Brusinčátka ? 51.díl
- Ostatní
- 29.11.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak už je mi 1 rok! Vlasů málo, pevný krok, šest zoubků mi zatím stačí, papám lžičkou sama kaši (někdy láhev vezmu radši). Paci paci, tanyny dělám celé hodiny (no to jsem přehnala :o) Říkám ?Jija?, ?mama?, ?tata?, všude vlezu natotata, na postel či na stolek a pak sama slezu hned. Nene, hají, pápá, hop umím říct i udělat, vylezu na každý schod, pak si běžím zase hrát. 9 kilo ? střední váha na nočníčku vysedává. Šťastný úsměv na líčku ... poznáváte Haničku?
Ahoj Brusinčátka,
hlásím se vám jako čerstvá jednoročanda. V pokusu o báseň jsem shrnula většinu svých dovedností, pro statistické účely dodávám přesné míry: 8,93 kg a 75 cm. Za rok jsem tedy přibrala přes 6 kg a vyrostla o 28 cenťáků! Mamka byla mou váhou docela překvapená, protože čekala míň ? pořád mi říká, jak jsem malá a drobná (přitom paní doktorka o mně dokonce řekla, že jsem tlusťoučká!).
Pro paní doktorku jsem si rozhodně šťastný úsměv nepřipravila, rozječela jsem se jako obvykle hned po vstupu do ordinace.
Pořád ještě nosím plenky MIDI. Sice mamka už několikrát vyhrožovala, že přejdu na větší, ale mně stále ještě stačí. Ale když už jsem ta velká roční holka, tenhle midi balík už je prý definitivně poslední a já postupuji do kategorie MAXI.
Ještě musím konstatovat, že konečně spím celou noc! Mamka to zjistila náhodou, když musela několik nocí spát u Jíry. Já totiž někdy v noci začnu kňourat, třeba si i sednu, ale když ke mně mamka vstane, akorát se rozzuřím. Teď už spí zase mamka u mě a když se vzbudím, dělá, že tam není a za chvilku zase usnu a obě se hezky vyspíme (klidně i do osmi ráno).
A teď už k oslavě mých narozenin. Slavilo se už v sobotu, aby mohli být přítomni všichní mí nejbližší. Dostala jsem haldu balíčků a začala vybalovat. Nejdřív mě zaujala mašlička, pak papír, z něhož jsem si kus uhryzla a spokojeně ho žvýkala. Obsah balíčků už mě tak nebral, spíš mě bavil ten papír a mašličky. Nakonec jsem za pomoci mamky vybalila: několik knížek, nafukovací zvířátka, nové bačkůrky s kašpárkama, dva svetříčky. Taky oblečky na panenky, které pletla mamka (šálku, čepičku, svetřík, ponožky, kaťata). Jíra celou dobu spořádaně seděl u tety a nechal mě se v dárečkách porochnit samotnou. Jen nešťastně pokřikoval ?Hanička podívá?, když jsem si víc všímala obalu než obsahu. Pak došla ještě mamka do předsíně a přivezla hlavní dáreček ? kočárek na moje panenky! Přes něj byl přehozený hrozen nafouknutých balonků, takže Jírova pozornost od kočárku byla na chvilku odpoutána a mohla jsem si ho pořádně prohlídnout. Jenže i mně se balonky líbily, takže jsme se hezky střídali o balonky a o kočárek a vůbec jsme se nepoprali, jak mamka čekala. Docela hezky s kočárkem jezdím ? stačí mi říct ?udělej pššš pššš? a hned pro něj šupajdím. Jednou jsem to moc rozjela a nestačila mu, až jsem se natáhla na zem a při pádu se bouchla do prstíčků, jak mi je k zemi přirazila rukojeť kočárku. Nebo jsem ztratila rovnováhu, kecla si na zem a panenky se mi vysypaly na hlavu. Jíra si s kočárkem taky hraje, většinou mi panenky s peřinkama vysype na zem a vozí si tam nějaký svý serepetičky.
A to ještě nebylo všechno, protože maminka přinesla dort se svíčkou. Po:,–(ily jsme se na gauč a nechaly se fotit s dortem a dárečkama, já jsem do dortíku nesměle nořila jeden prstíček, druhý … a moc mi to chutnalo. Tak mi mamka honem sundala nový svetříček, přinesla židličku a poslední překvápko ? nemlich stejný dort, ale maličký jen pro malou holčičku a dostala jsem ho sama celý! Hned jsem se do něj pustila hezky decentně prstíčkama, oďoubala jsem tvarohové pusinky, vydloubala kousky banánu a kiwi. Dál už jsem to sama nezvládala, tak mi přišla na pomoc babička a trochu piškotu s krémem mi našoupala do pusinky. Celý dortík jsem zdaleka nespapala, zato polevu skoro dokonale
) Hosté u nás byli až do večera, ještě pak byly chlebíčky, mamka udělala několik spešl pro mě s Jírou (sýr s jablíčkem spíchnutý barevným párátkem) ale těm jsem moc nedala, spíš jsem se sápala na ty opravdové a několik plátků veky s máslíčkem jsem uchvátila a máslo hezky rozpatlala.
