Amniocentéza
- Těhotenství
- Miriska
- 09.05.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Na začátku těhotenství jsem ani nepomyslela na hrůzu, která mě během těhotenství potká. Od dvou čárek na testu až do 18. tt probíhalo mé těhotenství naprosto úžasně a dle scénáře, který by si přála kdejaká těhotná. Jenže poté přišel šok.
Je mi 28 let, v době porodu mi bude 29 let… na dnešní dobu jsem si nepřišla jako úplně stará provorodička, musím tedy říct, že ani ne jako úplná mladice. Po 2letém vztahu jsme se s přítelem konečně rozhoupali pro miminko. Můj přítel sportovec, oba nekuřáci, alkohol pouze příležitostně, bez jakýchkoli zdravotních potíží. Prostě dva mladí lidé, kteří se rozhodli pro společné miminko.
Na začátku byla radost v podobě dvou čárek na testu hned po 2. pokusu našeho snažení o prcka. V 8. tt bylo těhotenství potvrzeno z UTZ. Kupodivu jsem netrpěla vyloženě zvracecími stavy, občas mi nebylo úplně dobře, ale tento „divný“ pocit se vždy dařilo zajíst 
Prostě happy stav, bez zvracení a nechutenství. Jediné, co bylo trochu nemilé, byl pocit kyselého v puse po jakémkoli nápoji… no nakonec jsem skončila u obyčejné vody. Ale jinak, luxus.
V 11. tt jsem absolvovala 1. velký UTZ, který kromě jiného změřil NT na 0,5 mm a po komentáři pana Dr. „na DS to nevypadá“, jsme odcházeli v klidu domů. V 16. tt mi byla nabrána krev na „známé“ triple testy. Ani ve snu by mě nenapadlo, že by něco nemuselo být OK. No nebylo, v pátek před víkendem úplně s klidem zvednu mobil. Na druhé straně se ozvala zdravotní sestra ordinace mého gynekologa se slovy: „máte pozitivní skríning“, v pondělí se u nás zastavte pro papíry a pojedete do Hradce Králové na genetickou konzultaci a odběr plodové vody." Krve by se ve mně nedořezal. Blekotavě jsem se soudně zeptala, co vyšlo špatně… odpověď: no to nejde říct, prostě vyšel test pozitivní. Konec telefonu. Následovalo období totálně prořvaného víkendu, hledání informací na eMiminu i jinde na internetu o amniocentéze, jejích rizicích a hlavně zkušenostech jiných stejně postižených. I když jsem dobře věděla, že triple testy vychází často falešně pozitivní, když vám toto oznámí, nedokážete se moc uklidnit a prostě je to obrovský nával na psychiku a nervy a tomu se neubráníte, i když si můžete říkat pořád, že triple jsou na prd a bude to určitě dobré.
Po prvotním šoku následovalo pondělí a návštěva u ošetřujícího Dr. Přítel byl samozřejmě se mnou, sice to na sobě nedával najevo, ale vylekal se dost i on. V ordinaci pana Dr. mi konečně sdělil, že nám vyšlo zvýšené riziko pro Downův syndrom 1:490! Tato hodnota mě musím říct a doufám, že se nerouhám, trochu uklidnila. I pan Dr. mi vysvětlil, že hodnota není katastrofální, ale prostě test byl vyhodnocen jako pozitivní. Ještě dodal, že za 10 let, co u nás ve městě ordinuje, se mu stalo pouze jednou, aby plodovka vyšla špatně. Vybavil mě všemi potřebnými papíry a ve středu v 8 h ráno jsme byli objednaní na genetickou konzultaci do Hradce Králové.
Doma proběhla porada a dospěli jsme k názoru, že pokud se nám DS potvrdí, miminko si nenecháme. Je to kruté, ale uznali jsme, že to není život ani pro dítě, ani pro rodiče. Shoda byla, že pokud nám amnio v Hradci nabídnou, podstoupím odběr. Uvědomovala jsem si, že riziko potratu spojené s odběrem je mnohem vyšší, než naše riziko na postižené miminko.
