Žiju v hříchu?
- O životě
- zizalka20
- 04.08.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Už jako malá jsem byla vedená babičkou a dědečkem vedena ke katolické církvi. Mám za sebou křest, přijímání a biřmovku. Každý den do kostela a modlení dětské mše, zpívání ve sboře, koledování atd. Aktivity, které mě hodně bavily a těšily, dodávaly sílu a víru.
Začnu tím, že mi je 21 let. Přesně před 7 lety jsem nechala svoji babičku a odjela k mámě, ale o tom je můj první dennicek. Vše se sesypalo, nebyly peníze, nebylo jídlo. Bylo spousta řešení a já si vybrala nejhorší, za který se do dneska stydím. Vzhledem k mojí víře v Boha asi tušíte, o co jde. V 18,5 letech mého života jsem odjela do Anglie, ale vše jsem si představovala jinak. Vydělám penízky a vrátím se. Ale vše bylo opak, vrátila jsem se se 7000 Kč, ubrečená, okradená, a plná špíny a hříchu a strachu sama před sebou, co bude dál.
Zůstala jsem v ČR, živila mámu, ségru a máminýho přítele. Spadla jsem do alkoholu drog a života plného hříchu a studu. Bolelo mě srdce, ale říkala jsem si „nejsou peníze, musím vydržet“. Máma mi pořád říkala, že mi najde práci a budu žít opět normálně. Ale nebralo to konce. A tehdy jsem potkala svého přítele, který mě vytáhl z toho pekla.
Nejdříve jsme byli jenom kamarádi, mluvili občas, jeli na kafčo. Jelikož byl 25 let ženatej a měl dvě dospělé dcery, ruce pryč. Něco jsem ale začala cítit, schovávat to nebylo lehké. Najednou po půl roce nám došlo, že jsou naše city stejné, ale nikdo nezakročil. Bálae jsem se, že ho ztratím, že tím, co mu řeknu, přijdu o skvělého důvěrníka a přítele, ale nějak se to semlelo.
Pořád jsme chodili na kafčo atd. Svěřovaly se jeden druhému. Až najednou přišel, že už nemůže mlčet. Že mě má rád, že mu nejsem cizí a že u něj doma to už nějakých 5 let nefunguje vůbec, žije s manželkou jenom jako se ségrou. Tehdy řekl, že to doma řekne, že se zamiloval. I kdyby jsem nepřišla, stejně by to pozdějc udělal. Já jsem mu nevěřila, říkala jsem „kecy, to chlapi uměj dobře“.
Jenom že on to opravdu udělal. Den před Vánocema to oznámil svojí paní a že 1.1.2011 se stěhuje. A tak to bylo. Přes známé mi sehnal normální práci a přestěhovali jsme se spolu. Samozřejmě jsme si prošli peklem od okolí. Moje maminka byla naštvaná, že jsem odjela a už ji neživila. A bylo toho opravdu moc. Dneska jse vše zklidnilo, dokonce jeho paní mu poděkovala, že se rozešli, že to se nedalo vydržet.
Dneska občas provokuje, což je pochopitelně. Sám mi navrhl, že jsi mě vezme, ale ať mu dám ještě tak 2, 3 roky. Ale je hezký, že se s tím časem všichni smířili.
Dneska jsme spolu dva roky, máme 4měsíčního Honzíčka, který nám dělá samou radost. Ale na srdíčku mě pořád něco tíží. Bojím a stydím se jít na zpověď a říct to vše faráři. Chci našeho chlapečka pokřtít. Přítel je ženatý pořád a žije se mnou, cítí, že potřebuju něco, po čem se mi uleví. Svého přítele a chlapečka miluju nadevše a děkuji Bohu, že je mám.
Tak ve zkratke to byl pro vás další kousek mého života. Nečekám pozitivní komentáře, ale jestli máte zkušenost, budu ráda, když napíšete, ať už pozitivně nebo negativně. Vždyť v životě je toho tolik, čím si musíme přijít!