Moc prima oslavu jsem měla, večer jsem padla za vlast a spinkala krásně až do rána.
Konečně si na mě u nás vzpomněli a pozvali mě na Vítání občánků. Prý vítají jen 1× ročně a loni jsem to nestihla. Mamka se smála, když četla na pozvánce ?přivítání novorozených dětí …? ? jsem já snad nějaké novorozeňátko, když už je mi rok a umím chodit?!?
Dnes odpoledne jsme tedy vyrazili na Obecní úřad. Chvilku jsme museli čekat v chodbě, než skončí vítání mladší skupiny, pak už jsme se svlíkli a šli do obřadní síně. Mamka se bála, jestli celé vítání vydržím hezky sedět, ale úplně zbytečně ? byla jsem VZORNÁ. Nejdřív přišli prvňáčci a zpívali a přednášeli a to se mi moc líbilo, takže jsem seděla a ani nedutala. Pak nás paní představovala a říkala, kdy jsme se narodili a kde bydlíme. Mamka si původně myslela, že tam budu nejstarší, ale nakonec byla většina dětí starší než já (ale jen o pár dní nebo týdnů). Potom ještě měla řeč paní starostka, ale to už mě tolik nebavilo a sápala jsem se na chlapečka sedícího vedle nás a chtěla mu sebrat láhev nebo aspoň chrastítko či dudlíka (nepodařilo se). Pak se postupně děti fotily v kolíbce a konečně došla řada i na nás. Já jsem si vzorně do kolíbky sedla, naši s Jírou na klíně seděli u mě na židličkách, akorát Jíra se vztekal, že se fotit nechce. Pak chtěl taky po:,–(it do té kolíbky, takže jsme čekali, než celý obřad skončí a mamka nás tam po:,–(ila znovu a babička vyfotila. Na závěr se rodiče podepsali do kroniky, dostali jsme dáreček a skončilo to. Dostala jsem krásného plyšového pejsánka ? sice mamka vyhlásila ?zákaz dalších plyšáků?, ale tenhle je moc roztomilý, tak se u nás určitě zabydlí. Dále jsem dostala velikou osušku s medvědem a červenou dečku s medvídkama. Ještě pamětní knížku a knížku říkadel. Tu už stejnou dostal Jíra na jeho vítání a mamka myslela, že ji tedy schová a někomu ji dáme, jenže Jíra doma vytáhl i tu svoji a pořád je dává k sobě a říká ?stejný, stejný?, takže to asi neprojde. Mamka dostala karafiát a než se nadála, stihli jsme ho s Jírou trošku polámat (stejně nemá karafiáty ráda).
Takže se mějte príma, hezky oslavte narozeninky (speciální přáníčko letí Janičce) a zase ahoj.
Vaše Hanička, 1 rok a pár dní
Od mamky:
Já si neodpustím závěrečné bilancování. Tak už je to rok, co na mě ta malinká holčička vykoukla, je to prostě neskutečné. Pamatuju si hlavně to, jak mi ve srovnání s Jírou přišla maličká, no a vida, dnes už je skoro stejně velká, jako byl on tehdy, a pořád je ve srovnání s ním maličká
) Musím konstatovat, že rok utekl mnohem rychleji, než ten Jírův první (přestože Haniččin byl o den delší
).
Nevím jestli je to tím časovým odstupem nebo tím, že je Hanička holčička, ale zdá se mi, že je mnohem čipernější. Ve srovnání s Jírou většinu dovedností zvládá tak o dva měsíce dřív! Jíra začal chodit v necelém roce, Hany v necelých 10 měsících. Ta akrobacie, co Háňa zvládá, k tomu dospěl Jíra mnohem později, i když ve srovnání s jinými dětmi mi připadal taky lehčí nadprůměr. To je pořád nahoru, dolů, na gauč, na stolek (vůbec nevadí, když je mezi nima čtvrt metru mezera, bezpečně ji překoná), ze stolku rovnou na zem a zase zpět. Nejsrandovnější je, jak se za chůze otáčí ? jednou nožičkou se točí na místě a druhou ťape dokola ? jako když jede na koloběžce
)
Spaní celou noc taky zvládla dřív, škoda, že jsem jí nedopřála dřív klid (ani Jíra to neměl jednoduché, protože jsme spali všichni v jedné místnosti). Spaní mimo domov jsme taky začali zkoušet dřív a od začátku naprosto bez problému. A od začátku si sama drží láhev, to jsem Jíru donutila až někdy v roce a čtvrt. Jen to nočníkování šlo Jírovi líp, ale jak znám Haničku, ještě ho dožene a předežene. S mluvením jí to taky jde líp, Jíra v roce neříkal skoro nic smysluplného. Hanička krásně opakuje, dokonce zvládá i ?Jia? (=Jíra).
Co se týče měr a vah, v roce mají shodně 75 cm, Hany o kilo míň (taky je Jíra kluk). Prostě bobánci mí rostou jak z vody, miminkům je definitivně odzvoněno a teď tedy mám dvě batolata!
Ahoj Jiřina
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1834
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1079
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1942
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 793
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 470
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21896
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2676
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2963
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2675
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1800
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....