Hermína otevřela ústa a oči naráz: Jdeme do školky!
- O životě
- Vesmírná drůbež
- 23.09.21
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Toho rána jsem byla poněkud neklidná, zato Hermína plula na obláčku nadšeného očekávání věcí budoucích...
V půl sedmé ráno zazvonil budík, Hermína otevřela ústa a oči naráz. „Jdeme do školky!“ zaradovala se a vzbudila svým pokřikem všechny v okruhu dvou kilometrů. Byla jsem v té době tři měsíce těhotná, její euforie vyvolávala nekonečný čardáš v mých útrobách. „Uděláš mi culík, maminko?“ Třeba dva, jen kdyby přestala na chvíli mluvit. Pomalu jsem se dovlekla na toaletu, moje životní funkce vyžadují okamžitou stabilizaci. Zdánlivé chvíle ticha, přes zavřené dveře slyším, jak se děvčátko hemží po celém obydlí. Nejraději bych se vrátila do postele, únava mne pronásleduje s ohromující vytrvalostí. Zvládneme ranní hygienu i snídani, Hermína se natřásá před zrcadlem jako malá kachnička. „Půjdeme už?“ volá nedočkavě. Přehodím si přes rameno tašku s jejími věcmi, můžeme vyrazit.
Budova mateřské školy není daleko, přesto mi to přijde jako mezigalaktická pouť. Hermína poskakuje dva metry přede mnou, něco si tiše zpívá. Kdy se to vlastně stalo, že tak vyrostla? Přispěchala na svět sedm týdnů před vypočítaným termínem. Okamžitě nám dala najevo, že s ní musíme počítat, měla zkrátka plán. Rvala se o své místo na slunci urputně a všemu navzdory. „Maminko, kdy už tam budeme?“ vytrhne mě holčička ze vzpomínek. Zahrada školky je na dohled, cítím podivnou úzkost, není snadné vypustit tohle ptáče do života.
Šatna je naplněna sborem dětských hlasů, štěbetají, předhánějí se, místnost vibruje v rytmu emocí. Hermína se přezouvá a tiše pozoruje dění okolo. „Proč ten chlapeček pláče?“ ptá se mě, ukazujíc na zhruba tříletého caparta. Na vysvětlování není vhodná chvíle, pokrčím jen rameny a vezmu ji za ruku. Pět schodů a jsme před třídou. Pamatuje si, že má zaklepat, pak vběhne dovnitř, stržena nezadržitelným proudem touhy po něčem novém a dosud nepoznaném.
Přivítat ji přišla ředitelka školy i obě přítomné učitelky, bez uzardění jim podá ruku a pronese: „Dobrý den, jmenuju se Hermína Černá, jsou mi čtyři roky a ode dneška sem budu chodit.“ Chce se mi smát, když vidím jejich překvapené tváře. „Tohle tu moc často nemáme,“ vydechne ředitelka. Hermína se mezitím hbitě zapojila do několika aktivit naráz. Prohlíží si kuchyňku, stavebnice, zdraví své nové spolužáky, zkoumá klavír a dává se do řeči s kuchařkou. Stojím tam sama, úplně na mě zapomněla. Po chvíli přichází a řekne: „Už můžeš jít, líbí se mi tu.“ Obejmu ji, políbím na tvář a popřeji hezký den. Nejspíš se o ni bát nemusím… snad.
Přečtěte si také
Milenec mi slibuje rozvod, ale Vánoce chce zase trávit s manželkou
- Anonymní
- 18.11.26
- 560
Už osm měsíců se scházím s ženatým mužem. Tvrdí, že jeho manželství je dávno mrtvé, že spolu žijí jen kvůli dětem a že jsem žena, se kterou chce zestárnout. Jenže pokaždé, když má udělat skutečný...
Je mi 40, ale rodičům se pořád bojím odporovat. Jejich strach mi ničí život
- Anonymní
- 18.11.26
- 390
„Ve čtyřiceti už bys měla být samostatná,“ říkám sama sobě den co den. Jenže já taková být nedokážu. Pořád žiju tak, jak chtějí moji stárnoucí rodiče, a připadám si jako malá holka. Už tolikrát...
Dcera odmítá jezdit k tchyni. Manžel mě obviňuje, že jsem ji proti ní poštvala
- Anonymní
- 18.11.26
- 386
Když se manžel dozvěděl, že naše dcera Eliška zase odmítá jet na víkend k babičce, obrátil se samozřejmě na mě. Podle něj jsem ji proti jeho mámě zmanipulovala a schválně ničím jejich vztah. Přitom...
Kolega mi očumuje zadek a má oplzlé narážky. Šéf ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 18.11.26
- 328
Už mě vážně nebaví chodit do práce s pocitem, že si musím dávat pozor nejen na to, co říkám, ale i na to, jak se otočím, co si obléknu a jestli se zrovna někdo nedívá na moje pozadí. Jeden kolega...
Děti chtějí Vánoce jako spolužáci. Já počítám, jestli zaplatím nájem
- Anonymní
- 18.11.26
- 275
Letos před Vánoci počítám každou stovku. Dárky pro děti koupit chci, ale nejdřív musím odložit na nájem, jídlo a zimní boty. Nejhůř nesu chvíle, kdy odmítnu malou radost a potom zjistím, že jejich...
Chtěla jsem pro svého šikovného syna hlavní roli. Dostal ji totální trouba
- Anonymní
- 17.11.26
- 1089
Každoročně se u nás na vsi odehrává tradice, kterou milují všichni kromě mých pocuchaných nervů – rozsvěcení vánočního stromečku spojené s místní divadelní pohádkou. Režii a casting má pevně v...
Dřel jsem od rána do večera, aby byla žena šťastná. Místo toho si našla milence
- Anonymní
- 17.11.26
- 1494
Největší životní facku jsem nedostal od šéfa ani jsem nepřišel o peníze. Dostal jsem ji od vlastní ženy, když jsem ji jednoho odpoledne přistihl, jak se líbá s cizím chlapem. A víte, co mě štvalo...
Nesnáším podzim a manžel mi vyčítá, že kazím náladu celé rodině
- Anonymní
- 17.11.26
- 545
Zatímco všichni kolem mě obdivují barevné listí, těší se na dýňové latté a plánují podzimní výlety, já bych nejraději přeskočila rovnou do jara. S příchodem září se mi pravidelně zhoršuje nálada,...
Dcera mi pořád cpe svoje nevychované děti na hlídání. Já ale toužím po klidu
- Anonymní
- 17.11.26
- 1017
Vím, že to bude znít, jako bych neměla svá vnoučata ráda. Ale to není pravda. Mám šestiletého vnuka Davida a čtyřletou vnučku Elišku. Miluju je, ale hlídání je pro mě očistec. Dcera je totiž...
Za soukromou školu jsem dala 150 tisíc. Pak jsem zjistila, co syn neumí
- Anonymní
- 17.11.26
- 872
„Mami, já to neumím přečíst.“ Když mi tohle syn řekl nad obyčejnou dětskou knížkou, došlo mi, že jsme možná udělali pořádně drahou chybu. Za jeho soukromou školu jsme totiž každý měsíc platili 15...