Krásný, ale dlouhý den
- Rodičovství
- loven
- 12.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Začala bych asi takhle: Život je plamen, který stále dohořívá, ale pokaždé vzplane, když se narodí. Těhotenství jsem si moc neužila. Chodila jsem do práce do šesti týdnů před porodem, to bylo trochu hektické.
3555g
52cm
naše zlatíčko
- 1
Když jsem nastoupila na PPM, neuměla jsem si představit, že bych byla najednou po šesti letech strávených na jednom pracovišti doma, dokonce jsem při odchodu ne jednu slzu uronila, protože do té doby byla pro mě práce vším. Poslední měsíc jsem škrtala dny v kalendáři, protože jsem se najednou strašně nudila, výbavička byla zařízená, následovalo jen čekání na přírůstek.
Jednoho večera mi nebylo dobře, průjem, bolest břicha a takový zvláštní pocit, neumím to popsat, jako kdybych cítila, že se něco bude dít. Ráno jsem se v 5 hodin ráno vzbudila a cítila jsem vlhko, podívám se pod sebe a loužička, tak jsem se zvedla a šla na WC, cestou mi tekla plodová voda po nohou, ale jako prvorodička jsem si nebyla 100% jistá, tak jsem chvíli seděla na záchodě. Potom jsem šla za přítelem a říkám: „Miláčku dej si kafe, a prosím, ještě mě oholíš. Přišlo mi, že mu to ani nedošlo, ale po kafi začal plašit a za hodinu jsme vyjížděli vstříc našemu miminku.
Za další hodinu jsme dorazili do nemocnice, cestou jsem už začala mít kontrakce po 7 minutách, tak jsem byla ráda, že jsme na místě. Tam se mě na porodním sále ujali, sepsali se mnou porodopis a vyšetřili nás. Po vyšetření nás odveleli na šestinedělí, protože nebylo místo na hekárně, a tam jsem strávila v bolestech v kříži od 7 hodin do 14 hodin, chodili mi měřit ozvy a teplotu. Bylo to zdlouhavé, nekonečné, pořád jsem se utěšovala, že bude hůř, že to pořád nic není. Svým způsobem mi to pomáhalo. Potom přijel přítel a šli jsme na hekárnu, kde nás vyšetřili a řekli, že už se to chystá a že odpoledne by už mohl být náš malý na světě.
Napustili mi vanu, tam mi utišit bolest v zádech nepomáhalo, bradla, míč ale nic nakonec jsem šla do sprchy, kde jsem si spařila záda, ale to bylo supr. Možná mě měli za hysterku, protože jsem řvala bolestí, ale pomáhalo mi to, nakonec přišla doktorka a řekla, že mi s tím pomůžou, že sice bolesti budou větší, ale že se to urychlí, souhlasila jsem a protrhli mi plodový obal. Měla pravdu, bylo to strašné, myslela jsem, že mi rupnou záda, strašná bolest, jako kdyby vám za živa přibili hřebíky do zad.
Nakonec mě po šíleném čase, který jsem ani nevnímala, odvezli na porodní sál, kde mi dovolili tlačit, ale já jsem už nemohla, tak mi dali glukózu, abych měla sílu. Tlačila jsem, co to šlo, ale šlo to jen dvakrát, napotřetí už jsem také nemohla, a ta bolest v zádech. Ale nakonec jsem s podporou doktorky a přítele, kteří mě vyhecovali, zatlačila a Honzík byl na světě, sice mě nestihli nastřihnout, tak jsem se potrhala, ale ta úleva a radost a nevím jaká kupa pocitů, které neumím ani popsat. Dali mi ho na břicho, krásného, ještě opatlaného, ale mého.
Přítel si přestřihnul šňůru a malého odnesli, přítel si ho podepsal a hlídal, aby mi ho nevyměnili. Já jsem měla ještě práci porodit placentu a šití, na to mi přítel musel dát roubík (ručník) do pusy, protože jsem to měla šité zaživa, tak to bylo šílené, ale soustředila jsem se jen a jen na mého syna. Potom jsme dvě hodinky strávili jako rodina na porodním sále, a pak mě převezli na šestinedělí, kde jsem si odpočinula. Ráno jsem chtěla jít do sprchy, ale moc dobře to nedopadlo, jak jsem byla vysílená, tak jsem jim zkolabovala, pamatuji si jen, jak jsem zmáčkla tlačítko na sestru, a potom už jak mě křísí.
Odpoledne už jsem se těšila na malého, ale zakázali mi ho nosit, abych ho neupustila. Ještě že tak, protože když jsem ho chtěla nakojit, vstala jsem a začala mi jako v nějakém hororu téct černá krev po nohou, zase zvonek a sestra, lítali okolo mě všichni, byli supr. Potom už to bylo ok, trochu problémů okolo kojení, ale když jsme dorazili domů, tak jsme se rozkojili a už všechno probíhá jen dobře. Teď si na sebe zvykáme, ale myslím, že nám to jde, miláček mi to vynahrazuje, je hodný. Kdybych měla shrnout celý můj zážitek z porodu, byl to můj nejkrásnější i nejhorší den v životě, ale za ten výsledek to stojí.
Přečtěte si také
Šéf mě pozval na oběd. Snažil se být vtipný, ale utrhl si pořádnou ostudu
- Anonymní
- 02.06.26
- 628
Na oběd s šéfem? Proč ne, řekla jsem si. Můj šéf je milý chlapík a myslím, že máme hezký kolegiální vztah. Nikdy spolu mimo práci nikam nechodíme, ale v kanceláři nám to klape. Dost mě proto...
Chtěli jsme si užít Den dětí. Místo toho jsme skončili na pohotovosti
- Anonymní
- 02.06.26
- 324
Na Den dětí v naší vesnici jsme se moc těšili. Každý rok ho pořádají místní hasiči a bývá to krásná akce. Různé atrakce, úkoly, sladkosti, hudba, pěna, dobré jídlo a pití. Vyrazila jsem tam s...
„Sbal si svých pět švestek a odejdi,“ řekl mi přítel z ničeho nic po pěti letech
- Anonymní
- 02.06.26
- 660
S Mirkem jsme chodili pět let, z toho jsme tři roky společně žili v jeho bytě. Z mého pohledu bylo vše v pořádku. Věřila jsem, že spolu zůstaneme navždy. Ale on měl jiné plány. Z ničeho nic otočil...
Dceři je deset a přeje si krém na vrásky. Mám pocit, že jsme se zbláznili
- Anonymní
- 02.06.26
- 175
Když jsem byla malá, utrácela jsem kapesné za žvýkačky, samolepky a časopisy o koních. Moje dcera si za něj chce koupit sérum proti stárnutí a pleťovou masku.
Když skončily nevolnosti, myslela jsem, že bude líp. Bylo mi ještě hůř
- Anonymní
- 02.06.26
- 204
Ten den, kdy jsem si poprvé po týdnech ráno neodběhla se zvedajícím se žaludkem k záchodu, jsem si fakt myslela, že je vyhráno. Že to nejhorší mám za sebou. Že teď přijde to „krásné těhotenství“, o...
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 1486
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 3634
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 1126
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 2946
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 1390
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...
Mějte už jenom krásné a krásnější dny 
