Nechci to znovu zažít
- O životě
- dasjana
- 27.06.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Každý má svá trápení, každý zažije v životě bolest. Teď nejde o mě, ale o mého přítele, konkrétně o jeho maminku. Nechci znovu zažít to, co jsem zažila s tou mojí. Přítelova maminka byla před rokem a půl na operaci s hlavou (nezhoubný nádor na mozku). Strašně dlouhou dobu, si stěžovala na bolesti hlavy a kolikrát za den na ni šly mdloby. Přikládala to k menopauze, k doktorovi ne a ne jít. Brala Ibalginy a že prý jí nic není.
Až jednou byla nakupovat se synem a ve městě se zhroutila. Naštěstí okolo jela sanitka, tak ji hned naložili a odvezli do nemocnice. Jak spadla, tak se strašně pomlátila, byla všude samá modřina. V nemocnici jí udělali vyšetření a výsledky, které po pár dnech dorazily, potvrdily diagnózu nádoru na mozku, jestli je zhoubný, se nevědělo. To prý bude možné stanovit až po operaci, až tkáň pošlou na histologii.
Tak začalo to martýrium okolo všeho. Všichni jsme ji přemlouvali, ať na tu operaci jde, nakonec přemluvili a s operací souhlasila. Přítelův tatínek byl doma a staral se o 2 syny (bratry). Zvládal to jak se dalo (jsou postižení).
Přítelovu maminku přijali do jiné nemocnice na operaci, kde podstoupila předoperační vyšetření. Operace trvala okolo 8hodin. Hodnocení operace: dopadla dobře. Čekalo se, co bude následovat, jestli se neobjeví nějaká porucha řeči, chůze apod. Z nemocnice ji pustili kolem 2 týdnů do domácího ošetřování. Výsledky testů z histologie ukázaly, že nádor nebyl naštěstí zhoubný, tudíž byla ušetřena chemoterapií.
Teď po roce jezdí na kontroly do nemocnice, kde ji přijali a kde byla operována. Už není jako kdysi. Je na ní vidět, že její zdravotní stav není dobrý. Stěží se pohybuje, zvedá ze židle. Poslední dobou má i takovou pochmurnou náladu. Už to prostě není ženská jako kdysi. Nevím, jak si to mám vyložit. Jestli to je tím, že tam jezdíme málo (tedy skoro vůbec), prostě fakt nevím.
Přítel teď hodně pracuje, tenhle týden bude dělat úplně celý (každý den) od 6:00 do 23:00. K tomu máme hodně starostí, čekáme malé, peněz je málo, teď do toho potřebujeme nakupovat pro mimčo (vše skoro máme, jen postýlku, kočárek a zimní fusak v rezervaci a budeme to pořizovat postupně). Auto už nemáme a cesta autobusem stojí 200 Kč, dohromady pro 2 tam a zpět, takže není možné tam jezdit každý den. Přehazujeme v ruce každý drobný peníz. Já teď jen koukám na naše malé, aby mělo vše, co bude potřebovat.
Včera měli Honzové svátek (přítel a jeho tatík), tak jsem tam já, přítel, můj tatík a můj brácha jeli na návštěvu. S Hanzem včera jeho mamča hodně často a dlouho mluvila o samotě, nechala jsem je, aby si řekli, co je potřeba. Neřešila jsem to.
Večer, když jsme dorazili domů, tak si dal přítel pár piv a už to z něj jelo. Prý mu mamka říkala, že jí našli doktoři nějaké výrůstky na páteři, že chce prodat svůj majetek (pole) a že má strach, co bude s jeho bratry. Chápe, že, máme svůj život a že budeme mít rodinu.
Jeho mladšího bratra nelze mít doma, toho druhého bych si také netroufla, protože přítel je v práci a co já doma s ním sama, ještě k tomu, když budeme mít malé (má sklony k agresi). Potom, co mi to dořekl, tak jsem viděla, jak se mu z očí řinou slzy, ale jako každý chlap to přede mnou začal maskovat. Trápí se, a já ho chápu, zažila jsem to samé, strach, nejistotu, co bude dál.
