Domácí násilí
Každou chvíli se tady na eMiminu objeví diskuze typu Můj přítel mě uhodil. Ať už je to manžel nebo přítel, ať spolu mají dítě nebo nemají, vždy se dotyčná ptá, co má dělat.
Nedávno tu byla zase jedna taková diskuze a to, co tam psaly některé uživatelky, mě doslova šokovalo.
„Počkej, až tě uhodí ještě jednou a pak s ním vztah ukonči.“ Co má tohle proboha za smysl? Proč by měla dotyčná žít ve strachu a čekat, kdy mu zase ujede ruka? Proč by měla ztrácet svůj drahocenný čas a setrvávat ve vztahu s člověkem, který nemá problém ji fyzicky napadnout? Jaký má smysl být s ním třeba pět let, pak se zase nechat uhodit a vztah s ním ukončit o pět let později? Proč to protahovat? Podivné je smýšlení některých žen v tomto směru.
„Třeba ho dotyčná vyprovokovala a jemu prostě ruply nervy.“ Každému někdy rupnou nervy, ale to, jak se pak zachová, je pouze jeho volba. Může třeba hystericky řvát, bouchnout dveřmi, může odejít vychladnout ven, může pak nastolit tichou domácnost anebo se prostě může sbalit a odejít navždy. Varianta fyzicky napadnout svého partnera je naprosto neakceptovatelná a neomluvitelná a ten, kdo ji volí, je slaboch a to je něco, co se bohužel nezmění.
Takový člověk je vadný kus a nemusí se tak několik let projevovat, ale pak, když je pod větším tlakem (na příklad problémy v práci, více zodpovědnosti, více starostí, do toho třeba únava), tak se náhle ukáže jeho pravá tvář. A bohužel přesně takhle to je. Můžete mít s dotyčným rodinu a žít s ním pět let a pak vás najednou uhodí a vy nechápete, jak je to možné. Říkáte si, že je hodný a tohle byl jen nějaký zkrat, ale bohužel opak je pravdou. Člověk, který to má v hlavě v pořádku, takové zkraty nemá a i v afektu se zachová jinak, než že fyzicky napadne svého partnera.
„Jedna žena z vesnice se opila, počůrala se a chovala se strašně, tak ji její muž dal facku. Ta si to ale zasloužila.“
„Můj známý měl ženu, která ho psychicky několik let týrala a jednou mu ruply nervy a uhodil ji. Ta si to ale zasloužila.“
Tak ještě jednou. Ať je žena jakákoliv semetrika, nikdy si nezaslouží, aby ji její partner fyzicky ubližoval. Ten muž se vždy může nechat rozvést nebo se s nesnesitelnou ženou rozejít. Nikdo ho nedrží doma připoutaného k topení. To, že si to nechává x let líbit, je jen jeho volba a není to nic, co by pak omlouvalo jeho agresivní chování.
„To, že tě uhodil, je jedno. Podstatné je, jak se zachoval potom. Třeba cholerik může mít takový zkrat, ale měl by se pak hned omluvit a sypat si popel na hlavu.“
Na tohle už jen kulím oči. Mou mámu fyzicky týral její první manžel. Ano, byl to cholerik. Ano, byl většinou opilý, když jí bil, škrtil, kopal, fackoval, tahal za vlasy, topil ve vaně a tak. A vždy se jí pak za to velice omlouval, kupoval jí kytku, sypal si popel na hlavu a dušoval se, že už jí to víckrát neudělá. A co jako? Stejně se to opakovalo a gradovalo to, až ji málem zabil. To, jestli je dotyčný cholerik, nebo se pak omlouvá, je úplně ale úplně jedno!
Nechápu ženy, které v takovém vztahu setrvávají. Nechápu ani svou matku, že v takovém vztahu setrvávala několik let. Ale třeba mají pocit, že si to zaslouží, nebo se jim to líbí. No budiž, ať si každý nechává líbit, co chce.
Co je ale podle mě trestuhodné, je nechávat se takto týrat, když má žena dítě. Dítě je bezbranné a rodiče mu jsou vzorem. Je povinností rodičů zajistit dítěti nejen mýdlo, jídlo a oblečení, ale také pocit bezpečí. Moje máma vždy říkala, že mé sestře nikdy neublížil. Přesto z toho sestra má trauma a detailně si pamatuje některé jeho výstupy a intenzivní pocity strachu, které v těch chvílích sdílela s naší mámou. Děti nejsou slepé ani hluché a všechno tohle velmi silně vnímají. Pokud se žena nechá týrat svým partnerem, když má dítě, tak největší obětí není ona, ale právě to dítě, a tím, že situaci neřeší, ubližuje i ona svému vlastnímu dítěti.
No a nakonec se ještě pozastavím nad případy, kdy se chlap napřáhne, ale neuhodí. Přesně tohle se stalo i mně. Doma roční miminko, přítel byl pod velkým tlakem, často vybouchl i kvůli blbosti, už jsem zvažovala každé slovo pětkrát, abych ho nerozčílila. O finanční rezervy jsem přišla, protože během našeho vztahu byl párkrát několik měsíců bez práce a já ho jako svého partnera podporovala ve všem. Takže v době, kdy práci hledal a nenacházel, jsem vše platila já. Navíc jsem byla bez práce a na rodičovské dovolené.
Jednoho dne mu tradičně ruply nervy a on se napřáhl, že mě uhodí. No a v tu chvíli jsem ho přestala milovat. Jak může nějaká žena milovat muže, který místo toho, aby ji chránil, ji chce umlčet tím, že ji zastraší svou fyzickou silou? Osobně nevidím rozdíl mezi tím, když se ruka zastaví a mezi tím, že doletí. Je to zastrašování a to do partnerského vztahu prostě nepatří. Jestli je po tom modrý flek nebo ne, to je jen malý detail.
Rázem jsem mu nemohla důvěřovat, opora v něm nulová, láska žádná, chtěla jsem se ho co nejdřív zbavit a mít klid a nemuset se bát, kdy mu ruka ujede. Do měsíce jsme bydleli každý zvlášť. A nejen, že se mi strašně ulevilo a já se začala zase radovat ze života a své dítě si zase naplno užívat a měla jsem klid a žila beze strachu, ale navíc syn byl daleko klidnější a veselejší dítě a už najednou netrpěl na průjmy a měl klidnější spaní. Zřejmě i tak malé dítě vnímá to napětí, dusnou atmosféru a strach, ale my si prostě vůbec neuvědomujeme, že ho to může až tak negativně ovlivňovat.
Jediné, co lze s partnerem, který je na vás agresivní, udělat, je opustit ho. Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá výmluvy.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 741
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 463
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 756
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 351
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 216
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18360
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2455
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2642
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2390
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1573
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
