Můj III. trimestr
- Těhotenství
- loven
- 21.08.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Moje poslední etapa na cestě k mému malému miláčkovi je náročná, mám nahoře 15 kg, s kterými jsem nepočítala, ale prý je to normální, alespoň pro doktora.
Pořád chodím do práce na směny jako kadeřnice v jednom salonu, kde mě docela překvapilo chování zákazníků i kolegyň, i když jsou i výjimky jako všude. Snaží se mi pomáhat, což mě docela překvapilo, od jedné jsme dostali dokonce botičky pro malýho, ano pro malýho, je to kluk. Nejdříve jsem chtěla holčičku, protože jsem si vždy přála Barborku, ale nakonec jsem byla šťastná, že to bude kluk, Honza po tatínkovi, i když ten ze začátku nechtěl, prý aby chudák v 17 letech nebyl pořád malej Honzík, i když mě to nikdy nevadilo, že mi říkali, aby nás s mamkou odlišily, malá/velká.
Když jsme se dohodli na jménech, tak jsem mu řekla, že se mnou musí na matriku uznat otcovství, protože nejsme manželé a přítel chce, aby měl syn příjmení po něm. Ale jeho někam dokopat je problém, tak jsem mu řekla, že když nepůjde, tak že napíšu: otec neznámý vojín
Po této větě netrvalo dlouho a můj malý miláček měl úředně tatínka.
Teď jsem zhruba měsíc před porodem, mám sbaleno do porodnice a cítím se jako inkubátor, který už nemá sílu se ani hnout, jak ho všechno bolí. Cítím se jako simulant, zadýchávám se do schodů, nemůžu spát. Už je to těžké, doktor mi řekl, že už vážíme 2114 g, takže už jsme kus chlapa, který se pronese a maminka se modlí, aby už přišel den D, i když jako prvorodička mám obavy ne z bolesti ale spíš z toho, co mě čeká. Taky mám kupu otázek: Budu se malýmu líbit? Zvykneme si na sebe? Zvládnu to? Budu dobrá máma?
Čím víc se setkání s tím malým neznámým a přitom mým nejmilovanějším, co mamku pošťuchuje v bříšku, blíží, tím víc je otázek. A já a taťka, tam je to na bodu mrazu, prý nás miluje, ale nevím, někdy mám pocit, že jsme navíc. Přítel je pořád pracovně zaneprázdněný, a když je doma, tak nás moc nezná, sedne k PC a nevnímá nás. Tak jsem zklamaná, možná pracují hormony, ale mrzí mě, že když může být s námi, tak ho zajímá víc něco jiného. Jsem zvědavá, jak to bude vypadat, až bude malej s námi.
Přečtěte si také
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 32
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 77
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 66
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 73
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1474
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1483
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 1664
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 880
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 3286
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...
Tchyně se doma nudí, ale vnoučka nepohlídá. Jí děti taky nikdo nehlídal, říká
- Anonymní
- 06.05.26
- 3120
Moje tchyně by mohla být naprosto ideální hlídací babička. S tchánem mají firmu, kterou už předali mladším, peněz mají dost a času taky. Chápu, že rádi cestují a užívají stáří plnými doušky. Ale...