Byla jsem mladá babička a neměla na vnučku čas. Dnes svého sobectví lituji

Proč o tom píšu? Zrovna nedávno jsme se s dcerou pohádaly a ona mi vmetla do tváře právě tohle. Že jsem se na ně vykašlala ve chvíli, kdy mě nejvíc potřebovali. Jenže já to tehdy viděla jinak. Dcera byla mladá, měla studovat a užívat si života. Místo toho otěhotněla se stejně starým klukem. S manželem jsme se rozhodli, že jim finančně pomůžeme, ale o dítě jsem se starat nechtěla.

Naštěstí maminka Martina, tedy druhá babička a matka Sofinčina tatínka, jim pomohla právě s hlídáním. Já vídala Sofi sotva jednou za měsíc na pár hodin. Vůbec mě nenapadlo vzít si ji na víkend nebo s ní jet na dovolenou. S manželem jsme se kvůli tomu hodně hádali a nakonec jsme se rozvedli. Já byla jako utržená ze řetězu. Milenci, cestování, užívání si života.

Byla jsem doslova slepá a hloupá. Trvalo několik let, než jsme si s dcerou k sobě znovu našly cestu. Před dvěma lety můj bývalý manžel zemřel a nás to paradoxně sblížilo. A to i se Sofinkou, ze které vyrostla krásná a chytrá slečna. Dodnes mi ale neříká babičko, oslovuje mě jen jménem.

Když jsme se s dcerou nedávno pohádaly, už ani nevím kvůli čemu, uvědomila jsem si, o co všechno jsem přišla. Teď už mě Sofi nepotřebuje. I kdybych ji chtěla vzít do divadla, do kina nebo na dovolenou, už o to nestojí. Má kluka, kamarádky a svůj vlastní život. A já vím, že čas, který jsem tehdy promarnila, už nikdy nevrátím.