Depka

Pokud jste nikdy neměli depresi, tak přečtení tohohle vám ji pravděpodobně způsobí. Alespoň chvilkově. Náhled do hlavy jedné holky, co se trápí. Možná nepochopíte, ale tak to má být. Všechno chápat nelze a už vůbec ne myšlenky, které prostě jen jsou. Text písně od Linkin Park HEAVY to shrnuje dokonale. Proto si ji po přečtení třeba pusťte.

Život stojí fakt za bobek, celou dobu jste za magora v rodině a když myslíte, že jste z toho venku, tak prd. Život vám to pěkně naservíruje na zlatým podnose s ironickým úšklebkem „Na tady máš a pochutnej si a já se podívám, jestli ti chutnalo, :-D a možná bude i přídavek, chtěla bys?“

Začalo to už v dětství. jednou se mi spolužák za něco smál a já si vzala moc osobně, jedu v tom doteď. V čem, ptáte se? V pocitu méněcennosti a v nízkým sebevědomí. Říkám si „To nezvládneš, budou se ti smát.“ Vidím všechno negativně. Možná je to tím, že mě moc pěknýho nepotkalo. Pamatuju si spíš ty špatný věci.

Čím to je? Asi se ve mně jednoho dne něco porouchalo a já zůstala rozbitá a nikdo mě neopravil. Většina lidí kolem mě si toho všimla, ale místo zájmu a starosti jsem se dočkala nálepky divnouše a černý ovce.

I tak jdete dál, musíte, hnáni ani ne tak sami sebou jako ostatníma. Tím, co se má. Tak nějak fungujete, i přes různý narážky si udržujete svoji komfortní zónu. Aby se vám zase zhroutila, ale nejdřív se na vás život tentokrát usměje bez ironie a dopřeje vám něco hezkýho. A vy to přijmete s vděkem. Jak by taky ne. A někde hluboko v mysli si přejete, abyste už nemuseli jíst ten humus servírovanej o kousek výš. A dokonce i věříte, že se tak nestane.

Ptám se sama sebe, proč je někdo šťastnej tak nějak sám od sebe, na co sáhne, to se mu daří. Za každým úspěšným dostudováním vejšky spolužáka ze střední vidíte jen svoji vlastní neschopnost. Neschopnost jakýmkoliv způsobem vézt smysluplně svůj život. A tak se začnete vyhýbat kámošům, abyste nemuseli lhát, jak je vám super, když není.

Připadáte si jako totální loser. Nějak cítíte, že to chce parťáka. Bratra v triku. Deštník do slejváku na dálnici, když se vám porouchá auto a vy musíte dojít k benzínce. Jo, to přeháním, ale berte to tak, že vám nikdo nechtěl zastavit, nemáte mobil a ten deštník zrovna fakt nutně potřebujete.

Pak ho dostanete – parťáka, bratra, deštník. Nějakou dobu jste s ním kámoš. Jak by taky ne. Je věrnej, poslouží, když je třeba. Na oplátku vy něco uděláte pro něj. Tak by to mělo fungovat. Tak se to očekává. Nevadí vám, že parťákovi po čase začnou smrdět nohy, bráchovi se udělaj dírky v triku a deštník vybledne. To je život, přirozenej vývoj. Vy konec konců taky nejste pořád stejní.

A tak to jde nějakou dobu dál, proplouváte životem celkem v klidu. Nějací draci k boji se najdou, i když po zkušenostech mi nikdo nevymluví, že ti největší a nejděsivější draci jsou v nás samých. Jenže to byste si nesměli přivlastňovat nálepku loseři, aby to vydrželo. Samozřejmě, že o to fajn od života máte přijít. S vlastním přičiněním.

Proklínáte svět, boha, pokud na něj věříte, a jestli ne, tak rádi začnete, abyste měli na koho nadávat. Všichni se proti vám spikli, nikdo vás nemá rád. Chcete jen zalézt do boudy a trpět jak ježek, kterýmu vypadaly bodliny. Do toho si s vámi chce potykat jedna mrcha se sousedstvi a vy bohužel nemáte na výběr. Good luck, říkám si. Skřípu zuby a přeju si, abych to tentokrát životu vrátila i s úroky. Tentokrát se budu smát já, živote… no tak jo, Moc pravděpodobný to není, ale smím mít taky sen, no ne?

