Barbánek 16 měsíců
- Rodičovství
- 04.08.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahojky holky, tak kde všechny lítáte? Nějak nám to tu zamrzá :) Tak jsme nakonec zůstaly s Bárou doma a Jarča s Lindičkou si tak na chajdě užívaj samy, moc jim závidíme.
I když Bářin nudlákov je na ústupu, tak jsem o víkendu odpadla já, něco na mě lezlo - leze. Už je to lepší, ale radši jsem to nechtěla pokoušet, abychom nenakazily ostatní.
Představovala jsem si, že budu hodně odpočívat, vycházky jen odpo na chvilku, ale znáte to, je tady jeden malej prťavej, co chce ven hned od rána, takže žádný odpočinek se moc nekoná.
Vypadá to, že za poslední týden dva Bára vyrostla a to docela o pěknej kousek. Taky pěkně protivkuje a mamánkuje, možná jí ten růst bolí? Fakt je, že už od narození roste ve skocích, vždycky je to najednou vidět, jako by vyrostla přes noc. Konečně jsem vyřadila některé oblečky, co nosí od stáří půl roku
Tak zas abych snad šla nakupovat, nebo co ![]()
Včera nás navštívila Ethel a děti si úžasně hrály. Je vidět, že jsou prostě už velké a konečně se přestaly jen prát a strkat. Jeden začne dělat dupy dupy a další se hned se smíchem přidávají, často soutěží o nejhlasitější jekot - zatím vede jednoznačně Tedýsek, ale Bára se učí pilně a brzy ho uřčitě přeřve, je to přeci ženská, ne?
Na hřišti to taky už začíná být veselé, Bára moc ráda šplhá na všechny prolézačky a samo nejradši na klouzačku. Naštěstí se už chce i sklouznout, takže nestojí nahoře a já tak nemusím trnout, na kterou stranu mi spadne. Samozřejmě jí pořád jistím, ale zlepšuje se rychle, takže možná za čtvrt půl roku už si poleze sama a já budu jen dozorovat (chachá, to jsou naivní představy, určitě se najde něco, o čem ještě netuším a čeho se budu muset účastnit).
Vypadá to, že se Bára definitivně přestala bát pejsků a to dokonce i těch mrňavých zuřivě štěkajících. Sice jí to štěkání ještě pořád vadí, ale už se pejsků nebojí a dokonce se s jedním takovým rodinným malým štěkačem skamarádila. Obě (Bára i fenka Karina) objevily, že jsou pro sebe vlastně stvořeny, Bára většinou nosí samé dobroty, které vzhledem k její výšce jsou pejskovi volně k dispozici a Barča zase objevila, že je to hrozná legrace krmit pejska a při tom si ho i pohladí. Je to velké kamarádství, aby ne, když je to přes jídlo ![]()
Jezdíme teď alespoň jednou týdně za mojí babičkou, kterou Bára má moc ráda, jak doma řeknu, že jedeme za babi, tak hned piští babi babi, děda, auto brrrrrrrrrm. Nesmíme to říct příliš předčasně, protože ona je vmžiku sbalená u dveří a piští a piští, protože chce jet hned teď. Babička si s ní úžasně hraje a je z ní moc nadšená, takže jsme tam spokojeni všichni. Dokonce i s dědou si Bára hraje a to je co říct, pořád se na ty chlapy tváří zle a nekamarádí je. Ale protože je děda vytrvalej a nedá se, tak se nakonec nějak Báře „vnutí“ a je hned veseleji. Jsem moc ráda, že se Bára setkává se starší generací, určitě jí to něco dobrého dává a hlavně se taky konečně trochu otrkává a i jde na procházku s někým beze mně.
Máme teď zase problémy s jídlem, Barča by se ládovala furt nějakejma pišingrama a normální jídlo jí nejede. Už mě štve pořád vyhazovat jídlo. Na chajdě u babi jsme ale přišli na to, že potvůrka chce prostě jen to dospělácký jídlo, sbaštila tam plnej talíř bramboračky. A jak se olizovala. Tak řeším dilema, jestli ještě není příliš brzy jí dávat normálně slané a kořeněné jídlo, ale asi brzy řešit přestanu, protože jí prostě už tu její zeleninku s masíčkem (bez chuti) prostě nevnutím. Zkoušíme samostatné pití z hrnečku a docela to zatím jde. Problém nastává v okamžiku, kdy (stejně jako u jídla), chce Bára dát napít mě, nebo taťkovi. To pak je pití (a jídlo) všude a já nějak rychle ztrácím trpělivost a jsem nervní. Moc mě to mrzí, stresovat jí u jídla, ale snažím se moc, jen někdy to holt neustojím a okřiknu jí. Ona se chce o všechno dělit, to je fajn, ale nějak se mi nedaří vysvětlit, že mám svoje jídlo a tak to její je jen její a nemusí mi nabízet
Jedí už vaše děti normální dospěláckou stravu, nebo ještě klidně sbaští tu děckou? Po přečtení všech možných chytrých knížek jsem z toho nějaká divná, ještě by to jíst asi neměly? Ale když to dopadne tak, že se Bára rozhodne radši umřít hlady (spíš prostě nejíst to a vřískat do nepříčetnosti hlady), než by to snědla? Přeci nemůže žít z banánů a přesnídávek a piškotů? Čůrání na nočník se u nás zatím nevede, zkoušela jsem to párkrát, ale vždy vydrží sedět chviličku a ačkoli myslím ví, že do nočníku se dělá ee, tak se stejně vyčůrá na podlahu. Prostě se zvedne a čůrá vedle. Asi je na to ještě čas, jednou se to naučí, zatím žádné stresy.
