Honzíček už je na světě

Na svět přišel 1. 12. 2012 ve 4:50 hodin ráno. Ale vezmu to popořadě. V 9 večer, 30. 11., mě začalo pobolívat břicho, nevěnovala jsem tomu extra pozornost, zkrátka poslíčci. Tak jsem znovu usnula. Ve 23:00 už se bolesti stupňovaly a měla jsem pocit, jako když potřebuji na velkou, šla jsem tedy směr wc, jenže nic, takhle jsem běhala i 4x do hodiny.

PC010141[1].JPG

pár hodin po porodu

Honzíček

nééé

Honzíček už je po pěti dnech u mne,ještě měl v...

a koonečně s Honzíčkem doma

Od té 23. hodiny jsme s přítelem už neusnuli. Já jsem se svíjela jako žížala, ale snažila jsem se pravidelně dýchat, to se ještě dalo. Přítel chtěl volat sanitku, ale já mu vždycky řekla, že ještě není ten správný čas, bolesti nejsou tak velké a že bychom stejně přijeli brzy a poslali by nás domů. Tahle jsem ho přesvědčovala až do 1:15, to už byly bolesti silné a přicházely 2× do 5 minut. Tak jsme se tedy oblékli a přítel mezitím zavolal taxík. Já jsem šla ven a Hanzi (přítel) přišel hned za mnou. Taxík přijel asi za 7 minut, nasedli jsme a jeli.

Do porodnice jsme přijeli něco málo před půl druhou. Na informacích jsme vše řekli a oni zavolali na gynekologii. Jeli jsme výtahem do 8. patra, zazvonili a otevřela nám sestřička. Vzala mne na CTG, kde jsem byla 20 minut. Bolesti se mezitím stupňovaly a já jsem už jen prodýchávala, co to šlo. Odtamtud mě odvedli na „přípravnu“, kde mne připravili na porod. Pak mě přesunuli na samostatný pokoj, „hekárnu“.

Bolesti byly pořád stejné, vyšetření ukázalo 5–6 prstů, praskli mi plodovou vodu a od té doby jsem lítala směr sprcha-postel, postel-sprcha a řvala bolestmi, které jsem se pořád snažila prodýchávat. Porodní asistentka mi udělala Hamiltona, a stále mi říkali: „netlačte!“ Jenže to nešlo zastavit, Honzík se dral ven, ale já jsem byla otevřená jen na 8 prstů. Tak mne přesunuli z podlahy (už jsem bolestmi nevěděla kudy kam a to byla jediná pozice, „na všech čtyřech“, ve které jsem byla schopná alespoň nějak prodýchávat).

Na porodním sále se mnou byly dvě porodní asistentky, rodila jsem a už to nešlo zastavit, tak rychle volali doktorku, ta tam byla během pár vteřin. A šlo se na věc. Pamatuji si, jak se mi ulevilo, když mi řekli: „Už můžete tlačit!“ Bylo by to dobré, jen do té doby, než mě dr. nastřihla. Tahle jsem snad zařvala poprvé za svůj život, sice mi to prý umrtvila, ale bolest to byla neskutečná. Jako kdyby mne pálila rozžhaveným pohrabáčem.

Honzík byl venku na 5 zatlačení, placenta vyšla pár vteřin za ním. A řeknu vám, že šití bylo horší, než samotný porod, měla jsem 17 stehů. Honzíka jsem rodila na 8 prstů, proto jsem byla hodně šitá uvnitř i venku. Navíc jsem si vytlačila konečník, tak mi po porodu dávali Detralex. Jakmile Honzík vykoukl, tak mi ho porodní asistentka odnesla, aby ho umyla a než se dám trošku dohromady, že se bude vyhřívat v inkubátoru.

V 5:30 jsem ležela v místnosti vedle porodního sálu a volala příteli a tatínkovi, že už je Honzík na světě. Za další půlhodinu jsem už usínala, ale najednou na mě někdo mluvil, ať vstanu, tak jsem s oporou vstala, ale udělalo se mi mdlo a měla jsem pocit, že se pozvracím nebo omdlím, tak jsem se s pomocí dvou osob ocitla ve sprše. Pustili na mě studenou vodu a v tu ránu jsem ožila. Sprchovala jsem se, ale pořád mi nebylo ok. Převezli mě na gynekologické oddělení. Honzíka mi přivezli po 4 hodinách. Byla jsem nejšťastnější na světě a děkovala své mamince, která mi poslala neskutečné štěstíčko.

Malý byl se mnou jen do následujícího dne, pak mi ho sebrali, protože dr. se při vizitě něco nezdálo, řekli mi, že mi ho zase přinesou, jenže už nepřinesli. Jen mi dr. přišla říci, že se u malého po porodu objevila sepse, takže ho museli dát na JIPku a nasadit mu antibiotika. Ani nevíte, jak moc jsem brečela, když mi řekli, že má kapačku v hlavičce. Ani jít jsem za ním nechtěla, chtěla jsem utéct pryč. Jenže to nešlo, ten malý tvoreček mě potřeboval a já ho tam nemohla jen tak nechat, no prostě nemohla, srdce mi ale pukalo. Pořád jsem si říkala, proč zrovna já, co jsem komu udělala.

