Jak jsem prodávala aneb Víno to jistí!
- Pro zábavu
- Janli
- 23.03.22
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
V lidským životě jsou věci, který vás uvedou v úžas, naprosto vás zbaví iluzí a ještě vás dovedou málem k šílenství. U někoho to je nákup nemovitosti za pár mega, pro někoho soužití s tchyní, u mě „banální““ prodej nábytku.
S manželem jsme prodali byt a zůstal tam nábytek. Klasická moderní dizajnovka. Domů bych si to nedala, ale moje pocity a vkus stranou, prostě nábytek, který se spoustě lidí líbí, neodbytně ho touží mít doma, tak proč to teda vyhazovat, stěhovat se s tím, když to v duchu mé filozofie o recyklaci věcí půjde prodat a ještě si ušetříme to tahání a odvoz na sběrnej dvůr? Myšlenka krásná, ale cesta od ideje k realizaci dlouhá, trnitá a pěkně křivolaká…
V úterý jsem nábytek nafotila a vystavila v jisté prodejní platformě jisté profláknuté sociální sítě. Jak jsem brzy pochopila, první chyba byla tam dát každou skříňku zvlášť. Protože jsem nováček, celkem mě zaskočilo, co následovalo. Nábytek jsem dala v podstatě za symbolickou cenu, nechtěla jsem na tom vydělat, jen se ho elegantně a bezpracně zbavit. Reakce podle toho vypadaly… Během dvou hodin mi přicestovalo padesát zpráv, já byla nadšená… teda jen do té doby, než jsem zjistila, že nejde filtrovat zprávy od jednoho člověka, že když zprávu zavřu, tak musím znovu otevírat všechny a hledat a hledat, a že se vždycky zobrazuje jen křestní jméno, takže identifikovat zájemce spolehlivě nejde.
Před časem jsme si s manželem pořídili jistý vůz a já měla během dvou jízd pocit, že jeho interiér a vnitřní užitný prostor projektoval indický výrobce bicyklů. Po deseti minutách práce s touto prodejní platformou jsem měla neodbytnej pocit, že ji navrhoval jeho brácha… No nic, v životě jsem se poprala s většíma výzvama, zvládnu i tohle. Vzala jsem sešit, začala vést evidenci zpráv, třídit zájemce, evidovat, sepisovat, filtrovat a vyhodnocovat. Vybrala jsem zájemce, který chtěl všechen nábytek a odepsal jako první. Bezva, mám vítěze, za čtyři hodiny od zveřejnění inzerátu, jsem borééééc. Slečně jsem odepsala, ujasnila jí podmínky - NUTNÉ ODVÉZT DO NĚDĚLE! Se vším srozuměná, všechno křišťálově jasný, nic není nemožné… OLÉ… Pamatujete si na pořad Riskuj!? A džingl, který se ozval když soutěžící neuhodl? „Tu du du tu…….“ Tak tohle se mi ozvalo v hlavě, když mi v pátek napsala, že nesehnali odvoz.
Neztrácím hlavu, jedem dál, odepíšeme dalšímu… Tu du du tu! Když smažete inzerát, smažou se i všechny zprávy, co k němu patří… Takže jedem nanovo. Poučená z první chyby, vystavuju nábytek jako celek a POLOPATĚ píšu podmínky, včetně odvozu do neděle. Zatím neztrácím naději, času relativně dost… Odpovědi chodí během deseti minut, však kdo by si nechtěl obývák vybavit luxusním nábytkem jen za patnáct stovek, že? Tu du du tu… Chtějí přeměřit skříně, nafotit vnitřek, rozložit na prkýnka a pokud možno dovézt domů… Otvírám první láhev červenýho a začínám odpovídat. Neměřím, nerozmontuju, nedovezu a prodám prvnímu, kdo si nebude vymejšlet……vždyť je to skoro zadara!
Když se začínám koukat na dno lahve, jako jiskřička ve tmě se objevuje kupující, co pochopila všechny moje podmínky a prosí o rezervaci do neděle. Halelujá, zpívám nahlas… Do toho píše další zájemce, opět srozuměný se vším, navíc z mé oblíbené osady, kam si jezdím upustit páru. Omlouvám se mu a utěšuju ho, že nic není ztraceno a že se mu případně ozvu…
Tu du du tu…… V sobotu zpráva: „Padá to, manžel je v práci…“ Já už padám taky, ale co máme zálohu, že…“osada“ to jistí.. Tu du du tu….. „Nemůžu, jsem v práci.“ Otevírám druhou láhev… Naštěstí chodí další odpovědi, moje jediná otázka je ….“Přijedete si zítra???“ Jo, přiznám se, já lidumil, já blbec, já filantrop, jsem ze začátku filtrovala zájemce, nechci překupníky, chci ten nábytek dopřát „potřebným“, chci si dopřát ten samolibej pocit, jak jsem někomu pomohla… no, to byl blbej nápad, co bych v sobotu večer dala za překupníka… Druhá lahev pokořená a já mám chuť k tomu nábytku slíbit i svýho prvorozenýho… Ještě, že mám dvě holky…
V půl jedný ráno už se mnou nechce nikdo komunikovat. Co je to za lidi, když nevisí na sociální síti nonstop? No nic… začínám chystat sekeru, asi dojde na štípání… Někde vzadu v hlavě se mi mihne myšlenka, že ten nábytek vystěhujeme na chodník a dáme na něj cedulku „Chcete mě???…jsem milý a přítulný…“ Ale představa, že stěhuju šatní skříň z prvního patra, mě z toho celkem rychle vyléčí. Prkýnka se budou z okna házet líp… Zmazaná jak Dán odcházím spát a doufám v lepší zítřek.
