Brusinčátka 59.díl

Tak třeba pohybování. Dvojnožec je ze mne už dávno, ale teď jsem se konečně stala jezdkyní ? motorkářkou, konečně jsem ovládla svoje odrážedlo motorku. Nejdřív jsem se pohybovala jen rozvážně pomalinku, ale teď už to parádně rozjedu, bez problému zvládám řidítka i otočku na místě a couvání. Občas sice spadnu, což komentuju plačtivým ?bác? (někdy i řevem), ale většinou hned zase nastoupím a pokračuju v krasojízdě. Dokonce zvládám i Jírovu motorku, kterou on ovládl až v roce a půl. Je sice nižší než ta moje, ale má sedátko hodně vzadu a nedosáhnu na něj zadečkem a tak musím být hodně vepředu na kostře motorky a kolečka mi překážejí v ťapání. (poznámka Jíry: to se to jezdí, když to má od koho okoukat!).

Na procházky už chodíme bez kočárku. Já v něm totiž vůbec sedět nechci, takže křičím ?doů doů? a sápu se ven. Většinou mě tedy mamka vytáhne a vede za ručičku. Na rozdíl ode mne se lenoch Jíra vozí rád, takže jak je kočárek volný, hned do něj nasedne. Mamka se pak rozčiluje, že se ke mně musí ohýbat a k tomu jednou rukou tlačit těžkého bráchu v kočáře. Jednou se mi to vymstilo ? já totiž hrozně ráda chodím po obrubníku, ale mamka jak veze Jíru v kočáře, nemůže mě držet oběma rukama. Takže jsem ztratila rovnováhu a spadla a to čumáčkem přímo na kolečko kočárku. Sice se mi nic nestalo, ale to kolečko zrovna bylo pěkně od bláta a tak jsem byla jak nemehlo, které má bláto na pusince na úplně suchém chodníku. Aspoň jsem se naučila nové slovíčko ? ?hapaja?. Mamka se tímto naštvala a kočár už necháváme doma. Sice moc daleko nedojdeme, ale to nedojdeme ani s kočárkem, takže to vyjde na stejno.
Dnes napadlo trochu sněhu a tak nás taťka vzal ven na bobech ? což je přece jen trošku jinší káva než chození pěšky. Moc se nám v nich s Jírou líbilo, i když jsme se tam oba pořádně nevešli, a náležitě jsme se rozčilovali, když jsme dojeli na suché místo a museli vystupovat.

Hodně jsem se rozmluvila, hezky opakuju a už zvládám asi 40 slov (pak mamka přestala počítat). Umím si říct o bumbání (doslova celým tělem) a o čokoládku a taky jsem hezky udělala prosím prosím. Začínám říkat e-e, na pokyn přinesu nočník. Sice vím, co se do něj dělá, ale klidně vstanu se slovy ?hotovo? a nočník je prázdný. Poslední dny jsem docela úspěšná v čůrání do nočníku (kakám pořád zá:,–(ně ve stoje nebo v podřepu přímo do plínky), to pak mě maminka chválí a ptá se ?co dostane Hanička?? a já řeknu ?ham? a běžím do kuchyně ukázat na škříňku, kde je čokoládka a kousínek dostanu do pusinky. Čokoládku já moc ráda a chodím si tam ukazovat i když jsem zrovna nečůrala a pak se rozčiluju, že mi ji nechtějí dát.
Ráda dělám ?hají?, třeba tuhle jsem našla v lavoru na špinavé prádlo svoji dečku, tak jsem si tam zalezla a lehla a říkala hají. O pár dní později jsem ji našla vypranou v koši na nevyžehlené prádlo, odkud jsem ji vytáhla na koberec a půl dne se po ní válela a říkala hají. Taky ráda dělám a říkám ?haló?, na to si nejraději beru hrací skřínečku (bývalou součást kolotoče nad postýlku). Hezky opakuju, když někdo řekne ?ahoj?, tuhle ke mně mamka přišla po spinkání a řekla mi ?ahoj? a já odpověděla ?aoj táto? ))
Jinak rodiče poslouchám jen když se mi to hodí, na hrozbu ?nenene? nebo ?tytyty? odpovídám stejně a hurónsky se u toho směju, na pokyn ?pojď sem? se dávám na úprk ) Jíra začal říkat ?moje?, když si přede mnou schovává nějaké hračky ? tak já mu je stejně beru a taky říkám ?moje? a pěkně ho vždycky rozčílím.

Jsem přebornice na lezení do výšek, moc ráda se sápu do Jírovy židličky, abych si sedla, sklouzla na zem a vzápětí vylezla zase nahoru. Totéž trénuju na malém stolečku či na křesle. Ve svojí židličce si už moc nestoupám, já jsem si totiž stoupala pořád, až mamčina pozornost polevila… a jistě se dovtípíte, co se stalo. Jednou jsem si stoupla a sedla si na opěradlo z boku a tam jsem poskakovala, až mi najednou vylítly nohy do vzduchu a sletěla jsem přímo na zem na záda a na hlavu. To víte, že jsem ječela z plných plic, ale už přece jen tolik neriskuju (ani mě mamka nenechá, když už moc dlouho stojím, radši mě dá na zem).

Jelikož už jsme většina z naší brusinčí party oslavili první narozeniny, mamka zahrabala ve starých deníčcích a doplnila roční míry a váhy u těch, jejichž mamky to po kontrolách psaly:

Janek (Sýkorka) 10,26 kg, 81 cm
Pavlík (kostka) 8,38 kg, 73 cm
Hanička (Jiřina) 8,93 kg, 75 cm
Kristýnka (barban) 7,8 kg a 73 cm
Janička (Brusinka) 11,1 kg, 78 cm
Davídek (Gábina) 11,6 kg a 80 cm
Anička (Lajka) 9,92 kg, 73 cm
Markétka (Rendy) 9kg, 73 cm
Mišutka (Darka) 8,72 kg a 70,5 cm

Moc nás v seznámku není, honem se dopište, kdo chybí. Takhle to vypadá, že nejen ztrácím svou pozici v klubu hubených, ale navíc jsem druhá největší holčička (jasně, nejvyšší musí být naše velitelka Janička:o)
Teta Lajka to pak může zanést na své (vlastně naše) stránečky.

Mějte se brusinčátka moc primově, užívejte si (snad už konečně) zimních radovánek a pište, jaké vy děláte pokroky! Ať tu nejsem za jediného vejtahu ))
Vaše Hanička, dnes přesně 1 rok a 2 měsíce