Přečtěte si také

Šváb mi vzal klid na duši

Šváb mi vzal klid na duši
  • Kaonev
  • 19.09.26
  • 215

Poslední prázdninový den měl být klidný a příjemný. Jediné zaklepání na dveře ale obrátilo všechny moje plány vzhůru nohama. Zpráva o švábech v našem domě ve mně rozpoutala paniku a odstartovala...

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
vantili
283
4.2.19 08:39

Štěstí je třeba hledat v maličkostech, každodenních titěrnostech. Nikdo není šťastný jen tak, sám do sebe. Doporučuji přečíst knihu Faktura do Jonase Karlssona. Pro mě byla v náhledech na život a štěstí velkou inspirací.

  • načítám...
  • Zmínit
Susenkaa
123
4.2.19 08:51

Tak zdravím Vás, ale vaše štkání mi přijde jako maskovaný strach, a také, že je Vám v těch „depkách“ vlastně dobře. Možná se mýlím, ale text tak na mne působí. A jak píše vantili, krásný život se neskladá z velkých věcí, ale z malých věcí, byť se zdají jako prkotiny. Změnit postoj, no lehce se to říká, hůř dělá, ale on proti Vám nestojí celý svět, zkuste jít se sebou, ne proti sobě. Držte se.

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
4.2.19 08:57

@Susenkaa @vantili Na tom bude něco pravdy. Děkuju za nazor.

  • Upravit
Premek_Orac
10317
4.2.19 09:33

Ahoj,
myslím, že jen kdo takové stavy zaži, může se alespoň trochu do takových lidí vcítit. A to ještě omezeně, protože každý si to prožije jinak.
Vlastně se i těžo radí, co s tím. Osobně mi v životě hrozně pomáhá smířit se s tím, že za chování jiných lidí nemohu, mohu jen za to mé vlastní. A také poznání, že těch opravdu důležitých věcí je málo, a ty většinou člověk zvládne dát do pořádku.
Souhasím však i s názorem, že stav naší duše je naším rozhodnutím. Nakonec, v jednom z mých deníčků jsem to popisoval. Není to vždy lehké, když hlava šrotuje na blbých myšlenkách, ale každý den se dá najít něajké malé radostné drobnosti. A od nich se zase odrazit dál, že ikdyž je to někdy naprd, pořád to za to stojí.
Jeden bývalý vězeňský psycholog mi říkal - víš co je konec? Když se lidé přestanou na cokoliv těšit. Vždycky se podívej dopředu a na něco se těš. A je to pravda.
Je moc dobře, když své pocity, myšlenky, prožitky Lana popsala. Pomáhá tak ostatním, a možná i trošičku sobě.
Tak ať je brzy líp..... podívej se dopředu a na něco se těš.

  • načítám...
  • Zmínit
Tiger-lily
35438
4.2.19 10:17

:hug: :hug: :kytka: Neber svůj život jako svého nepřítele, zkus se s ním raději skamarádit a užívat si to, co ti nabízí. A co ti draci, kteří na tebe vyskakují? Na všechny aspoň občas nějaký vybafne, tak je potřeba to brát jako výzvu a mít radost, že přemůžeš všechny draky, i ty draky v sobě sama. A jak si pomoci? Jedině sama, nikdo jiný to za tebe neudělá, ani deštník.

  • načítám...
  • Zmínit
Pavlínečka28
1425
4.2.19 12:19

Taky jsem neměla vždy jednoduchý život.Ale kdo ho má v dnešní době jednoduchý?Každý má nějaké to trápení.Ale takhle fňukat ničemu nepomůže.Já byla před dvouma taky na dně rozvod a zůstala jsem sama se třema dětma.Kdo mě bude chtít se třema cizíma dětma říksla jsem si.Ale našel se ten praví.Nejůžasnější muž který už je i mím manželem a který nás všechny miluje.A my jeho.Tím ti chci jen říct že i když se zdá že je vše černé a nemůže být líp tak to tak není.Nesmíme to vzdát musíme bojovat.Tak se drž a na depky se vykašli nesvědčí ani tobě ani tvému okolí

