Co teď?
Osud tomu chtěl, abychom se k sobě vrátili, snažila jsem se to tak brát. Je to správně, ale mám pocit, že lžu sama sobě.
Bylo mi 24, měla jsem nejlepší brigádu pod sluncem a užívala si života. Akorát jsem se rozešla s přítelem, se kterým jsem si pořídila pejska, takže jsem aspoň nezůstala úplně sama.
Sestěhovala jsem se s kamarádkou do jednoho bytu a pořád jsme s přáteli něco pořádali.
Jednoho večera mě kamarádi vytáhli z domova do města, kde jsem potkala jeho. Tušila jsem, že už jsem ho někde viděla, ale nemohla jsem si vůbec vzpomenout. On znal mé jméno, poznal, že jsem ostříhaná a já musela s pravdou ven: Kdo jsi? Pak mi to došlo - hasič, kterého jsem poznala v práci již rok a půl zpět a od té doby ho nikdy nepotkala. Ještě tu noc mi od něj přilítla SMS, kde mě má, že si pro mě jede.
Nejel, ale za týden jsme vyrazili s pejskem ven a další znovu, až jsme spolu začali žít. Já odešla od kamarádky do bytu mého dědy, který jsme tak provizorně zařídili a kde jsem byla tuze ráda - moje první vlastní bydlení. On měl byt dvě stě metrů odsud, ale nikdy mě do něj nevzal, žil tam jeho kamarád, později i táta. Byt byl v rekonstrukci, ale za celý rok a půl jsem tam nikdy nebyla.
Jeho maminku jsem viděla jednou, on mé rodiče znal. Jeho kamarády jsem taky téměř neznala, kromě jednoho, který je náš soused. Přišlo mi to, jakoby měl svůj život, do kterého mi nechce vzít a spokojeně žije ten můj. Brala jsem ho všude s sebou, k našim, ke kamarádům, na pracovní akce. On mě nikam. Navíc se několikrát za vztah vynořila zvěst, že s někým něco měl. Vždy to zakopal pod koberec, nikdy mi neodpověděl, když jsem se ptala, jak to bylo. Je to k neuvěření, ale prostě mlčel a nebo mluvil úplně o něčem jiném.
Byli jsme spolu skoro dva roky, když mi došla trpělivost a rozhodla jsem se to ukončit. Byla s ním legrace, uměl být starostlivý, ale já už nechtěla být s člověkem, co si jede na vlastní triko, mě nikam nevezme a nijak nežijeme. Přála jsem si jít na večeři, jen výlet a dát si někde super jídlo, znát jeho rodinu a kamarády.
Rozešli jsme se.
Prvně životě jsem se rozešla, aniž bych měla někoho jiného v merku, prostě jsem chtěla být radši sama. Akorát se mi podařilo dokončit VŠ, našla jsem si super práci a byla fakt spokojená a vzhlížela vstříc novým zítřkům. On se velmi často objevil u mých dveří, s psíma očima mě prosil, ať si to rozmyslím a že to pokazil. Ani jednou mi někam nevytáhl, nepřinesl květinu, jen škemral a ukecával, činy nikde.
Jednoho večera opět dorazil s vínem v ruce. Pár dní zpět mu umřel tatínek, a tak jsem si řekla, že si dáme vínko a popovídáme. Vínka byla dvě a najednou se to zvrtlo. Vždyť o nic nejde, nikoho nemám, tak jedno milování a pak zas půjde. Pak zas šel.
Objevoval se čím dál méně, začal si na novou situaci zvykat a zřejmě byl v rozletu. Za měsíc jsem ale našla na těhu testu dvě čárky. Zbořil se mi svět jako domeček z karet. Teď, když se mi daří, když jsem se konečně rozhodla jít dál a jiným směrem… V 26 letech jsem věděla, že si nemůžu dovolit jít na potrat a ani bych to neudělala. Musela jsem mu to říct a začít to řešit.
Napřed mi nutil možnost potratu, ale já si prcka vybojovala a vrátili jsme se k sobě. Chvíli jsme bojovali, ale pak se to nějak uklidnilo, těšili jsme se na chlapečka. Bydlet jsem začali konečně u něj a vše se k lepšímu obracelo. On sice často chodil do rána s klukama do města, ale nějak jsem to vydržela a narodil se nám syn.
Přišlo mi, že se v něm něco zlomilo. Malého si zamiloval neuvěřitelným způsobem a je tátou s velkým T.
Život plynul dál, já se po roce doma začala trošku nudit a špatně jsem nesla, že nemáme dostatek peněz, jak bych si představovala. Tak jsem si našla brigádu a ve dvou letech jsem nastoupila na půl úvazku a po dalších 4 měsících na HPP.
Za celou dobu, co je na světě syn, jsme byli jednou společně u moře, jednou v Alpách, párkrát na víkend po ČR a na pár večeřích. A já se dostávám do fáze, že mám pocit, že nežiju. Máme krásného zdravého chlapečka, máme kde žít, máme peníze na přežití, ale já nejsem šťastná. Nejsem šťastná s ním. Pořád si v sobě nesu, že jsme se rozešli a že jsem věděla, proč to tak chci, že mi ublížil, když jsem ho několikrát nachytala, jak je v kontaktu s cizíma ženskýma a ne jen tak.
