Probdělé noci za odměnu
- Snažení
- bořková
- 18.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak mě napadá, že ten, kdo nahoře přiděluje rostoucí bříška s mimčem, má nějaký zvláštní smysl pro humor.
Minulý týden dvě moje dobré kamarádky podstoupily odběr vajíček. Jedná se o dva zcela na sobě nezávislé životní příběhy, holky se neznají, vlastně se potkaly jednou v životě, a to před 3 měsíci na mojí svatbě. Jedna darovala vajíčka dobrovolně jako anonymní dárce, druhá si je nechala odebrat v rámci jednoho z mnoha pokusů, jak přijít s manželem k miminku. K tomu kroku došly po asi 2,5 letech snažení všeho druhu, já o tom nevím skoro nic, patřím v tomhle směru k těm šťastnějším.
Před dvěma dny jsem se dozvěděla něco málo o hyperstimulačním syndromu, zpráva o kamarádce, která leží na metabolické JIP mě šokovala! Sama jsem matkou 20měsíční holčičky a navíc se mi v bříšku 23. týdnů vrtí další poklad. Právě teď se mi chce děsně křičet, zdá se mi tak neuvěřitelné, jak může být cesta k miminku trnitá. Tolikrát jsem si říkala, že bych si i počkala o pár měsíců déle na svůj rostoucí pupík, jen kdyby to našim kamarádům trápení a čekání zkrátilo.
Právě čtu v emailu čerstvé zprávy z JIP. Den 6. po zákroku: změna prostupnosti cév, dutina břišní naplněná vodou, odsátí 2,5 litru vody? Je to vůbec možné? Odsávání vody z plic, přijímání potravy sondou přes nos. Další den jsou výsledky lepší, sonda do žaludku stále, ale už snědla i půl přesnídávky 
, objem vody v plicích i v břiše se zmenšuje, plíce se vrátila do původní velikosti a na svoje místo.
Den 8. po odběru: dnes snědla i půlku lučiny a vnitřek rohlíku , smála se a chvíli i hrála karty Tak už jen, aby vaječníky zase měly brzo svoji velikost švestky a ne 20 cm v průměru. Toť zprávy z nemocnice, já jsem tedy dost zděšená :/ Je hrozné, vidět, jak se trápí osoba, která vám je blízká a nejde jí pomoci, snad jen podpořit, utěšit, prosit nahoru. A taky děkovat, že doma máme ty křiklouny, co nás třeba i pěknou řádku měsíců nenechají vyspat, vždyť je to vlastně štěstí, štěstí nad štěstí! ♥
Přečtěte si také
Tchyně nám přinesla smaženici. Druhý den jsme bojovali o její život
- Anonymní
- 29.09.26
- 7436
Moje tchyně chodí na houby snad celý život. Zná místa, kam se vydává ještě za tmy, a z lesa se pravidelně vrací s plným košíkem. Pozná druhy, o kterých jsem nikdy neslyšela, a vždycky přesně ví,...
Po 26 letech jsem odešel. Ne kvůli sexu, chtěl jsem zase žít
- Anonymní
- 29.09.26
- 2551
Byl jsem ženatý šestadvacet let. Ženil jsem se z velké lásky a nikdy by mě tehdy nenapadlo, že jednou budu tím, kdo od své ženy odejde. Kdo opustí rodinu. Kdo bude v očích některých lidí za sobce a...
Dcera nechtěla vstávat. Zdržovalo to celou rodinu, dokud jsme nenajeli na systém
- Anonymní
- 29.09.26
- 1664
Je to už několik let, co naše celá rodina má ranní rituál, přes který lidově řečeno „nejede vlak“. Jednoduše všichni respektujeme systém, který jsme si kvůli dceři několik let zpátky nastavili, aby...
Vdaná milenka: V posteli je dokonalá, ale děsím se, co přijde dál
- Anonymní
- 29.09.26
- 2135
V posteli je to naprostá bomba. Je skvělá, zkušená, má skvělou fyzičku a neskutečně mě přitahuje. Jsem svobodný chlap a tenhle čistě fyzický vztah mi od začátku dokonale vyhovoval. Jenže, asi...
Učitelka označila naši dceru za problémovou. Pravdu jsme zjistili z nahrávky
- Anonymní
- 29.09.26
- 2712
Když nám třídní učitelka řekla, že naše dcera je ve škole problémová, snažili jsme se jí věřit. Nechtěli jsme být rodiče, kteří automaticky hájí svoje dítě. Jenže pak jsme slyšeli nahrávku, kterou...
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 1049
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 688
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 10290
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 5857
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 8677
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...
. Nejhorsi je cekani a cekani a cekani, ale je to dobra skola zivota, clovek si pak miminka v brisku vazi vice a je hooooodne opatrny. Ja jsem ted v 11.tydnu a snad uz bude dobre 
. Jen take ty hromady hormonu, co bereme jsou na palici 
, ale on clovek nakonec zvladne vsechno 
. Preji hodne stesti 
.
kamarádce přeji brzy uzdravení a miminko
, ale pořád je to všechno moc náročný…
Nevím, jestli to je prostě tím, že je zdravá a tělo hormonálně funguje jak má, anebo prostě náhoda 
Ale né vždycky hyperstimulační syndrom přijde… ale čím je to podmíněno, jestli něčím, netuším 
tak držíme place ať to všechno dopadne dobře 