Blázen? Já?
- O životě
- Štofik
- 18.06.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Téma, které se mě týka a spoustě lidem se nelíbí...
Když máte psychické potíže, rovnou jste prostě blázen a hotovo (Dokonce jsem tady narazila na názor, ze svoje problémy nemáme řešit na webu pro matky a mimina…). Nebezpečnej divnej jedinec, kterej bere návykový prášky a je mimo realitu a ještě navíc si tyhle stavy vymýšlí, protože ho baví být blázen a cpát se chemií. Ano, my milujeme ty super stavy, kdy najíždíme na „prášky štěstí“. Milujeme návštěvy psychiatra a psychologa, milujeme pocit, že jsme se svojí nemocí jediní na světě a že je s námi něco špatně. Stavy, kdy vám jde prasknout hlava, chvějete se, je vám na zvracení, máte tep, že by jste strhli tlakoměr, srdce jde vyskočit z hrudi. Strach z ničeho, šílená nervozita z úplně běžných věcí. Milujeme ty stavy, kdy nemůžeme vylízt z postele a když nemůžeme spát a jíst. Teď si vypůjčím hlášku jednoho „kolegy“ odsud: Pravej psychickej Disneyland pro dospělé. Tak se cítíte. Milion myšlenek za sekundu a všechny se točí kolem strachu. Touha utýct z oslavy narozenin, z práce, z koupaliště. Ze svýho bytu. Utýct sám před sebou. Kdyby to šlo, vyndáme si mozek a chodíme bez něj.
Je super popisovat tyhle stavy u psychiatra, v čekárně zažíváte peklo. Panebože co tu dělám? Vždyť nejsem blázen. Ano, my nejsme blázni, jenže laická veřejnost do nás přesně tenhle termín zasela v době, kdy jsme ještě blázny nebyli. Možná to je karma. Když blázni nejste, jste na druhé, zdravé straně barikády. Jenže jakmile se dostanete na druhou stranu jste jen duševně nemocní. A druzí, vaši blízcí vám za to nadávají, když se označíte jako blázen. A kdo je to vlastně blázen? Jaká je definice? Kdo to ví? Definice slova blázen podle wikipedie:
Jako blázen bývá označován: člověk trpící šílenstvím (bláznovstvím, nepříčetností), tedy takový, který se neřídí obecně akceptovanými sociálními normami kultury, která jej obklopuje. V hovorové mluvě tak bývá označován jakýkoliv excentrik. V tarotu patří karta „Blázen“ mezi tzv. velké arkány.
A kdo nás opravňuje zlehčovat nemoci druhých, jen proto, že my jsme se z nich vylízali líp a dřív? Všichni jsme jedineční, naše tělo, mysl. Nenajdete stejného člověka. Máme jinou míru toho, co sneseme. Je to ovlivněno mnoha faktory. Odolnost, kterou jsme dostali do vínku, dětství, puberta. Formují nás zážitky, prožitky,. Každá hnusná věc nám děla do duše malinkej zářez a zůstává v nás. Jsme ovlivňovaní okolím. Představte si psychickou odolnost jako cisternu. Každý ji má jinak velkou a každý má míru někde jinde. Záležitost, která by s někým z vás vůbec nezacloumala, může druhému způsobit kolaps. A naopak. Může za to ten dotyčnej? Ne. Je proto labilní? Možná. Je špatný a slaboch? Ne.
Když má někdo zlomenou ruku, taky mu řeknete, ať se už proboha sebere, že vy jste už měli sádru dávno dole a ať na to nemyslí? Těžko. (Přirovnání vypůjčeno také od zdejší uživatelky).
S chřipkou se bojuje snadno, s psychikou ne. Je to dlouhotraťovej běh. Někdy bohužel celoživotní. Lidi s invalidním důchodem milujou, když je okolí bere jako lenochy, co si vymýšlí. „Prosím tě, moc si to bereš, nemysli na to. To já léky nepotřebovala. Zvládla jsem toho stokrát víc a ty se sypeš. Antidepresiva jsou návyková, to neber. Udělá to z tebe blázna. Co na to řeknou sousedi? Vzchop se a něco dělej! Jdi ven, je tam krásně. Běž do kina. Ty jen sedíš a lituješ se. K psychiatrovi chodí jen blázni, to ty nepotřebuješ. Musíš se víc hybat, ono tě to přejde. Každej měl někdy depku, ty to zveličuješ. Ty seš prostě jen líná. Musíš se s tím naučit žít.“
Lidi, takhle to není. Člověk, co to nezažil, nejenže žije v bludu vyvolaným, nevím čím, ale hlavně nemá právo soudit. A už vůbec ne člověka s jakoukoliv psychickou poruchou. Jsou lidé, kteří mají schizofrenii, a pracují na vysokých postech. Jsou lidé s depresemi, těžkými depresemi. Je jich mnoho v řadách slavných osobností. Každou chvíli se dočteme o nějakém herci nebo zpěvákovi, který se šel dobrovolně léčit na psychiatrii. U nás bych také mohla pár jmenovat: Klára Trojanová, Iva Pazderková, Marek Vašut, Jarek Šimek, Gabriela Koukalová, Jan Preiss, Dana Syslová. Ze zahraničních např. J. K. Rowling, Halle Berry, Jim Carrey, Selena Gomez, David Beckham, Brad Pitt, Demi Lovato, Emma Thompson… a já 
I těmhle lidem trvalo než šli s pravdou ven. Styděli se. Ano, my se stydíme. Stydíme se sami za sebe pod tíhou názorů, špatných názorů na duševní nemoce. S anginou se sousedovi pochlubíte, jak vás to sklátilo a je vám mizerně. S depresí nebo panickou poruchou ani ne. Radši to vydáváme za fyzickou nemoc. Vymlouváme se. Že někam nemůžeme jít, že už máme něco jinýho. A doma pak mnohdy nad svým stavem brečíme, jak jsme neschopní a k ničemu. Zbytečně si ubližujeme.
