Deníček Matýsků 32.
- Snažení
- hajinka
- 07.09.04 načítám...
Moje holky Matýskové, je čas na další deníček, a to znamená šanci pro grafomanku Hajinku :D. Vzhledem k tomu, že se v našem deníčku zdvihla jedna z občasných vln ?smutnění? po miminkách, vynechám pro tentokrát další kapitolu z našich ?nejistot?, a zkusím to z úplně jiného soudku :).
Dnešní deníček bude o krásné zemi české, o tom, který kout té naší republiky nám připadá nejpůvabnější a nejkrásnější. A proč zrovna toto téma? Protože já patřím k lidem, kteří každý pátek (v zimě každý druhý) prchají z Prahy pryč, právě do toho nejoblíbenějšího, nejmalebnějšího koutku země. Tam, kde je, slovy naší hymny, ?domov můj?, tam, kde mě vždycky napadají větičky jako ?všude dobře, doma nejlíp? nebo ?Heimat ist Heimat?, anebo chcete-li ?Home, sweet home?. Projeli jsme už hezký kus naší vlasti, mnoho krásných míst, ale přesto pokaždé, když sjíždíme poslední úsek cesty a před naším autem se otevře panorama jihočeské krajiny, s naším milovaným městečkem uprostřed, anebo se zrovna tak vyhoupneme na kopec, pod nímž leží nádherná vesnička, kde žije moje babička, musím manželovi položit stejnou otázku: ?Ale že je tady krásně, viď?? A vždycky dostanu stejnou odpověď ? ?To ti teda povím?.
A tak vždycky znovu a znovu s úžasem vnímám tu krásu ?rodného? kraje, kde jsem strávila prakticky celé dětství, veškeré prázdniny, kde jsem potkala svou životní lásku, a kde trávíme i dnes každou volnou chvíli a většinu dovolených.
Ať je kterékoliv roční období, půvab toho místa je neměnný, a přesto pokaždé jiný. A když se pokaždé ujistím, že na špici věže kostela, který jako by vypadl z Ladova obrázku, je stále to krásné veliké hnízdo obydlené čápy, že hřbitovní zídka je pořád stejně oprýskaná, že starý mlýn má pořád náhon plný vody, a na zahrádce pořád kvetou tytéž druhy květin, říkám si, ano, všechno je jak má být, všechno je v pořádku, tělem se mi rozlije příjemná vlna jistoty a spokojenosti, a já v takové chvíli vím, že všechno potřebuje svůj čas a směřuje správným směrem, a že tudy jednou, co nevidět, nebudeme jezdit dva, ale tři (a více
), a že budu svému děcku či dětem vštěpovat stejnou lásku k jižním Čechám, jako cítím sama, a dost možná, že z Prahy jednoho dne odejdeme na trvalo a u:,–(íme se tam, kde to máme nejraději.
A tak si užívám tu krásu, vnímám přírodu kolem všemi smysly ? barvy lučního kvítí, polí s řepkou a obilím, modř bezpočtu rybníků, vůni dřeva a hub v lesích, vůni horkem sálajícího vzduchu, užívám si členitost šumavského podhůří, čerpám energii a ?vylaďuji? budoucímu mimískovi jeho ?pokojíček? do maximální pohody J. Je mi tam moooc moooc dobře, a jen doufám, že se ráz místní krajiny nenaruší necitlivou výstavbou nebo přehnaným zájmem cyklo i necyklo turistů.
A co vy, Matýskandy, snažilky, těhulky i maminky, taky máte někde v Čechách či na Moravě ten svůj ?srdeční?koutek?
Vaše Hajinka
Přečtěte si také
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 2011
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 2109
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 1650
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1561
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 3103
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 2760
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 6040
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 878
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 2915
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 2032
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...