Andělíčkov - Andělíček Tadeášek
- Prázdná náruč
- Sati
- 21.06.07 načítám...
Budu Vám vyprávět příběh o jedné vesničce vysoko v horách. Tak vysoko, že je snad v samotných oblacích. Žijí tam samí malí lidé, v podstatě miminka taková malá holátka. Žijí tam sami bez svých rodičů a sourozenců. Není to však nějaká zapomenutá vesnička, na její obyvatele všichni rodiče rádi vzpomínají a mají je schované hluboko ve svých srdcích.
I já tam mám svého malého andělíčka - Tadeáška, na kterého s manželem nikdy nezapomeneme. Povím vám o něm pár slov.
Když jsem objevila v září 2003 na svém těhotenském testu dvě čárky byla jsem štěstím bez sebe. Čekali jsme naše první dítě. Naše radost však netrvala dlouho. V 9. týdnu nastalo krvácení a já jsem skončila v nemocnici. Miminko se naštěstí podařilo udržet. Doktor na ultrazvuku objevil v děloze dvě dutiny, z toho jednu prázdnou. Jeho diagnóza zněla - syndrom zmizelého dvojčete. Přišli jsme o jedno miminko, ale to druhé nám zůstalo.
Další šok nastal v 17. týdnu, špatné výsledky krve. Následovalo genetické vyšetření a odběr plodové vody. Po třech nekonečných týdnech strachu jsem v sluchátku uslyšela : maminko výsledky jsou v pořádku… a bude to kluk. To štěstí se nedá popsat, strašně jsem toužila po synovi. Radost ale netrvala dlouho. Šla jsem na genetický ultrazvuk, kde objevili v děloze dutinu, která se bohužel nevstřebávala. Následoval výlet do Olomouce do fakultní nemocnice, stejný výsledek. Byla jsem zařazena do vysoce rizikového těhotenství a dostala jsem prášky na utlumení pohybů dítěte - měli strach, aby malý neprokopl děložní stěnu. 6. února 2004 jsem šla k lékaři na pravidelnou kontrolu a tam jsem se dozvěděla krutý verdikt - miminko ve mně zemřelo. Doktor mi sdělil, že musím okamžitě nastoupit do nemocnice, protože teď už jde především o můj život. Psychicky naprosto zlomená jsem nastoupila do nemocnice, kde se z důvodu již pokročilého těhotenství ( 29 tt) rozhodli vyvolat mi porod. 7. února 2004 ve čtyři hodiny ráno jsem v tichu a příšeří porodního sálu porodila našeho mrtvého chlapečka, našeho Tadeáška. A tak se přestěhoval od nás do Andělíčkova a žije tam spolu s dalšími dětmi.
Nevím, s kým tam bydlí, ale možná mi to řeknete vy, právě vy, kteří tam své andělíčky máte…ale příběhy nemají končit tak smutně. Je 14. duben 2005, stejný porodní sál, na posteli stejná osoba, jen už není sama, je s ní manžel, taky personálu je znatelně více. A už je 10.05 hodin a na svět přichází naše Petřička, krásná, zdravá holčička a hlavně žívá. Tentokrát jsem Vám milí andělé nedala šanci.
Přečtěte si také
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 1087
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 879
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 350
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 4192
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 2675
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 2179
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1695
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 3497
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 3047
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 6537
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
Nebudu to tu popisovat,protože jsem už napsala zde na emimču 2 díly svého příběhu „poznám někdy své štěstí“. Chci ti napsat, že i na nás se štěstí usmálo a dneska vedle mě lumpačí 25měsíční zdravá Barborka:-))))) Na Kačenku nikdy nezapomenu, byla mou první vytouženou dcerou - každý rok v den jejích narozenin jdeme všichni společně s kytičkou bílých chryzantém a jednou rudou růžičkou na hřbitov povědět Kačence jak se máme, jak moc nám chybí a jak moc jsme ji milovali. 
dnes je to 18 dní mám pocit, že ta bolest kterou v sobě mám mě roztrhá na kusy… potřebovala jsem se z toho trochu vypsat taky mám svůj deníček…