:.Preju pevne nervy, ale hodne hezkych a prijemnych dnu :kytka:.Vis, ono ti stejne nic nezbyde, nez to prezit :mrgreen: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
esamalova
16.5.14 10:30

Strategie „neuděláš-li - nebude…“ zabírá jak kdy…Většinou ale našpulí spodní ret, hodí fucek a dodá: ALE JÁ TO STEJNĚ CHCI/NECHCI/UDĚLÁM/NEUDĚLÁM…Akorát já jsem dost důsledná, takže když výhrůžku nadhodím, tak ji splním, přes to nejede vlak, takže máme ofuckovaný celý den :mrgreen:
Jojo, čapnout a vléci, to také dělám, ono z toho deníčku vyplývá, že jsem trpělivá, ale ocamcaď pocamcaď, takže když mám své „dny“já, tak se někdy stane, že vleču rudnoucí, zaseklé a paviánsky řvoucí batole přes celé město dom, zatímco ty dětičky ostatních rodičů roztomile stojí vedle maminek/tatínků a zvědavě pozorují náš tyjátr :mrgreen: Do toho spustí dcerka číslo dvě, přece v tom prvorozenku nenechá ve štychu a jede se, CIRKUS BÍLEK se vrací domů, tak ať to každý ví :lol:…také nepředpokládám, že to jen tak přejde, obě dcérky jsou tvrdohlavé po mně i po manželovi, tak počítám s tím, že časem budou ještě ke všemu záludné a vychytralé, už se na to těším :twisted: A to chceme ještě další dítko, aby bylo ještě veseleji :mrgreen:

  • Upravit
tyna.andilek
439
16.5.14 11:25

To máme vyhlídky, mám dcerku 14m a právě jsem začla číst knížku Nejšťastnější batole v okolí, poté, co se začíná šíleně vztekat, dělat si co chce atd. a domluvy nepomáhají a řezat jí nechci (to je zase praktika tatínka), ale teď teda nevím, jestli ta knížka bude mít nějaký úspěch, co tady čtu u tebe:-D Já moc trpělivá nejsem a denně u nás nalítá snad stovka slovíček "ne, nedělej to, neotvírej to, nelez tam atd) takže koukám, že bude ještě hůř, uffff :roll:

  • načítám...
  • Zmínit
MartičkaK.
49
16.5.14 11:46

To je hrozný docela…nebylo by lepší je v těch chvílích ignorovat, než jim vše vysvětlovat? protože očividně to k ničemu není… :think: Já taková nikdy nebyla takže jsem sama sobě vdščná za to, že jsem svým rodičům chystala klidné dny bez řevu a mohli spát a mít svůj čas…

  • načítám...
  • Zmínit
esamalova
16.5.14 11:52

U naší prvorozenky to začalo také někdy kolem 15m…četla jsem hodně, co dělat, co ne, knížky od Špaňhělové, Matějčka,…Říkala jsem si- hrome, ta holka je napřed, má období vzdoru…no, a teď kolem toho třetího roku je to vážně masakr, už tehdy jsem si říkala, že hůře být nemůže :lol: Ale jak píšou holky- musíme to přežít a přežily to jiné, tak i my :) (jen aby to u nás přežil i ten tatínek, jak ty píšeš! Učí na základce druhý stupeň, pak přijde domů a je s nervama v kýbly, takže Apolenka už pár dobře mířených schytala také od otcovské autority…uvidíme, jak na tom bude druhorozenka, zatím vypadá na ještě většího lupena :) )
Jo- poučky v knížkách, co mají v daných situacích zaručeně působit, u nás většinou minou cíl :mrgreen: Tak na to jdu intuitivně

  • Upravit
esamalova
16.5.14 11:54

@MartičkaK. No, to už jsem také zkoušela, doma to jde- odkázat ji do pokojíka, ale když se mi šprajcne u silnice, tak si to netroufnu :( Minule jsem poodešla od hřiště o cca 100 metrů dál a zpoza křoví ji sledovala- absolutní nezájem…vesele se klouzala, jako by se nechumelilo…tak jsem ji pak jako lítá saň vlekla fialovící domů :twisted:

  • Upravit
Bambulka12
170
16.5.14 13:42

A jeje, popisuješ tady naši rodinu :lol: Akorát že moje starší bude teprve 2,5 a je to docela hodná holka - když spí nebo když je u ní kdokoliv kromě mámy… :oops: Na moje řeči moc nedá, 10× opakovat mně ještě sice baví ale účinek stejně žádný… Já jsem Býk, takže stačí aby mně ignorovala 2 minuty a už vidím rudě :mrgreen: Chvilku na ni platilo „počítám do 3 a jestli to a to neuděláš, dostaneš na prdelku!!!“, teď už ani to nezabírá :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
kotýsek
2069
16.5.14 13:43

