Maminko, pojď sem!
- Rodičovství
- bořková
- 14.12.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Už bude 8, tak si musíme pospíšit, kolem půl 9. jsem se ohlásila ségře, že dorazíme hlídat jejich Matýska. Venku hafo sněhu a mráz, tak zase bude třeba řádně rozmrazit auto, to potrvá. Poslední kontrola taškymobil, peněženka, doklady, věci pro malou a můžeme vyrazit. Boty mám venku na chodbě, tak nejdřív ty, sotva se přes svůj osmiměsíční pupek ohýbám, tak ať mi tu pak malá dlouho neprudí navlečená. Vylezu z bytu, pracně se ohýbám pro boty a najednou prásk, dveře bouchly, dítě za nimi! Šmarjá! napadá mě a polije mě pot! Hned se ale uklidním, vždyť mám klíče u sebe. Zasunu je do zámku, zkouším odemknout a nic...
„Sakra, co to je, jak je to možný! Je to ten správný klíč? Nejsem blázen, zase mě polije horko, udělá se mi mdlo, to není možný, musí to jít odemknout!“
Za dveřmi se ozve Haidulka: „Maminko, maminko, Hája taky za Matym a titou Janinou“.
„Neboj se Haiduško, já tady počkám, musíme otevřít dveře.“
Dochází mi, že z druhé strany v zámku jsou naše rezervní klíče, které jsem tam včera přichystala babičce pro případ, když hlídala, a zůstaly tam až dodnes!
Zase se mi zvedl kufr, zamotala hlava, mimčo v bříšku začalo zběsile kopat, anebo mi to jen tak přijde? Přemýšlím, jestli budu brečet, zvracet, anebo rodit 
„Maminko, pojď sem“ ozve se zase hlásek toho našeho zlata. Dýchám zhluboka a slyším se, jak říkám: „Já bych moc ráda, ale musíme otevřít dveře“, naštěstí je statečná a já se vzpamatovávám a začínám trochu racionálně přemýšlet o nějaké smysluplné akci.
Díky bohu mám u sebe mobil!, žhavím drát k ségře, vysvětluji situaci, ta je, jak jinak, než hotová! Obě těhotný, což emocím ještě přidá:) mezitím pořád dráždím zámek, co kdyby přece povolil, ale prd. Sestra slíbí, že sežene nějakého nouzového otevírače dveří a zavolá, jak to dopadlo.
„Hájo, vidíš ty klíče tady v dírce?“ Štrachám svým klíčem v zámku. „Zkus je vytáhnout ven, jo? Asi tam ale nedosáhneš“ zamumlám spíš sama pro sebe, protože Haidulka ve svých necelých 2 letech tohle asi vážně nezvládne.
„Mami, nejde to! Maminko, Hája taky za Matym s titou!“ Ježíš, proč se zrovna minulý týden naučila od prasátka Peppy v Kouzelné školce říkat Maminko? Kdyby říkala „jen“ mami, nebylo by to tak srdcervoucí, myslím si.
„Tak si zkus donést bednu od hraček v pokojíku, jak na ni lezeš, když se díváme z okna na Měsíc, jo?“ Slyším, jak ťape do pokojíku, sype hračky z bedny a pustí si hrací panenku, taky dobře, zase se zabavila, panebože, snad ještě chvíli vydrží a nebude brečet! Co bych dělala, kdyby chudák řvala za dveřmi a já nic nemohla? Chvíle zděšení, slzy v očích a pak rychle myšlenky jinam.
Volá ségra. Tady u nás nikoho nenašla, přijede pán z města (18 km), už je na cestě. Sláva, výborná zpráva, teď to ještě chvíli vydržet a nezbláznit se.
V bytě je klid, což mě taky znepokojuje. Takových relativně nebezpečných věcí se nabízí, co by mohlo zvídavé batole zkoušet! „Hájo, Haidulko, pojď sem, budeme si povídat, jo?“
„Mami, maminko.“ Povídáme si, znovu ji zkouším, jestli se jí nepovede klíče vytáhnout. Posílám ji pro dětskou židličku, aby si na ni vylezla. Slyším z kuchyně, jak šoupe velikou židlí po zemi a huláká, že to nejde!
„To nevadí, tak počkáme na pána, už tu za chvíli bude a pak pojedeme za Matýskem, jo?“ „Jo, Hája za Matym a titou autem“, je spokojená.
Nemá cenu jí dál stresovat taháním klíčů ze zámku, pomoc už je na cestě.
Bavíme se, hrajeme hru na ťukanou, občas jí pošlu pro nějakou hračku.
Když přijel pán osvoboditel, spadnutí šutru z mého srdce muselo být slyšet i u vás! Co když se ale budeme dobývat a nepůjde to, co když je to nějaký složitý zámek, anebo co já vím. Zase mě polije horko!
Pán otevírá kufřík a ani nevím jak, cvak, cvak, dveře jsou dokořán, pán má v ruce jakýsi drát!
„To už jste to otevřel?“ Zírám na něj, ani jsem to nepostřehla, byly to snad 2 vteřiny. „Jo, jo“ usmívá se.
Jsem šťastná, to je slabý výraz, jsem nesmírně šťastná, hned čapnu Haidušku do náruče, ta jen kouká, co se děje, co to tam máme za pána
Chlapíkovi úplně omámená snad tisíckrát děkuji a vysvětluji, že u sebe nemám žádnou valnou hotovost, jestli pošle fakturu. Kýve a už mizí ve výtahu.
