Jak čas ubíhá
- O životě
- zizalka20
- 30.05.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom, jak čas letí, jak moje dítě roste a jak se posunul můj vztah...
Kde bych tak začala - asi u našeho andílka, který mi ze dne na den roste a učí se, kde a jak vymyslet lumpárnu, i když mu je teprve 14 měsíců. Krásné krůčky začaly chvilku po roce. Nevěřila jsem, že to bude tak rychle, protože měl opožděně zoubky a byl o měsíc dříve na světě…
Pekelně jsem si užila a proplakala, když jsme byli asi před měsícem na operaci jazyka, kdy se malému ještě při narození udělal fibrom, díky bohu nezhubny. Operaci jsme přežili, ale já si těch 45 minut strachu a nervů vezmu snad i do hrobu. Nikdy nezapomenu moment, kdy jsem si asi po prvně tak moc uvědomila a myslela na to, co všechno obnáší mateřství a že to není tak lehké…
Ale zvládli jsme to a hlavně naše malé slůně to zvládlo na jedničku. Chodí a křičí ne ne ne, táta táta. Ale máma? Nikde…
Až jednou, když jsem zaslechla to krásné slovo mamama (bylo to sice víckrát, ne jenom to jedno slovo, ale bylo…).
Co se týče jídla, chutná mu strašně moc. Až teď jsem začala pořádně vařit a vnímat, kolik mě to stojí. Uvědomuji si, jak můj budoucí těžce pracuje a jak je vše drahé. Snažím se najít způsob, jak ušetřit, ale někdy to opravdu nejde. A proč? Protože jsem asi blázen, ale riskovat zdraví mého syna opravdu nemíním.
Nevím si představit, že by mého přítele nebylo. Jak bych to zvládala finančně? Nevím…
Ale psychicky? Tak to si nedokážu představit vůbec. Můj milovaný je ve fázi rozvodu a 23.8. se máme brát. Bůh dej, aby to všechno dopadlo… Nechci se těšit, protože vždy, když se těším, nefunguje to…
Mám takový pocit, že až teď si všechno uvědomuji, jak je důležité počítat peníze, důležité zabezpečit dítě přítele a rodinu… Prostě jak je všechno jinak a těžší. Ale hlavně jak je to všechno krásně. Láska dvou lidí, který by dali za sebe život. Láska, která by obětovala pro dítě vše. A to já mám a děkuji. Děkuji bohu za to, že je mám.
Nevím, jaká je pointa tohoto deníčku. Možná ani není, možná jsem se potřebovala jenom někde vypsat, svěřit a pak si to přečíst. Každý den si uvědomuji, jak nás naše dítě potřebuje a jak jsme pro něho důležitý. A já ten pocit miluju. Vím, proč jsem tady a že mě někdo potřebuje a miluje.
Přeji vám všem, ať jste šťastný, ať poznáte lásku a jestli vás raní, tak věřím, že se zvednete a půjdete dál. Protože pořád je někdo, kdo vás potřebuje nebo miluje…
Přečtěte si také
Odmítla jsem jít k volbám a rodina mě má za špatnou. Prý je to povinnost
- Anonymní
- 08.10.26
- 435
„Ty opravdu nepůjdeš volit?“ zeptá se mě máma a nejspíš bude následovat přednáška o tom, že lidé před námi za možnost volit bojovali a kdo k volbám nepůjde, nemá právo si pak na nic stěžovat.
„Jestli jsi moje kamarádka, tak to uděláš.“ Šikana u dcery začala zcela nevinně
- Anonymní
- 08.10.26
- 631
Moje dvanáctiletá dcera se před časem začala ze školy vracet nějaká jiná. Zamlklá, bez nálady, občas ji bolelo břicho. Nejprve jsem to banalizovala. Myslela jsem si, že má svoje náladičky, ale pak...
„Jsi single, pojeď s námi,“ řekla sestřenka. Udělala ze mě neplacenou chůvu
- Anonymní
- 08.10.26
- 2097
Sedím na lehátku pod slunečníkem, zvedám z písku už pátý plastový kyblík a zmateně sleduji čtyři pobíhající děti. Na čele mám krůpěje potu a v hlavě mi pořád dokola vyvstává jediná otázka: Proboha,...
Manžel přišel domů s cizí vůní na košili. A měl překvapivé vysvětlení
- Anonymní
- 08.10.26
- 658
Manžel přišel večer domů a já jsem si hned všimla, že voní jinak. Ne jako po sprše nebo po svém parfému. Na košili měl výraznou dámskou vůni, kterou jsem bezpečně poznala, protože přesně tenhle...
Mám VIP lístky na Pardubickou. Do šatů se mi nechce, raději bych seděla na gauči
- Anonymní
- 08.10.26
- 348
Je to takový náš hlavní svátek roku. Pro mě, holku, co u koní vyrůstala a od dětství skáče parkury, je Velká pardubická srdcová záležitost. Jenže letos mi těšení na tuhle legendární neděli, kdy se...
Volby jako za komunismu: Není trapné házet do urny jedinou kandidátku?
- Anonymní
- 07.10.26
- 750
Jak všichni víte, blíží se komunální volby a jistě už jste ve svých schránkách našli obálky s kandidátními listinami pro vaše obce. Já tu svou otevřela s očekáváním. Naše malá vesnice sice nemá moc...
Ex si prosadil, aby dcera chodila do dvou školek. Následky nesla hlavně ona
- Anonymní
- 07.10.26
- 1389
Dvě školky, noční můra, která trvala dva roky. Nechápu, jak tohle může někdo dopustit. Ex se po rozvodu odstěhoval na druhý konec Prahy a trval na tom, že naše společná, tehdy tříletá Anežka, bude...
Dcera si změnila heslo k telefonu. Začala jsem mít podezření
- Anonymní
- 07.10.26
- 1014
Dcera už je ve věku, kdy si začíná hlídat svoje soukromí. Proto mě nejdřív nijak zvlášť nepřekvapilo, když si změnila heslo k telefonu. Jenže pak jsem si všimla, že si s někým pořád píše, telefon...
„Chlap si má po práci sednout na gauč a mít klid!“ tvrdí tchyně
- Anonymní
- 07.10.26
- 4920
S tchyní máme v zásadě hezký vztah. Kdykoliv přijede na návštěvu, přiveze pečený koláč, dětem vykoupí půlku hračkářství a upřímně se zajímá o to, jak se máme. Jenže v momentě, kdy se konverzace...
Na firemním večírku jsem si spletla kolegu. To, co se stalo potom, byl osud
- Anonymní
- 07.10.26
- 1778
Na firemní večírky jsem nikdy moc nebyla. Člověk se tam většinou snaží vypadat, že se skvěle baví, i když polovinu večera přemýšlí, kdy už bude společensky přijatelné odejít domů. Tentokrát jsem...