Andělíčkov - Andělíček Tadeášek

Budu Vám vyprávět příběh o jedné vesničce vysoko v horách. Tak vysoko, že je snad v  samotných oblacích. Žijí tam samí malí lidé, v podstatě miminka taková malá holátka. Žijí tam sami bez svých rodičů a sourozenců. Není to však nějaká zapomenutá vesnička, na její obyvatele všichni rodiče rádi vzpomínají a mají je schované hluboko ve svých srdcích.

I já tam mám svého malého andělíčka - Tadeáška, na kterého s manželem nikdy nezapomeneme. Povím vám o něm pár slov.

Když jsem objevila v září 2003 na svém těhotenském testu dvě čárky byla jsem štěstím bez sebe. Čekali jsme naše první dítě. Naše radost však netrvala dlouho. V 9. týdnu nastalo krvácení a já jsem skončila v nemocnici. Miminko se naštěstí podařilo udržet. Doktor na ultrazvuku objevil v děloze dvě dutiny, z toho jednu prázdnou. Jeho diagnóza zněla - syndrom zmizelého dvojčete. Přišli jsme o jedno miminko, ale to druhé nám zůstalo.
Další šok nastal v 17. týdnu, špatné výsledky krve. Následovalo genetické vyšetření a odběr plodové vody. Po třech nekonečných týdnech strachu jsem v sluchátku uslyšela : maminko výsledky jsou v pořádku… a bude to kluk. To štěstí se nedá popsat, strašně jsem toužila po synovi. Radost ale netrvala dlouho. Šla jsem na genetický ultrazvuk, kde objevili v děloze dutinu, která se bohužel nevstřebávala. Následoval výlet do Olomouce do fakultní nemocnice, stejný výsledek. Byla jsem zařazena do vysoce rizikového těhotenství a dostala jsem prášky na utlumení pohybů dítěte - měli strach, aby malý neprokopl děložní stěnu. 6. února 2004 jsem šla k lékaři na pravidelnou kontrolu a tam jsem se dozvěděla krutý verdikt - miminko ve mně zemřelo. Doktor mi sdělil, že musím okamžitě nastoupit do nemocnice, protože teď už jde především o můj život. Psychicky naprosto zlomená jsem nastoupila do nemocnice, kde se z důvodu již pokročilého těhotenství ( 29 tt) rozhodli vyvolat mi porod. 7. února 2004 ve čtyři hodiny ráno jsem v tichu a příšeří porodního sálu porodila našeho mrtvého chlapečka, našeho Tadeáška. A tak se přestěhoval od nás do Andělíčkova a žije tam spolu s dalšími dětmi.

Nevím, s kým tam bydlí, ale možná mi to řeknete vy, právě vy, kteří tam své andělíčky máte…ale příběhy nemají končit tak smutně. Je 14. duben 2005, stejný porodní sál, na posteli stejná osoba, jen už není sama, je s ní manžel, taky personálu je znatelně více. A už je 10.05 hodin a na svět přichází naše Petřička, krásná, zdravá holčička a hlavně žívá. Tentokrát jsem Vám milí andělé nedala šanci.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
monicka-S
1406
21.6.07 09:10

Ahoj Sati - děkuji ti za článek, za to, že o takových věcech mluvíš. Tvůj Tadeášek se určitě kamarádí s mojí Kačenkou, narodila se 4.4.04 a do andělíčkova odešla 13.10.04 :-(   Nebudu to tu popisovat,protože jsem už napsala zde na emimču 2 díly svého příběhu „poznám někdy své štěstí“. Chci ti napsat, že i na nás se  štěstí usmálo a dneska vedle mě lumpačí 25měsíční zdravá Barborka:-)))))  Na Kačenku nikdy nezapomenu, byla mou první vytouženou dcerou - každý rok v den jejích narozenin jdeme všichni společně s kytičkou bílých chryzantém a jednou rudou růžičkou na hřbitov povědět Kačence jak se máme, jak moc nám chybí a jak moc jsme ji milovali.  

