Domácí násilí
Každou chvíli se tady na eMiminu objeví diskuze typu Můj přítel mě uhodil. Ať už je to manžel nebo přítel, ať spolu mají dítě nebo nemají, vždy se dotyčná ptá, co má dělat.
Nedávno tu byla zase jedna taková diskuze a to, co tam psaly některé uživatelky, mě doslova šokovalo.
„Počkej, až tě uhodí ještě jednou a pak s ním vztah ukonči.“ Co má tohle proboha za smysl? Proč by měla dotyčná žít ve strachu a čekat, kdy mu zase ujede ruka? Proč by měla ztrácet svůj drahocenný čas a setrvávat ve vztahu s člověkem, který nemá problém ji fyzicky napadnout? Jaký má smysl být s ním třeba pět let, pak se zase nechat uhodit a vztah s ním ukončit o pět let později? Proč to protahovat? Podivné je smýšlení některých žen v tomto směru.
„Třeba ho dotyčná vyprovokovala a jemu prostě ruply nervy.“ Každému někdy rupnou nervy, ale to, jak se pak zachová, je pouze jeho volba. Může třeba hystericky řvát, bouchnout dveřmi, může odejít vychladnout ven, může pak nastolit tichou domácnost anebo se prostě může sbalit a odejít navždy. Varianta fyzicky napadnout svého partnera je naprosto neakceptovatelná a neomluvitelná a ten, kdo ji volí, je slaboch a to je něco, co se bohužel nezmění.
Takový člověk je vadný kus a nemusí se tak několik let projevovat, ale pak, když je pod větším tlakem (na příklad problémy v práci, více zodpovědnosti, více starostí, do toho třeba únava), tak se náhle ukáže jeho pravá tvář. A bohužel přesně takhle to je. Můžete mít s dotyčným rodinu a žít s ním pět let a pak vás najednou uhodí a vy nechápete, jak je to možné. Říkáte si, že je hodný a tohle byl jen nějaký zkrat, ale bohužel opak je pravdou. Člověk, který to má v hlavě v pořádku, takové zkraty nemá a i v afektu se zachová jinak, než že fyzicky napadne svého partnera.
„Jedna žena z vesnice se opila, počůrala se a chovala se strašně, tak ji její muž dal facku. Ta si to ale zasloužila.“
„Můj známý měl ženu, která ho psychicky několik let týrala a jednou mu ruply nervy a uhodil ji. Ta si to ale zasloužila.“
Tak ještě jednou. Ať je žena jakákoliv semetrika, nikdy si nezaslouží, aby ji její partner fyzicky ubližoval. Ten muž se vždy může nechat rozvést nebo se s nesnesitelnou ženou rozejít. Nikdo ho nedrží doma připoutaného k topení. To, že si to nechává x let líbit, je jen jeho volba a není to nic, co by pak omlouvalo jeho agresivní chování.
„To, že tě uhodil, je jedno. Podstatné je, jak se zachoval potom. Třeba cholerik může mít takový zkrat, ale měl by se pak hned omluvit a sypat si popel na hlavu.“
Na tohle už jen kulím oči. Mou mámu fyzicky týral její první manžel. Ano, byl to cholerik. Ano, byl většinou opilý, když jí bil, škrtil, kopal, fackoval, tahal za vlasy, topil ve vaně a tak. A vždy se jí pak za to velice omlouval, kupoval jí kytku, sypal si popel na hlavu a dušoval se, že už jí to víckrát neudělá. A co jako? Stejně se to opakovalo a gradovalo to, až ji málem zabil. To, jestli je dotyčný cholerik, nebo se pak omlouvá, je úplně ale úplně jedno!
Nechápu ženy, které v takovém vztahu setrvávají. Nechápu ani svou matku, že v takovém vztahu setrvávala několik let. Ale třeba mají pocit, že si to zaslouží, nebo se jim to líbí. No budiž, ať si každý nechává líbit, co chce.
Co je ale podle mě trestuhodné, je nechávat se takto týrat, když má žena dítě. Dítě je bezbranné a rodiče mu jsou vzorem. Je povinností rodičů zajistit dítěti nejen mýdlo, jídlo a oblečení, ale také pocit bezpečí. Moje máma vždy říkala, že mé sestře nikdy neublížil. Přesto z toho sestra má trauma a detailně si pamatuje některé jeho výstupy a intenzivní pocity strachu, které v těch chvílích sdílela s naší mámou. Děti nejsou slepé ani hluché a všechno tohle velmi silně vnímají. Pokud se žena nechá týrat svým partnerem, když má dítě, tak největší obětí není ona, ale právě to dítě, a tím, že situaci neřeší, ubližuje i ona svému vlastnímu dítěti.