  • načítám...
  • Zmínit
Calendulka
465
4.2.19 12:34

Jedna dobrá rada: nesrovnávej se s druhýma :srdce: Myslíš si, že ten, kdo nemá výšku, nemůže být v životě šťastný? Že je to automaticky loser? Já sice výšku mám, ale mám kamarády, co mají učňák nebo „jenom“ ZŠ a neřeším to… Stejně i ti MUDr JUDr pudr potřebují i instalatéry, prodavačky a řezníky… Nemůže mít každý titul. Anebo může, ale stejně pak nebudou mít všichni vysokoškoláci odpovídající práci… Podle mě se spousta lidí trápí zbytečně :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
4.2.19 13:07

Autorko, pokud opravdu trpís na deprese cely zivot a neni to jen nejaky popis momentalniho rozpoložení, co zkusit antidepresiva,z tohohle se asi sama nevyhrabes, pokud nemas oporu v okoli…ta by treba pomohla taky, a nejspis i psychoterapie - prášky samy o sobe nic moc nevyresi, jen potlaci ty nejvetsi úzkosti, strachy aj. negativni pocity, abys mohla fungovat, ale jak uz psali vys, chce to i pracovat na sobe, najit si nějakého koníčka, ktery ti udela radost. Neco vyrabet rukama, mit z neceho, co ti jde, dobry pocit, a neříkat si, ze ti nejde nic a nejsi v nicem dobra, pohyb taky pomaha - endorfiny atd., ale to uz musi byt clovek v urcite pozitivni nalade, s depkou jak Brno na behani nalada uz asi moc neni, ani na prochazky, ale nekomu to treba muze pomoct…lepsi nez jen sedet doma a uzirat se, jak je zivot na hov. Ale kdo nezazil, tomu se to keca, ja urcitou formu deprese po porodu mela, obcas i po druhem, i kdyz az par mesicu po porodu, ale u me je a byl spoustec spankovy deficit a po 1.porodu úzkosti a z toho plynouci nespavost, obě deti spaly do 3 mesicu krasne, az pozdeji se zacaly v noci vic budit a „zlobit“ a to se pak kolikrat fakt nechce nic, jen spat a brečet vycerpanim, ale s detma a psem se ven jit a fungovat musi no, to uz nejde si zalezt na cely den do postele a litovat se :think: . Porid si - kdyz uz ne psa nebo deti, coz je celkem velky závazek a ne kazdy na to ma podminky, tak aspon kocicku treba, ty pry taky fungujou protistresove, pomahaji uvolnit napětí a hlavne mas najednou pro co (koho) tady byt, nekdo te potřebuje…udelej prvni krok a pujde to! Nebo muzes chodit venčit pejsky do utulku, hledat kesky, na nejaky kurz, behat, proste cokoliv, co ti da duvod vylezt z ulity a zazit neco hezkyho, smysluplnyho… ;) drzim palce! :mavam: Denicek na me působil taky dost odevzdaně, jako bys uz predem cekala, ze ti zivot da zase za usi a bala se mit vubec z neceho radost, coz se da pochopit, pokud máš za sebou neco neprijemnyho, někoho jsi treba ztratila, ale jestli 25 v tvem nicku je vek, mas zivot pred sebou a urcite i spoustu peknyho a je jen na tobe, jestli si dovolis se radovat i z toho ze sviti slunicko a naucis se - a klidne i s pomocí psychoterapeuta - myslet pozitivne, tj. ze si zaslouzis prozit neco hezkyho, ne jenom trapeni - nejsi zadnej loser, toho ze sebe delas jen ty sama… :) Jestli mas dobrou kamarádku, nebo nekoho z rodiny, kdo je k tobě uprimny a mas k nemu duveru, zeptej se,co na tobe ma rad(a), co ocenuje, jestli se ji na tobe neco libi, příp.nelibi a co bys měla změnit, a treba budes překvapená a pomuze ti to najit dalsi smer, jak z toho ven, na co se zamerit. Ale pomoc urcite vyhledej, i kdyby to mel byt jen pokec u kafe…! Za sebe muzu rict, ze psychologove/-chiatri co delaji na pojišťovnu tj.zdarma bohuzel nic moc - zeptaji se co te trapi, napisou prasky a cau… asi to chce nekoho na doporuceni znamych a holt si priplatit, treba jen par sezení,me zve po 1-2 mesicich a to mi moc nepomáhá,mi prijde. Ma dost plno a vic jak 30-45 min.na me nema. Ale muzu mit s sebou malou, to je dulezity, na tohle se mi babickam o hlidani rikat nechce, ty by mely akorat reci, co mam jako za problemy, kdyz mam zdravy deti a hodného chlapa, co mi s nima pomaha, co bych chtela. Ale tak to vzdycky nebylo, pomahat zacal vic az kdyz pochopil, ze to neni sranda. Clovek nesmi mit pocit, ze je na vse sam…a tyhle reci cloveku s depresi moc nepomuzou, spis ho jeste srazi na dno, protoze sam zdravy neni proste a sam se neuzdravi jen silou vule. At je ti uz jen lip…:) omlouvam se za roman a za anonym,nemusí kazdy vedet, ze chodim na psychinu, viz výše.

