Editino štěstíčko - 25. týden
- Těhotenství
- emimino
- 14.06.03 načítám...
Ahoj emimiňačky! Je asi 20.00 hod, je čtvrtek večer a já sedím v pokojíku mé ségry, tudíž né před svým počítačem a ANO, vše tentokrát dopadlo dobře a do ČR jsme dojely!!! Tento deníček bude asi spíš celý o zajímavostech z našeho letu, doufám, že vás tím nebudu moc nudit :o))
Takže v pondělí jsme vyjížděli kolem půl jedné odpoledne a na letišti jsme tentokrát byli opravdu na čas a to okolo třetí hodiny. Letadlo letělo v 18.20 hod. takže zbývala spousta času. Dali jsme si kafe, něco málo pojedli a ve čtyři se s náma rozloučil Guz. Chudák byl z toho celý špatný a jednu chvíli to vypadalo, že nás nepustí z objetí, tak jsem se mu musela vysoukat a vyloženě jej odstrčit
))))
Nu a tak čekáme na letadýlko, blíží se půl šesté a najednou ohlásili, že naše letadlo má z technických důvodů zpoždění a poletíme až o třičtvrtě na osm. To jsem šla do kolen, byla jsem naštvaná, co budu dělat s Polinkou takovou dobu na letišti???? Naštěstí Polinku moc zajímala letadla co přistávala a vždy si našla nějakou zábavu, takže kromě toho, že jsem za ní poletovala a hlídala, aby si někde neublížila, se to čekání zvládnout dalo.
Aby toho ale nebylo málo, tak ohlásili další zpoždění a nový let se prý bude konat až o půl deváté..........to už jsem ale supěla, hlavně díky tomu, že člověku uletělo poprvé letadlo, které určitě pět minut počkat mohlo (kdyby se někdo obtěžoval být v odbavovacím a letadlu dal znamení), ale za to, že my jsme musely čekat na letadlo, které mělo více než dvě hodiny zpoždění, za to se nám dostalo velmi nemastné, neslané omluvy od letušek. Takže letadlo nakonec vylétalo z Londýna v 21.00 a v Praze jsme byly 23.30 hod......
Nemusím vám vykládat, jak unavená a zmožená jsem tímhle dobrodružstvím byla, navíc když Apolenka měla stále energie na rozdávání a v letadle ani minutku neposeděla.
Miminko v bříšku let zvládlo v pořádku, vlastně se celou cestu nepřestalo hýbat a při přistávání snad brzdilo i rukama
)
V Praze na nás čekal můj bratr s mamčou a domů jsme dojeli kolem šesté hodiny ráno. V autě jsem si zdřímla možná dvě hodiny, takže jsem byla opravdu unavená a Polinka po pěti hodinách spánku také. Byla hrozně plačtivá a nechtěla se ode mě hnout ani na krok a tudíž na pořádné přivítání a úsměvy si musela babička počkat ještě jeden den
))
Dnes už je nám fajn, myslím, že jsme se jakž takž aklimatizovaly na změnu prostředí a hlavně počasí. Stihla jsem Polinku vzít na bazén a spálila jsem si ramena
) Pupík jsem vystrkovala v dvojtých plavečkách a to víte, pár nevěřícných pohledů se našlo, dokonce nějaké zakroucení hlavou, ale mohli mi v tom horku všichni tak akorát vlézt na záda - jsem těhotná a v bříšku roste miminko a to je snad přirozený proces ne???? Vážně mi je líto těhulek nebo kojících maminek, co se bojí jít na veřejnost, aby je za to někdo nějak neodsoudil.
Já prostě nikdy nepochopím, jak někoho může pobuřovat kojící maminka!!! Copak to dítě má nechat hladem?? Nebo zůstat doma, dokud mu nebude kdo ví kolik a bude pít z láhve???
Tak a už je sobota večer, nějak jsem to nestihla dopsat
) Takže honem napsat ještě pár řádek, zalepit do obálky, nalepit tam tři známky a šup do emiminkovské schránky!
Holčinky, jen jsem stihla velmi rychle pročíst pár komentářů, takže nebudu reagovat na žádný konkrétně, protože nechci ségře udělat moc velký účet a snad vám více napíšu z net kavárny, ale tímto bych chtěla všem poděkovat za držení pěstiček a přání, ať nám cesta a pobyt zde dobře dopadne - děkuju!!!!
Jsem hrozně ráda, že jsem tady, mezi „svýma“ a opravdu si to užíváme, pořád je co dělat. Jazýček je moc mlsný, nejraději by pořád něco koštoval, takže v tom se musím krotit
)
Pupík roste a kope, tak se mu tady také daří a vím, že kdybych letos nepřijela, tak bych toho prostě navždy litovala.
Zítra jedeme zpět do Jičína, ale do Ostravy určitě ještě přijedeme, tak snad dojde i na srazík, na který se MOC těším!
Tak a já letím, takže nezbývá než se rozloučit, popřát vám další krásný, pokud možno ne moc horký týden a pozdravujte od nás bříška.
Ed
Přečtěte si také
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 1867
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 2004
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 1549
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1536
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 3039
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 2701
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 5930
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 873
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 2894
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 2005
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
Edi, tak vám to konečně vyšlo a jste doma - gratuluji! My taky letěli loni, to byly Mišovi 2 roky do Chorvatska a nechrápal, i když byl odlet ve 3 v noci, má moc energie dodnes. Vyšel mi špatně cukr, tedy na hranici, takže v pondělí jdu k doktorovi a pak snad ke všem čertům. Zlatá doba, kdy se to nedělalo. Neřeknu, Daw. s. chápu, ten nám vycházel u Michala a po amniu dobré.A to jsem měla o 10 kg víc.A nedělali mi to. No uvidim v pondělí. At Ti vyjde počasí a pěkný pobyt přeje Renča (26 + 3)