Depka
- O životě
- Štofik
- 04.02.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Pokud jste nikdy neměli depresi, tak přečtení tohohle vám ji pravděpodobně způsobí. Alespoň chvilkově. Náhled do hlavy jedné holky, co se trápí. Možná nepochopíte, ale tak to má být. Všechno chápat nelze a už vůbec ne myšlenky, které prostě jen jsou. Text písně od Linkin Park HEAVY to shrnuje dokonale. Proto si ji po přečtení třeba pusťte.
Život stojí fakt za bobek, celou dobu jste za magora v rodině a když myslíte, že jste z toho venku, tak prd. Život vám to pěkně naservíruje na zlatým podnose s ironickým úšklebkem „Na tady máš a pochutnej si a já se podívám, jestli ti chutnalo, 
a možná bude i přídavek, chtěla bys?“
Začalo to už v dětství. jednou se mi spolužák za něco smál a já si vzala moc osobně, jedu v tom doteď. V čem, ptáte se? V pocitu méněcennosti a v nízkým sebevědomí. Říkám si „To nezvládneš, budou se ti smát.“ Vidím všechno negativně. Možná je to tím, že mě moc pěknýho nepotkalo. Pamatuju si spíš ty špatný věci.
Čím to je? Asi se ve mně jednoho dne něco porouchalo a já zůstala rozbitá a nikdo mě neopravil. Většina lidí kolem mě si toho všimla, ale místo zájmu a starosti jsem se dočkala nálepky divnouše a černý ovce.
I tak jdete dál, musíte, hnáni ani ne tak sami sebou jako ostatníma. Tím, co se má. Tak nějak fungujete, i přes různý narážky si udržujete svoji komfortní zónu. Aby se vám zase zhroutila, ale nejdřív se na vás život tentokrát usměje bez ironie a dopřeje vám něco hezkýho. A vy to přijmete s vděkem. Jak by taky ne. A někde hluboko v mysli si přejete, abyste už nemuseli jíst ten humus servírovanej o kousek výš. A dokonce i věříte, že se tak nestane.
Ptám se sama sebe, proč je někdo šťastnej tak nějak sám od sebe, na co sáhne, to se mu daří. Za každým úspěšným dostudováním vejšky spolužáka ze střední vidíte jen svoji vlastní neschopnost. Neschopnost jakýmkoliv způsobem vézt smysluplně svůj život. A tak se začnete vyhýbat kámošům, abyste nemuseli lhát, jak je vám super, když není.
Připadáte si jako totální loser. Nějak cítíte, že to chce parťáka. Bratra v triku. Deštník do slejváku na dálnici, když se vám porouchá auto a vy musíte dojít k benzínce. Jo, to přeháním, ale berte to tak, že vám nikdo nechtěl zastavit, nemáte mobil a ten deštník zrovna fakt nutně potřebujete.
Pak ho dostanete – parťáka, bratra, deštník. Nějakou dobu jste s ním kámoš. Jak by taky ne. Je věrnej, poslouží, když je třeba. Na oplátku vy něco uděláte pro něj. Tak by to mělo fungovat. Tak se to očekává. Nevadí vám, že parťákovi po čase začnou smrdět nohy, bráchovi se udělaj dírky v triku a deštník vybledne. To je život, přirozenej vývoj. Vy konec konců taky nejste pořád stejní.
A tak to jde nějakou dobu dál, proplouváte životem celkem v klidu. Nějací draci k boji se najdou, i když po zkušenostech mi nikdo nevymluví, že ti největší a nejděsivější draci jsou v nás samých. Jenže to byste si nesměli přivlastňovat nálepku loseři, aby to vydrželo. Samozřejmě, že o to fajn od života máte přijít. S vlastním přičiněním.
Proklínáte svět, boha, pokud na něj věříte, a jestli ne, tak rádi začnete, abyste měli na koho nadávat. Všichni se proti vám spikli, nikdo vás nemá rád. Chcete jen zalézt do boudy a trpět jak ježek, kterýmu vypadaly bodliny. Do toho si s vámi chce potykat jedna mrcha se sousedstvi a vy bohužel nemáte na výběr. Good luck, říkám si. Skřípu zuby a přeju si, abych to tentokrát životu vrátila i s úroky. Tentokrát se budu smát já, živote… no tak jo, Moc pravděpodobný to není, ale smím mít taky sen, no ne?
Přečtěte si také
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 4899
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 3065
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...
Vezla jsem sousedku do města. V autě mě seřvala, že nemám děti
- Anonymní
- 05.06.26
- 9077
Říká se, že žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán. Minulý týden jsem se o pravdivosti tohoto přísloví přesvědčila na vlastní kůži a upřímně – pořád mi nad tím zůstává rozum stát. Že jsou lidé...
Koupili jsme chatu. Příbuzní si myslí, že u nás mohou trávit prázdniny zdarma
- Anonymní
- 05.06.26
- 9286
Na chalupu jsme šetřili několik let. Žijeme v paneláku a byl to náš sen. Mít možnost vyrazit na víkend, o svátcích nebo během dovolené do vlastního místa obklopeného přírodou. Nedaleko je krásné...
Soused si pořídil venkovní udírnu. Od té doby nemůžeme v létě otevřít okna
- Anonymní
- 05.06.26
- 1939
Když jsme před třemi lety koupili starší domek na kraji obce, byli jsme šťastní. Po letech v bytě jsme se těšili na zahradu, terasu a prostor pro děti. Nejvíc jsem se těšila na letní večery s...
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 6634
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...
Manžel chce dát syna do lesní školky. Já se bojím bláta, klíšťat a nemocí
- Anonymní
- 04.06.26
- 2424
S manželem se vůbec nemůžeme shodnout na tom, kam v září nastoupí náš čtyřletý Toníček. Nechávala jsem ho dlouho doma, protože jsem nemusela spěchat do práce. Jenže teď už nastal čas, aby se...