Za poslední půl rok jsme spolu byli jednou jedinkrát v kině, víc nic. Nudím se, mám pocit, že mi život utíká mezi prsty, že to teď vše vydržím a v 50ti zjistím, že to bylo k ničemu a půjdeme od sebe. On mi už řekl, že taky není šťastný a hůř mu být už nemůže.
A co teď? Odejít a rozbít rodinu, vzít malému tátu? Hledat někde někoho, pro koho můj syn nikdy synem nebude a tátu nikdy nenahradí? Mám dopustit, že bude z neúplné rodiny? A nebo zatnout zuby vydržet to, abychom mu neublížili a vnitřně se trápili? Nevím.
Přála jsem si všechno jinak, najít partnera, mít svatbu, dítě a žít společně do konce života, tak jako to znám ze své rodiny a jak mi to přijde správné. Nevím co dál… ![]()
Přečtěte si také
Našla jsem u muže v telefonu fotky své sestry. Chce s ní spát
- Anonymní
- 11.07.26
- 1836
Sedím doma v obýváku, děti spí a já mám pocit, že se mi pod nohama propadla zem. Dneska odpoledne si manžel nechal na stole odemčený telefon, protože šel ven čistit auto. Pípla mu zpráva na...
Pár stránek knihy a jedna velmi trapná chvíle v metru
- Anonymní
- 11.07.26
- 1291
Měla to být jen obyčejná cesta do práce a pár stránek nové knihy. Místo toho jsem seděla v metru se slzami v očích, a když ke mě přistoupila starší dáma upekla jsem si ještě k tomu pěkný trapas....
Celé roky jsem si myslela, že mě tchyně nesnáší. Nakonec mi nejvíc pomohla
- Anonymní
- 11.07.26
- 971
Když jsem poznala Filipa, bylo mi pětadvacet a byla jsem přesvědčená, že když si rozumí dva lidé, mají z poloviny vyhráno. Nenapadlo mě, že mnohem složitější bude vyjít s jeho maminkou.
Na rodinné dovolené jsem zjistila, kdo je pro manžela důležitější než my
- Anonymní
- 11.07.26
- 1103
Když jsme letos vyrazili do Chorvatska, věřila jsem, že nás čeká deset dní, kdy konečně vypneme. Manžel poslední měsíce pracoval od rána do večera a doma jsme spolu zvládli prohodit sotva pár vět....
Kamarádka mi nevzala jen partnera. Začala žít život, který měl být můj
- Anonymní
- 11.07.26
- 757
Když jsme se s Michalem rozešli po pěti letech, říkala jsem si, že horší už to být nemůže. Brečela jsem celé týdny a snažila se smířit s tím, že některé vztahy prostě nevydrží. Netušila jsem, že ta...
Na fotbal nežárlím. Jen mám pocit, že manžela ztrácím a hodně mi chybí
- Anonymní
- 10.07.26
- 1072
Děti vyrostly, jenže fotbal se hraje pořád. Teď navíc i po nocích. Myslela jsem, že budeme trávit večery spolu, místo toho manžel chodí brzy spát, aby mohl v noci koukat na mistrovství.
Byla jsem mladá babička a neměla na vnučku čas. Dnes svého sobectví lituji
- Anonymní
- 10.07.26
- 1322
Když jsem se stala babičkou, bylo mi 43 let. Mé jediné vnučce je dnes už 15 let a já si její dětství vlastně vůbec neužila. Byla jsem naštvaná na dceru, že otěhotněla tak mladá, ale zároveň jsem...
Čtyři roky jsem věřila jeho slibům. Stačila jedna návštěva a všechno se změnilo
- Anonymní
- 10.07.26
- 2113
Nikdy jsem si nemyslela, že se zamiluju do ženatého chlapa. Vždycky jsem tvrdila, že přesně tohle bych nikdy neudělala. Jenže pak jsem se seznámila s Petrem. Byl starší, pohledný a neuvěřitelně...
Nechtěla jsem být mámou. Přítel mě přemluvil a realita je horší, než jsem čekala
- Anonymní
- 10.07.26
- 3025
Do Tomáše jsem se bezhlavě zamilovala. Od začátku jsme si slibovali, že na dítě nebudeme spěchat. Jenže po pár letech začal o miminku mluvit čím dál častěji. Zatímco já byla stále přesvědčená, že...
Manželka nechápe, že je pro mě MS ve fotbale důležité. Fotbal je můj život
- Anonymní
- 10.07.26
- 767
Pro manželku je fotbal jen další sport v televizi. Nejde mi jen o velké akce jako je aktuální MS 2026, mám ten sport rád od malička. Jenže vysvětlit doma, proč kvůli zápasu vstávám uprostřed noci,...
Ahoj, při čtení tvého deníčku sem valila oči… jako kdyby někdo psal o mě:)! I já se s ním rozešla a na náš rozlučkový sex sem otěhotněla… zatím si stále myslím, že to zvládnu kvůli dětem ( máme nakonec dvě, chtěla sem děti s minimálním rozestupem aby syn nebyl na nic sám kdyby se „něco“ zvrtlo)…ale dokonalý to tedy neni…a to už sou to 4 roky…sme s někým komu naše srdce i rozum dalo sbohem…drž se