V Hradci Králové na oddělení lékařské genetiky se nás ujala moc milá MUDr. Fridrichová. Vysvětlila nám můj pozitivní skríning. Defakto nám řekla, že pokud by mou krev hodnotila jiná laboratoř, s velkou pravděpodobností bychom v její ordinaci neseděli a můj test byl vyhodnocen jako negativní. Hradec Králové má hranici pro DS stanovenou na 1:500, vše pod touto hranicí hodnotí jako positiv. V jiných laboratořích je však hranice pro positiv třeba až na 1:350. Tím mě trochu uklidnila. Jenže po jejím vysvětlení, že Downův syndrom vzniká jako naprostá neřízená náhoda a takto postižené miminko se může narodit naprosto zdravému páru, jsme se přesto rozhodli amniocentézu podstoupit. Jen dodávám, že součástí konzultace je genetický dotazník můj i partnera až do babiček a dědečků. Tím jsme prošli relativně dobře. Ještě mi dala přečíst a následně podepsat souhlas s výkonem a jak probíhá. Na případný odběr jsem byla objednaná ve stejný den v 11 h na oddělení gynekologie.
Poté jsme se vrátili do čekárny, kam nám po chvíli sestrička přinesla zprávu od paní Dr. pro gynekologii. Se slovy zdravotní sestry, že na odběru plodové vody nás treba vezmou i dříve, pokud tam nikdo zrovna nebude, jsme se odebrali tam. Již tedy s mnou podepsaným papírem o souhlasu s výkonem. Na gyndě jsem se musela jakoby registrovat na vrátnici, aby o mně věděli, bylo nám řečeno, kam přesně a do jakých dveří jít. Na gyndě u toho odběru sedělo hafo maminek s tatínky. Po chvilce, kdy jsem se skoro ani nestačila rozkoukat, rozrazila dveře sestra (neco ve stylu Bobiny v ordinaci v růžovce, kdo koukáte – kus ženské, rázná paní, ale hrozne milá) a už mě volala dovnitř. Bylo něco pred 10 h, že prý si mám připravit těhu průkajdu a jen si mě zapíše do pořadníku. Tak jsem naprosto v klidu šla hned dovnitř. Sestra se mě vyptala na den poslední MS, z těhu průkajdy si opsala krevní skupinu. Ve stručnosti mi vysvětlila, ze 3 dny po odběru mám nejlépe pouze ležet, dojít si maximálne na WC a večer do sprchy. Rovnou jsem se zeptala, zda mohu v pondělí do práce. Zeptala se co dělám, tak povídám: no sedím za počítačem takto za stolem, jako teď vy. A ona, že to si na to břísko budu tlačit, že to bych neměla, ale je to na mně. Ostatně jako celé rozhodnutí, zda celou tu hrůzu absolvuji. Stále jsem byla klidná, protoze jsem žila v domnění, že se do čekárny zase vrátím 
Najednou vstala a ať jdu za ní, šupla mě do kabinky, řekla že si mám svléknout krom ponožek vše od pasu dolů. Že tam mají zrovna na odběru okno, tak mě vezmou hned 
Takže než jsem se rozkoukala, tak už jsem ležela na stole. Uvnitř byla sympatická asi-porodní asistentka. Ta si mě převzala se slovy, ať se opatrně položím na stůl a ruce dám podél těla. Naproti v rohu za stolem sedel pan Dr. a četl si mou zprávu od genetičky. Ke mně tedy seděl zády, asi aby mě - polonahou zbytečně neuváděl do rozpaků, což jsem uvítala. Sestrička mi namazala břicho desinfekcí, přikryla mě od pipky dolů takovým tím jejich nemocničním papírem a až poté pan Dr. přišel ke mně. Posadil se z druhé strany lůžka k monitoru UTZ a nejdřív mi řekl, ze podle UTZ najde mimi a podle toho zvolí ten vpich, aby se mu vyhnul. Vlastně tu jehlu jsem radši ani očima nehledala. Samotný vpich si ani nevybavuji, jen vím, že je to takový divný pocit, menší tlak, možná to trochu štípne, ale jen jako normální jehla při odběru krve. Pan Dr. držel v ruce UTZ a jehlu, na kterou nasadila ampulku ta milá sestřička, která zase stála z druhé strany. Trochu mě vylekala, když řekla, že jí to neteče. Tak s ampulkou trochu zakvedlala, což bylo cítit jako větší tlak a konečně to teklo. Ještě že tak, jinak by mě asi musel Dr. píchnout jinde a znovu. Během odběru mě pan Dr. uklidňoval, že všechno je v pořádku a odběr probíhá, jak má. Celé to trvalo opravdu chvilku. Po odebrání mi sestřička místo vpichu zalepila tamponem. Nejdříve jsem se měla otočit na bok a až poté pomalu vstát. Odcházela jsem se slovy, že děkuji a nashledanou s dovětkem: no vlastne raději ne, však vy víte, jak to myslím. Tak se usmáli a byla jsem fuč.
