Ach, to usínání
- Rodičovství
- bořková
- 16.06.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Novorozenci prý spí 20 hodin denně, alespoň to tvrdí odborné texty v knihách, na internetu. Já, jakožto maminka začátečnice, neměla tušení, že to může být úplně jinak. Těšila jsem se na svoji princezničku, slaďoučkou, věčně spinkající, jak to známe z obrázků všech možných knih, pohlednic, katalogů. Princeznička Haidi se nám narodila dne 1. 2. 2011, byla krásná a od prvního okamžiku jsme ji milovali, ale do 20 hodin spánku denně měla jistě hodně daleko!
hrajeme s míčkem, je mi 4.5 měsíce
můj úplně první úsměv pro mamku v necelých 2...
po ránu mám vždycky báječnou náladu!
trénovali jsme pasení s kamarádem oslíkem
ve 4 měsících jsem super macíček! :)
- 3
Už v porodnici jsem naspala tak 6 hodin za celé ty 3 dny. Naše princeznička byla úžasná, ale jaksi hodně hlučná. To jsou ty první dny, než si zvyknou prťata na světě, říkaly sestřičky. A mně to přišlo normální, nijak jsem se nepodivovala. však všechna miminka přeci pořád jenom spí, všechna, co jsem kdy viděla, zažila 
Pohled na ni mi dodával děsně moc energie a síly a i když už konečně po tom neustálem brečení i u mně v náručí usnula, stejně jsem se na ni jenom dívala a říkala si, jaký je to zázrak.
V den, kdy jsem si ji přinesla domů, byl to pátek, jsem byla moc šťastná… jen ten neustálý pláč, až řev mě trochu znervózňoval, ale za pár dní se to srovná, říkala jsem si No, ten víkend byl šílený, Haiduška pořád jen brečela, ať jsme dělali, co jsme dělali… hodiny jsme chovali, chodili, zpívali, hladili… dokonce i u nás v posteli jsme ji měli, v zoufalství a s přáním, ať už se konečně uklidní a zaspí! Proč tak brečí? Co ji trápí? Má hlad? Vždyť jedla sotva před hodinou! Nemá teplotu, nemá bolavé bříško? Cvičili jsme, nahřívali, masírovali, prošťourávali, přebalovali, hladili, chodili, houpali, vozili, zpívali… a NESPALI!
Zatímco tabulková miminka mívají režim, kde se spánek střídá s jídlem po 2 nebo 3 hodinách, u nás se brečelo a brečelo, potom jedlo, zase brečelo… občas zaspalo, byla to šílenost 
Já zoufalá a vyčerpaná, s neuklidňujícím pocitem, že dělám něco špatně a jsem špatná maminka, že mě malá nemá ráda a že si určitě myslí, že my ji také ne. Zkušené rádce jsme zpočátku uvítali, ale když radili to, co jsme stejně už vyzkoušeli snad 1000× a nefungovalo to, už jsme do služby nepovolávali. A už vůbec ne, abych poslouchala, že je to tím, že jsem nervózní, že to má malá za mě, nebo že jí je jednou teplo, jindy zima či že si nebere dudlíček do pusinky, protože jí ho tam dávám špatně!
Prostě jsme se zavřeli doma, nikoho k sobě nepotřebovali, na režim pláče a pláče, jídla, pláče a trochu spánku jsme si zvykli. Když se po pár dnech umoudřilo počasí a mrazy nebyly tak tuhé, bylo nám dovoleno jít ven s kočárkem. Nespinkali jsme, ale byl tam aspoň klid… tedy až do doby, než kočárek zastavil nebo jsem zkusila jezdit s ním na místě jen sem a tam A tak jsme chodili a chodili, pouze vpřed a nikam jinam
A tak to šlo zhruba měsíc… noční spánek tak 3 hodiny, přes den trochu ticha v kočárku, jinak řev. Byla to hrůza, v životě jsem už zažila leccos, ale tohle mě vážně odrovnávalo, byla jsem zoufalá a chtěla jsem jen vědět, kdy to skončí. Kolikrát jsem chtěla mít Haiďulku zpátky v bříšku, to byla ták krásné, bez problémů a v klidu!
Postupem času se to začalo jemně! zlepšovat, což znamenalo noční spánek třeba 4 hodiny, přes den občasné zaspání v kočárku a po vyspinkání chvíle klidu i ve stavu bdění. To byl vlastně obravský úspěch, do té doby otevřená kukadla znamenala otevřená papula a křik.
Dnes, když si na to vzpomenu, nechápu, jak jsem to mohla zvládnout… tak málo odpočinku a ještě věčné pochodování s kočárkem, hromadu kilometrů každý den.
Malé jsou 4,5 měsíce, za tu dobu jsme si toho zažili děsně moc… chvíli fungovala ta uspávací technika, za týden jiná. Bylo to nesmírně únavné a zoufalé.