Na JIPce byl 5d a já jsem ho chodila každé tři hodiny kojit, ve dne i v noci. Mě mezitím přemístili (propustili mne) na novorozenecký pokoj, tudíž jsem byla jako doprovod. Mléko jsem neměla, takže si myslím, že Honzík taky plakal hlady. Po pěti dnech mi ho konečně dali na pokoj, jenže mi pořád brečel a sestry pořád dokola opakovaly: „kojte!“, ale já jsem jim říkala, že Honzíkovi mé mléko nestačí, jenže mě neposlouchaly. Až dva dny před propuštěním mi jedna sestřička dala pro Honzíka Nutrilon a od té doby pláče jen výjimečně.

Domů nás pustili 10. 12., s váhou 3120 g. Včera jsme byli na kontrole u pediatričky a Honzík má 3200 g. Částečně kojím, jinak dokrmuji Nutrilonem.

Sledovat eMimino.cz

načítám...

Přečtěte si také

Švagr kritizuje, jak nosíme miminko. Vlastní dceru přitom uráží

Anonymní
12.06.26
1403

Říká se, že nejvíc rad o výchově dětí vám vždycky dají ti, kteří by si měli nejdřív zamést před vlastním prahem. U nás v rodině tuto roli dokonale plní můj švagr. Kdykoliv se vidíme, má okamžitě...

Šílený útok na matky s kočárky: Řidička v SUV nám přála smrt dětí

Anonymní
12.06.26
1162

Mateřská dovolená je občas pořádný maraton na psychiku. Když už se vám konečně podaří sladit spánkové režimy dvou miminek, sbalit půlku domácnosti do tašky pod kočárek a vyrazit ven na čerstvý...

Toxická šéfová, nula na výplatní pásce a syndrom vyhoření. Končím!

Anonymní
12.06.26
838

Potřebovala bych načerpat trochu té pověstné ženské odvahy, protože v sobě momentálně dusím strašnou úzkost. Už pět let pracuji v jedné středně velké firmě na administrativní pozici. Práce mě ze...

Nejhorší noční můra realitou: Dcera se začala poškozovat a já se hroutím vinou

Anonymní
12.06.26
502

Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě nesmírně citlivé a bolavé téma. Chci se zeptat, jestli si tím některá z vás prošla, protože já mám pocit, že se mi hroutí celý svět a moje srdce se...

Survivor 2026: Otakar vyhrál naprosto zaslouženě! Proč ho internet lynčuje?

Anonymní
12.06.26
221

Taky jste ponocovali u finále Survivora? Já regulérně spala asi tři hodiny, oči mám ráno jako angorský králík, kafe liju do půllitru, ale musím to ze sebe dostat. Když jsem totiž ráno otevřela...

Ostuda v restauraci: Tchyně si dotočila vodu na záchodě a pak zdrhla bez placení

Anonymní
11.06.26
4120

Oslavy dětských narozenin mají být plné radosti, smíchu a rodinné pohody. Člověk si naplánuje pěkné odpoledne, zarezervuje stůl v restauraci a těší se, jak si to všichni společně užijí. Jenže když...

Našla jsem si mladého „kolouška“, ze kterého se vyklubal žárlivec a násilník

Anonymní
11.06.26
1982

Můj milostný život by vydal na celou knihu. Mám za sebou tři nevydařená manželství a několik vztahů, které dopadly velmi podobně. Když jsem si před pár měsíci našla chlapa o patnáct let mladšího,...

Syn chce strávit celé léto u táty. Nemám šanci konkurovat jeho prázdninám

Anonymní
11.06.26
1825

Prázdniny máme rozdělené víceméně napůl. Aspoň tak jsme se s bývalým manželem domluvili. Jenže poslední týdny mám pocit, že se všechno začíná měnit. Můj bývalý totiž synovi připravil prázdniny snů...

Odjela jsem do lázní kvůli neplodnosti. Stačil jeden malý úlet a byla jsem v tom

Anonymní
11.06.26
2643

Život umí být někdy plný paradoxů. Jenže v mém případě si za komplikace můžu z velké části sama. S přítelem jsme se snažili o dítě tři roky. Po sérii vyšetření nám lékaři oznámili, že problém je na...

Sousedce věčně utíkají psi z množírny. Nebude na ni povinná registrace krátká?

Anonymní
10.06.26
1536

Už dlouho jsem sem nic nenapsala, ale dnešní ráno mě vytočilo natolik, že si prostě musím vylít srdíčko. A kde jinde, že jo? Tady mě aspoň pochopíte. Chci se vás zeptat – už jste zaregistrovaly tu...

Přidat deníček