Bigantol jsem zapomněl
- Rodičovství
- joaska
- 24.12.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
No, super. Musím tam být zítra na devátou. oznámím manželovi obsah krátkého telefonátu se svým lékařem. Tak já si vezmu volno na dopoledne a děti pohlídám. navrhne muž. Jenže zítra potřebuju s Adámkem v deset na osmiměsíční poradnu, to nemůžu stihnout. kroutím očima. S dětma pojedu já, však jsem jejich táta, ne? zamachruje si Tomáš.
Při představě těch tří v poradně na mne jdou mdloby. I když. Proč vlastně, ne? Ať okusí chlapec i jiné starosti než jen zábavičku s dětmi. Začínám se na zítřek docela těšit. Sice dopoledne bez dětí strávím čekáním na nepříjemný zákrok u lékaře, ale koupím si alespoň časopis. A Maminka ani Betynka to rozhodně nebudou! V klidu si ho v čekárně přečtu, možná si na cestu zpátky objednám i kávu s sebou ze sousední kavárny, jak jsem to dělávala dřív, než se narodilo potomstvo.
„Fajn. Takže, kde to je, víš. Adama nesvlíkej dřív, než ti sestra řekne. Pak ho odstroj do plínky a hoď přes něj deku. Kuba bude hodnej, když mu za pomoc slíbíš, že na cestě zpátky si může vybrat dárek. Stavte se v hračkárně vedle lékárny. Prodavačka Kubíka zná. Má tam schovaný hračky do 60 korun. On si z toho vybere jednu. Předejdeš tak scéně, kdy bude chtít auto za pětikilo. Jo a do ordinace se nezouvejte.“ radím mu své vychytávky pracně vybudované za necelé tři roky strávené péčí o děti.
„Ještě mi řekni, ať nezapomenu pozdravit. Hele, lásko, já to zvládnu. Udělám si to po svém. Po chlapsku.“ pošle mě do háje s radami Tomáš a lačně se mi začne dobývat pod tričko. „Fajn, jak chceš.“ škodolibě se mi zaleskne v očích. „Dokážeš mě pohladit taky někde jinde?“ vyjedu nervózně absolutně nenaladěna na manželské radovánky. „Dokážu, ale já mít takový prsa, tak se hladím pořád.“ ujistí mě můj věčně optimistický muž.
„Každopádně mi doma zodpovíš následující otázky.“ probudí se ve mně pedagogická vášeň. „Adam má na zádech, nožičkách a loktech suchou, hrubou kůži. Chci vědět, co to je a čím to mám mazat. Dál nezapomeneš na Vigantol. Zeptáš se, jestli už můžem dávat bílý jogurt a který by doporučila. Proberete, co by mohlo zabrat na zuby kromě Calgelu. Pokud by si nevšimla Kuby, tak upozorníš, že má rýmu a pochrchlává. Tak ať mu koukne do krku a poslechne ho. Chceš to napsat?“ začínám opět pochybovat, zda je dobrý nápad pustit mého lehkovážného a až příliš pohodového muže k lékaři se dvěma dětmi.
„Ne, fakt tam nepůjdu s tahákem. Prosím tě, nedělej ze mně blbce.“ začíná se mnou ztrácet nervy můj jinak trpělivý choť. „A co řekneš, až se tě zeptá na Adámkův jídelníček?“ nedám pokoj. „Kojíš a dáváš mu dopoledne ovocnou skleničku, v poledne zeleninovou skleničku a večer instantní kaši, jelikož jsi líná vařit. A já na to musím vydělávat na přesčasech.“ dostane se mi rychlé odpovědi. Chce se mi výt.
Sedím v čekárně svého lékaře a ač si za to nadávám, nedaří se mi udržet myšlenky u polární záře v Grónsku. Neustále mi ty mrchy utíkají do poradny naší dětské doktorky. Konečně se dostávám na řadu. Mám absolvovat mírně bolestivý zákrok. „Nebojte se, chvilku myslete na něco jiného.“ konejší mě lékař jako malé dítě. „Tak to mi půjde, pane doktore, na něco jiného myslím usilovně.“ vzorně spolupracuji.
Přes město běžím podobna Joffreymu de Peyracovi, mocnému to choti krásné Angeliky. Zastavit mě dokáže pouze červená na semaforu a můj zubožený zdravotní stav. Pohledem na hodinky zjistím, že když vložím síly do závěrečné rovinky, mohla bych kluky ještě stihnout. Do dveří čekárny vpadnu jak Hunové do Evropy.
„Jé, dobrý den. S manželem a dětmi jste se akorát minuli.“ oznámí mi sestra. „Aha a jak to zvládli? Sestřičko, můžete mi říct Adámkovu váhu? Myslím, že to si manžel nezapamatoval.“ neudržím na uzdě svoji zvědavost a pochybnosti. „Pojďte dál. Paní doktorka tam nikoho nemá, tak vám řekne.“ rozesměje se ta dobrá duše.
