Bráško, chybíš mi
- O životě
- peluani
- 03.08.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
S bráchou jsme to jednoduché neměli, máma byla, dá se říct, blázen, zato táta byl výborný, ale byl pořád v práci. O svém dětství dneska psát nebudu, to si nechám na příště. Budu psát o svém milovaném bráškovi.
S bráchou jsme měli věkový rozdíl 5 a půl let, když jsem byla malá moc jsme si rozuměli. Bylo to také kvůli mámě, neudělala nám nic dobrého a nás to stmelilo. Byli jsme pořád spolu, brácha mě tahal i za svými kamarády. Tahal mě i za jeho prvními láskami.
Později se to změnilo, brácha dospěl a už mě nechtěl tahat všude s sebou jako ocáska. Našel si holku, já na něj žárlila, že už ho nemám jen pro sebe a začala jsem mu dělat naschvály. Dám příklad, přišla jsem domů ze školy a on měl u nás v pokoji svoji holku a já jsem tam vešla a měla jsem na ně kecy.
I přes to všechno, co jsme si pak později naprováděli společně, brácha se mi taky pak za to mstil, jsme se měli hrozně moc rádi a pořád jsme k sobě měli hodně blízko.
To se ale změnílo, bráchovými 16. narozkami, hrozně moc se změnil, bavil se se mnou, ale už se mi nesvěřoval a tak, uzavíral se moc do sebe, večery trávil bud s kamarády nebo psal kamarádkám na naší půdě dopisy a já tam za ním nesměla.
Pak jednou volal tátovi, že má pro něj přijet do nemocnice, přetrhl si v noze vazy, prý někdo jel na kole a jemu se tam připletla noha, dodnes tomu nevěřím.
Pak přišel čas, kdy se mnou skoro vůbec nemluvil a s rodiči taky ne. Jeden den jsem si šla lehnout a druhý den jsem šla vzbudit bráchu a zjistila jsem, že mluví jakoby ze snu, říkal, ať ho nechám spát, ani neotevřel oči.
Vzbudila jsem matku, ta se na něj podívala a nechala ho takle dál, já jsem šla do školy a vrátila jsem se a brácha tam pořád ležel, s tím rozdílem že nemluvil a skoro se nehýbal.
Začala jsem s ním trást a nic, máma na mě jen koukala, pak jsem jí řekla, ať zavolá záchranku, zavolala ji a já mezitím na dvorku našla dvě prázdné pixle od prášku na spaní, co používala máma.
Přijela záchranka, ti si ale mysleli, že snědl jen dvě plata, tak ho převezli jen do okresní nemocnice. Poté dorazil táta, jeli jsme hned za bráchou, primář mluvil s rodiči, ještě jednou se zeptal, kolik toho snědl, máma mu tedy řekla, že dvě pixly, primář začal nadávat a rychle zavolal vrtulník a převezli ho do Ústí nad labem.
Jeli jsme tam, vypumpovali mu žaludek a nevím co s ním všechno dělali, píši jen co si pamatuji, my jsme o tom moc nemluvili a ani nemluvíme.
Pamatuju si, jak byl napojený na všechny možné hadičky a jak mi bylo hrozně, když jsem ho tam viděla tak bezmocně ležet.
V nemocnici si pobyl tuším dva týdny, nevím to přesně, řekl že se chtěl zabít, důvod neuvedl, teda já o něm aspoň nevím, táta navrhl, jestli by ho neměli na čas umístit někam na psychiatrii, ale tamní lékař řekl, že to byl jen zkrat a že je brácha v pořádku. Tak jsme si ho odvezli domů, tam byl jeden den a zbytek jsem s ním spala u babičky.
Brácha pořád chodil na rehabilitace s nohou a jeden den přišel odpoledne k mámě, já později taky a řekl mi, že u babičky spát ten den nebude, že bude do večera s klukama v uličce a že mám vyřídit, že nedorazí. Já jsem hned babičce zavolala a babička mu řekla, že má přijít, znova odmítl, no nakonec to dopadlo tak, že jsem se s ním pohádala a šla jsem k babičce sama.
