Bráško, chybíš mi
- O životě
- peluani
- 03.08.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
S bráchou jsme to jednoduché neměli, máma byla, dá se říct, blázen, zato táta byl výborný, ale byl pořád v práci. O svém dětství dneska psát nebudu, to si nechám na příště. Budu psát o svém milovaném bráškovi.
S bráchou jsme měli věkový rozdíl 5 a půl let, když jsem byla malá moc jsme si rozuměli. Bylo to také kvůli mámě, neudělala nám nic dobrého a nás to stmelilo. Byli jsme pořád spolu, brácha mě tahal i za svými kamarády. Tahal mě i za jeho prvními láskami.
Později se to změnilo, brácha dospěl a už mě nechtěl tahat všude s sebou jako ocáska. Našel si holku, já na něj žárlila, že už ho nemám jen pro sebe a začala jsem mu dělat naschvály. Dám příklad, přišla jsem domů ze školy a on měl u nás v pokoji svoji holku a já jsem tam vešla a měla jsem na ně kecy.
I přes to všechno, co jsme si pak později naprováděli společně, brácha se mi taky pak za to mstil, jsme se měli hrozně moc rádi a pořád jsme k sobě měli hodně blízko.
To se ale změnílo, bráchovými 16. narozkami, hrozně moc se změnil, bavil se se mnou, ale už se mi nesvěřoval a tak, uzavíral se moc do sebe, večery trávil bud s kamarády nebo psal kamarádkám na naší půdě dopisy a já tam za ním nesměla.
Pak jednou volal tátovi, že má pro něj přijet do nemocnice, přetrhl si v noze vazy, prý někdo jel na kole a jemu se tam připletla noha, dodnes tomu nevěřím.
Pak přišel čas, kdy se mnou skoro vůbec nemluvil a s rodiči taky ne. Jeden den jsem si šla lehnout a druhý den jsem šla vzbudit bráchu a zjistila jsem, že mluví jakoby ze snu, říkal, ať ho nechám spát, ani neotevřel oči.
Vzbudila jsem matku, ta se na něj podívala a nechala ho takle dál, já jsem šla do školy a vrátila jsem se a brácha tam pořád ležel, s tím rozdílem že nemluvil a skoro se nehýbal.
Začala jsem s ním trást a nic, máma na mě jen koukala, pak jsem jí řekla, ať zavolá záchranku, zavolala ji a já mezitím na dvorku našla dvě prázdné pixle od prášku na spaní, co používala máma.
Přijela záchranka, ti si ale mysleli, že snědl jen dvě plata, tak ho převezli jen do okresní nemocnice. Poté dorazil táta, jeli jsme hned za bráchou, primář mluvil s rodiči, ještě jednou se zeptal, kolik toho snědl, máma mu tedy řekla, že dvě pixly, primář začal nadávat a rychle zavolal vrtulník a převezli ho do Ústí nad labem.
Jeli jsme tam, vypumpovali mu žaludek a nevím co s ním všechno dělali, píši jen co si pamatuji, my jsme o tom moc nemluvili a ani nemluvíme.
Pamatuju si, jak byl napojený na všechny možné hadičky a jak mi bylo hrozně, když jsem ho tam viděla tak bezmocně ležet.
V nemocnici si pobyl tuším dva týdny, nevím to přesně, řekl že se chtěl zabít, důvod neuvedl, teda já o něm aspoň nevím, táta navrhl, jestli by ho neměli na čas umístit někam na psychiatrii, ale tamní lékař řekl, že to byl jen zkrat a že je brácha v pořádku. Tak jsme si ho odvezli domů, tam byl jeden den a zbytek jsem s ním spala u babičky.
Brácha pořád chodil na rehabilitace s nohou a jeden den přišel odpoledne k mámě, já později taky a řekl mi, že u babičky spát ten den nebude, že bude do večera s klukama v uličce a že mám vyřídit, že nedorazí. Já jsem hned babičce zavolala a babička mu řekla, že má přijít, znova odmítl, no nakonec to dopadlo tak, že jsem se s ním pohádala a šla jsem k babičce sama.
Druhý den, jsem šla místo do školy domů. Nechtělo se mi do školy a myslela jsem si, že přemluvím mámu, aby mi napsala omluvenku, že budu doma. Přišla jsem, máma zrovna vytírala, všechno bylo od krve, respektivě vše na chodbách, hned jsem se lekla, co se stalo.
Máma nevěděla, říkala že brácha nejspíš šel na rehabilitaci a ta krev je určitě od něj z nosu. Jak měl v nemocnici ty trubičky v nose, tak od té doby mu tekla krev proudem každý den. Máma mě poslala do školy, tak jsem šla.
Přišla jsem domů, máma brečela a sousedka ji podpírala. Řekli mi, že se brácha zabil, já tomu nevěřila, nemohla jsem tomu uvěřit.
Později jsem se dověděla, že brácha seděl až do půlnoci místo s kamarády s naším tátou na dvorku a povídali si a plánovali, jak si brácha za půl roku udělá řidičák atd. Pak šli spát, brácha musel počkat, až táta usne, pak šel na půdu, podřezal si žíly na krku a na ruce, to se mu nepovedlo, tak se sebral a šel asi 300 m od nás, k naší papírně, vylezl na osvětlovací sloup a skočil. Na místě byl prý hned mrtev.