Zmizím v bytě a malou tisku k sobě, div, že ji neumačkám. Strašně brečím, jak jsem šťastná a pitomá zároveň. Chválím ji, jak je statečná. Bez pár minut byla hodinu sama zavřená v bytě a ani nekníkla, tak parádně spolupracovala ♥ Bože, to je zlato. Ještě chvíli ji mačkám a bulím, až její hláška: „Maminko, nebeč“, mě rozesměje
„Tak pojď, teď už opravdu pojedeme za Matýskem a tetou, vždyť jsem ti to slíbila.“
Ještě voláme tatínkovi, pro úlevu. Je celý týden služebně pryč, to mu prostě musíme říct. Chválí nás, jak jsme to zvládly a že už se na nás těší.
Pak se konečně dooblékneme a vyrážíme. Máme setsakra zpoždění, Matýskovo hlídání jsme sice už prošvihly, ale to nevadí. Pojedeme s ním alespoň odpo na saních do lesa
Celý den na to myslím, jsem z toho tak unavená, že si s malou i po obědě skoro na 2 hoďky dáchnu
Teď už se tomu pousmívám a říkám si, jaká to byla vlastně banalitka, ale pro mě jedna z nejhorších hodin mého života, a taky mám pocit, jako bych měla dcerku nějak víc ráda. Ne, není to tak, že ji mám víc ráda, jen mi došlo, jak moc ji mám vlastně ráda a jak moc se bojím, aby byla spokojená a v bezpečí ♥
Přečtěte si také
Učitelka nechala syna (6) na ulici bez dozoru. Pak se to snažila hodit na mě
- Anonymní
- 03.10.26
- 1826
Můj šestiletý syn začal chodit do první třídy. Bylo to pro nás velká změna a řešili jsme to už dlouho předtím, než do třídy opravdu vstoupil. Vždycky jsem navíc měla zakódováno, že paní učitelka je...
Toxický šéf očekává, že mu budu odepisovat i po večerech. Já jsem se ohradila
- Anonymní
- 03.10.26
- 862
Když jsem nastoupila do nové práce, chtěla jsem se osvědčit. První týdny jsem chodila domů pozdě, odpovídala na emaily večer a několikrát jsem pracovala i o víkendu. Nikdo mě k tomu přímo nenutil....
Máma plánuje Vánoce. Já se jen bojím, že už se jich nedožije
- Anonymní
- 03.10.26
- 867
Je září a moje máma už plánuje Vánoce. Sedíme spolu v kuchyni, ona si dolévá čaj a nadšeně mi vypráví, co všechno bychom letos mohli podniknout. Mluví o cukroví, návštěvách a dokonce o lyžování v...
Syn je tlusté dítě. Tchyně ho systematicky překrmuje a já na to nesmím nic říct
- Anonymní
- 03.10.26
- 879
Nikdy jsem nechtěla, aby měl můj syn pocit, že je s jeho tělem něco špatně. Jenže poslední dobou už jeho váhu řešíme s pediatričkou a doporučila nám trochu upravit jídelníček a hlavně dbát na...
Dcera mi omylem prozradila, že už není panna. Nemám z toho dobrý pocit
- Anonymní
- 03.10.26
- 5164
Jsou věci, o kterých rodič vlastně nechce vědět. A pak jsou věci, o kterých vědět chce, i když ho jejich zjištění trochu zaskočí. Přesně do té druhé kategorie patří informace, kterou mi dcera...
Bojím se! Jednou bude můj majetek spravovat otec mého dítěte
- Anonymní
- 02.10.26
- 1943
Když jsme se s bývalým partnerem rozešli, zůstala mi nemovitost, kterou jsem vlastnila ještě před naším vztahem. Vždycky jsem počítala s tím, že jednou bude patřit našemu dítěti. Brala jsem to jako...
Učitelka dceři poradila, ať mě neposlouchá. Doma z toho byla hádka
- Anonymní
- 02.10.26
- 2228
Dcera už je pomalu ve věku, kdy přichází první známky puberty. Doma už se dokáže ostře ohradit a čím dál víc mi dá zabrat, abychom se zbytečně nedostávaly do konfliktu. Je to pro mě těžké období,...
Jedna nečekaná věc, co u nás funguje na rýmu. Jsme happy celá rodina
- Anonymní
- 02.10.26
- 926
Podzim u nás doma znamená jediné. Jakmile začne být venku sychravo, někdo začne smrkat. Letos to odstartovala mladší dcera, během pár dní se přidala starší a nakonec jsem samozřejmě skončila s...
Dcera potřebuje sport. Kroužky ale mají i závody, kterých se dcera bojí
- Anonymní
- 02.10.26
- 799
Dcera má propadlé kotníčky a doktor nám řekl, že musí posílit hlavně střed těla a že se to dost možná samo srovná. Doporučil nám třeba tanec nebo gymnastiku, protože samotné cvičení doma je sice...
Tchyně mi mluvila do výchovy. Její synové přitom neumí ani uvařit vajíčka
- Anonymní
- 02.10.26
- 4808
Když mi tchyně začala radit, jak mám vychovávat svoje děti, snažila jsem se to brát s nadhledem. Říkala jsem si, že má zkušenosti a možná chce jen pomoct. Jenže po čase mi začalo docházet, že žena,...
naštěstí manžel přijel dostal od dr. razítko na propustku a bylo. Ale už jsem se viděla jak tam courám v tém -8 zimě bez rukaviček s dráčetem co nechce v kočáru sedět déle než 10minut 
Naštěstí samý dobrý konec 
Úplně tě chápu, já zase zabouchla dvouletou dcerku v autě
Ta hodina, než dorazil manžel s náhradními klíči, byla nekonečná. Ještě že to malá z půlky prospala.Ale uUž jsem vážně uvažovala o tom, že rozbiju okénko 