My máme doma 15.ti měsíční. A také to nemám sní jednoduché :-):-)
Když ji zrovna nevyhovím vtom, co chce, tak vubec na nic nehledí a práskne sebou kdekoliv, kamkoliv, nacokoliv a škube sebou a má záchvat breku. Snažím si jít za svím důvodem, proč zrovna tohle nemůže. Vylévat pití po celém bytě a nebo nechce sedět s jídlem v jídelní židličce a chce to mermomocí rozdrobit po celé podlaze v kuchyni. A dělám, že si ji vubec nevšímám, dělám si své a ji to po nějaké době přejde. Rozhodně ji to nedovolím, jen aby přestala se vstekáním a brečením.

  • načítám...
  • Zmínit
zuska
154
16.5.14 13:54

Vidím že je to všude podobné :-D U nás je nejčastější: já mám už plné bříško. z a5 min já mám hláád, kruší mi v bříšku :pocitac:.Jen tě obdivuju že jsi tak klidná. Já se už kolikrát neudržím a pak je zle… Ale naštěstí semi nikd yneválel apo zemi.. tak snad mě to ještě nečeká :D

  • načítám...
  • Zmínit
MCH
175
16.5.14 14:06

Super, já si deníček asi uložím a pročtu si ho znova, až mi zas dojde dech se vzdorem dcery. Je to u nás úplně stejné a je to pěkný nápor na nervy :-( A to je zatím dítě jen jedno. Je fajn si takhle přečíst, že to má někdo stejně i v detailech.

  • načítám...
  • Zmínit
rerere
681
16.5.14 14:55

Deníček super :palec: Mám dotaz-proč se dětem nemá říkat NE? Já mu na všechno, co nechci aby dělal, říkám ne, to se nedělá, to se nesmí :think: Proč tadypíšete, že se snažíte říkat jim ne co nejméně? :think:

  • načítám...
  • Zmínit
Marbella
337
16.5.14 15:09

Prý že „ne“ v dítěti ze zásady vzbuzuje negativní postoj a spíš se šprajcne, než když se na něj jde pozitivně ;-) odzkoušela jsem obojí, výsledek stejný… Jak zjistí, k čemu jsem jí dostala, stejně se vztekne :zed:
Krásný deníček, opravdu obdivuji, že jde mít dva křiklounky a nelitat celý den s vareckou :lol: (obrazně samozřejmě). Mám jednu stejného ražení (2,5 r.)
Takže :potlesk: :palec:!

  • načítám...
  • Zmínit
vrtulka78
1318
16.5.14 15:17

Toho se fakt děsím, když vidím, jak je schopná se vztekat moje holčička v necelém roce, tak mě jímá hrůza, co bude, až přijde období vzdoru :roll: :zed: :mrgreen:
Ale deníček je to pěkný :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Silky123
16.5.14 15:24

Máme „jedňátko“ jako je Apolenka, neurotika, který je o něco mladší. Šmarjá, jak je to stejné. Akorát ona chce vše dělat sama a když jí chceme byť přidržet botu, aby se jí tam lezlo líp, tak na nás ječí:„Nechaníto, já sama.“ A je schopná mi i jednu lupnout, když přidržím tkaničku…

Napsala jsi to tak krásně. Bohužel se tu tetelím blahem, že v tom nejsme sami. Nezlob se ;)

  • Upravit
Saroya
17629
16.5.14 16:53

Bohuzel to mam doma už dlouho, Takze si zhoršení za pul roku nebudu predstavovat

  • načítám...
  • Zmínit
Jitka79
3645
16.5.14 16:55

Hezky napsané.. no máš svatou trpělivost. Já bych už mydlila na zadek, takové velké vztekání by neprošlo. U nás teď prožívá období předpuberty naše 8letá slečna, to už je trochu jiné, ale stejně náročné.. no jsem zvědavá, co nás čeká za 4roky. Pevné nervy :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
esamalova
16.5.14 17:29