Táta přijel z práce, sedl si v obyváku do křesla a brečel, bylo to poprvé a naposled, co jsem ho viděla brečet.
Stalo se to 20. června 2002 zhruba od mezi 1 a 5 hodinou ranní, nevíme přesně čas. Z pitevní zprávy nám bylo oznámeno, že to nebylo pod vlivem drog, neměl prostě v krvi nic. Brácha se jmenoval Vladimír a když se to stalo, bylo mu 17 a půl.
Za pár dní byl pohřeb, viděla jsem bráchu v rakvi, táta nechtěl, abych ho viděla, ale já jsem se tam dostala, dodnes toho lituji a když si na to vzpomenu, je mi hrozně.
Ptřebovala jsem se vykecat, brácha mi hrozně chybí, pořád na něj myslím, tím spíš, že nemám jednuduchý život a s ním bych mohla probrat všechno. Brácho, nikdy na Tebe nezapomenu!
Teď radši končím, přes slzy nevidím.
Přečtěte si také
Tchyně se k nám drze nakýblovala na víkend. Přivezla mi jen ohlodané kosti
- Anonymní
- 13.06.26
- 2400
Říká se, že rodinu si člověk nevybírá. Ale to, co předvedla moje tchyně minulý pátek, už opravdu hraničí s naprostým výsměchem a ztrátou jakýchkoliv zábran. Ještě teď, když to píšu, se mi vaří krev...
Ex chce víc peněz na děti a přítelkyně luxusní dovolenou. Kde mám na to vzít?
- Anonymní
- 13.06.26
- 863
Mám pocit, že jsem se ocitl mezi dvěma ženami, které zajímají hlavně moje peníze. Problém je v tom, že s bývalou partnerkou mám dvě děti a současnou přítelkyni miluju. Jenže obě po mně chtějí stále...
Chtěla jsem mladé matce zachránit dítě. Její reakce mi vyrazila dech
- Babičkabylinka
- 13.06.26
- 1267
Dneska jsem se vrátila z nákupu naprosto otřesená a ještě teď se mi klepou ruce. Člověk pomalu aby se bál vyjet do města, protože to, co se dnes a denně děje kolem nás, mi prostě hlava nebere. Svět...
Moje tělo je jako rozbitý radiátor, v noci vraždím pohledem a pláču u reklamy
- Anonymní
- 13.06.26
- 619
Aktuálně mám pocit, že buď někoho uškrtím, nebo se odstěhuju do Grónska mezi ledové kry. Je mi čerstvých sedmačtyřicet a moje tělo se rozhodlo, že mi ukáže, zač je toho loket. Oficiálně mě totálně...
Žiju s dospělým chlapem, nebo jsem adoptovala třicetileté mimino?!
- Anonymní
- 13.06.26
- 902
Jdu si pro radu a asi se i trochu vybrečet, protože jsem na pokraji absolutního vyčerpání. Jsme s partnerem tři roky, bydlíme spolu dva. Ze začátku to byla idylka, ale poslední rok mám pocit, že...
Švagr kritizuje, jak nosíme miminko. Vlastní dceru přitom uráží
- Anonymní
- 12.06.26
- 2010
Říká se, že nejvíc rad o výchově dětí vám vždycky dají ti, kteří by si měli nejdřív zamést před vlastním prahem. U nás v rodině tuto roli dokonale plní můj švagr. Kdykoliv se vidíme, má okamžitě...
Šílený útok na matky s kočárky: Řidička v SUV nám přála smrt dětí
- Anonymní
- 12.06.26
- 1647
Mateřská dovolená je občas pořádný maraton na psychiku. Když už se vám konečně podaří sladit spánkové režimy dvou miminek, sbalit půlku domácnosti do tašky pod kočárek a vyrazit ven na čerstvý...
Toxická šéfová, nula na výplatní pásce a syndrom vyhoření. Končím!
- Anonymní
- 12.06.26
- 1120
Potřebovala bych načerpat trochu té pověstné ženské odvahy, protože v sobě momentálně dusím strašnou úzkost. Už pět let pracuji v jedné středně velké firmě na administrativní pozici. Práce mě ze...
Nejhorší noční můra realitou: Dcera se začala poškozovat a já se hroutím vinou
- Anonymní
- 12.06.26
- 731
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě nesmírně citlivé a bolavé téma. Chci se zeptat, jestli si tím některá z vás prošla, protože já mám pocit, že se mi hroutí celý svět a moje srdce se...
Survivor 2026: Otakar vyhrál naprosto zaslouženě! Proč ho internet lynčuje?
- Anonymní
- 12.06.26
- 328
Taky jste ponocovali u finále Survivora? Já regulérně spala asi tři hodiny, oči mám ráno jako angorský králík, kafe liju do půllitru, ale musím to ze sebe dostat. Když jsem totiž ráno otevřela...
chlapi se málokdy chtějí někomu svěřovat - o to je to horší… ber to tak, že teď je tam kde chtěl být, je mu tam dobře a kouká na tebe a dává na tebe pozor ! 
. Takze na zaver, Vladimire, Michale a dalsi braskove, hezky ty svoje sestricky hlidejte, protoze ony na vas stale vzpominaji s nekonecnou laskou. 