S lékařkou prodiskutuji Adamovu suchou kůži, Kubovu rýmu, zavádění jogurtu do stravy kojence, použití homeopatik při prořezávání zoubků i muže na mateřské. „Prosím vás, já se zapomněla zeptat, jestli nepotřebujete Vigantol?“ omlouvá se lékařka. Odcházím z ordinace s úsměvem na rtech a receptem v ruce a těším se na ty tři mušketýry.
Už v chodbě cítím poněkud hustou atmosféru. Kuba sedí zaraženě v jídelní židličce a s nafučenou tváří třídí na jednu kupičku těstoviny a na druhou šunku z porce šunkafleků. Manžel s podobným výrazem cpe do našeho kojence cuketu s bramborem. Jediný Adam se tváří vesele a trpělivě chytá nabízenou lžičku do své odulé dlaně. S pracně skrývaným úsměvem jednoho po druhém políbím a čekám, až se rozpovídají.
„Tak odpovědi na tvé otázky. Suchou kůži mazat támhle tím. Stálo mě to čtyři kila. Jogurt může. Kuba má virózu, Adam to prý chytne pravděpodobně taky. Na zuby máme zkusit nějaký čípky. Jinak je vše vpořádku.“ chrlí ze sebe informace manžel, aniž by se na mne podíval.
Rozhodnu se ho trochu potrápit, požensku. „Kolik váží Áda?“ optám se líbezně. „No, začínalo to osmičkou, takže něco přes osm kilo?“ odpovídá tázací větou. Pobaveně zvednu obočí a do deníčku Adámkovi napíšu 8.950 g. Cifru, kterou mi sdělila sestra. Skutečně něco přes osm kilo.
„A jaký jogurt mu mám koupit?“ pokračuji ve výslechu. „Bílej.“ dostane mě do kolen muž. „Co ty zuby? Jaký čípky?“ sadisticky si vychutnávám mučení. „Homeopatický. Mají je v lékárně.“ odzbrojuje mě manžel. „Ach jo, to jsi mi výrazně pomohl. Tak mi dej ten Vigantol, já mu rovnou kápnu.“ zasazuju smrtelný úder. Ticho. Po chvíli se ozve: „Bigantol jsem zapomněl.“ nasadí výraz Kocoura ze Shreka. Mlčím. Maskuji smích. Raději se otáčím tváří ke Kubovi. Koutky mi však cukají, čehož si můj bystrý synek všimne. Svraští čelo a povídá: „Maminko, vypadáš jako kašpárek.“
To už nevydržím a rozesměji se nahlas. Nejenže oba mí synové mají vizáž manželovy zmenšeniny, ale očividně dědí i ty jeho průpovídky. Kdyby jejich malé nožky neokopávaly moji dělohu, žebra i močový měchýř, kdybych je v bolestech nerodila, uvěřím snad, že se můj muž rozmnožuje dělením.
„Pomáhal jsi tatínkovi s Adámkem, miláčku?“ zeptám se Kubíčka. „Táta mi nekoupil auto, protože jsem brečela.“ vyčítavě si stěžuje synek. „Brečela jsem, protože jsem nechtěla otevřít pusinku, ale přeprali mě.“ žaluje dál Kuba.
„Ty se směješ, ale já jsem z nich hotovej. To byla akce. Kuba se uprostřed přechodu začal svlíkat, že prý má v kalhotech zvířátko. Nevím, co ho to chytlo. Dělá to každou chvíli. Nic tam nemá, díval jsem se. To jsou ty jeho imaginární kamarádi. Taky se rozbrečel, protože jsem rozšlápl imaginární krtinec. Adam strašně ječel při kontrole, takže jsem doktorku vůbec neslyšel. Když se chtěla podívat Kubovi do krku, tak se synáček zasekl a tu pusu prostě neotevřel. Prý jen s maminkou. Po dobrým to fakt nešlo. Takže jsme museli násilím. Viseli na mně oba dva a brečeli. Jak je ustrojíš a vypravíš ven, když brečí a nechtějí tě pustit? Já jsem se nemohl ani obout.“ vychrlí jedním dechem rozčílený muž. „Ale za ten Bigantol promiň, to jsem úplně zapomněl. Zkusím zítra v práci skončit dřív a vyzvednu ho.“ obejme mě manžel.
Já potvora chvilku přemýšlím, zda ho mám nechat jít žebrat o Bigantol. „Nemusíš. A je to Vigantol. Zvládl jsi to pochlapsku skvěle.“ jsem měkká. „Možná bys měl ale víc trénovat. Přístě zkusíš nákup s oběma, ale teď v zimě. V létě je to brnkačka.“ navrhnu líbezně.
