Andělíčkov - Andělíček Tadeášek
- Prázdná náruč
- Sati
- 21.06.07
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Budu Vám vyprávět příběh o jedné vesničce vysoko v horách. Tak vysoko, že je snad v samotných oblacích. Žijí tam samí malí lidé, v podstatě miminka taková malá holátka. Žijí tam sami bez svých rodičů a sourozenců. Není to však nějaká zapomenutá vesnička, na její obyvatele všichni rodiče rádi vzpomínají a mají je schované hluboko ve svých srdcích.
I já tam mám svého malého andělíčka - Tadeáška, na kterého s manželem nikdy nezapomeneme. Povím vám o něm pár slov.
Když jsem objevila v září 2003 na svém těhotenském testu dvě čárky byla jsem štěstím bez sebe. Čekali jsme naše první dítě. Naše radost však netrvala dlouho. V 9. týdnu nastalo krvácení a já jsem skončila v nemocnici. Miminko se naštěstí podařilo udržet. Doktor na ultrazvuku objevil v děloze dvě dutiny, z toho jednu prázdnou. Jeho diagnóza zněla - syndrom zmizelého dvojčete. Přišli jsme o jedno miminko, ale to druhé nám zůstalo.
Další šok nastal v 17. týdnu, špatné výsledky krve. Následovalo genetické vyšetření a odběr plodové vody. Po třech nekonečných týdnech strachu jsem v sluchátku uslyšela : maminko výsledky jsou v pořádku… a bude to kluk. To štěstí se nedá popsat, strašně jsem toužila po synovi. Radost ale netrvala dlouho. Šla jsem na genetický ultrazvuk, kde objevili v děloze dutinu, která se bohužel nevstřebávala. Následoval výlet do Olomouce do fakultní nemocnice, stejný výsledek. Byla jsem zařazena do vysoce rizikového těhotenství a dostala jsem prášky na utlumení pohybů dítěte - měli strach, aby malý neprokopl děložní stěnu. 6. února 2004 jsem šla k lékaři na pravidelnou kontrolu a tam jsem se dozvěděla krutý verdikt - miminko ve mně zemřelo. Doktor mi sdělil, že musím okamžitě nastoupit do nemocnice, protože teď už jde především o můj život. Psychicky naprosto zlomená jsem nastoupila do nemocnice, kde se z důvodu již pokročilého těhotenství ( 29 tt) rozhodli vyvolat mi porod. 7. února 2004 ve čtyři hodiny ráno jsem v tichu a příšeří porodního sálu porodila našeho mrtvého chlapečka, našeho Tadeáška. A tak se přestěhoval od nás do Andělíčkova a žije tam spolu s dalšími dětmi.
Nevím, s kým tam bydlí, ale možná mi to řeknete vy, právě vy, kteří tam své andělíčky máte…ale příběhy nemají končit tak smutně. Je 14. duben 2005, stejný porodní sál, na posteli stejná osoba, jen už není sama, je s ní manžel, taky personálu je znatelně více. A už je 10.05 hodin a na svět přichází naše Petřička, krásná, zdravá holčička a hlavně žívá. Tentokrát jsem Vám milí andělé nedala šanci.
Přečtěte si také
Myslela jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Dokud jsme neměli rande
- Anonymní
- 09.07.26
- 94
Po rozvodu jsem si několik let říkala, že chlapa ke štěstí nepotřebuju. Mám práci, dospělého syna i dceru, vlastní byt a klid. Jenže člověk si zvykne na samotu jen do chvíle, než mu začne chybět...
Moje dcera se jí začala bát. Kvůli tomu skončilo přátelství, které trvalo 20 let
- Anonymní
- 09.07.26
- 104
Ještě před dvěma lety jsme byly skoro každý víkend spolu. Naše děti si hrály na dece, my pily kávu a smály se tomu, že jednou pojedeme společně na dovolenou. Dnes se nevídáme vůbec. A důvod? Možná...
