Žiju v hříchu?
- O životě
- zizalka20
- 04.08.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Už jako malá jsem byla vedená babičkou a dědečkem vedena ke katolické církvi. Mám za sebou křest, přijímání a biřmovku. Každý den do kostela a modlení dětské mše, zpívání ve sboře, koledování atd. Aktivity, které mě hodně bavily a těšily, dodávaly sílu a víru.
Začnu tím, že mi je 21 let. Přesně před 7 lety jsem nechala svoji babičku a odjela k mámě, ale o tom je můj první dennicek. Vše se sesypalo, nebyly peníze, nebylo jídlo. Bylo spousta řešení a já si vybrala nejhorší, za který se do dneska stydím. Vzhledem k mojí víře v Boha asi tušíte, o co jde. V 18,5 letech mého života jsem odjela do Anglie, ale vše jsem si představovala jinak. Vydělám penízky a vrátím se. Ale vše bylo opak, vrátila jsem se se 7000 Kč, ubrečená, okradená, a plná špíny a hříchu a strachu sama před sebou, co bude dál.
Zůstala jsem v ČR, živila mámu, ségru a máminýho přítele. Spadla jsem do alkoholu drog a života plného hříchu a studu. Bolelo mě srdce, ale říkala jsem si „nejsou peníze, musím vydržet“. Máma mi pořád říkala, že mi najde práci a budu žít opět normálně. Ale nebralo to konce. A tehdy jsem potkala svého přítele, který mě vytáhl z toho pekla.
Nejdříve jsme byli jenom kamarádi, mluvili občas, jeli na kafčo. Jelikož byl 25 let ženatej a měl dvě dospělé dcery, ruce pryč. Něco jsem ale začala cítit, schovávat to nebylo lehké. Najednou po půl roce nám došlo, že jsou naše city stejné, ale nikdo nezakročil. Bálae jsem se, že ho ztratím, že tím, co mu řeknu, přijdu o skvělého důvěrníka a přítele, ale nějak se to semlelo.
Pořád jsme chodili na kafčo atd. Svěřovaly se jeden druhému. Až najednou přišel, že už nemůže mlčet. Že mě má rád, že mu nejsem cizí a že u něj doma to už nějakých 5 let nefunguje vůbec, žije s manželkou jenom jako se ségrou. Tehdy řekl, že to doma řekne, že se zamiloval. I kdyby jsem nepřišla, stejně by to pozdějc udělal. Já jsem mu nevěřila, říkala jsem „kecy, to chlapi uměj dobře“.
Jenom že on to opravdu udělal. Den před Vánocema to oznámil svojí paní a že 1.1.2011 se stěhuje. A tak to bylo. Přes známé mi sehnal normální práci a přestěhovali jsme se spolu. Samozřejmě jsme si prošli peklem od okolí. Moje maminka byla naštvaná, že jsem odjela a už ji neživila. A bylo toho opravdu moc. Dneska jse vše zklidnilo, dokonce jeho paní mu poděkovala, že se rozešli, že to se nedalo vydržet.
Dneska občas provokuje, což je pochopitelně. Sám mi navrhl, že jsi mě vezme, ale ať mu dám ještě tak 2, 3 roky. Ale je hezký, že se s tím časem všichni smířili.
Dneska jsme spolu dva roky, máme 4měsíčního Honzíčka, který nám dělá samou radost. Ale na srdíčku mě pořád něco tíží. Bojím a stydím se jít na zpověď a říct to vše faráři. Chci našeho chlapečka pokřtít. Přítel je ženatý pořád a žije se mnou, cítí, že potřebuju něco, po čem se mi uleví. Svého přítele a chlapečka miluju nadevše a děkuji Bohu, že je mám.
Tak ve zkratke to byl pro vás další kousek mého života. Nečekám pozitivní komentáře, ale jestli máte zkušenost, budu ráda, když napíšete, ať už pozitivně nebo negativně. Vždyť v životě je toho tolik, čím si musíme přijít!
