Budeme tři? Néé, čtyři
- Porod
- loven
- 05.11.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Měla jsem doma úžasného přítele a nejkrásnějšího syna, ale něco tomu pořád chybělo.
Manželství?! Ano, najednou mě začalo hrozně štvát, že se jmenuji jinak než syn. Prostě jsme úředně nebyli rodina. Já, zastánkyně života „jen tak, máme se rádi“, jsem najednou toužila po svatbě.
Synovi začalo táhnout na dva roky a přítel začal mluvit o rozšíření rodiny. Ale já nechtěla být pro lidi svobodná matka od dvou dětí. Také jsem to tak řekla své drahé polovičce. Ten za pár měsíců tedy přišel s tím, že bychom se mohli vzít. Žádná romantika, ale co, říkala jsem si: „Máš, co jsi chtěla, budeme rodina i před státem.“
Za pár měsíců byla svatba. Žádná honosná, pouze s nejbližšími, ale byla krásná.
Pět měsíců na to jsem otěhotněla. Byl to super pocit, ale tak nějak jiný než s prvorozeným synem. Už jsem nic tak neprožívala - no on na to teda nebyl ani čas.
Zvětšování bydlení, abychom se všichni čtyři vešli, do toho se zařizovala školka, tchyně mi dala zabrat, no žádný med a také letošní tropy, ty byly šílený. Ke konci těhotenství jsem začala strašně kašlat, nic nezabíralo a já už je smiřovala s tím, že půjdu takhle na porodní sál.
Nakonec se zjistilo, že odhad mimi je 4100 g. Šílený, honilo se mi, že tak velký mimi neporodím. Tlačilo mi na žaludek a způsobovalo mi to reflux, ze kterého jsem kašlala. Od doktora jsem dostala léky a byl klid, hurááá.
Měla jsem 18 kg nahoře a už jsem odpočítávala dny do termínu a doufala jsem, že přijde na svět dřív. Byla jsem otravná pro okolí i sama pro sebe. Blížilo se datum 8. 8. Říkám si, že už by to mohlo přijít, ale bohužel.
10. 8. jsem se probudila a bylo mi divně. Teda bylo mi divně pořád, ale tohle bylo jiný. Říkám si, tak co, na 13. hodinu jsem objednaná k lékaři, tak to řeknu. Ale v 9 hodin jsem dostala poslíčky po 10 minutách, 13 minutách, 6 minutách, 3 minutách.
Moje rodina mě vystresovala, že když je to druhý porod, může to být rychlý a porodnice 45 km daleko… Tak jsem volala doktorovi, jestli můžu přijít dřív, že mi je zle. Ten zjistil, že nějaké kontrakce jsou, ale že to nevypadá. Změřili mi tlak a ten je vystrašil - vrchní i spodní přes 100.
„Vezměte manžela a jeďte do porodnice, že vás posílám,“ řekl lékař.
V autě už jsem měla kontrakce po 5 minutách. Pravidelné objížďky a semafory a už jsem myslela, že to nestihneme. Když jsme přijeli a já zazvonila, tak po natočení nic. Občas sem tam slabá, ale ten tlak…
Poslali mě na ultrazvuk a tam byl odhad 4100 g. Řekli, že kdyby čekali do termínu 14. 8., mohl by mít i 5 kg, což bych neporodila. Tak že mě ubytují a že druhý den tomu trochu pomohou.
O půlnoci mě probudilo lupnutí a všude kupa vody. Ano, praskla mi plodová voda. Volám manželovi: „Jsem na čekankách, přijeď.“
V 1:30 přijel, byl mi oporou, snášel mé řeči, které jsem mlela. Chodila jsem jako lvice v kleci, měla jsem potřebu pořád chodit a chodit tu samou trasu. Ve 4 hodiny mě přesunuli na porodní sál.
Cítila jsem velkou potřebu tlačit, už mě nic jiného nezajímalo, ale doktorka se moc netvářila a pořád opakovala, že nesmím, že cesty nejsou dostatečně připravený. Bylo to nekonečný, manželovi jsem doslova drtila ruku. Po 6 hodinách jsem byla na 9 prstů.
Na druhé zatlačení byl venku můj nádherný syn Jiří, 4145 g a 53 cm, zdravý. Okamžitě jsem ho dostala na hrudník, přála jsem si, pokud to zdraví dovolí, bonding. Dvě hodiny po porodu jsme byli všichni tři na porodním sále.
Svůj druhý porod jsem si užila byl krásný i přesto, že byl syn veliký. Byla jsem méně unavená, pouze 3 stehy. V porodnici také vše probíhalo super, až tedy na jeden kix, kdy jsme uvízli ve výtahu a museli nás vyprošťovat, ale co. Manžel říkal, že vždy musím mít něco extra.
Některé věci se stanou jinak, možná i v jiným pořadí, než bychom chtěli, ale dnes jsou tomu 3 měsíce a jsem šťastně unavená maminka dvou kluků, které nade vše miluji.
Přečtěte si také
Tchyně nám přinesla smaženici. Druhý den jsme bojovali o její život
- Anonymní
- 29.09.26
- 3879
Moje tchyně chodí na houby snad celý život. Zná místa, kam se vydává ještě za tmy, a z lesa se pravidelně vrací s plným košíkem. Pozná druhy, o kterých jsem nikdy neslyšela, a vždycky přesně ví,...
Po 26 letech jsem odešel. Ne kvůli sexu, chtěl jsem zase žít
- Anonymní
- 29.09.26
- 1611
Byl jsem ženatý šestadvacet let. Ženil jsem se z velké lásky a nikdy by mě tehdy nenapadlo, že jednou budu tím, kdo od své ženy odejde. Kdo opustí rodinu. Kdo bude v očích některých lidí za sobce a...
Dcera nechtěla vstávat. Zdržovalo to celou rodinu, dokud jsme nenajeli na systém
- Anonymní
- 29.09.26
- 1029
Je to už několik let, co naše celá rodina má ranní rituál, přes který lidově řečeno „nejede vlak“. Jednoduše všichni respektujeme systém, který jsme si kvůli dceři několik let zpátky nastavili, aby...
Vdaná milenka: V posteli je dokonalá, ale děsím se, co přijde dál
- Anonymní
- 29.09.26
- 1422
V posteli je to naprostá bomba. Je skvělá, zkušená, má skvělou fyzičku a neskutečně mě přitahuje. Jsem svobodný chlap a tenhle čistě fyzický vztah mi od začátku dokonale vyhovoval. Jenže, asi...
Učitelka označila naši dceru za problémovou. Pravdu jsme zjistili z nahrávky
- Anonymní
- 29.09.26
- 1861
Když nám třídní učitelka řekla, že naše dcera je ve škole problémová, snažili jsme se jí věřit. Nechtěli jsme být rodiče, kteří automaticky hájí svoje dítě. Jenže pak jsme slyšeli nahrávku, kterou...
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 989
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 640
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 9895
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 5479
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 8313
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...
a gratuluji i ke svatbě 
pěkný deníček 
2 kluci jsou nejlepší, taky je mám 
gratuluju 
neuměla jsem si přectavit že něco tak velkýho dokážu přirozeně porodit a nakonešc se mi rodil Jiřík lépe než Honzík
.. prý plus mínus 500 g 