Na festival do Varů jsem jela zazářit. Odvezla jsem si pořádný trapas
- Anonymní
- 09.07.26
- 109
Do Varů jsem odjížděla s jasným plánem. Aspoň na jeden večer si připadat jako filmová hvězda. Doma jsem nechala děti, partnerovi oznámila, že mě čeká kultura, a do kufru přibalila šaty, které už...
Řekl, že děti nechce stejně jako já. Zapomněl ale dodat, že už má tři
- Anonymní
- 09.07.26
- 125
Nikdy jsem netoužila po dětech. Nevadily mi, ale nikdy jsem se neviděla jako máma. Měla jsem ráda svůj klid, spontánní výlety i tiché večery s knížkou. Když se kamarádky rozplývaly nad miminky,...
Tchyně mi odmítla pohlídat děti. O hodinu později jsem ji potkala na rande
- Anonymní
- 08.07.26
- 7825
Když se nám po dceři narodila dvojčata, náš život se během pár dnů obrátil vzhůru nohama. Manžel byl od rána do večera v práci, já doma se třemi malými dětmi a byla jsem ráda, když jsem si stihla v...
Dcera šla „jen“ ke kosmetičce. Když otevřela dveře, nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 08.07.26
- 4681
Když Aneta oslavila osmnáctiny, samozřejmě dostala nějaké peníze od celé rodiny. Říkala, že je utratí, jak nejlépe to půjde. Čekala jsem, že si koupí nějakou parádu, nový telefon nebo si něco...
Přihlásila jsem dceru na 5 příměstských táborů. Po prvním dni chtěla zůstat doma
- Anonymní
- 08.07.26
- 5079
Prázdniny jsou dlouhé a naše dovolená s manželem není nekonečná. Když jsem letos přemýšlela, co s dcerou, příměstské tábory mi přišly jako skvělé řešení. Aničce je pět let, vloni byla na jednom a...
Manžel mě podvedl s ženskou, která ho vyždímala jak citrón. Teď mě chce zpátky
- Anonymní
- 08.07.26
- 2820
Pepovi jsem už odpustila několik nevěr. Ale naposledy už pohár přetekl. Našel si mladou a krásnou a oznámil mi, že si nemůže pomoct. Prý se zamiloval a chce konečně žít naplno. Po tolika letech už...
Cesta za dítětem lemovaná diagnózami, které nikam nevedou
- xxnejtxx
- 08.07.26
- 896
Už je to čtrnáct let. Čtrnáct let, co se moje tělo rozhodlo mlčet. Bylo mi patnáct, když se menstruace začala ztrácet – občas vynechala měsíc, pak dva, pak se odmlčela úplně.
Přestala jsem dětem vymýšlet program. Nečekala jsem, co se stane
- Anonymní
- 07.07.26
- 11620
Měla jsem pocit, že dobrá máma musí dětem neustále něco plánovat. Výlet, tvoření, hřiště nebo návštěvu. Pak přišel jeden den, kdy jsem už na další program jednoduše neměla sílu. A právě tehdy mě...
Nebudu to tu popisovat,protože jsem už napsala zde na emimču 2 díly svého příběhu „poznám někdy své štěstí“. Chci ti napsat, že i na nás se štěstí usmálo a dneska vedle mě lumpačí 25měsíční zdravá Barborka:-))))) Na Kačenku nikdy nezapomenu, byla mou první vytouženou dcerou - každý rok v den jejích narozenin jdeme všichni společně s kytičkou bílých chryzantém a jednou rudou růžičkou na hřbitov povědět Kačence jak se máme, jak moc nám chybí a jak moc jsme ji milovali. 
dnes je to 18 dní mám pocit, že ta bolest kterou v sobě mám mě roztrhá na kusy… potřebovala jsem se z toho trochu vypsat taky mám svůj deníček…