  • Upravit
Štofik
4.2.19 13:24

anonymní, super postřehy :palec: a jo souhlas jsem ufňukaná a odevzdaná, to je snažší než se sebou něco dělat,vím.

  • Upravit
soft_scarf
18001
4.2.19 15:51

:hug: :hug: :hug: drž se, jsme v tom s tebou :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
milktea
847
4.2.19 15:57

@Lana25 taky to tak mám. Postupem let se to zlepšilo, ale asi jsem se tak už narodila. Loser s velkým L. Pomáhá mi ale uvědomit si, že jsem zdravá - někdo takové štěstí nemá. Snažím se radovat z malých věcí (ale někdy mi radost nepřináší fakt vůbec nic), protože vím, že život je krátký. Snažím se nelitovat se a nebýt sobecká - vždycky je na to někdo hůř, komu můžeš pomoci.

Paradoxně mi v tomhle i pomáhá čtení básní od čínských a japonských starýchmistrů - jsou hodně o pomíjivosti života a to ti pak tvoje nářky přijdou směšné.

  • načítám...
  • Zmínit
tininas
1935
4.2.19 15:59

Ahoj.

Už to, že zmiňuješ song, kde vystupuje frontman kapely, který spáchal sebevraždu v 41 letech na mě působilo divně. Samozřejmě poslouchat písničku není nic divného, také Linkin Park žeru, ale napsat vzápětí takovou zpověď, už až zas tak normální není.

Proto Tvůj deníček vnímám jako volání o pomoc a doporučuji Ti, co nejdříve (nejlépe ještě dnes, nejpozději zítra) vyhledat dobrého psychologa, případně i psychiatra.

Ze srdce Ti přeji lepší zítřky, vše (ale skutečně vše) se dá překonat. A hlavně vše je relativní. Co si myslíš, že je těžší nést - kilo peří nebo kilo železa?

Příspěvek upraven 04.02.19 v 16:00

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
4.2.19 15:59

@milktea děkuju :hug: že jsi napsala.

  • Upravit
Štofik
4.2.19 16:01

@tininas o to, že on spáchal sebevraždu nejde, ale ten text to vystihuje. Když jsem to psala, poslouchala jsem ji.

  • Upravit
milktea
847
4.2.19 16:20

@Lana25 je nás hodně takových, alespoň si to myslím. Stěhovala jsem se z místa na místo, jen abych se vyhnula lidem, co by mi připomínali moje selhání. Ale útěk není řešení, před sebou neutečeš. Před svýma drakama.
Po letech jsem se nakonec usadila a smířila se se sebou, alespoň částečně. Hodně jsem musela slevit ze svých bombastických plánů, ale našla jsem zas něco, co mě baví a dřív bych nad tím ohrnula nos. A i to málo si udržet mě stojí dost sil, ale stojí mi to za to.

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
4.2.19 16:38

@milktea to už jsem zjistila taky, že sama před sebou neuteču.a celkem mě to zjištění vzalo :mrgreen: mylela jsem, že mě štve město a lidi v něm, nene. to jsem byla já, kdo mě štval. pereš se s tím, to je znamka toho, že jsi silná. :hug: snad se mi to podaří vypilovat jako tobě.a děkuju žes napsala.

