Hermína otevřela ústa a oči naráz: Jdeme do školky!

Toho rána jsem byla poněkud neklidná, zato Hermína plula na obláčku nadšeného očekávání věcí budoucích...

Hermína otevřela ústa a oči naráz: Jdeme do školky! Petra (13).png Zdroj: Canva

V půl sedmé ráno zazvonil budík, Hermína otevřela ústa a oči naráz. „Jdeme do školky!“ zaradovala se a vzbudila svým pokřikem všechny v okruhu dvou kilometrů. Byla jsem v té době tři měsíce těhotná, její euforie vyvolávala nekonečný čardáš v mých útrobách. „Uděláš mi culík, maminko?“ Třeba dva, jen kdyby přestala na chvíli mluvit. Pomalu jsem se dovlekla na toaletu, moje životní funkce vyžadují okamžitou stabilizaci. Zdánlivé chvíle ticha, přes zavřené dveře slyším, jak se děvčátko hemží po celém obydlí. Nejraději bych se vrátila do postele, únava mne pronásleduje s ohromující vytrvalostí. Zvládneme ranní hygienu i snídani, Hermína se natřásá před zrcadlem jako malá kachnička. „Půjdeme už?“ volá nedočkavě. Přehodím si přes rameno tašku s jejími věcmi, můžeme vyrazit.

Budova mateřské školy není daleko, přesto mi to přijde jako mezigalaktická pouť. Hermína poskakuje dva metry přede mnou, něco si tiše zpívá. Kdy se to vlastně stalo, že tak vyrostla? Přispěchala na svět sedm týdnů před vypočítaným termínem. Okamžitě nám dala najevo, že s ní musíme počítat, měla zkrátka plán. Rvala se o své místo na slunci urputně a všemu navzdory. „Maminko, kdy už tam budeme?“ vytrhne mě holčička ze vzpomínek. Zahrada školky je na dohled, cítím podivnou úzkost, není snadné vypustit tohle ptáče do života.

Šatna je naplněna sborem dětských hlasů, štěbetají, předhánějí se, místnost vibruje v rytmu emocí. Hermína se přezouvá a tiše pozoruje dění okolo. „Proč ten chlapeček pláče?“ ptá se mě, ukazujíc na zhruba tříletého caparta. Na vysvětlování není vhodná chvíle, pokrčím jen rameny a vezmu ji za ruku. Pět schodů a jsme před třídou. Pamatuje si, že má zaklepat, pak vběhne dovnitř, stržena nezadržitelným proudem touhy po něčem novém a dosud nepoznaném.

Přivítat ji přišla ředitelka školy i obě přítomné učitelky, bez uzardění jim podá ruku a pronese: „Dobrý den, jmenuju se Hermína Černá, jsou mi čtyři roky a ode dneška sem budu chodit.“ Chce se mi smát, když vidím jejich překvapené tváře. „Tohle tu moc často nemáme,“ vydechne ředitelka. Hermína se mezitím hbitě zapojila do několika aktivit naráz. Prohlíží si kuchyňku, stavebnice, zdraví své nové spolužáky, zkoumá klavír a dává se do řeči s kuchařkou. Stojím tam sama, úplně na mě zapomněla. Po chvíli přichází a řekne: „Už můžeš jít, líbí se mi tu.“ Obejmu ji, políbím na tvář a popřeji hezký den. Nejspíš se o ni bát nemusím… snad.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
138
23.9.21 09:49

A víte, že jste právě naštvala všechny uživatelky emimina, jejichž školkové děti jim každý den visí na noze a hystericky křičí, že do školky nechtějí😀? Taky mezi ně patřím a každý den doufám, že si to nějak sedne. Ale teď vážně, přeji vám, že to dcerka takto zvládla a doufám jí nadšení vydrželo doposud :kytka:.

Příspěvek upraven 23.09.21 v 09:55

  • Zmínit
  • Nahlásit
2112
23.9.21 11:47

@Tosjamx Hermína už chodí do školy, tudíž bez proradných úmyslů kohokoli rozčílit - vydrželo a drží i nyní.

  • Zmínit
  • Nahlásit
21190
24.9.21 07:50

Skvělý deníček.
Ani já jsem to takhle neměla, a nečílím se.
Prostě každé dítě to má jinak. Dceři jsem musela mávat do okna a synovi jsem říkala, že určitě odpoledne přijdu. Jediný, kdo neprotestoval, když jsem ho vodila do školky byl vnuk.
Teď už je to jinak. Syn chodí do 5 třídy, vnuk do 3 a do školy se těší oba. Užívají si to, kamarády a kroužky, dokud se vše zase nezavře

  • Zmínit
  • Nahlásit
26672
24.9.21 10:57

Líbí :palec: dcera šla se stejným nadšením v 2,5 letech do miniškolky a ve 3 letech do státní mš - akorát mluvit neuměla téměř vůbec - respektive mluvila, ale nikdo tomu nerozuměl, někdy ani já

  • Zmínit
  • Nahlásit
117
25.9.21 06:01

To je super

  • Zmínit
  • Nahlásit
2112
26.9.21 08:50

Ženy, děkuji vám všem za milé komentáře a těší mne, že se text líbí. :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
21190
26.9.21 22:35

@JanaDaR
Vůbec není zač. :hug: :hug: :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
yse
993
27.9.21 09:21

Je to jako cist sci-fi :lol: Ja jsem zvracela ve skolce, dcera cestou do skolky a syn ze sebe ve skolce delal totalniho asociala-nemluvil, nejedl, nepil, schovaval se a mel pohled zabijaka :mrgreen: Je hezke cist, ze to ma nekdo jinak. Pri cteni jsem se usmivala, diky za fajn denicek.

  • Zmínit
  • Nahlásit
138
27.9.21 12:31

@yse Prosím, prosím, napište, že si to po dvou měsících u vašich dětí sedlo. Já začínám po těch každodenních scénách uvažovat, že zvolím nějaký alternativní plán typu hlídání prarodiči na 4 hodiny denně (kvůli našemu démonkovi nastupuji od ledna na poloviční úvazek), lesní školka atp.😀

  • Zmínit
  • Nahlásit
yse
993
28.9.21 23:04

@Tosjamx Samozrejme ze sedlo. Prvne pani ucitelka hlasila, ze se napil, pak ze se najedl a nakonec doslo i na wc. Trvalo to nejaky cas, zadne nasledky na nem ani na nas to nezanechalo. Konec dochazky do MS byl taky extrem-chtel chodit domu jako posledni, aby si to pry jeste uzil :mrgreen:

  • Zmínit
  • Nahlásit