Život, jaký je

Pořád přemýšlím, jestli sem mám napsat, ale rozhodla jsem se, že ano, tak doufám, že si to aspoň někdo přečte. Už mě tady znáte prakticky všechny, víte že jsem to neměla v životě lehké, teď už ale vedu plnohodnotný život.

Mám dvě dcerušky, skoro roční Aničku a skoro 3letou cácorku Lucinku, užívám si s nimi život plnými doušky, nikdy se s nimi nenudím a když si třeba děda vezme Lůcu, tak jsem uplně jiná, jako bez duše.

Teď nedávno a vlastně doteď byli ty moje holky nemocné, zvracely, měly kašel a rýmu, bylo to hrozné, mladší pořád brečela, tak jsem ji měla pořád u sebe, dokonce jsem si ji přestěhovala do postele, nic jiného se dělat nedalo, jinak bych se vůbec nevyspala.

Lůce se ten kašel rapidně zhoršil, tak jsem s ní dneska byla u doktora, dal nám antibiotika a řekl, že to má na průduškách, sice nic vážného, ale i tak jsem dostala děsný strach, prý za týden, pokud se to nezlepší, udělá rentgen a pokud dopadne blbě, půjde do nemocnice.

No a já si díky tomu uvědomila,jaký mám o ty moje cácorky strach, věděla jsem to teda i předtím, ale dneska mě to fakt dostalo, uvědomila jsem si pořádně, že kdybych holky neměla, že by život už pro mě nebyl, že díky nim je život mnohem krásnější a že jsem jen díky nim prežila dost ošemetné situace, které mi život přinesl.

Když to tak vezmu, život jsem nikdy neměla jednoduchý, měla jsem trošku víc divnou mámu, byla to spíš taková kočičí máma, vychovávali mě převážne babí s dědou a tátou, máma ode mně zdrhala, když jsem byla mimčo a starala se málo o celý život, teď se s ní snažím vycházet v rámci možností, ale je to těžké, jelikož ona vždycky něco provede a pak se spolu nebavíme pár měsíců.

Když mi bylo 11, tak se mi zabil brácha, skočil s osvětlovacího stožáru, bylo mi to strašně líto a jsem z toho dodnes špatná, hodně mě to v životě poznamenalo.

Tímto deníčkem bych chtěla poděkovat těm mým zlatíčkám, že je mám a že mi přinášejí samou radost i starost, že je mám na světě nejradši a že jsou moje všechno.

Přečtěte si také

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
18223
8.4.11 09:33

Kacerval- máme podobnou minulost, až na tu mamku, na tu byl vždycky spoleh. Ale táta nás dost ranil.
Přeju ti, ať s dceruškama máte před sebou jen hezký život, štěstíčko a zdraví a všechno spolu překonáte :hug: mužete se na sebe vždycky spolehnout.

  • načítám...
  • Zmínit
648
8.4.11 12:13

Moc vám držím palce a přeju at je vše v pořádku a máte dál spokojený a klidný život moc si to zasloužíte :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
23033
8.4.11 12:38

Krasne napsany denicek! to co ti mama nedala, das urcite ty dvema svym cacoram moc si zaslouzite mit zivot plny pohody' :huban: :kytka:

Příspěvek upraven 08.04.11 v 20:04

  • načítám...
  • Zmínit
10568
8.4.11 17:55

Děkuju moc :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
3435
8.4.11 21:50

Moc hezky napsaný deníček. :palec: Jak už někdo psal, to co ti nedala tvoje máma, ty určitě holkám vynahradíš, úplně to z tebe vyzařuje. Ať vám příští týden prohlídka dopadne dobře a přeji hlavně zdravíčko. :hug: Drž se. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
3819
9.4.11 11:40

I já ti přeji,aby vše dopadlo dobře,moc ti přeju,abys byla spokojená a šťastná.Zasloužíš si to :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
10568
9.4.11 19:12

Děkujuuu :hug: :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
398
10.4.11 10:21

Kacerval-taky mam hroznej strach o svy deti,taky jsme si uz cosi zazili z nemocema,to clovek potom pozna co je dulezite a co tak nicotne.
Preju at uz mas zivot v pohode a lasce,co do svych dcer vlozis to se ti vrati.Taky jsem nemela buhvijake detstvi a proto se musime snazit byt lepsimi nez nasi rodice.

  • načítám...
  • Zmínit
36544
10.4.11 11:42

taky jsem to nemela v zivote jednoduche.. ale to posiluje nase osobnosti.. :hug:
Verim, ze jsi a i nadale budes dobra mama :huban:

  • načítám...
  • Zmínit