Děkuji všem za komentáře, přiznám se, že jste mě potěšili, myslela jsem si, že takový vztekloun je jen u nás :) Jak jsem již psala, z deníčku vyplývá, že mám „svatou trpělivost“…není tomu tak. Jsem cholerik a ještě ke všemu lev, dcerka Apolenka je býk, Evička též lev…a když přijde domů ještě táta beran, tak to u nás pěkně lítá :) Já mám jen ozkoušeno, že když před rokem začala předvádět své „scénky“ a výlevy, tak prostě žádná dobře mířená na p…délku nepomohla, ba právě naopak :nevim: Šprajcla se o to víc, a místo desetiminutové scény byla půldenní. Tak jsme pak najeli na režim „3× a dost (pak třeba půjde JEN za ručku celou procházku, NEpůjde se na hřiště, NEbudeme číst ty báječné knížky z knihovny, atp.“, většinou už dvojky přestala…no, a teď kolem toho třetího roku zabírá akorát „bohorový klid“ anglického lorda, protože pak vidí, že je mi šumák, jak se chová. Ale dost často se opravdu stane, že vleču malou hyenku skvrnitou za ručku přes celé město, malá se vztekne v nosítku, protože TEĎ a HNED není to, co CHCE, takže trumfneme všechny sirény hasičské i záchranářské :twisted: V duchu si přeříkávám "nezabiješ, nenarveš je obě do babyboxu, třeba by se tam ještě vešly, atp. :mrgreen:

  • Upravit
sao
1827
16.5.14 17:32

Chápu chápu, já mám momentálně doma taky takového puboše, akorát to teda není furt, některý den jen jeden dva záseky, ale jindy je protivný od rána do večera, podle toho jak se vyspí :mrgreen: Je mu 2,5 roku takže na to má ještě nárok a většinou se tomu jen směju, ale je fakt že mi to obvykle nedělá v obchodě a na takovýchto nevhodných místech, a doma nebo na dvoře, to si může řvát jak chce, jsme tu na takové polosamotě, takže neřeším :D Užívám si, že ho ještě můžu čapnout pod paži a odnést kam potřebuji, až přijde opravdová puberta, už to bude horší :? Horší je to s prostředním synem, ten má 4,5 a řve kvůli každé kravině, nic neumí, nic mu nejde, všechno chce hned teď atp., je prostě taková povaha. Když se to nehodí, volím rychlá řešení, jako je např. plácnutí přes zadek, když mám čas na vysvětlování, tak vysvětluji, že mám tři děti a jen dvě ruce, takže nemůže mít všechno hned a nemůžu ho donekonečna oblíkat a já nevím co ještě, musí se snažit sám. Tohle většinou chápe a uklidní se. Nejstarší bude mít 6 a až na občasnou slabou chvilku už docela pohoda, je takovej rozumnej :) Ale s těma loužema je to asi všude stejné, zrovna mám děcka venku a každou chvíli dostávám hlášení, že někdo čampe do kaluže, nebo si dělá bahýnko a tak :lol: Neřeším, když budou mokří, jejich chyba. Mokré oblečení jen usuším a zítra si to na lítačku oblečou zas, u nás to nemá cenu prát :lol: Tak hlavně trpělivost a vydržet, a užívat si hezkých chvilek, zase bude líp :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Fjodorka
11439
16.5.14 18:01

:lol: :lol: Začínám uvažovat o prodeji mého mimina, než se z ní stane něco podobného :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
pampeliška189
677
16.5.14 19:50

Jako, fakt supeeer denicek, fakt i krásně napsaný.
Jinak k tématu, máme doma to samý, takže s druháčkem si ještě několik let počkáme :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
obrazek
9868
16.5.14 19:52

Tak ted se jeste muzes tesit na vzpurny obdobi druhorozenky a drz si pesti, aby z toho v ten cas prvorozenka uz vyrostla ;)

Příspěvek upraven 16.05.14 v 19:53

  • načítám...
  • Zmínit
Denico
33
16.5.14 20:02

:lol: naspeedovaná turboberuška mě dostala, jinak přeji pevné nervy, mě to čeká, ale trochu jinak, máme o dost větší věkový rozdíl.

  • načítám...
  • Zmínit
esamalova
16.5.14 20:32

Já si myslím, že to bude chvíli souběžně, pokud z toho vůbec vylezou dříve, než v osmnácti :mrgreen: Já to ještě zvládám, začínám být mírně řečeno „otupělá“, jak to mám den co den, ale co chudák manžel, který si doma založil takový babinec, a pak přijde od skutečných puberťáků, které učí ve škole, k těm našim lupenům :jazyk:…No, cácorky jsou sice na zabití, starší zatím více než mladší, ale jaké jsme si to vyrobily, takové to máme, tak hlavně, že jsou zdravé :D

  • Upravit
Trojlístek
11051
16.5.14 21:09

Tříletou dcerku máme ve školce. Ráno, musíme vztávat velmi brzy, aby se plejáda jejich vzdorovitých výlevů dala ukočírovat a mohli jsem všichni, včetně manžela odejít do školky a do práce včas. Stojí mě to mnoho nervů a do toho strach z každého rána, zda ji létá sopel jen ze vzteku, nebo bude opět skrz rýmu doma a já budu řešit harakiry hlídání.