Druhý den, jsem šla místo do školy domů. Nechtělo se mi do školy a myslela jsem si, že přemluvím mámu, aby mi napsala omluvenku, že budu doma. Přišla jsem, máma zrovna vytírala, všechno bylo od krve, respektivě vše na chodbách, hned jsem se lekla, co se stalo.
Máma nevěděla, říkala že brácha nejspíš šel na rehabilitaci a ta krev je určitě od něj z nosu. Jak měl v nemocnici ty trubičky v nose, tak od té doby mu tekla krev proudem každý den. Máma mě poslala do školy, tak jsem šla.
Přišla jsem domů, máma brečela a sousedka ji podpírala. Řekli mi, že se brácha zabil, já tomu nevěřila, nemohla jsem tomu uvěřit.
Později jsem se dověděla, že brácha seděl až do půlnoci místo s kamarády s naším tátou na dvorku a povídali si a plánovali, jak si brácha za půl roku udělá řidičák atd. Pak šli spát, brácha musel počkat, až táta usne, pak šel na půdu, podřezal si žíly na krku a na ruce, to se mu nepovedlo, tak se sebral a šel asi 300 m od nás, k naší papírně, vylezl na osvětlovací sloup a skočil. Na místě byl prý hned mrtev.
Táta přijel z práce, sedl si v obyváku do křesla a brečel, bylo to poprvé a naposled, co jsem ho viděla brečet.
Stalo se to 20. června 2002 zhruba od mezi 1 a 5 hodinou ranní, nevíme přesně čas. Z pitevní zprávy nám bylo oznámeno, že to nebylo pod vlivem drog, neměl prostě v krvi nic. Brácha se jmenoval Vladimír a když se to stalo, bylo mu 17 a půl.
Za pár dní byl pohřeb, viděla jsem bráchu v rakvi, táta nechtěl, abych ho viděla, ale já jsem se tam dostala, dodnes toho lituji a když si na to vzpomenu, je mi hrozně.
Ptřebovala jsem se vykecat, brácha mi hrozně chybí, pořád na něj myslím, tím spíš, že nemám jednuduchý život a s ním bych mohla probrat všechno. Brácho, nikdy na Tebe nezapomenu!
Teď radši končím, přes slzy nevidím.
Přečtěte si také
S podzimem mi docházejí síly. Manžel říká, že jsem jen líná
- Anonymní
- 10.11.26
- 738
Ještě v září jsem po práci zvládala hřiště, nákup i večerní povídání. Teď odemykám byt a přemýšlím, co můžu odložit na zítřek, abych si mohla co nejdřív lehnout. Nevím přesně, co se se mnou děje....
Na Vánoce bude s manželkou. Já zase čekám, jestli mi vůbec napíše
- Anonymní
- 10.11.26
- 573
Čekají mě druhé Vánoce ve vztahu se ženatým mužem. Loni jsem si namlouvala, že ty další už prožiju jinak. Letos pro něj mám koupený dárek a znovu poslouchám, proč se přes svátky skoro neuvidíme....
Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
- Anonymní
- 10.11.26
- 444
Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....
Odmítli jsme dům, který nám tchyně vybrala. Vyhodila nás na dlažbu
- Anonymní
- 10.11.26
- 829
Odstěhovat se k rodičům nebo prarodičům sice zní jako skvělý finanční plán, jak nastartovat rodinný rozpočet, ale málokdy to končí idylicky. Vlastní střecha nad hlavou a svoboda jsou sice k...
Vyhoření: Mám všechno, co jsem v životě chtěla. A nebo ne?
- Anonymní
- 10.11.26
- 332
Každý den žijeme v iluzi, že život má nějaký předepsaný scénář. Splníte položky na seznamu – fajn manžel, dvě děti, práce z domova – a čekáte, že se dostaví pocit naplnění a štěstí. Místo toho se...
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 1772
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 2516
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 1441
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 1323
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 1636
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
chlapi se málokdy chtějí někomu svěřovat - o to je to horší… ber to tak, že teď je tam kde chtěl být, je mu tam dobře a kouká na tebe a dává na tebe pozor ! 
. Takze na zaver, Vladimire, Michale a dalsi braskove, hezky ty svoje sestricky hlidejte, protoze ony na vas stale vzpominaji s nekonecnou laskou. 