Přejí vám všem krásnej život, zdraví v rodinách a pochopení a hlavně víru. Děkuji, vaše Žížalka
Přečtěte si také
Měli jsme vztah ve třech. Když jsem nakonec otěhotněla, zůstala jsem sama
- Anonymní
- 27.10.26
- 1270
Když jsem jim oznámila, že jsem těhotná, partner mě objal, ale Klára se zvedla od stolu a odešla do koupelny. Tehdy jsem ještě netušila, že za pár týdnů budu sedět sama v bytě, dívat se na...
Pomohla jsem kolegyni v nouzi. Ona pak mou práci prezentovala jako vlastní
- Anonymní
- 27.10.26
- 631
Když vás někdy kolega v práci poprosí o laskavost, obvykle v tom nehledáte zradu. Uděláte to s úsměvem a v duchu si říkáte, že v tom přece plaveme všichni společně. Jenže pak narazíte na člověka,...
„To u přijímaček nebude.“ Syn je v devítce a ostatní předměty už neřeší
- Anonymní
- 27.10.26
- 770
Devátá třída sotva začala a můj syn už má jasno v tom, čemu se bude věnovat. Češtině a matematice. Když přinesl špatnou známku z dějepisu, vysvětlil mi, že ten teď není důležitý. Chtěla jsem mu...
Přisedl si ke mně ten nejhezčí kluk z celé konzervatoře. Jediná věta mě zničila
- Anonymní
- 27.10.26
- 3030
Od září jsem hrdou studentkou Pražské konzervatoře, konkrétně oddělení Klasického zpěvu. A řeknu vám, je to celkem prestižní záležitost, co si budeme nalhávat. Člověk má takový ten hřejivý pocit,...
Manželka začala dostávat květiny. Nevěděla od koho
- Lavi.P
- 27.10.26
- 867
První kytice přišla ve středu. Velká, krásná a s malým vzkazem, ve kterém stálo jen pár slov o tom, že některé věci stojí za to chránit. Manželka vypadala překvapeně a tvrdila, že vůbec netuší, kdo...
Upozornila jsem slečnu, ať uklidí po svém psovi. Její reakce mě dorazila
- Anonymní
- 26.10.26
- 5200
Jsem pejskařka a moc dobře vím, že k venčení patří nejen radost, ale také povinnosti. Sáčky na psí exkrementy nosím vždycky s sebou a ani ve snu by mě nenapadlo nechat po svých psech nadílku na...
Exmanžel se mi odmítá vystěhovat z domu. Po pěti letech mi došla trpělivost
- Anonymní
- 26.10.26
- 3934
Myslela jsem si, že rozvodem všechno skončí. Jenže uběhlo pět let a můj „drahý“ ex je pořád nasáčkovaný v mém domě. Nejdřív mi ho bylo líto, pak se občas hodil na nějakou práci kolem domu. Jenže...
Vzal mě na hřbitov navštívit svou zesnulou matku. Pak chytl lopatu a začal kopat
- Anonymní
- 26.10.26
- 2180
Nikdy jsem nevěřila na duchy ani na žádné nadpřirozené síly. Horory jsem naopak milovala a ráda se dívala na filmy, u kterých ostatní schovávali hlavu pod peřinu. Jenže pak jsem chodila s klukem,...
Prababička jí brala výplatu. Bydlela v kůlně a všichni to považovali za normální
- Anonymní
- 26.10.26
- 5283
Když mi babička vyprávěla o starých časech, často mluvila o tom, jak si lidé na vesnici pomáhali a jak se dřív žilo skromně. O Růženě, která celý život strávila na statku našich předků, ale mluvila...
Po 6 letech dovolená bez dětí! Zpočátku to byla vášeň, pak přišlo kruté prozření
- Anonymní
- 26.10.26
- 1747
Když nám tchyně nabídla, že si na pár dní vezme děti, málem jsem ji objala. Po šesti letech jsme měli být konečně sami. Žádné ranní vstávání, chystání svačin, nekonečné otázky ani večerní uspávání....
Ach jo holka.. proc se nerozvede, ten dedula?