No a nakonec se ještě pozastavím nad případy, kdy se chlap napřáhne, ale neuhodí. Přesně tohle se stalo i mně. Doma roční miminko, přítel byl pod velkým tlakem, často vybouchl i kvůli blbosti, už jsem zvažovala každé slovo pětkrát, abych ho nerozčílila. O finanční rezervy jsem přišla, protože během našeho vztahu byl párkrát několik měsíců bez práce a já ho jako svého partnera podporovala ve všem. Takže v době, kdy práci hledal a nenacházel, jsem vše platila já. Navíc jsem byla bez práce a na rodičovské dovolené.
Jednoho dne mu tradičně ruply nervy a on se napřáhl, že mě uhodí. No a v tu chvíli jsem ho přestala milovat. Jak může nějaká žena milovat muže, který místo toho, aby ji chránil, ji chce umlčet tím, že ji zastraší svou fyzickou silou? Osobně nevidím rozdíl mezi tím, když se ruka zastaví a mezi tím, že doletí. Je to zastrašování a to do partnerského vztahu prostě nepatří. Jestli je po tom modrý flek nebo ne, to je jen malý detail.
Rázem jsem mu nemohla důvěřovat, opora v něm nulová, láska žádná, chtěla jsem se ho co nejdřív zbavit a mít klid a nemuset se bát, kdy mu ruka ujede. Do měsíce jsme bydleli každý zvlášť. A nejen, že se mi strašně ulevilo a já se začala zase radovat ze života a své dítě si zase naplno užívat a měla jsem klid a žila beze strachu, ale navíc syn byl daleko klidnější a veselejší dítě a už najednou netrpěl na průjmy a měl klidnější spaní. Zřejmě i tak malé dítě vnímá to napětí, dusnou atmosféru a strach, ale my si prostě vůbec neuvědomujeme, že ho to může až tak negativně ovlivňovat.
Jediné, co lze s partnerem, který je na vás agresivní, udělat, je opustit ho. Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá výmluvy.
Přečtěte si také
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 215
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 263
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 300
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 183
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 169
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...
Dcera málem vběhla pod tramvaj. Bojím se, až začne dojíždět na střední
- Anonymní
- 20.05.26
- 1558
Moje patnáctiletá dcera v září nastupuje na gymnázium v centru Prahy. Měla jsem z toho radost, protože se tam dostala sama, bez tlačení a obrovského drilu. Brala jsem to jako krok k větší...
„Kvůli tobě jsem přišla o rodinu,“ vpálila mi dcera. Přitom mě její otec podvedl
- Anonymní
- 20.05.26
- 2520
Andree je šestnáct, puberta s ní cloumá ze všech stran a poslední měsíce jsou mezi námi opravdu náročné. Hádáme se skoro kvůli všemu a mám pocit, že ať řeknu cokoli, vždycky je to špatně. Nejhorší...
Nabídl jsem jí, že půjdu na rodičovskou. Přesto dítě odmítá. Co teď?
- Anonymní
- 20.05.26
- 1055
Sedíme v naší oblíbené kavárně v centru města. Moje přítelkyně, říkejme jí třeba Lucie, nadšeně vypráví o novém filmu, na který musíme jít, a plánuje víkendový výlet do Berlína. Je krásná, chytrá a...
Manželka utrácí za oslavy narozenin pro děti majlant. Prý zbytečně vyšiluju
- Anonymní
- 20.05.26
- 1287
Tak nevím, jestli je to dnes normální. Jsme úplně obyčejná rodina s průměrnými příjmy. Já i manželka pracujeme, i když ona jen na zkrácený úvazek. V mnoha věcech se snažíme šetřit, o to víc mě pak...
Dcera se nedostala v Praze na gympl, i když měla hodně bodů. Je to zoufalství
- Anonymní
- 20.05.26
- 2049
Přijímačky na střední nám letos pořádně znepříjemnily život. Dcera měla vysněné gymnázium, chodila na přípravku, učila se, dřela a stejně se nedostala. Nakonec je ráda alespoň za obchodku, kam ji...
