Maminko, pojď sem!

Už bude 8, tak si musíme pospíšit, kolem půl 9. jsem se ohlásila ségře, že dorazíme hlídat jejich Matýska. Venku hafo sněhu a mráz, tak zase bude třeba řádně rozmrazit auto, to potrvá. Poslední kontrola taškymobil, peněženka, doklady, věci pro malou a můžeme vyrazit. Boty mám venku na chodbě, tak nejdřív ty, sotva se přes svůj osmiměsíční pupek ohýbám, tak ať mi tu pak malá dlouho neprudí navlečená. Vylezu z bytu, pracně se ohýbám pro boty a najednou prásk, dveře bouchly, dítě za nimi! Šmarjá! napadá mě a polije mě pot! Hned se ale uklidním, vždyť mám klíče u sebe. Zasunu je do zámku, zkouším odemknout a nic...

na saních s Matym.jpg na saních s Matym.jpg

„Sakra, co to je, jak je to možný! Je to ten správný klíč? Nejsem blázen, zase mě polije horko, udělá se mi mdlo, to není možný, musí to jít odemknout!“

Za dveřmi se ozve Haidulka: „Maminko, maminko, Hája taky za Matym a titou Janinou“.

„Neboj se Haiduško, já tady počkám, musíme otevřít dveře.“

Dochází mi, že z druhé strany v zámku jsou naše rezervní klíče, které jsem tam včera přichystala babičce pro případ, když hlídala, a zůstaly tam až dodnes!

Zase se mi zvedl kufr, zamotala hlava, mimčo v bříšku začalo zběsile kopat, anebo mi to jen tak přijde? Přemýšlím, jestli budu brečet, zvracet, anebo rodit :)

„Maminko, pojď sem“ ozve se zase hlásek toho našeho zlata. Dýchám zhluboka a slyším se, jak říkám: „Já bych moc ráda, ale musíme otevřít dveře“, naštěstí je statečná a já se vzpamatovávám a začínám trochu racionálně přemýšlet o nějaké smysluplné akci.

Díky bohu mám u sebe mobil!, žhavím drát k ségře, vysvětluji situaci, ta je, jak jinak, než hotová! Obě těhotný, což emocím ještě přidá:) mezitím pořád dráždím zámek, co kdyby přece povolil, ale prd. Sestra slíbí, že sežene nějakého nouzového otevírače dveří a zavolá, jak to dopadlo.

„Hájo, vidíš ty klíče tady v dírce?“ Štrachám svým klíčem v zámku. „Zkus je vytáhnout ven, jo? Asi tam ale nedosáhneš“ zamumlám spíš sama pro sebe, protože Haidulka ve svých necelých 2 letech tohle asi vážně nezvládne.

„Mami, nejde to! Maminko, Hája taky za Matym s titou!“ Ježíš, proč se zrovna minulý týden naučila od prasátka Peppy v Kouzelné školce říkat Maminko? Kdyby říkala „jen“ mami, nebylo by to tak srdcervoucí, myslím si.

„Tak si zkus donést bednu od hraček v pokojíku, jak na ni lezeš, když se díváme z okna na Měsíc, jo?“ Slyším, jak ťape do pokojíku, sype hračky z bedny a pustí si hrací panenku, taky dobře, zase se zabavila, panebože, snad ještě chvíli vydrží a nebude brečet! Co bych dělala, kdyby chudák řvala za dveřmi a já nic nemohla? Chvíle zděšení, slzy v očích a pak rychle myšlenky jinam.

Volá ségra. Tady u nás nikoho nenašla, přijede pán z města (18 km), už je na cestě. Sláva, výborná zpráva, teď to ještě chvíli vydržet a nezbláznit se.

V bytě je klid, což mě taky znepokojuje. Takových relativně nebezpečných věcí se nabízí, co by mohlo zvídavé batole zkoušet! „Hájo, Haidulko, pojď sem, budeme si povídat, jo?“

„Mami, maminko.“ Povídáme si, znovu ji zkouším, jestli se jí nepovede klíče vytáhnout. Posílám ji pro dětskou židličku, aby si na ni vylezla. Slyším z kuchyně, jak šoupe velikou židlí po zemi a huláká, že to nejde!

„To nevadí, tak počkáme na pána, už tu za chvíli bude a pak pojedeme za Matýskem, jo?“ „Jo, Hája za Matym a titou autem“, je spokojená.

Nemá cenu jí dál stresovat taháním klíčů ze zámku, pomoc už je na cestě.

