Závist v rodině
- O životě
- loven
- 27.04.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jsme tři sourozenci. Já, o dvanáct let starší sestra a o patnáct let starší bratr. Vždy jsme měli dobré vztahy a hlavně s bratrem jsme vždy zbrojili jako děti proti sestře. Teď když jsme dospělí a máme své partnery a děti, se vše změnilo, moc mě to mrzí, ale mám pocit, že sama s tím nic neudělám.
Se sestrou se občas vidíme, bydlí tak 100 km daleko a staví barák, tak není tolik času, ale voláme si často jen tak, bez toho aniž by po mě něco chtěla. S bratrem si vůbec nerozumíme, bydlí tak 15 km od nás a nestaví se, nezavolá. I když to bych mu křivdila, když něco potřebuje, tak volá, to nelituje peněz, ale když já něco potřebuji, tak nikdy nic nejde.
Už mě nebaví dělat pořád husu, ale asi jsem blbá a nikdy mu neřeknu NE. S rodiči se také nebaví, protože si myslí, že mě upřednostňují a mně občas dokonce naznačil, že jsem jejich mazánek… já se přitom jen informuji, jak se rodiče mají, zajímá mě jejich zdraví a nedělá mi problém něco jim zařídit. A proto jsem jejich mazel?! Někdy si říkám, že jestli jo, tak si to brácha dělá sám tím svým nezájmem!
A teď mě nejvíc naštvalo, když jsem mu oznámila, že čekám miminko. Ne aby řekl, gratuluji, nebo něco v tom smyslu: „ale no tak to bude svatba, to se nažerem“ (jako s rodinou je jich 5), tak to jsem se naštvala. Svatbu neplánujeme, bude potřeba kupa peněz za přestavbu, tak to odkládáme na neurčito, ale jsem přesvědčená, že když svatba, tak se svědky. A pak s rodinou pojedu třeba na nějakou dovolenou a ať mi zbylá rodina políbí šos. Budu se starat jen o sebe, přítele a o své zatím nenarozené dítě.
Přístup mého bratra mě mrzí, i to, že nevidím své neteřinky, protože je mám ráda. Už nemůžu, rodiče brečí, protože je to taky mrzí, a není nic horšího než když syn řekne matce věci, které se nedají vrátit zpět…
Omlouvám se, jestli jsem někoho nudila, ale potřebovala jsem ventilovat své pocity, protože nechci brečet a jen se trápit. Musím myslet na to nenarozené mimi.
Přečtěte si také
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 2041
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 2258
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 1964
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 2133
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 549
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...
Dcera málem vběhla pod tramvaj. Bojím se, až začne dojíždět na střední
- Anonymní
- 20.05.26
- 1769
Moje patnáctiletá dcera v září nastupuje na gymnázium v centru Prahy. Měla jsem z toho radost, protože se tam dostala sama, bez tlačení a obrovského drilu. Brala jsem to jako krok k větší...
„Kvůli tobě jsem přišla o rodinu,“ vpálila mi dcera. Přitom mě její otec podvedl
- Anonymní
- 20.05.26
- 2920
Andree je šestnáct, puberta s ní cloumá ze všech stran a poslední měsíce jsou mezi námi opravdu náročné. Hádáme se skoro kvůli všemu a mám pocit, že ať řeknu cokoli, vždycky je to špatně. Nejhorší...
Nabídl jsem jí, že půjdu na rodičovskou. Přesto dítě odmítá. Co teď?
- Anonymní
- 20.05.26
- 1283
Sedíme v naší oblíbené kavárně v centru města. Moje přítelkyně, říkejme jí třeba Lucie, nadšeně vypráví o novém filmu, na který musíme jít, a plánuje víkendový výlet do Berlína. Je krásná, chytrá a...
Manželka utrácí za oslavy narozenin pro děti majlant. Prý zbytečně vyšiluju
- Anonymní
- 20.05.26
- 1566
Tak nevím, jestli je to dnes normální. Jsme úplně obyčejná rodina s průměrnými příjmy. Já i manželka pracujeme, i když ona jen na zkrácený úvazek. V mnoha věcech se snažíme šetřit, o to víc mě pak...
Dcera se nedostala v Praze na gympl, i když měla hodně bodů. Je to zoufalství
- Anonymní
- 20.05.26
- 2403
Přijímačky na střední nám letos pořádně znepříjemnily život. Dcera měla vysněné gymnázium, chodila na přípravku, učila se, dřela a stejně se nedostala. Nakonec je ráda alespoň za obchodku, kam ji...