Moje těhotenství
- Těhotenství
- loven
- 25.05.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Chtěla bych popsat své těhotenství a pocity při něm. O miminko jsme se snažili půl roku a nikdy jsem si nebyla jistá, že to 100% zvládnu. 3. 2. jsem si řekla, že si udělám test na naše 6leté výročí, ani jsem si nepředstavovala, že by to mohlo vyjít a najednou dvě čárky, čučela jsem na ten test jako blbec a začala jsem brečet.
Než jsem to vstřebala, což bylo rychlé, letěla jsem k příteli, který vehementně pracoval u PC na fakturách, a položila jsem test na stůl před něj. Koukal na to a říká: a co to znamená? A já jen, asi to, že budeš tatínek. Když jsem viděla jeho reakci, trochu jsem byla zklamaná, protože na to nic neřekl a pracoval dál. Já jsem nelenila a hned se objednala k lékaři, který mi potvrdil test, byla jsem v 6. tt. Přítel mi koupil těhotenský deníček, kde si vše zaznamenávám a je tam kolonka i pro tatínky, kde mě jeho příspěvky vždy rozhodí.
V 9. tt jsem byla na UTZ kouknout, zda fazolce bije srdíčko, šla jsem tam sama, protože tatínek měl chřipku. Tam mi lékař řekl, že jestli tu chřipku chytím, bude to pro fazolku špatné. Samozřejmě jsem ji chytla, ale zvládli jsme to. V 15. tt jsem byla s taťkou na screeningu v trutnovské nemocnici, kde to bylo nádherné, taťku posadili k monitoru a on brečel. Když jsme vylezli z ordinace, řekl mi, že teď si teprve uvědomil, že ten človíček, co tam hýbal ručičkama a nožičkama a otevíral pusu, je náš a že tam je a potřebuje nás, bylo to krásnější, než když mi řekne: miluji tě. Od té doby se zúčastňuje všeho podstatného okolo nás.
A co napsal v 15. tt do našeho deníčku mě dostalo: Tak jsem tě dnes viděl a je to obrovský zázrak, pořád tomu nemůžu uvěřit, že je něco takového možné. A můj vztah k mamce? Pořád ji strašně miluji a dal bych za ni život, i když se bude muset o mé srdíčko dělit s tebou, ale myslím si, že je dost velké a vejdete se tam oba! Nádhera, v životě by mě nenapadlo, že něco takového napíše, dostalo mě to. Teď spolu půjdeme ve 22. tt v pondělí na velký UTZ, kde snad zjistíme, jestli to bude kluk nebo holka, jsme netrpěliví, i když mě je to jedno, hlavně abychom byli zdraví.
Už cítím jeho pěstičky, nožičky a připadám si jako těhotná, je to blbé, ale teprve teď na něj začínám mluvit a uvědomovat si, že tam je, že mě potřebuje, že ho strašně moc miluji, a to ho ani neznám. Na co jsou vysoké školy, úžasná práce? Nic proti takovému zázraku a vrcholu všeho, co může žena poznat, cítit, prožívat… teprve teď jsem opravdu šťastná.
Přečtěte si také
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 40
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 67
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 77
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 69
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 1869
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 2395
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2031
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 781
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 710
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1823
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Partner je úžasnej 
a taky na ní/něj mluvim v podstatě až teď, když ho/jí cítím.Přeju vám jen štěstí 