monika

  • načítám...
  • Zmínit
Sati
11530
21.6.07 09:26

Ahoj moni, děkuji ti, že jsi napsala. Dlouho jsem zvažovala zda napsat, nebo ne, ale stále zde přibývá holek, které zastihla podobná rána osudu. Doufám, že sdílená bolest se stane pro nás všechny bolestí aspoň poloviční. Je dobré vědět, že člověk v tak těžké situaci není sám a možná to holkám, které si tím prošly docela nedávno pomůže získat aspoň trošku optimismu a odvahy zkusit to znovu a nevzdávat se.

  • načítám...
  • Zmínit
Lesina
9867
21.6.07 09:30

Žít s takovou ztrátou musí být strašně těžké, modlím se, abych to nikdy nemusela zažít… Modlím se, aby to nezažíval nikdo.
Kdyby rodiče neztráceli své děti, malé ani velké, bylo by na světě o moc líp - ale to je nesplnitelné prání… Bohužel.  

Lesina

  • načítám...
  • Zmínit
Kati
2263
21.6.07 10:03

Sati,

brečím tady jako malá holka. Mám obrovské štěstí, že jsem nic takového nemusela prožívat, i když jsem si na našeho chlapečka musela několik let počkat, měla jsem jeden potrat ( v 8tt) a poté po IVF jsem měla taky zaniklé dvojčátko, ale Jája se udržel a teď už ho mám u sebe. Jsem moc ráda, že se štěstí usmálo i na tebe a Petruška vám dělá radost!

Přeji ti, aby tě v životě už nic tak zlého nepotkalo. Kati a Jája  (5 týdnů)

  • načítám...
  • Zmínit
anlea
2475
21.6.07 11:07

Moc děkuji za tento článek, i my máme v Andělíčkově svého malého andělíčka .Narodil se loni, 21.12 ,a zemřel hned při porodu. Jmenoval se Venda, po tátovi. Pořád je to hrozně bolestivý a na toho maličkého pořád myslíme a nikdy na něj nezapomeneme. Opravdu jsem ráda že jste si vzpoměly na ty malé dušičky,na naše andělíčky.
Doufám že i my se jednou dočkáme vytouženého miminka a budu ho moci pochovat v mé prázdné náruči. Alena

  • načítám...
  • Zmínit
Sati
11530
21.6.07 11:24

Milá Alenko, nic tvůj smutek a bolest nevyléčí více než děťátko, které zaplní tvou prázdnou náruč. Doufám, že se tak stane brzy. Spustila jsem Andělíčkov právě pro takové opuštěné dušičky jako jsi ty, budeme si tu pomáhat a vzájemně se podporovat, aby ani jedna náruč už nebyla nikdy prázdná. Děkuji ti za to že jsi se ozvala a chtěla bych tě poprosit až najdeš sílu, napiš svůj příběh jako samostatný článek a přidej tak svého andělíčka k mému, ať jim není smutno.

  • načítám...
  • Zmínit
Dana26
9356
21.6.07 11:48

Ahoj Sati,slzím tu.
Jen jsem chtěla napsat,že jsi silná statečná ženská.A že teď už vás čeká jen to dobré:-))

Dana

  • načítám...
  • Zmínit
kackakocka
3087
21.6.07 11:56

ahoj sati,
je mi to moc líto čím sis musela projít…třeba si tvůj tadeášek hraje i s mým andílkem - 6.tt zamlké těhu…
a má se tam krásně a dává na vás pozor,máte vlastně víc andělíčků strážníčků…
kačka a artuš

  • načítám...
  • Zmínit
Ajjaa
3492
21.6.07 14:27

Ahoj Sati a vůbec všechny, které taky máte své andílky. Deníček je moc smutný a až tady na emiminu jsem zjistila kolik nás má děti andělíčky. Taky jsem prožívala tu hroznou bolest a prázdnotu. Je to už několik let co mám svoji holčičku v nebi, ale myslím na ni pořád a miluju ji. Zůstane v mém srdci navždycky. Dneska mám dvouletého chlapečka a přeju všem, které si prošly tou nepopsatelně bolavou životní zkušeností ať se taky brzy dočkají štěstíčka v podobě dítěte.  