Přejí vám všem krásnej život, zdraví v rodinách a pochopení a hlavně víru. Děkuji, vaše Žížalka
Přečtěte si také
Dcera se pokusila o sebevraždu. Žiju v neustálém strachu a vyčerpání
- Anonymní
- 25.05.26
- 1849
Moje šestnáctiletá dcera Anežka je hodně labilní děvče. Problémy jsme s ní měli už od dětství. Když už se ale zdálo, že je z nejhoršího venku, přišla puberta a s ní šílené stavy, které ji dohnaly...
„Za všechno můžou Ukrajinci,“ argumentuje manžel. Jeho názory mi začínají vadit
- Anonymní
- 25.05.26
- 1690
Když začala válka na Ukrajině, manžel patřil k těm solidárním lidem, kteří chtěli pomáhat. Pamatuji si, jak o Ukrajincích mluvil hezky, sledoval zprávy a zajímal se o to, jak může pomoct. Dokonce...
Kamarádka odmítá povinné očkování u dětí. Podle mě je to nezodpovědnost
- Anonymní
- 25.05.26
- 1002
Moje kamarádka je taková ta biomatka, která odmítá všechno, co podle jejího názoru není pro dítě dobré. Patří tam samozřejmě očkování, ale i různé další věci včetně jídla nebo pití. To je kapitola...
„Tohle radši nikomu neříkej,“ řekli mi na praxi ve školce. Ztuhla jsem
- Anonymní
- 25.05.26
- 6317
Měla jsem poprvé praxi ve školce a čekala jsem klasiku, kterou jsem znala z dětské skupinky – pomoc učitelkám, hraní si s dětmi, individuální pomoc, trocha chaosu, ale v mezích.
Soused mi roky ničil život. Teprve teď jsem se odhodlala něco udělat
- Anonymní
- 25.05.26
- 3975
Říkala jsem si, že si na to zvyknu. Že hluk, noci bez spánku a neustálé napětí k bydlení ve městě prostě patří. A je to sedm let. Došla mi definitivně trpělivost.
Žiju s ex-tchyní v domě své bývalé ženy. Nemám sílu začít znovu
- Anonymní
- 24.05.26
- 4178
Když tchyně před patnácti lety přepsala dům na mou manželku, bral jsem to jako důkaz obrovské důvěry. Byli jsme mladí, měli jsme plány a já měl chuť do práce. Všechny své úspory, každou volnou...
„Manipuluje vámi,“ řekla mi učitelka o synovi (9) a doporučila další vyšetření
- Anonymní
- 24.05.26
- 7219
Seděla jsem na židli v kabinetě, který byl až nepříjemně stísněný. Ostatně jako celá atmosféra této schůzky. Opět jsem byla na koberečku u paní učitelky. Po kolikáté už?
Já podstupovala IVF, zatímco manžel utrácel v bordelu. Chci rozvod
- Anonymní
- 24.05.26
- 2891
Před třemi lety jsme si řekli, že je čas. Chtěli jsme rodinu. Jenže osud měl jiné plány a přirozená cesta nikam nevedla. Následoval kolotoč vyšetření, hormonálních injekcí, nekonečného čekání v...
Manžel přišel o práci a pořád se válí u televize. Prý si potřebuje odpočinout
- Anonymní
- 24.05.26
- 3965
Už mám dost svého muže, ze kterého se stal absolutně líný a nepoužitelný člověk. Martin býval vždycky pracovitý a akční. Jenže loni na podzim ho vyhodili z práce, kde dělal mnoho let. Nejdřív...
Dcera je podle manžela na sport levá. Nutí ji k pohybu a platí drahé kroužky
- Anonymní
- 24.05.26
- 1099
Naše desetiletá Simonka má talent na zpěv a malování, ale rozhodně ne na sport. Žádný ji nebaví a vlastně jí ani moc nejde. Snažím se ji rozhýbat alespoň na procházkách a cvičíme spolu jógu. Jenže...
Ach jo holka.. proc se nerozvede, ten dedula?