Budeme tři? Néé, čtyři
- Porod
- loven
- 05.11.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Měla jsem doma úžasného přítele a nejkrásnějšího syna, ale něco tomu pořád chybělo.
Manželství?! Ano, najednou mě začalo hrozně štvát, že se jmenuji jinak než syn. Prostě jsme úředně nebyli rodina. Já, zastánkyně života „jen tak, máme se rádi“, jsem najednou toužila po svatbě.
Synovi začalo táhnout na dva roky a přítel začal mluvit o rozšíření rodiny. Ale já nechtěla být pro lidi svobodná matka od dvou dětí. Také jsem to tak řekla své drahé polovičce. Ten za pár měsíců tedy přišel s tím, že bychom se mohli vzít. Žádná romantika, ale co, říkala jsem si: „Máš, co jsi chtěla, budeme rodina i před státem.“
Za pár měsíců byla svatba. Žádná honosná, pouze s nejbližšími, ale byla krásná.
Pět měsíců na to jsem otěhotněla. Byl to super pocit, ale tak nějak jiný než s prvorozeným synem. Už jsem nic tak neprožívala - no on na to teda nebyl ani čas.
Zvětšování bydlení, abychom se všichni čtyři vešli, do toho se zařizovala školka, tchyně mi dala zabrat, no žádný med a také letošní tropy, ty byly šílený. Ke konci těhotenství jsem začala strašně kašlat, nic nezabíralo a já už je smiřovala s tím, že půjdu takhle na porodní sál.
Nakonec se zjistilo, že odhad mimi je 4100 g. Šílený, honilo se mi, že tak velký mimi neporodím. Tlačilo mi na žaludek a způsobovalo mi to reflux, ze kterého jsem kašlala. Od doktora jsem dostala léky a byl klid, hurááá.
Měla jsem 18 kg nahoře a už jsem odpočítávala dny do termínu a doufala jsem, že přijde na svět dřív. Byla jsem otravná pro okolí i sama pro sebe. Blížilo se datum 8. 8. Říkám si, že už by to mohlo přijít, ale bohužel.
10. 8. jsem se probudila a bylo mi divně. Teda bylo mi divně pořád, ale tohle bylo jiný. Říkám si, tak co, na 13. hodinu jsem objednaná k lékaři, tak to řeknu. Ale v 9 hodin jsem dostala poslíčky po 10 minutách, 13 minutách, 6 minutách, 3 minutách.
Moje rodina mě vystresovala, že když je to druhý porod, může to být rychlý a porodnice 45 km daleko… Tak jsem volala doktorovi, jestli můžu přijít dřív, že mi je zle. Ten zjistil, že nějaké kontrakce jsou, ale že to nevypadá. Změřili mi tlak a ten je vystrašil - vrchní i spodní přes 100.
„Vezměte manžela a jeďte do porodnice, že vás posílám,“ řekl lékař.
V autě už jsem měla kontrakce po 5 minutách. Pravidelné objížďky a semafory a už jsem myslela, že to nestihneme. Když jsme přijeli a já zazvonila, tak po natočení nic. Občas sem tam slabá, ale ten tlak…
Poslali mě na ultrazvuk a tam byl odhad 4100 g. Řekli, že kdyby čekali do termínu 14. 8., mohl by mít i 5 kg, což bych neporodila. Tak že mě ubytují a že druhý den tomu trochu pomohou.
O půlnoci mě probudilo lupnutí a všude kupa vody. Ano, praskla mi plodová voda. Volám manželovi: „Jsem na čekankách, přijeď.“
V 1:30 přijel, byl mi oporou, snášel mé řeči, které jsem mlela. Chodila jsem jako lvice v kleci, měla jsem potřebu pořád chodit a chodit tu samou trasu. Ve 4 hodiny mě přesunuli na porodní sál.
Cítila jsem velkou potřebu tlačit, už mě nic jiného nezajímalo, ale doktorka se moc netvářila a pořád opakovala, že nesmím, že cesty nejsou dostatečně připravený. Bylo to nekonečný, manželovi jsem doslova drtila ruku. Po 6 hodinách jsem byla na 9 prstů.
Na druhé zatlačení byl venku můj nádherný syn Jiří, 4145 g a 53 cm, zdravý. Okamžitě jsem ho dostala na hrudník, přála jsem si, pokud to zdraví dovolí, bonding. Dvě hodiny po porodu jsme byli všichni tři na porodním sále.
Svůj druhý porod jsem si užila byl krásný i přesto, že byl syn veliký. Byla jsem méně unavená, pouze 3 stehy. V porodnici také vše probíhalo super, až tedy na jeden kix, kdy jsme uvízli ve výtahu a museli nás vyprošťovat, ale co. Manžel říkal, že vždy musím mít něco extra.
Některé věci se stanou jinak, možná i v jiným pořadí, než bychom chtěli, ale dnes jsou tomu 3 měsíce a jsem šťastně unavená maminka dvou kluků, které nade vše miluji.
Přečtěte si také
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 15702
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2009
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2200
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 1933
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1289
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 3641
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 5640
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 3265
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 2796
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 2092
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...
a gratuluji i ke svatbě 
pěkný deníček 
2 kluci jsou nejlepší, taky je mám 
gratuluju 
neuměla jsem si přectavit že něco tak velkýho dokážu přirozeně porodit a nakonešc se mi rodil Jiřík lépe než Honzík
.. prý plus mínus 500 g 