Z ordinace jsem vyšla oblečená v 10:10 minut, uvnitř jsem tedy i s „nahlášením“ u sestry a min. 5minutovým čekáním v kabince, než si mě zavolají, strávila cirka 20 minut, samotný odběr odhaduji na 5 minut.
Zákrok opravdu nebolí, jen je to divný pocit a trochu tlak do břicha. Poté jsem měla v čekárne strávit aspoň ještě hodinu v klidu. Pokud se budu cítit OK, můžu bez nahlášení odcházet s doprovodem domů a doma dodržet absolutní klid alespoň 3 dny. Plus jsem si pak v aute na zpráve přečetla, že jsou doporučeny až 3 týdny neschopnosti! V čekárně společně se mnou seděl přítel a bylo na něm dost znát, že se o mě bál, když jsem se od sestry nevracela. Podobně postižených těhulek sedělo v čekárně opravdu hodne. Krátce po odběru jsem cítila takové mírné štípání v místě vpichu, jinak ok. Po hodině a čtvrt jsme odcházeli po svých k autu.
V případě špatných výsledků volá sama Dr. Fridrichová dříve než za 14 dnů přímo na můj telefon, pokud jsou výsledky dobré, posílají pouze zprávu poštou na mého gynekologa. Teď nezbývá než čekat a modlit se, že nám v nejbližším týdnu a něco nebude volat nikdo z pevné linky.
Na závěr bych chtěla napsat, že jsem se v 10. tt pídila po prvotrimestrálním skríningu, který zatím většina pojišťoven nehradí. Bylo mi řečeno, že to není nutné. Samo mě budete napadat, že jsem si měla stát za svým, ale komu jsem měla věřit, než svému lékaři, který přece ví, co dělá?
Takto proběhla má anabáze s genetickou konzultací a odběrem plodové vody, děkuji všem mým těhulkám ze skupiny Emimi Klan nedočkavek a celé mojí nejbližší rodině, která to celé prožívá se mnou a drží nám s přítelem palce.
Vím, že hodně maminek řeší dilema riziko potratu spojené s odběrem. U mě riziko Downa není tak vysoké, jako možné riziko potratu po odběru plodovky, přesto jsme už tam jeli rozhodnuti amnio podstoupit. Down nám paní Dr. vysvětlila,jako souhru náhod v naprostém začátku těhotenství, která není dána ničím, co by se dalo předvídat předem. Takže i když oba zdrávi a v rodině nic genetického není, šli jsme do toho.
Jsou to obrovské nervy a nápor na psychiku. Zatím mám 2 dny po odběru, nic neriskuji, protože nevím, co si můžu dovolit. Spravedlivě ležím, hnu se pouze na WC, do sprchy a na jídlo, na minimálně 14 dní mám neschopenku. Tohle se prostě musí zvládnout.
Díky všem, kdo jste dočetli až tak daleko. Snad moje zkušenost pomůže dalším, které budou postaveny před rozhodnutí, zda amnio podstoupit nebo ne… nebo jen v rozhodnutí jít na prvotrimestrální skríning, i přesto, že ne všichni lékaři ho svým pacientkám doporučí. Ušetříte si třeba mnoho nervů (i když ani ten není záruka)… ale to ani amnio není.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 824
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 492
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 834
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 377
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 230
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18488
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2461
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2658
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2400
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1592
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
pevné nervy na dobu čekání 
moje kamarádka si nechala udělat ten první sc., který platila, vyšel jí dobře a tripl testy špatně- šla na plodovku- vše ok- má zdravou holčičku 
. Já byla na odběru plod. vody u druhého i třetího těhotenství a oba výsledky dopadly dobře. Neboj i tvůj bude OK. Na zvýšené výsledky screningu stačí být trochu nastydlá v den odběru krve a hodnoty jsou zkreslené. Držím palce. 
.
,jestli chceš tak si počti.
… a nakonec je vse ok 
No to snad ne 
Vsechny holky, co pisou tady denicky to pisou jako zkusenost pro ostatni a aby nasly radu nebo pochopeni…v tvem prispevku jsem nenasla nic z toho…jen vysmev…trochu smutny, ne?
Ještě mi tato „super“ dr. řekla, že 60% downů tu nosní kůstku nemá a 1% dětí zdravých jí taky mít nemusí. V podstatě, že mi řekla, že moje dítě je postižené 
Takže odběr plodovky pro mě byl jasný … 