Cvrček Moje první vánoce

Pokud vím, tak se maminka s tatínkem bavili o vánocích už dlouho. Stále mi vrtalo hlavou,co že to ty vánoce vlastně jsou. Už mě ty řečičky unavovaly, a když jsem se ptal co to teda ty vánoce jsou, tak mi rodiče stále říkali jak si krásně povídám, ale vůbec se nesnažili mi to vysvětlit. A nebo jsou natvrdlí a nerozuměli mi? No to je fuk. Tak jsem teda čekal a čekal a čekal,a stále se nic nedělo, a já začínal mít pocit, že se už asi nic nestane! Jediné, co jsem zaznamenal je, že mě maminka občas nechala doma s tatínkem samotného.To samé dělal i tatínek. A takhle to chvíli pokračovalo. A když jsem byl u babičky na návštěvě, něco tam nádherně vonělo. Maminka říkala, že je to cukroví a dokonce jsem dostal i ochutnat.

Také jsem si prohlédl pořádně z blízka snížek a na vlastní kůži zjistil jak studí. Brr. Teda já jsem sníh už viděl, když jsem přicházel na svět, ale ne z blízka, ale jen přes okno a navíc jsem měl úplně jiné starosti než si ho prohlížet, např. najít rychle maminku. Snížek se mi ale líbí, a když mi z něj tatínek na balkoně udělal malé sněhuláčka, tak se mi líbil ještě víc. A taky se mi líbilo, když s ním zlobil tatínek maminku a dával jí ho za krk. Mamince se to ale moc nelíbilo a na tatínka se zlobila. Ale já se smál teda spíš přímo chechtal J. Byly ale takové mrazy, že jsem si ho venku moc neužil.

Jo také jsem se byl s maminkou podívat, jak plavou na ulici v takových velkých vaničkách rybičky - myslím, že kapříčci. To se mi líbilo, jak se šplouchají. Vždyť já jsem také rybička. Vodičku mám rád, ale v takovéhle zimě bych se asi koupat nešel. Bylo mi jich líto a tak jsem jim tam málem hodil svojí rukavici, aby se zahřáli. Ještě, že jí maminka chytila včas.

To už se ale blížil štědrý den. Maminka stále něco dělala a tatínek mi mezitím vyprávěl o nějakém pánovi, který přilétá večer 24.12. oknem do pokoje a hodným dětičkám, rodičům a lidičkám dává pěkné dárečky. Říká se mu prý Ježíšek a chodí opravdu jen ten jeden den v roce. To je škoda že jo? Mohl by klidně chodit častěji. Vždycky prý zacinká zvonečkem, když odlétá do jiné rodiny - to aby prý děti věděli, že už jim dárečky nadělil a také rozsvítí stromeček. Na ten jsem také zvědavý. Ještě jsem ho neviděl. Jen stromečky venku, ale ty nesvítí. Už se těším. To bude krása. S maminkou jsme také napsali Ježíškovi - tak uvidím, jestli něco dostanu. Teda měl bych, vždyť jsem přeci tak hodný chlapeček a jak maminka říká přímo k nezaplacení (to asi jako že za všechny peníze) J.