Bavíme se, hrajeme hru na ťukanou, občas jí pošlu pro nějakou hračku.

Když přijel pán osvoboditel, spadnutí šutru z mého srdce muselo být slyšet i u vás! Co když se ale budeme dobývat a nepůjde to, co když je to nějaký složitý zámek, anebo co já vím. Zase mě polije horko!

Pán otevírá kufřík a ani nevím jak, cvak, cvak, dveře jsou dokořán, pán má v ruce jakýsi drát!

„To už jste to otevřel?“ Zírám na něj, ani jsem to nepostřehla, byly to snad 2 vteřiny. „Jo, jo“ usmívá se.

Jsem šťastná, to je slabý výraz, jsem nesmírně šťastná, hned čapnu Haidušku do náruče, ta jen kouká, co se děje, co to tam máme za pána :)

Chlapíkovi úplně omámená snad tisíckrát děkuji a vysvětluji, že u sebe nemám žádnou valnou hotovost, jestli pošle fakturu. Kýve a už mizí ve výtahu.

Zmizím v bytě a malou tisku k sobě, div, že ji neumačkám. Strašně brečím, jak jsem šťastná a pitomá zároveň. Chválím ji, jak je statečná. Bez pár minut byla hodinu sama zavřená v bytě a ani nekníkla, tak parádně spolupracovala ♥ Bože, to je zlato. Ještě chvíli ji mačkám a bulím, až její hláška: „Maminko, nebeč“, mě rozesměje :)

„Tak pojď, teď už opravdu pojedeme za Matýskem a tetou, vždyť jsem ti to slíbila.“

Ještě voláme tatínkovi, pro úlevu. Je celý týden služebně pryč, to mu prostě musíme říct. Chválí nás, jak jsme to zvládly a že už se na nás těší.

Pak se konečně dooblékneme a vyrážíme. Máme setsakra zpoždění, Matýskovo hlídání jsme sice už prošvihly, ale to nevadí. Pojedeme s ním alespoň odpo na saních do lesa :)

Celý den na to myslím, jsem z toho tak unavená, že si s malou i po obědě skoro na 2 hoďky dáchnu :)

Teď už se tomu pousmívám a říkám si, jaká to byla vlastně banalitka, ale pro mě jedna z nejhorších hodin mého života, a taky mám pocit, jako bych měla dcerku nějak víc ráda. Ne, není to tak, že ji mám víc ráda, jen mi došlo, jak moc ji mám vlastně ráda a jak moc se bojím, aby byla spokojená a v bezpečí ♥

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
zrustice
14.12.12 08:55

Úplně tě chápu, já zase zabouchla dvouletou dcerku v autě :oops: Ta hodina, než dorazil manžel s náhradními klíči, byla nekonečná. Ještě že to malá z půlky prospala.Ale uUž jsem vážně uvažovala o tom, že rozbiju okénko :mrgreen:

  • Upravit
evick2
3540
14.12.12 10:28

Tyjo to je parádně napsaný úplně jsem trpěla s tebou! já jsem asi vážně těhu div jsem nebrečela :oops: :) no já si zas zabouchla klíče doma a šla s druhým synkem k dr. akorát, že dr. máme div né přes ulici tak jsem ani rukavičky nevytahovala až pak jsem si uvědomila že se nedostanu ani do vchodu ani do bytu :D naštěstí manžel přijel dostal od dr. razítko na propustku a bylo. Ale už jsem se viděla jak tam courám v tém -8 zimě bez rukaviček s dráčetem co nechce v kočáru sedět déle než 10minut :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
me2dova
3140
14.12.12 11:24

Krásně napsanej deníček. Z takovýchto historek, které píše sám život, se pak kolikrát tradují ještě dlouhá léta:)
Mně zase kluk málem ujel tramvají. Stáli jsme na nástupním ostrůvku a čekali na tramvaj, já, dvouleťák a kočár s miminem. Přijela jiná tramvaj, dav se začal pohybovat směrem ke dveřím a kluk si nějak nevšiml, že nenastupujem. Takže splynul s davem a nastoupil, celý šťastný, že se mu podařilo zasednout to prestižní místo u tlačítek, a že matka nenastoupila ho nijak netrápilo…a já s tím kočárem neměla šanci se tím davem lidí probít. Nebýt toho, že to tenkrát viděla známá a pro kluka mi do té tramvaje na poslední chvíli skočila, tak se ty dveře zavřely a kluk by mi jenom z okénka zamával

  • načítám...
  • Zmínit
Maddlen
3241
14.12.12 11:57

Neskutečné…
Já bych to shrnula: začátek děs, konec super. :-)

Zachovaly jste se, obě dvě holky, skvěle. Já bych umřela na infarkt a moje dcerka bynejspíš nespolupracovala a řvala by jak tur… Smekám jak před autorkou, tak před její holčičkou.