„Maminko, myslím, že mám v kalhotech zebru.“ volá na mne Kubík s kalhotama u kotníků. „Vidíš to, to mi udělal, když jsem je konečně oblíkl a Adama narval do kočáru, než jsem si stihl zavázat boty, zase se svlíkl.“ žaluje manžel jako dítě, kterému rozdupali bábovičky. Zuji Kubíčkovi bačkůrky, svleču kalhoty i slipky, abych ho přesvědčila, že žádné zvíře u něho v nohavicích opravdu nebydlí. Když se ozve cink. Na parkety dopadne malá umělohmotná figurka roztomilé zebry.
P. S.: Budu více věřit svým dětem. Budu více věřit svému muži. Budu neustále vděčná, že je mám. Krásné Vánoce vám všem. J.
Přečtěte si také
Nevyžádaný dárek od tchyně mi zkazil narozeniny. Po otevření jsem doslova ztuhla
- Anonymní
- 18.06.26
- 4584
Měla to být pohodová oslava čtyřicetin. S přáteli už jsem slavila a teď byla na řadě rodina. Bohužel jsem v rámci dobrých vztahů pozvala i tchyni s tchánem. Vím, že Alžběta umí být dost protivná,...
Řepa na hlavě, černé hadry a trenky ven. Dnešní puberťáci mají vlastní uniformu
- Anonymní
- 18.06.26
- 1542
Mámy puberťáků mě nejspíš pochopí. Tenhle deníček není stížnost, spíš pobavené pozorování. Každá generace měla své módní úlety a účesy, nad kterými si rodiče zoufali. Jenže jako učitelka na druhém...
Soused mě neustále šmíruje. Už je mi to nepříjemné. Manžel si na něho došlápl
- Anonymní
- 18.06.26
- 1816
Vedle nás bydlí starší manželé, se kterými jsme vždycky vycházeli dobře. Nikdy mezi námi nebyly žádné spory, občas jsme si popovídali přes plot, pomohli si, když bylo potřeba, a celkově panovaly...
Dcery mi chtějí strčit děti na prázdniny, ale nikdy od nich nedostanu ani korunu
- Anonymní
- 18.06.26
- 10244
Za pár týdnů začnou letní prázdniny a obě mé dcery už se mě vyptávají, jestli si vezmeme vnoučata alespoň na část léta k sobě. Já je samozřejmě miluji. S manželem máme chatu, kam je bereme rádi, a...
Měsíce mi vyčítala výběr školy. Teď chce, abych tam jejího syna protlačila
- Anonymní
- 18.06.26
- 2559
Když máte děti ve stejném věku jako vaši sourozenci, často se očekává, že půjdete ve stejných šlépějích. Já se ale u svého předškoláka rozhodla jinak. Už dávno před zápisy mi bylo jasné, že syna...
Tchyně mi neustále tvrdila, že špatně kojím. Přestala jsem věřit sama sobě
- Anonymní
- 17.06.26
- 1702
Začalo to „nevinnými“ radami, ale postupně se z nich stal neustálý tlak a zpochybňování každého mého kroku. U kojení, které mělo být přirozené, jsem se nakonec přistihla, že víc než miminku...
Máma neumí stárnout a snaží se vypadat na 30. Bohužel to působí spíš směšně
- Anonymní
- 17.06.26
- 2538
Moje mamka byla vždycky moc krásná žena. A myslím si, že by byla i dnes. Jenže to by si nesměla do svého obličeje nechat zasahovat. Máma totiž neumí stárnout a dělá vše pro to, aby vypadala mladě....
Přítelkyně sbírá lajky na našem synovi. Prý to k práci influencerky patří
- Anonymní
- 17.06.26
- 1225
S Johanou se o tom dohadujeme už několik měsíců a pořád jsme nenašli společnou řeč. Nelíbí se mi, že zveřejňuje našeho syna na Instagramu. Tvrdí, že je opatrná, snaží se ho ukazovat jen z dálky...
Měsíce předstírám orgasmus, milování je pro mě utrpení. Nechci zklamat přítele
- Anonymní
- 17.06.26
- 2181
Potřebuji se svěřit s něčím, s čím se vlastně nemám komu svěřit. Připadám si strašně a už nevím, co s tím mám dělat. Od porodu nejmladší dcery mám problémy při sexu. Jsem hodně suchá, bolí to,...
„Smrdíš mi a vypadáš hrozně.“ Manžel mě po porodu vyhnal z ložnice
- Anonymní
- 17.06.26
- 3626
Před půl rokem se nám narodilo vymodlené miminko. Čekala jsem, že začátek bude náročný, plný nevyspání a shonu, ale věřila jsem, že jako partneři to zvládneme. Místo toho prožívám nejhorší období...
Pěkné vánoce 
Máš super rodinu a přeji vám krásné svátky. 
Super denicek 