Přeju nám všem, abychom našli sílu se nestydět. Abychom se nebáli lidi s jejich super radami odpálkovat. Abychom o našich potížích mluvili. Přijmuli, provedli takzvanej coming out. Je to potřeba, společnost je nemocná sama o sobe. Naše potíže jsou proti tomu jen plivanec do oceánu. Obejměte se, mějte se rádi. Postavte se k zrcadlu a řekněte si: „Rudo, mám tě sakra rád a seš super i s tou opicí v hlavě.“ Udělejte to hned. Nesklanějme poraženecky hlavu sami před sebou a už vůbec ne před okolím. Nedejme se, my si tuhle nemoc nevybrali. Ona si vybrala nás.
A lidem, co nic podobného nezažili, nestačí než držet pěsti, aby je nic takového nikdy nepotkalo. Nesuďte, když nevíte. Radši mlčte a nic neříkejte. Uděláte mnohem lip. Pokud máte někoho nemocného v okolí, nabídněte pomoc, řekněte mu, že tu jste pro něj. A googlete. To je to nejmenší, co můžete udělat.
P. S. Ano, jsou tací, kteří své nemoci a duševního stavu využívají v různých situacích a k různým věcem. Tohle se ale týká nejen duševních poruch.
Přečtěte si také
Sousedka mě kritizovala, že děti často hlídá manžel. Prý je to moje povinnost
- Anonymní
- 01.09.26
- 1478
Když jsem si nedávno povídala se sousedkou, vůbec jsem netušila, že se během pár minut dozvím, jak špatně si vedu jako manželka a matka. Začalo to úplně nevinně. Sousedka se mě zeptala, kde mám...
Máma se vrátila k příteli, který ji málem zabil. Mám o ni obrovský strach
- Anonymní
- 01.09.26
- 1144
Je mi 25 let a mamce 45. Celý život tak nějak pořád hledá toho pravého. Nikdy jsem jí v tomhle moc nerozuměla. Ona prostě nedokáže být sama. Tři manželství, tři rozvody a několik dalších vztahů jen...
Dcera nechce jezdit k tátovi. On tvrdí, že ji proti němu navádím
- Anonymní
- 01.09.26
- 579
Po rozchodu jsme se s bývalým domluvili, že dcera u něj bude každý druhý víkend. Jenže poslední měsíce před odjezdem pláče, bolí ji břicho a prosí mě, abych ji tam neposílala. Když jsem to začala...
„Mít jedináčka je sobecké!“ řve tchyně. Přitom sama vychovala jen jedno dítě
- Anonymní
- 01.09.26
- 2457
Náš syn je na světě zázrakem. Můj porod byl jedno velké trauma, na které do smrti nezapomenu – nastaly vážné komplikace a lékaři na sále bojovali o život můj i o život miminka. Zvládli jsme to jen...
Život mě zkouší ze všech stran. Zvládnu to?
- kristyna dostalova
- 01.09.26
- 374
Ani nevíš, že procitneš a svět ti přinese tolik věcí, o kterých můžeš polemizovat. Pro ženy i muže je to leckdy náročné, ale zároveň krásně vyvážené období plné vzpomínek.
Ve dvaceti jsem přesně věděla, jak budu žít po čtyřicítce. Realita je úplně jiná
- Anonymní
- 31.08.26
- 4069
Tento deníček je spíš takové zamyšlení, bilancování. Nedávno jsem sfoukla 40 svíček – samozřejmě symbolicky – a tak nějak na mě dolehlo, že už rozhodně nejsem mladá. Střední věk, to zní hrozně....
Manžel chce třetí dítě. Já už ale další mateřství nezvládnu
- Anonymní
- 31.08.26
- 2529
Máme dvě malé děti a manžel začal mluvit o třetím. Vždycky si prý přál velkou rodinu a nechce, abychom jednou litovali, že jsme to nezkusili. Jenže já jsem po dvou těhotenstvích, porodech a letech...
V Tunisku jsem zjistila, že all inclusive neznamená, že si můžete odpočinout
- Anonymní
- 31.08.26
- 4915
Když jsme vybírali dovolenou, manžel rázně prohlásil, že do Egypta nikdy. Tam totiž hrozí střevní potíže, o které rozhodně nestojíme. Ale kam tedy, když je všude tak draho? Nakonec to vyhrálo...
Máma nás celý život ignorovala. Teď je nemocná a chce, abychom se starali
- Anonymní
- 31.08.26
- 12201
Máma teď leží v nemocnici a moje sestra jí nosí ovoce, pyžamo a časopisy. Já tam nechodím. A čím víc se na mě rodina dívá jako na bezcitnou dceru, tím víc si říkám, jestli bych se za to vlastně...
Sestra mi pořád dává svoje dítě na hlídání. Když odmítnu, jsem sobec
- Anonymní
- 31.08.26
- 4900
Nejdřív jsem sestře pohlídala syna jednou za čas, protože jsem jí chtěla pomoct. Jenže z občasné výpomoci se stala samozřejmost. Dnes mi vozí dítě skoro každý pátek a rodina se tváří, že když jsem...
, nezmizela, já ji změnila a nejsem to já 
vám patří můj velkej dík a obdiv, že jste to vydrželi 
je to dan za blahobyt. Tak to vidim ja. (A taky jsem v zivote mela jedno takove obdobi, panicke ataky na dennim poradku a v dusi uplna prazdnota)
A nejhorší je, že jsme si to způsobili sami. 