ChatGPT se stal třetím rodičem. Dcera se chodí raději radit za ním než za mnou
- Anonymní
- 04.06.26
- 778
Julie je v náročném pubertálním období a poslední dobou se mi čím dál víc vzdaluje. Přijde ze školy, hodí tašku do kouta a zavře se v pokoji. Snažím se s ní povídat, zajímat se o to, co prožívá,...
Syn odjel se školou do Itálie. Kvůli jedné hlouposti málem přišel o celý výlet
- Anonymní
- 04.06.26
- 2080
Lukáš je v deváté třídě. Po náročném školním roce, který se točil hlavně kolem přijímaček na střední, si konečně může užívat zasloužený odpočinek. Se školou nedávno vyrazil na týdenní pobyt do...
Chtěla jsem se vrátit do práce brzy po porodu. Na realitu jsem nebyla připravená
- Anonymní
- 04.06.26
- 1727
Do práce jsem se chtěla vrátit sama. S mužem jsme se domluvili, že po šestinedělí nastoupí na rodičovskou on. Nebylo to rozhodnutí z nutnosti ani tlak zvenku, spíš jsem měla pocit, že mi to pomůže...
Neber svůj život jako svého nepřítele, zkus se s ním raději skamarádit a užívat si to, co ti nabízí. A co ti draci, kteří na tebe vyskakují? Na všechny aspoň občas nějaký vybafne, tak je potřeba to brát jako výzvu a mít radost, že přemůžeš všechny draky, i ty draky v sobě sama. A jak si pomoci? Jedině sama, nikdo jiný to za tebe neudělá, ani deštník.
Myslíš si, že ten, kdo nemá výšku, nemůže být v životě šťastný? Že je to automaticky loser? Já sice výšku mám, ale mám kamarády, co mají učňák nebo „jenom“ ZŠ a neřeším to… Stejně i ti MUDr JUDr pudr potřebují i instalatéry, prodavačky a řezníky… Nemůže mít každý titul. Anebo může, ale stejně pak nebudou mít všichni vysokoškoláci odpovídající práci… Podle mě se spousta lidí trápí zbytečně 
. Porid si - kdyz uz ne psa nebo deti, coz je celkem velky závazek a ne kazdy na to ma podminky, tak aspon kocicku treba, ty pry taky fungujou protistresove, pomahaji uvolnit napětí a hlavne mas najednou pro co (koho) tady byt, nekdo te potřebuje…udelej prvni krok a pujde to! Nebo muzes chodit venčit pejsky do utulku, hledat kesky, na nejaky kurz, behat, proste cokoliv, co ti da duvod vylezt z ulity a zazit neco hezkyho, smysluplnyho… 
drzim palce! 
Denicek na me působil taky dost odevzdaně, jako bys uz predem cekala, ze ti zivot da zase za usi a bala se mit vubec z neceho radost, coz se da pochopit, pokud máš za sebou neco neprijemnyho, někoho jsi treba ztratila, ale jestli 25 v tvem nicku je vek, mas zivot pred sebou a urcite i spoustu peknyho a je jen na tobe, jestli si dovolis se radovat i z toho ze sviti slunicko a naucis se - a klidne i s pomocí psychoterapeuta - myslet pozitivne, tj. ze si zaslouzis prozit neco hezkyho, ne jenom trapeni - nejsi zadnej loser, toho ze sebe delas jen ty sama… 
Jestli mas dobrou kamarádku, nebo nekoho z rodiny, kdo je k tobě uprimny a mas k nemu duveru, zeptej se,co na tobe ma rad(a), co ocenuje, jestli se ji na tobe neco libi, příp.nelibi a co bys měla změnit, a treba budes překvapená a pomuze ti to najit dalsi smer, jak z toho ven, na co se zamerit. Ale pomoc urcite vyhledej, i kdyby to mel byt jen pokec u kafe…! Za sebe muzu rict, ze psychologove/-chiatri co delaji na pojišťovnu tj.zdarma bohuzel nic moc - zeptaji se co te trapi, napisou prasky a cau… asi to chce nekoho na doporuceni znamych a holt si priplatit, treba jen par sezení,me zve po 1-2 mesicich a to mi moc nepomáhá,mi prijde. Ma dost plno a vic jak 30-45 min.na me nema. Ale muzu mit s sebou malou, to je dulezity, na tohle se mi babickam o hlidani rikat nechce, ty by mely akorat reci, co mam jako za problemy, kdyz mam zdravy deti a hodného chlapa, co mi s nima pomaha, co bych chtela. Ale tak to vzdycky nebylo, pomahat zacal vic az kdyz pochopil, ze to neni sranda. Clovek nesmi mit pocit, ze je na vse sam…a tyhle reci cloveku s depresi moc nepomuzou, spis ho jeste srazi na dno, protoze sam zdravy neni proste a sam se neuzdravi jen silou vule. At je ti uz jen lip…:) omlouvam se za roman a za anonym,nemusí kazdy vedet, ze chodim na psychinu, viz výše.
a jo souhlas jsem ufňukaná a odevzdaná, to je snažší než se sebou něco dělat,vím.
mylela jsem, že mě štve město a lidi v něm, nene. to jsem byla já, kdo mě štval. pereš se s tím, to je znamka toho, že jsi silná. 
), člověk má tendenci k tomu sklouznout a litovat se 
PCT mám v plánu za 5 - 6 let, do tý doby něco stihnu. Ale ono je to prý hlavně o psychice… Monika Benešová před PCT neměla nachozeno nic, snad jen jakousi pouť nebo co, a zvládla to sama.