Andrea a Adámek

  • načítám...
  • Zmínit
Kacha
661
21.6.07 21:46

I ja k vam bohuzel patrim, i ja mam prazdnou naruc, i ja mam sveho chlapecka andelicka. Odesel od nas 15. unora 2007. Dneska by se byval narodil, tedy aspon podle TP. Vim, jak se citite, i kdyz bych nejradeji ani netusila. Vsem nam se zmenil zivot a uz nikdy nebude jako predtim.
Dekuji ti Sati za clanek, ktery mi vehnal do oci slzy a vratil do vzpominek. Vam ostatnim dekuji za komentare, ktere me utvrzuji v nadeji, ze jednoho dne moje naruc nebude prazdna. To preji ze srdce Vam vsem, ktere jeste na svuj zivotni zazrak cekate. Jednou tu bitvu prece musime vyhrat! Hodne sil.

  • načítám...
  • Zmínit
kote
1081
22.6.07 08:13

Ahoj Sati a všechny ostatní,   články o andělíčcích jsou moc smutné a chápu bolest, kterou každá máma prožívá, když přijde o své dítě, ať je jakkoliv velké. Já sama podobnou zkušenost nemám, ale o to víc vás všechny obdivuju, jak se dokážete prát s osudem. Já se s ním také musím prát, děti miluju, ale s manželem nikdy přirozenou cestou dítě nepočneme :-( I tak doufám, že moje náruč bude jednou plná dětského smíchu a radosti, stejně jako budou ty vaše. Věřím tomu!!!  

Kotě

  • načítám...
  • Zmínit
DanaCe
12561
25.6.07 11:14

Ahoj Sati,
datum 6. února je asi magické. I já jsem se 6. února, i když 2002 rozloučila ve 25tt se svojí vytouženou holčičkou. Musí tam být moc fajn, dětí je tam bohužel hodně. Asi to tak mělo být. Ovšem poslala nám za sebe náhradu. 27. února 2003 se nám narodil Matýsek. Náš druhý syn.
Přeju Všem, ať je nic špatného nepotká. Je to smutná a bolestivá zkušenost.
Dana (Tomík a Matěj) z „Maminkou s emimi už pár let“  

  • načítám...
  • Zmínit
natašimi
1159
6.5.10 15:48

Ahoj Sati taky mám svého andílka v nebíčku :andel: dnes je to 18 dní mám pocit, že ta bolest kterou v sobě mám mě roztrhá na kusy… potřebovala jsem se z toho trochu vypsat taky mám svůj deníček…

  • načítám...
  • Zmínit
jitka 11
22939
7.5.10 09:00

Brečím jako želva,
také jsem přišla o kloučka v 9tt, už je to delší dobu (10/01), ale to už jsem měla dceru a ted mám kloučka 6 měsíců.
Třeba si také se všemi andílky hraje.
 Jitka

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Výrobky z odpadového materiálu - pletení z papíru

IV.ROČNÍK PROJEKTU

Rožnov pod Radhoštěm

Občasník výtvarnice amatérky aneb DECOUPAGE čili ubrousková technika

DOPIS PRO JEŽÍŠKA

Vánoční postavičky z papíru

Tip na kniku na vánoce : fajne dřysty - ostravak ostravski

Občasník výtvarnice amatérky aneb ADVENTNÍ KALENDÁŘ ZA BABKU

Občasník výtvarnice amatérky aneb JAK JSME SAVOVALI

Výlet na Morávku