A už je tady štědrý den. Vůbec jsem nemohl dospat. Budil jsem maminku a tatínka už v 7.00 hodin a chtěl vědět, jestli ten Ježíšek už přijde brzo. Maminka mi ale řekla, ať ještě chvilku spinkám a tak jsem si ještě schrupnul, protože asi ještě nepřijde. Vzbudil jsem se za hodinku, napapal jsem se, a maminka s tatínkem mě vzali do obýváku, abych si hrál. Rodiče odešli do kuchyně a něco tam dělali. Byl jsem zvědavý a stále jsem za nimi lezl a snažil se nakukovat na stůl, ale dalo to dost práce, protože jsem ještě malý. Pak mě tatínek po:,–(il do mé židličky a dostal jsem svojí lžičku a pomáhal jsem jim dělat bramborový salát. Ochutnat mi ale nedali L. Prý jsem ještě malý. Pak jsem si šel v půl 11-té lehnout a když jsem se ve 13.00 probudil, byly dveře do obýváku zavřené a já nevěděl proč. Dostal jsem oběd a šel jsem bouchat do dveří, jestli se náhodou neotevřou, ale nešlo to. Tak jsem si povídal s maminkou a s tatínkem o všem možném v kuchyni, ale ten čas strašně pomalu utíkal a ten pán nikde. Maminka mě chtěla dát po odpolední svačince v 16.00 spinkat, abych byl čilý, až přijde Ježíšek, ale já ne a ne usnout, tak moc jsem se těšil a nechtěl jsem ho prošvihnout. Co když ho uvidím v okně až poletí kolem. A tak jsem se díval z okna, ale neviděl jsem ho. Asi je neviditelný. Maminka s tatínkem stále něco dělali v kuchyni. Tak jsem začal pěkně nahlas vyvádět, aby si se mnou hráli, ale měli spoustu práce a tak mi dali do postýlky knížku o perníkové chaloupce. Chvilku jsem si četl a pak přišla maminka, oblékla mi moc hezké tmavě modré bodíčko a světlé béžové kalhoty na kšandy, učesala mě, abych prý byl hezký kluk (ale to já přeci jsem pořád) a vzala mě do kuchyně. Mamince a tatínkovi to také moc slušelo. V kuchyni to vonělo, na stole byl červeno-zelený ubrus, na něm 2 červené svíčky a svícen s čerstvých smrkových větviček, který maminka vyráběla, mísa s ovocem a podkovička pro štěstí, ale jen 2 talíře. To asi rodiče spletli. Tak jsem začal plakat. Maminka mě pochovala, udělali jsme pár fotek, pak tatínek ke stolu přistrčil mojí židličku, u:,–(il mě do ní a dal mi do ruky cukrářský piškot, který mám tak rád. Ale tentokrát se mi to moc nelíbilo, protože rodiče měli něco úplně jiného a nedali mi ani kousek. No co se dá dělat. Nějak jim to oplatím! Pak mi maminka vysvětlila, že v tuhle dobu jindy nejím a že večer dostanu svoje mlíčko. Tak jsem se uklidnil. Když jsme dojedli, vyndal mě tatínek ze židličky a odešel se mnou do ložnice. Za chvíli jsem uslyšel zvoneček. Hurá zaradoval jsem se, ten pán co mu říkají Ježíšek tu už byl a já si toho vůbec nevšiml. A najednou jsem uviděl krásně rozsvícený stromeček a maminku, která sen na mě moc krásně usmívala a všechno natáčela na kameru a pod tím velkým stromečkem leželo spoustu krásně zabalených balíčků. Tatínek mě položil na zem a chtěl, abych se šel podívat blíž. Já ale nemohl. Byl jsem úplně bez sebe. Tolik nádhery jsem ještě neviděl. Všude svítily svíčky a na stole bylo to voňavoučké cukroví od babičky. Podíval jsem se na maminku a viděl jsem, jak byla šťastná, že mě tak svítí očíčka. Začala mě pobízet, abych šel blíž a tak jsem tedy šel. Ale řeknu Vám, že se mi vůbec nechtělo rozbalovat ty balíčky. Vždyť byly tak krásně zabalené a Ježíšek s tím měl jistě moc práce. Jen nevím, jak to všechno stihne. Snad to zjistím, až budu větší. Tak mi nějaké dárky rozbalila maminka, nějaké tatínek a jeden ten největší jsem rozbaloval s tátou. Dostal jsem spoustu krásných hraček, taky nějaké oblečení, ale největší radost jsem měl z toho, že je se mnou maminka s tatínkem, a že jim Ježíšek nadělil také nějaké dárečky. Jo a také táta dostal autíčko, na které jsem koukal do výlohy a vůbec nevím, jak mohl Ježíšek vědět, že bych mu ho rád někdy koupil. Takže teď budu muset nějak tátovi říct, že jsem mu to auto vybral já a Ježíšek mu ho jen koupil a donesl. No jo, ale jak mu to povím? Asi mu dám pusinku. Také se mi podařilo ukrást ze stolu 2 vanilkové rohlíčky. To byla dobrůtka. Pěkně jsem se upatlal a když na to rodiče přišli, museli se smát. Všechny hračky jsem si prohlédl, vyzkoušel a když jsem byl v nejlepším, tak mě rodiče vykoupali, nakrmili a chtěli abych spinkal. No věřili byste tomu? Tak jsem si vzpomněl na to, že mi nedali ochutnat ty dobroty, co měli k večeři a začal jsem brečet a brečet, až si maminka musela jít se mnou ve 22.00 lehnout. Pak jsem teprve usnul, protože jsem cítil, že je se mnou v místnosti a jsem v bezpečí. Byl to dlouhý den. Ale krásný. Doufám, že bude brzy zase.

Tak teď jsem z toho jelen. Tatínek říkal, že pan Ježíšek chodí jen jednou v roce, ale když jsem byl 26.12. u babičky, byl tam také stromeček a dokonce dárečky pro mě. Babička říkala, že jim také nějaké dárky přinesl, a protože by to všechno k nám domů neunesl, nechal něco u nich, protože věděl, že jsem také jejich. Tak jsem měl vlastně dvojité vánoce.

Tak to byly moje první vánoce a myslím si, že asi nejhezčí na světě, protože byly úplně první a vše bylo pro mě nové. Maminka s tatínkem si myslí, že jsem na ně ještě malý, abych si je pamatoval a měl z toho všeho rozum, ale to se moc pletou. Byl to zatím můj druhý nejkrásnější den v životě. A víte který byl první? Když jsem poprvé uviděl svojí maminku a tatínka.

Petra

Moje fotečky