O mluvení se už nebudu rozepisovat, oč je Barča míň šikovná pohybově, o to víc jí jde mluva. Už se normálně dokáže domluvit, vím, co chce. Jen ta její netrpělivost nás někdy zlobí, místo aby pořádně řekla, co chce, tak hned začne ječet a až teprve, když se jí pětkrát zeptám, co chce, tak mi to řekne.
Jinak ale jsem ráda, že spinká v noci a přes den celkem pravidelně a že mě teď už i nechá třeba půl hodiny v pracovně (jako teď) si něco dělat a sama si hraje. Když už se jí to nelíbí, tak přijde, zavolá na mě a když nejdu hned tak bouchá do dveří, ale není problém odejít a zavřít se tady, žádné pláče se nekonají. Takže mám možnost konečně napsat deníček i jindy, než když Bára spí a to je po tom roce a něco moc úžasný. Jen se tu nesmím zapomenout moc dlouho. I když … tuhle jsem se právě zapomněla a Barbánek mezitím usnul u televize mezi hromadou hraček na zemi
To bylo překvapení. Taky jsem moc ráda, že někdy si přijde říct, že chce spinkat. Kňourá a poplakává a pak zahlásí mňami mňami hají a táhne mě do ložnice. Tak dostane svoji lahvičku a fakt jde spinkat. No úžasnýýýýýýýýýýýýýý.
Těším se na Zizisrazík v ZOO, snad nám vyjde počasí a účast bude hojná. Při poslední naší návštěvě byly všechny zvířátka pe (pes), teď už tam možná bude zvířátek víc druhů
Tak hurá na výlet.
Všem přeji hezký den a veselé děti.
Mishicka + Bára
Přečtěte si také
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1320
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1334
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 1487
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 780
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 2972
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...
Tchyně se doma nudí, ale vnoučka nepohlídá. Jí děti taky nikdo nehlídal, říká
- Anonymní
- 06.05.26
- 3055
Moje tchyně by mohla být naprosto ideální hlídací babička. S tchánem mají firmu, kterou už předali mladším, peněz mají dost a času taky. Chápu, že rádi cestují a užívají stáří plnými doušky. Ale...
Místo oběda psychologický výslech: Moje máma rozebrala mou holku na prvočinitele
- Anonymní
- 06.05.26
- 2110
Říká se, že matky mají na své syny jakýsi šestý smysl. Ten mámin je ale nastavený na režim „vyhledat a zničit“ jakoukoli ženu, která se ke mně přiblíží na méně než metr. Když jsem se rozhodl, že jí...
Pracuji jako uklízečka a můj dospívající syn se za mě stydí. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 06.05.26
- 1104
Dlouhá léta jsem byla doma s dětmi na rodičovské. Máme tři děti a kvůli nejmladší dceři stále nemůžu nastoupit na plný úvazek někam do kanceláře. Je často nemocná, pořád běháme po doktorech a ze...
Máma září štěstím. Jenže její mladší partner skrývá tajemství, které znám jen já
- Anonymní
- 06.05.26
- 2222
Máma si v pětapadesáti letech našla milence, který je o dvacet let mladší než ona. Na tom by dnes nebylo nic divného, kdyby se ho nerozhodla seznámit se mnou. Jeden polibek a od té doby mám o čem...
Odnáším si drobnosti z obchodů a neumím přestat. Mám vyhledat pomoc?
- Anonymní
- 06.05.26
- 865
Kradu drobnosti, které si můžu bez problémů koupit. Nedělám to kvůli penězům, ale kvůli pocitu – adrenalinu, napětí a zvláštní radosti, která mi vydrží i několik dní. Pak ale přichází stud a...
Ahoj,
s nočníčkem si taky hlavu moc nelámu, občas sice potkám geniální batolata, která už všechno umí (a moc to přeju jim i jejich maminkám), ale zatím mám s dvojčaty stejnou zkušenost jako Mishicka s Bárou. Nechci moc tlačit na pilu, protože si myslím, že ty neurózy nestojí za to. Buď to prostě jde nebo ne.
Manžel si všiml, že Aninka pečuje o Tedýska: když pláče, přinese mu dudlík a když chce její lahvičku, vstane, najde tu jeho a přinese mu ji. O tom dudlíku jsem věděla, ale o lahvičce ne. Tak jsme hrdi na naše děti (Aninku zvláště) a trošinku se bojíme, aby jim tahle „dělba práce“ nezůstala.
Děti se zase trošku rozpovídávají, máme taková slova jako „be“, beruška, „Ko“ slepice nebo kohout… Je jich daleko víc, ale samozřejmě, že na Báru nemáme, ta mluví už v souvětích
. Zajímavé je, že Aninka se naučila vydávat takový jeden zvuk, když něco chce (není to slovo, je to takové houknutí) a Tedýsek ho od ní přejal. Že by začátek vyhlášené dvojčecí řeči? Zatím mě to neděsí, ale přemýšlím o nějakém vhodném slově, které by bylo jednoduché, používané a znamenalo něco jako „chci“ nebo „prosím“.
Zizi: kdy přesně přijedeš? Mám už v srpnu nějakou práci a mrzelo by mě, kdybych o tenhle srazizík přišla.
Jo a taky se v denním režimu objevila další položka: ráno, po snídani a chvíli samostatného hraní děti vytáhnou knížky a chtějí si se mnou číst a hrát různé hry a říkadla. Pro vás, „jednočetné“ maminky to asi novinka není, ale pro mě jo. Takže jakmile vidím ráno dítě s očekáváním v očích a knihou v ruce, pouštím houbu na nádobí a čteme si a hrajeme si. Mám docela radost, že si takhle začaly „říkat“ co chtějí.
Tak, to je zatím vše,
Ethel, Ted a Anka, skoro 15 měsíců