  • Upravit
LvE
435
4.2.19 17:14

Ahoj autorko,
chápu tě, přítel má taky deprese, k tomu fobii a závislost, Nevím, jak to řešit, On teda chodí k psychiatrovi, ale jak ho to chytne, je konec. Má ADP , ale myslím, že mu nesedí.Nelíbí se mi to.¨
Přeju mnoho šřasných chvil , dobrého psychologa a hlavně se sebou vydrž. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
milktea
847
4.2.19 17:19

@Lana25 to je skvělý, žes na to přišla :palec: mě to trvalo přes 10 let. Čas ti nikdo nevrátí. Ale chápu, že někdy není síla na to proti sobě bojovat. A neboj, hodně lidí neví, co se sebou a skrývají to.

  • načítám...
  • Zmínit
Calendulka
465
4.2.19 18:11

@milktea @Lana25 Holky, mně by třeba zajímalo, kdo je to podle vás loser? Podle mě totiž moc loserů není - jen ti, co se přestali snažit a už nebojují.
Jenom mě napadl takový citát: „Naše planeta nepotřebuje víc úspěšných lidí. Zoufale potřebuje ty, kteří tvoří mír, léčí, obnovují, vyprávějí příběhy a milují vše živé.“

Podle mě lidi se pořád za něčím honí a trápí se, když to nemají. Chtějí něco „dokázat“, být úspěšní, obdivovaní, krásní, štíhlí, vzdělání, bohatí,… Furt vidí život jako nějakou soutěž, srovnávají se s druhýma a trápí se, když nejsou TOP.
Opravdu člověk musí být bohatý, krásný a chytrý, aby mohl být šťastný? Nestačí být dobrým člověkem, který je vděčný za každou maličkost, kterou má? Že je zdravý, má milující rodiče, má kde bydlet, má co jíst, nemá dluhy,… Někdy nejde o to být nejlepší, ale užívat si to, co dělám. Můžu kreslit, zpívat, tancovat, i když na to nemám nějaký extra talent. Hlavně, že mě to baví ;) Holky, nevím proč byste měly být loseři :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
4.2.19 18:16

@milktea a je to myslíš ta spravná cesta? bojovat proti sobě? asi jak v čem, že :think: někdo psal výš, že mám jít ne proti sobě ale se sebou? tak nějak. být sama sobě kámoš. Ono je strašně důležitý vědet, že nejsem jediná.to je nejvíc :palec:
@LvE děkuju za podporu a příteli jen to nej. Vím, že to je pro tebe těžký :hug:

Děkuju všem za přečtení a komentaře. To jsem ani nečekala, spíš jsem čekala kritiku.
A děkuju @Premek_Orac ty víš za co :kytka: ikdyž myslíš, že jsi nic neudělal, udělal jsi moc.

  • Upravit
Štofik
4.2.19 18:19

@Calendulka :palec: :palec: :palec: lepší definici loosera neznám, ti co přestali bojovat, asi jo. Zní to hrozně, ale asi fakt ano.Ti co uvěřili, že jsou špatní, k ničemu, že nestojí nikomu za lásku atd. Zbytek moc hezky napsanej.

  • Upravit
LvE
435
4.2.19 18:23
:mavam:
  • načítám...
  • Zmínit
milktea
847
4.2.19 20:05

@Lana25 myslím bojovat ve smyslu umět se oprostit nebo potlačit všechny svoje momentální touhy po zbytečnostech (které vedou k pocitu „jsem loser“ - ale nejsem, přesně jak píše @Calendulka :* ), člověk má tendenci k tomu sklouznout a litovat se :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
4.2.19 20:17

@milktea jo tak, už rozumím :palec:

  • Upravit
Daenerys91
506
4.2.19 20:32

@Premek_Orac … Jeden bývalý vězeňský psycholog mi říkal - víš co je konec? Když se lidé přestanou na cokoliv těšit. Vždycky se podívej dopředu a na něco se těš. A je to pravda.…

Ano, to můžu potvrdit. Abych se ze všeho nezbláznila a neupadla do úplný černoty a beznaděje, tak se musím na něco těšit - na maličkosti jako je odpolední káva, tabulka čokolády, kniha, co mi má dorazit, sólo výlet s batohem do hor i na větší věci jako je Pacifická hřebenovka za několik let. Je důležitý mít se na co těšit a mít nějaké vzdálenější cíle a připomínat si, že aktuální situace nebude trvat věčně.