  • načítám...
  • Zmínit
žampion
4697
14.12.12 12:27

Haiďulka je statečná šikulka :mavam: :mavam: :mavam: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Těhullle
384
14.12.12 13:06

Stalo se mi něco podobnýho když bylo malýmu asi3 a to jsem vařila a jen šla dát na chodbu v bytoivce odpadky a prásk, vítr mi zabouchnul dveře (s koulý z venku),ještě že tchyňe bydlela naproti v bytovce a tak sem zběhla pro náhradní klíče, ale taky ten pocit, než sem je našla a doběhla zpět :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
dandysek
3831
14.12.12 16:08

Mě takhle malej ve dvou letech strčil hlavu mezi příčky v zábradlí. Tam to šlo, ale jak zpátky? Kluk řval, modral už jsem myslela, že budu volat hasiče, aby zábradlí rozřezali, nakonec jsem mu pomazala hlavu a krk olejem a bylo to, ale ty nervy..

  • načítám...
  • Zmínit
TinaAn
1567
14.12.12 20:16

Stalo se mi něco podobnýho, dcera měla asi 2 roky a zabouchla mě v koupelně. Prostě práskla dveřmi a v zámku se něco ulomilo.
Tchýně bydlí pod námi, tak jsem začla bouchat na dveře a ona po pár minutách přišla a vzala si dcerku k sobě než přijel manžel z práce a osvobodil mě.

Před tebou smekám, zvládla jsi to výborně a malá je teda šikovná! :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
Miš-El
3069
14.12.12 21:41

No nechtěla bych tohle zažít. Pokaždé když jdu jen se smetím a nechávám dceru 2minuty samotnou, tak kontroluju klíče 3× a i tak mám chůvičku v kapse :D

  • načítám...
  • Zmínit
Simoncicak
589
15.12.12 00:41

Mám podobný zážitek aleto jsem ještě dítě neměla seděla jsem s kamarádkou u ní doma ta má děti dvě tenkrát tříletý syn a rok a půl stará dcerka si hrály my jsme šli na balkon na kouřovou zabouchly jsme dveře od balkonu a kamarádčin syn se pověsil za kliku od dveří ta povolila a my jsme zůstaly na balkoně zavřené, já jsem dostala záchvat smíchu ale takový záchvat že mně kamarádka musela mírnit..přemlouvaly jsme malého at se snaží a dá kliku opět nahoru, nic!!! Nešlo mu to tak at si vezme stoličku, na tu mu v tu chvíli vlezla mladší ségra a koukalana nás přes sklo sáhla po provázku od žaluzií a v tu chvíli jsme s dětmi ztratily kontakt :D žaluzie se zatáhly…Na balkoně se objevila sousedka a jelikož jsou to staré bytovky tak dveře nejsou na kuli, prosili jsme ji at jde normálně dovnitř a vysvobodí nás :D chvíli nechápala a koukala na nás jak na blázny nicméně ven nás dostala můžem být jenom rády že kamarádka nezamkla :D…Bylo to šílený ona paniku v očích a já záchvat smíchu :D…V tu chvíli se snad nic jinýho ani dělat nedalo :D
Vy jste to holky zvládly úúúžasně moje dvouletá dcera tohle se stát tak řve a řve…Přeji krásné svátečky a už méně infarktové stavy :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
ncc1701
15.12.12 01:07

@me2dova Moje babicka, tehdy desetileta, vedla sveho bratra, asi dvouleteho, kamsi po Praze. Ona z tramvaje vystoupila, on v ni zustal. No stat se to mne, zvracim bekde nad kanalem a nejsem schopna jednat :)

  • Upravit
ncc1701
15.12.12 01:12

@Simoncicak Chvili jsem premyslela, jestli nejsi moje kamaradka, te se stalo to same. Ona teda mela buhvi proc klice u sebe, navic bydli v prizemi… jenze maji mrize :)

  • Upravit
bořková
10709
16.12.12 15:34

Díky za komentáře… koukám, co všecno se přivede s dětmi :roll: Naštěstí samý dobrý konec :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Z extrému do extrému

Druhý porod aneb třetí kosmická

Probdělé noci za odměnu

Patlám, patláš, patláme

Jak usínáme dnes

Hollywood hadr

Ach, to usínání

Porod za rohlík