Kdyby se jednalo o mého přítele, tak v tom mám jasno. Kdyby se mu nedej bože něco někdy stalo, tak bych se o něj postarala. I kdybych ho měla krmit a xkrát denně přebalovat, je to moje láska, můj muž. Nadevše ho miluji a jen díky němu jsem se ze všeho dostala. Moc si ho za všechno, co pro mě udělal a dělá, vážím.
Tatáž otázka stojí i přede mnou, i můj bratr je postižený. Už se mi můj tatík se zmínil, že na úřadě musí udat, kdo bude opatrovníkem, kdyby se jednou něco stalo. Tak teď řešíme oba dva stejnou věc, co s našimi bratry. Ani jeden se jich samozřejmě vzdát nechceme, ale mít je doma každý den také nelze.
Přítel je toho názoru, že prostě budeme opatrovníky, budeme jim platit stacionář, brát si je domů na svátky, ale víc opravdu nejde. Jen vybrat nějaký stacionář blízko našeho bydliště, což bude asi těžké, protože u nás jsou jen 2 a to pouze denní, nikoli celodenní. Stejně tomu jednou neunikneme a dřív nebo později to vyřešit budeme muset, tak alespoň teď už v tom chceme mít trošičku jasno, co jednou, až to bude nutné.
Přítel je teď ve vypjaté situaci, chce skončit v práci (už má vyjednanou druhou, novou práci), jen čeká, jak mu to dopadne, aby věděl, na čem je. V té nové práci by nedělal 18 hodin, ale „jen“ 12 hodin (krátký/dlouhý týden). V této dělá od 6:00 do 23:00 (má přeházené směny, takže dělá poslední dobou nepravidelně, což je znát i na výplatě) a domů přijde úplně strhaný. Jestli mu tahle vyjde, tak bude sice dělat za stejné peníze, ale bude mít „pohodovější“ práci.
S prací to není dneska vůbec lehké a už vůbec ne, když se všechno táhne jen z jeho platu. Platí dluhy, které si udělal, ještě než mne poznal. Nestěžuji si, je šikovný a snaží se, co to jen jde. Miluji ho a snažím se ho chápat ve všem, ale není to lehké. Jen doufám, že nebude procházet tím, čím jsem si prošla já a vše s jeho maminkou bude jen dobré. Já se se smrtí své maminky (ne)vyrovnala… život jde ale dál.
Děkuji všem, kteří dočetli až do konce. Musela jsem to ze sebe dostat.
Přečtěte si také
Přítel ztratil práci a přestal o sebe pečovat. Začíná mi být fyzicky odporný
- Anonymní
- 08.06.26
- 85
Dokud Lukáš pracoval, byl to skvělý chlap, se kterým byla legrace a navíc dobře vypadal. Ještě před pár lety mi ho kamarádky skoro záviděly. Měl energii, sportoval, zajímal se o svět kolem sebe a...
Apokalypsa jménem červen: Výrobky z odpadu o půlnoci a EduPage na infarkt
- Anonymní
- 08.06.26
- 65
Milé maminky, taky máte pocit, že červen vynalezl někdo, kdo upřímně, hluboce a z celého srdce nenávidí rodiče školních dětí? Protože já už regulérně melu z posledního a v kalendáři škrtám dny jako...
Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference
- SOVIČKA93
- 08.06.26
- 75
Sedím večer u čaje, za oknem se prohání letní vánek, a v hlavě mi zní věta, kterou jsem dneska slyšela snad šestkrát: „To by chtělo udělat.“ Ta věta ve mně spouští zvláštní alergickou reakci. Ne na...
Manžel mě vytáčí i tím, jak dýchá. Kam se poděl chlap, kterého jsem si brala?
- Anonymní
- 08.06.26
- 149
Jsme spolu s manželem dvanáct let. Máme dvě relativně zdravé děti, hypotéku na krku, auto na leasing a... stereotyp tak hustý, že by se dal krájet motorovou pilou. Sedím v kuchyni, koukám na něj,...
Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu
- Anonymní
- 07.06.26
- 3748
Když jsem začala chodit s Lucasem, máma mi říkala, že jsem blázen. Lucas je Angličan, ale jeho kořeny jsou mnohem pestřejší. Přišel mi atraktivní, rád cestoval a byla s ním legrace. A tak jsem...
Život v paneláku je peklo. Kvůli financím jsme museli prodat dům a teď trpíme
- Anonymní
- 07.06.26
- 2613
S manželem jsme krátce před důchodem. Děti nemáme a na dům se zahradou už jsme přestávali stačit. Jak finančně, tak fyzicky. Údržba byla rok od roku náročnější a náklady stále vyšší. Nakonec jsme...
SOS: Moje dítě smrdí jako pubertální tchoř a já jsem pro něj biologická hrozba!
- Anonymní
- 07.06.26
- 1776
„Mami, prosím tě, hlavně na mě nemluv před školou. A sundej si ten svetr, děláš mi takovou ostudu, že se chci propadnout do západního Německa.“ Tohle byla moje ranní facka od vlastního...
Instamatky vs. moje realita: Jsem kvůli vyhoření a jedné facce nejhorší máma?
- Anonymní
- 07.06.26
- 480
Znáte ten pocit, kdy se večer unavená na smrt svalíte do postele, otevřete Instagram nebo Facebook a tam na vás vyskočí ty dokonalé bioekorespektující matky? Ty, co mají doma naklizeno jako v...
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 7143
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 3667
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...
,když jezdila na chemoterapie, tak bylo celkem vše ok. Ale jakmile tam jezdit přeastala(po operaci jí čekalo 8 cyklů-1krát měsíčně),ty vyčerpala, poté ji za 2.měsíce začaly bolet záda, za měsíc přestala chodit(to bylo v říjnu),od té doby byla v nemocnici. Pak už to šlo všechno z kopce-měla takové bolesti, že ji píchali morfium-to už byl jasný konec 
..brigády už mají rezervované studenti dloouho před prázdninami 
.Zkoušela jsem hledat, ale ostatně těhotnou někdo zaměstná. Na brigády u kas stojí denně fronty a ptají se.
musela jsem to vyventilovat 
ráda bych tě poznala 
…
Uuuuffff, co ti na to napsat. Jestli vůbec něco: Ad nádory, nepíšeš, kolik jí je let, jednalo se pravděpodobně o meningiom. Ten se odstraní a většinou se nevrací.
Výrůstky na páteři mohou být cokoli - ne nutně nádor. Spíš si myslím, že to budou osteofyty, a maminka partnera bude omezená v pohyblivosti, případně bude muset podstoupit ortopedickou operaci. Ale těžko soudit z těchto informací.
Co s bratry je složitější. Nepíšeš nic konkrétního o míře postižení kteréhokoli z nich. Ani nepíšeš, zda nejsou jiní příbuzní, co by se o ně mohli postarat. Brát si je na svátky a jinak, aby byli ve stacionáři, asi nebude špatný nápad, budou tam mezi svými. Nemá smysl je mít doma, pokud je doma nechcete, vycítí to. Proberte to s rodiči otevřeně, proberte to i s bratry vhodně (!), a zeptejte se jich na názor, co by oni chtěli. Určitě najdete kompromis.
Ad práce, vím, že čekáš dítě, ale hodně matek tu má zcela fyziologické těhotenství a přesto nepracují - proč neděláš třeba brigádu a nepřineseš nějaké peníze? I kdyby jsi měla dělat na kase, lepší než se válet doma u internetu? Navíc by jsi měla mít aspoň podporu v nezaměstnanosti, když nic jiného.
Přeji hodně štěstí, ale zkus přistupovat k věcem konstruktivním způsobem, a na kase se platí 50,– hod, za 4 hodiny máš vyděláno na lístek na autobus. Nebo cokoli jiného, ale na tvém místě bych zkoušela do domácnosti přispět.