  • načítám...
  • Zmínit
Premek_Orac
10317
5.2.19 12:11

@Daenerys91 PCT? Ty bláho, dobrý. Já četl deník holky s bucketlistem, teď mám rozečtený Jirků deník z PCT a sám mám tedy mnohem skromnější cíl - Santiago z Porta. Už jsi nějakou dálkovou trasu šla?

  • načítám...
  • Zmínit
Daenerys91
506
5.2.19 13:58

@Premek_Orac nešla :oops: PCT mám v plánu za 5 - 6 let, do tý doby něco stihnu. Ale ono je to prý hlavně o psychice… Monika Benešová před PCT neměla nachozeno nic, snad jen jakousi pouť nebo co, a zvládla to sama.

  • načítám...
  • Zmínit
Premek_Orac
10317
5.2.19 14:06

@Daenerys91 Já nemyslel, že bys už ji měla za sebou, ale vůbec ten plán to uskutečnit… Jo, určitě je to o vůli a přemáhání, ale i o tom, zda to prostě tělo vydrží. Ona ta kila navíc, a na PCT fakt nejsou malá, to udělá hodně… Každopádně ti moc přeju, ať se ti to splní.

  • načítám...
  • Zmínit
dagmarkaa
21.4.19 16:57

@Lana25 :hug: :hug: :hug:

  • Upravit
stinga
80061
23.4.19 08:29

@Lana25 já vím, že moje rada je ta nejjednodušší, ale… ty máš nemocnou duši a jsem přesvědčená, že bez AD to nepůjde
protože já třeba jsem taky z tvého hlediska looser - nezvládla jsem maturitu kvůli státní matematice, mám dítě po tříměsíční známosti s mužem, který ho nechce ani vidět, bydlím stále s rodiči, mám slíbený byt po dědečkovi, který má 95 a…, při 164 cm vážím 78 kg a přestože cvičím, nejde mi to zhubnou, jako dítě jsem byla outsider - nešlo mi to ve škole, nosila jsem zastaralé oblečení,
ale přes to všechno - jsem šťastná a pamatuji si spíš ty pozitivní věci, starám se o toho dědu, jezdím s dítětem na výlety a dovolené, jezdím na koncerty, chodím do práce, i když jsem na mateřské, raduji se ze života, pořád něco plánuji a pořád se na něco těším
takže ne, není „normální“ se patlat v problémech a depkách, opravdu vyhledej psychiatra, jak se často píše zlomenou nohu pevnou vůlí nevyléčíš a zlomenou duši taky ne :hug: :srdce:

Příspěvek upraven 23.04.19 v 08:30

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
23.4.19 08:47

@stinga stalo se, psycholog i psychiatr. a podle mě looser nejsi
@dagmarkaa :hug: :hug: :hug:

  • Upravit
stinga
80061
23.4.19 09:16

@Lana25 ty též nejsi looser, to jsou podle mně takoví ti bezdomovci, co nechtějí nic, o nic se nesnaží, fetky a alkoholici

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
5.5.19 11:04

Kdo by chtěl a má nějaké psych. potíže, může k nám do skupinky tady na emiminu. Jmenujeme se Padlí na hlavu.

  • Upravit
Štofik
5.5.19 11:05

@stinga Bůhví čím si oni prošli víš. Neodsuzujo no, třeba prostě jen ztratili naději.

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Vnouček ke mě ze školy chodí na obědy. V jídelně mu vůbec nechutná

Můj předškolák se odmítá učit. Na školu je nezralý, ale odklad nedostane

Kratší vánoční prázdniny? Mně jako mámě dvou dětí naprosto vyhovují

Můj příběh: Rakovina v těhotenství a cesta zpátky k životu ❤️

Jak synovi se snachou vysvětlit, že mi nevadí, když se milují v našem domě

Život mě zkouší ze všech stran. Zvládnu to?

Deníček jedné maminky: O štěnicích, úřadech a naději, která neumírá

Nesnáším manželovy kamarády. Jejich vtipy mě uráží

Vzali mě s sebou na dovolenou. Můj syn se snachou netušili, co všechno uvidím

Dopis těm, co zůstávají: Jak jsem chtěl zachránit děti před rodinnou tragédii