Dnes už je z ní velká slečna, která umí spoustu věcí… krásně se na všechny a neustále směje, řehtá se na celé kolo, když děláme blbinky, prská bublinky ze slin, povídá si s ručičkama i s prstíky na nohou, mazlí se se všemi svými plyšáčky v postýlce, hříbátka pase jako o život a dnes se nám dokonce i na bříško otočila. Je-li odpočatá, hraje si na dečce a nikdo o ní ani nevíme.
Brečím, jenom si vzpomenu na to, jaká je krásná, úžasná a šikovná, co všechno zvládá, jenom tu únavu stále nezvládá a usínání je boj.
Vyzkoušeli jsme všechno, opravdu všechno a zdá se, že když něco funguje, tak jenom pár dní… asi bude mazaná a prostě se nebude unavovat něčím, co ji časem znudí Bude akční, jako je maminka s tatínkem Chce poznávat nové a zajímavé věci, bude velice zvídavá a jen tak něčeho se nezalekne, bude o ní slyšet a ve světě se neztratí
Teď už je večer a ona spinká Nedalo se jinak a musíme se snažit naučit ji, že postýlka po koupání a dlabanci je jednoduše na spinkání. Jsou to nervy sedět u ní, čučet jí do otevřené uřvané papulky, ale přesto se tvářit jakoby nic a hladit ji a držet za ručičku… ale děláme to pro nás pro všechny, hlavně pro ni a odměnou nám je ráno její široký úsměv, kterým nás obdaruje hned, jak ji popřejeme hezké ráno
Dnes je 4. den téhle brečící metody a vlastně ani nebyl dnes brečící Békla asi 2×, pak se mazlila asi 20 minut s plyšáky a najednou očka sklapnutá… tak uvidíme, co nám připraví zítřek.
Haiduško, děkujeme, že jsi tak báječná a neboj se, my ti v životě se vším pomůžeme, když budeš žádat a nenecháme tě samotnou. Neumět usínat je ještě slabý odvárek, v životě tě čekají mnohem horší věci… to budou teprve nervy, pro nás všechny
Děkujeme za tebe, za to, že jsi veselá a zdravá, za každé dobré ráno a relativně klidné večery
Vám děkuji, že jste si o nás přečetli a předem děkuji i za to, že mi tu NEBUDETE PSÁT, že se miminka nemají nechat brečet Ono to někdy vážně jinak nejde!
Všem rodičům zdar, hlavně těm, jejichž dětičky obdobně vyvádí a maminky spících miminek jim nevěří a označují je za nervózní a vymýšlející si hysterky!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1604
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1645
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20652
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2610
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2881
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Taky jsem měla první dcerku uplakánka a usínání hrozný. 5 x za noc vzhůru normálka. Kočárek a postýlka byli jen hezká dekorace 
Nejvíc mě pomohlo dcerku „prodat“ na pár hodin tatínkovi nebo babičce abych si mohla v klidu zdřímnout 
Já jsem měla oba kluky relativně hodňoučká miminka, u toho mladšího ho asi dva měsíce trápily koliky, tak jsme si řev taky užili, ale rozhodně ne v takové míře jako ty.
Záviděla jsem spokojeným mamkám s tichými kočárky 
Naštěstí jde jen o pár prvních měsíců a za rok si na probděné noci a mátožnou bledou maminku s uřvaným kočárem nikdo ani nevzpomene…Nám nepomohlo ani nosítko či šátek,to syna vytáčí ještě teď..Tak už ani netrvám na tom,aby spal,ale jen ať je klidný,je to zřejmě nejnošenější dítě v Evropě(asi spolu s vaší holčičkou 
.První dcerka byla andílek od porodnice spala celou noc,byla pořád usměvavá skoro vůbec neplakala,jen spala a jedla,budila se s úsměvem,bylo to miminko za odměnu 
,ale taky věřím že to brzo přejde,už se fakt těším 
jsi moc statečná a přeju hodně štěstí s usínáním 
Je bystrá, nádherně mluví…ale v noci stále vstává- budí se na mlíčko a pak zase zaspí..1× za 3 týdny si chce v noci povídat a to třebas 2 hoďky 
. doted se mi budí minimálně 3×, standart je tak 4×-5×. z toho jí 1× až 2×. je už na UM. minulý týden se nám prořezával 1. zoubek, tak jsme měli tři noci proplakaný po hodině 
, ale už je venku 
. tak už jen 19zubů 
.
jak kdybych četla o svém synovi, až na to, že ten nesnášel i kočárek, takže jsme byli jen zavření doma a já hodiny skákala na míči se řvoucím miminkem. Rady ostatních mě také lezly krkem, jak já se chtěla třeba jen projít s kočárkem, nebo nakoupit! Hodně se to podepsalo na mém zdraví, nestíhala jsem jíst (natož uklízet či vařit) a dostala jsem se až na podváhu se kterou stále ještě bojuji. Vyřvávací metoda u nás zabrala, až když byl synovi rok. Nyní ve 14m už dva dny usníná ve své postýlce bez pláče a já jen doufám, že mu to vydrží 