Au-pairkou v Madridu

Říjen, psal se rok 2000… A já, tehdy dvacetiletá, stála na Ruzyni u odbavovací přepážky, naslouchala neustálému štěbetání Španělů ve frontě na let do Madridu a uvědomovala si, že o té zemi ve skutečnosti vůbec, ale vůbec nic nevím.

Stejně jako o Francouzích se vám hned vybaví jejich kuchyně, výborné sýry, paštiky a vína, či u Angličanů ta jejich královská rodina a čaj o páté, o Španělech se mi nevybavovalo vůbec nic, alespoň o těch, kam jsem mířila – obyvatelích jejich hlavního města Madridu.

Tak nějak mi flamenco a koridy připadaly až moc folklórní na to, aby se jimi zabýval průměrný moderní Španěl 21. století z velkoměsta a nebyla jsem daleko od pravdy, což mi na jistotě nijak nepřidávalo. Pozorovala jsem ty veselé, bezprostřední, neustálé pokřikující lidičky, které jsem všechny přečnívala o hlavu, a docela normálně se uvnitř třásla strachy. V té chvíli ale už nebylo návratu a kromě toho, šla jsem do toho s tím, že jsem nevěděla, do čeho jdu, ale tušila, že to stejně musím udělat.

Tenhle „šestý smysl“ se mi v dalším životě vrátil ještě párkrát a zpětně musím vždycky říct, že to bylo prostě plus. Opustit komfortní zónu a vrhnout se do neznáma.

Kromě koupené letenky na mě na opačném konci Evropy čekala rodina, kde jsem se měla následující rok ukázat jako au-pair. S dětmi jsem problém neměla a s jazyky také ne, dokonce jsem ze španělštiny maturovala a jazyky mi vždycky šly. Na to jsem teda spoléhala úplně nejvíc, když jsem kolem sebe slyšela rychle chrlenou španělštinu, ze které jsem chytala každé páté slovo.

Jedno jsem ale pochytila docela jasně, už si nevzpomínám, zda to bylo ještě před nástupem do letadla v Praze nebo již po přistání v Madridu: šli jsme takovou tou chodbou, co vede bezprostředně k letadlu (nebo od letadla) a mí španělští spolucestující zavtipkovali: „El túnel del tiempo!“ Tak tomu jsem rozuměla. Tunel času. Pro mě to bylo jako tunel na jinou planetu.

Tehdy bych si nikdy nepomylela, že tady už tak nějak zůstanu. Původně jsem sem přijela na rok. Jsem tu už 17 let a zatím tady ještě nějakou dobu vydržím, zrovna si kupujeme byt a mám syna, který se cítí být stoprocetní Španěl (když mu vysvětluju, že je přece napůl Španěl a napůl Čech, říká, že je možná poloviční Čech, ale Španěl, že je celý. Je mu 5 let).

Tak jsem se rozhodla o této zemi a životě v ní sem tam něco napsat. Vlastně toho vím docela dost a problém bude, odkud začít.

Doufám, že vás to teda bude bavit, já budu psát, jak nejlíp dovedu a dokud to půjde. A doufám, že úspěch je zaručen, téma je to opravdu bohaté.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
12.9.17 00:22

Super, tesim se na pokracovani! :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
46
12.9.17 00:52

Také se těším na pokračování :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
3743
12.9.17 06:21

Těším se na pokračování.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1423
12.9.17 08:17

Ja bydlela v Madridu rok jako aupair, u anglicanu, takze odtud pochazi ma anglictina.Ale Madrid je srdcovka, strasne rada na ten rok vzpominam.Ted bydlim 14 let v Anglii.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1826
12.9.17 08:38

Tak to se těším na psaní :dance: :dance: :dance:

  • Nahlásit
  • Zmínit
21232
12.9.17 08:59

Já se taky těším!

  • Nahlásit
  • Zmínit
8389
12.9.17 09:41

Taky si ráda počtu, tak šup šup :dance: :dance: :dance: :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
199
12.9.17 12:38

Super mam to stejne.. uz jsem tady dva roky meli jsme spanelskou svatbu a uz cekame miminko :-) Obcas se zasteskne po CR ale neni to pres celou zemi takze sup a leti se na navstevu :-) nemenila bych..

  • Nahlásit
  • Zmínit
7
12.9.17 13:10
:potlesk:
  • Nahlásit
  • Zmínit
411
12.9.17 14:27

Super počtení. Škoda že tak krátké, zrovna mě to začínalo fakt bavit. :D těším se na pokračování :potlesk:

  • Nahlásit
  • Zmínit
193
12.9.17 16:11

Moc hezký deníček, úplně mně chytil za srdce :) Vzpomněla jsem si, jak se psal srpen roku 2000 a já tehdy jednadvacetiletá stála na letišti v Ruzyni a mířila jako au-pair do USA :) Sice jsem tam nezůstala, po roce jsem se vrátila domů dokončit školu, ale přivezla jsem si domů budoucího manžela, se kterým jsme dnes už 17 let a máme dvě krásné dcerky…

  • Nahlásit
  • Zmínit
193
12.9.17 16:19

A také se moc těším na pokračování deníčku… :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
151
12.9.17 18:03

Taky se moc těším na pokračování. :potlesk: Španělsko je taková moje nenaplněná platonická láska - byla jsem tam v roce 2013 jako au-pair kousek od Barcelony, bohužel jen na dva měsíce, pak jsem se musela vrátit do Čech a dostudovat. Byly to jedny z nejkrásnějších prázdnin v mém životě a plánovala jsem do Španělska vrátit po státnicích. Nakonec mě vítr zavál o hodně dál, ale stejně mě občas tak trochu píchne u srdce, když vidím/čtu něco se španělskou tématikou. Mohla bys prosím napsat jeden deníček o tom, co tě tam třeba hodně štve? :mrgreen: Možná by mi to pomohlo se konečně odmilovat. :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
12.9.17 19:55

Super deníček, moc se těším na pokračování :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
16231
12.9.17 21:00

Hura, tesim se na pokracovani. Spanelsko a Madrid je moje srdcovka, zrovna v tv koukame na Barcelonu s Turinem (fotbal) a navsteva Realu na San Bernabeu byl pro mne i deti zazitek! :palec: :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
313
13.9.17 12:34

@LiliSun Diky za tip, ted mam v hlave clanek o tom, cim se Spanele lisi od zbytku Evropy, jsou hodne „svi“. Tak snad ti to pomuze! a kde zijes ty?

Příspěvek upraven 13.09.17 v 12:35

  • Nahlásit
  • Zmínit
594
18.9.17 13:15

Tesim se na pokracovani, zila a pracovala jsem ve Spanelsku dva roky a dodnes na to vzpominam jako na nejkrasnejsi obdobi meho dospivani :)

  • Nahlásit
  • Zmínit