Jak tady někdo zmiňoval, vše chce dělat sama, ani přidržet se nic nesmí. Po ránu mám docela neurózy, co se zase stane, než slvanostně vyjdem. Snažím se předcházet všemu možnému, ale vždycky je něco nového co ji nervne.
Musím se přiznat, že další dítě dlouhodobě neplánuji i díky těmto vzdorovitým výjevům :(

Deníček je napsaný moc hezky, ale moje nervy by byly už v důchodě… a to velmi dobře vím, že naš dítě je ještě z těch klidnějších, rozvážnějších a celkově méně nervnější ;)

Příspěvek upraven 16.05.14 v 21:12

  • načítám...
  • Zmínit
Radka84
4247
16.5.14 21:25

Proboha 8o ja myslela, ze co mi ted předvádí 18m dítě je vrchol. To nepreziju :zed:
Bezvadný denicek :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Elísek22
405
16.5.14 22:00

Nasi male je rok a trictvrte a trochu me desi, co me ceka :lol: A s jejim temperamentem tusim, ze to bude,,maso" :twisted: Denicek me ale moc pobavil :) Super pocteni na dobrou noc :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
ospalámyš
9128
16.5.14 22:13

@rerere třeba NEchoď do té kaluže, dítě to ne spíš vypustí a slyší jen něco o chození do kaluže. Je lepší mluvit pozitivně než negativně a říct „kaluže obcházíme, můžeme ji zkusit přeskočit“ a pomoct mu s přeskočení třeba. A nejlíp dát dítěti holinky ( a sebou třeba do batohu nějaké přezutí), ať si do těch kaluží může chodit, protože děti to milují. A hned je o problém míň jak pro dítě, tak pro matku.

Eliminuješ počet Ne, NEsmíš, když to nějaké děti slyší 100× za den, tak už ani nereagují, koho by to bavilo furt poslouchat :)
Takže dobře rozmyslet, co zakážeš slovem ne a dělat to jen u věcí, kde je to opravdu důležité a u všeho ostatnígh vymyslet, jak to udělat jinak.

  • načítám...
  • Zmínit
Pasithea
152
16.5.14 22:50

ospalamys o tohle se fakt snažím, poctivě jsem si četla jak pozitivně motivovat dítě, aby člověk nebyl furt za drába, ale pisatelé těch knih nepočítali s tím, že dítě má větší trpělivost než matka :nevim: - po pátém (dobře po třetím :oops: ) opakování co se stane, když bude danou věc dělat, bez jakéhokoliv viditelného výsledku - na ní zaječím ať už to laskavě nedělá a přinejmenším si mě všimne - jsou jí už 4,5

Příspěvek upraven 16.05.14 v 22:54

  • načítám...
  • Zmínit
petramrk
1947
16.5.14 22:54

Tak u nás tohle období už taky začalo a nejhorší je, když malá spustí pořádnej řev, tak se přidá i kluk, kterej nějak pořád nechápe, že když řve ségra, on nemusí - a tak máme stereo skoro pořád
a tak obdivuji tvou trpělivost, já vydržím chvilku a když opravdu někam potřebuju, nebo spěcháme, tak začnu zuřit - ale je pravda, že zatím to vždy zabere, když už to dojde do fáze, kdy musím řvát, popřípadě ji plácnout nebo odtáhnout
od doby začátku tohodle období nesnáším, když jsme někam objednaný na určitej čas - protože to je prostě jak výzva pro mou dceru začít řádit

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22078
16.5.14 23:32

Krásně napsaný deníček, zasmála jsem se fakt upřímně :palec: :potlesk: Až to bude ve dvojím vydání, bude to ještě výživnější, sourozenci se učí rychle :mrgreen:

Jak je mým dobrým (a obecně veeeelmi oblíbeným :mrgreen: ) zvykem, neodpustím si jedno podotknutí - pokud příběh není zveličen, tak na místě Tvé dcery bych se pravděpodobně chovala stejně i dnes. Počítala jsem si, kolikrát jí bylo za ten den BEZVÝHRADNĚ vyhověno… a kolikrát byla odmítnuta. Někdy s náhradou „to až potom“ - což je náhrada pro tříleté dítě nulová, víceméně jako by nebyla, nelze ji počítat, protože tříleté dítě žádné časové pojmy neřeší - někdy úplně bez náhrady, prostě odmítnuta nebo bez vysvětlení k něčemu (z jejího pohledu) donucena („Apolenko, pozdrav“ - požadavek na tisíc procent oprávněný, nicméně z pohledu tříletého dítěte jen jeden z mnoha povelů). Coby tříleté dítě v tomto deníčku, já bych se chovala stejně - a byla bych z toho běsná.

Ale protože to bylo psáno pro pobavení, naprosto chápu, že v reálu to jistě probíhá trochu jinak.

Příspěvek upraven 16.05.14 v 23:33

  • načítám...
  • Zmínit
jarušenka
31
17.5.14 17:08

Malá je osobnost, chce dělat vše po svém, to byl můj mladý od narození taky. Tak jsem ho jednou nechala tam odkud se nechtěl hnout, bylo mu pět a já pár dnů před porodem, s dvouapůlleťákem, který potřeboval spát, jsem šla domů.
Cestu domů znal, říkaly tety policajtky, které přivedl.
Já měla pak návštěvu paní ze sociálky.
Dnes jsou tři drahouši v pubertě a já si říkám, jak mi bylo tenkrát fajn.

  • načítám...
  • Zmínit
Blešík
12127
17.5.14 19:47

Ááá to jsou vyhlídky :zed: už teď občas přemýšlím nad babyboxem a koukám, že bude mnooohem hůř :zed:

  • načítám...
  • Zmínit
eginka
457
18.5.14 12:04

Zive jsem si predstavila na misto Apolenky, sveho 3,5 rocniho syna :-) Akurat mam k tomu aj bonus - 2 rocni dceru, ktera bezhlave vsechno opakuje po brachovi, a je jen otazka casu, kdy zacne ozaj sama vzdorovat…
Takze u nas je bezna situace. Rikam synovi:

  • Tak jdeme do skolky, prezvlec se, prosim te!
  • Ja nechci do skolky
  • Proc?
  • Skolka je uzamcena!
  • Tak pujdeme se tam spolu podivat? Kdyz bude uzamcena prijdeme naspet, ale kdyz bude otevrena, zustanes tam, ano?!
  • Ne
  • Co Ne?
  • Ja nechci do skolky.
  • Po skolce pustim ti vlacika (Thomas and friends).
  • Dobre.
  • Tak prezvlec se! - A mezi tim prezvlekam mladsi sestru.
  • Ja to neumim.
  • A ty nechces vlacika?
  • Ja chci spat! - a lehne si na postel.
  • Ja chci spat! - ozve mladsi sestra a zoblekne se a taky lehne si na postel, a mezi tim mam iba 5 minut, nez se skonci prichod deti do skolky. :zed: :zed: :zed: V zoufalosti volam do skolky s omluvou, ze dnes se opozdime o 10 minut…
  • načítám...
  • Zmínit
brumdinka
25123
18.5.14 13:06

Tak se přiznám, že sem to celý nedočetla..skončila jsem u věty mdítě by mělo začít shánět mámu, tak si bud´jistá že v zápalu hry mámu vážně nepotřebuje a rozhodně ji schánět nebude :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
brumdinka
25123
18.5.14 13:10

@LadyPet tohle pomáhá až na ty větší rozhodně né na třílet´áka…aspoň u nás teda :lol:

@jezek1 přesně, mmch před chvilkou se náš 3-let´ák rozhod, že jde mejt nádobí, tak ho umyl a mokrá je celá kuchyň včetně jeho :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
cher
18.5.14 14:43

Moc hezký deníček, u syna jsem to nezažila, u dcery to znám moc dobře :kytka:

  • Upravit
esamalova
18.5.14 16:24

Děkuji všem za příspěvky a reakce na deníček, vidím, že dětičky jsou vynalézavé a svéhlavé všude :D :D Tak ať jsou aspoň zdravé!!!

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Chtěla jsem mladé matce zachránit dítě. Její reakce mi vyrazila dech

Tátův deníček: Rodičovství, které změnilo můj svět

Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část

Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?

Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka

Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

Má cesta k miminku: Rok plný nadějí, zákroků a nekonečného čekání

Když dětské bolesti hlavy nejsou jen migrénou: Můj deník nejistoty