Budím se v neděli ráno a bolí mě hlava. Jestli z vína nebo z nábytku, neřeším, zobnu růžovýho kamaráda a jdu zkontrolovat zprávy. Ha, jeden zájemce a přijel by si ještě dnes. Obratem posílám telefon na manžela a píšu - volejte okamžitě. Za půl hodiny manžel volá, že je odvoz domluvený. Bouchla bych šáňo, ale říkám si, že alkoholu už bylo dost a s poklidem jdu vařit oběd. Já naivka. Tu du du tu… Nikdo si nepřijel, ani nezavolal a neomluvil se. Já se pomalu hroutím a manžel mě uklidňuje, že tak strašně to zas nehoří, prej: čas zatím máme, že ta neděle není poslední termín… Třetí lahev nemám chuť otevírat, mám chuť s ní manžela majznout po hlavě… Posílám zprávu „osadě“, že ten nábytek na něj fakt počkal a kdy si přijede. Prej v sobotu a má i přívěsný vozík… promítnu si v hlavě velikost vozíku a velikost skříní, k tomu přidám tu sobotu a začínám mít tik v oku… Tak teď začínám doufat, že na inzerát už se nikdo neozve a já si ten nábytek v poklidu rozštípám, i když při momentálním stavu totální nasranosti ho spíš jen tak rozsápu rukama. Tím uzavírám neděli a jdu spát.
Pondělí. Nevím, jestli se změnilo postavení planet nebo se v ideální konjunkci potkal mikrokosmos s makrokosmem, či se příděl idiotů pro tento týden vyčerpal, ale hned ráno odpovídají dva zájemci, oba s náklaďákem a přijedou skoro okamžitě. Chvíli bojuju s pokušením napsat adresu a že si nábytek odveze ten, kdo tam bude první, ale pak radši oslovuju prvního zájemce a odkazuju na manželův telefon. Ve čtyři hodiny je byt konečně vystěhovaný. Tak počítám skóre, odepsalo celkem 67 zájemců, přijel jeden a já si říkám: „Kde jsi se sakra coural v úterý……?“
Moje indiánský jméno bude „Ta, která se neponaučila“ a vystavujeme s dětma na prodej hračky….. No co, vína je dost……
Přečtěte si také
Manžel mi tajně dává do jídla prášky na uklidnění. Prý jsem moc hysterická
- Anonymní
- 12.07.26
- 254
Ahoj holky, píšu v naprostém šoku a třesou se mi ruce. Vůbec nevím, co mám dělat, jestli volat policii, nebo rovnou balit kufry a utéct k našim. Včera večer jsem totiž zjistila něco, co mi totálně...
Synovec mi utýral křečka a tchyně se smála. Prý to byla jenom klukovina
- Anonymní
- 12.07.26
- 178
Jdu si pro radu, protože u nás doma proběhla šílená scéna a manžel mi tvrdí, že jsem přecitlivělá. Moje sedmiletá dcera dostala k narozeninám vytouženého křečka. Starala se o něj jako o miminko,...
Kojím tříletého syna. Moje kamarádky mě kvůli tomu vyštvaly z party
- Anonymní
- 12.07.26
- 176
Asi potřebuju slyšet, že nejsem blázen, protože moje okolí mě tak momentálně bere. Mám tříletého syna a stále ho kojím. Než mě začnete odsuzovat – nekojím ho na veřejnosti, je to naše ranní a...
Chtěl jsem, aby žena měla ráda moji matku. Nakonec se ale obě spikly proti mně
- Anonymní
- 12.07.26
- 139
Když jsem si bral svou ženu, měl jsem jediné přání. Aby si rozuměla s mojí maminkou. Celý život jsem poslouchal historky o zlých tchyních a rozhádaných rodinách, a tak jsem si říkal, že u nás to...
Chlapeček s poruchou chování si ve školce oblíbil mou dceru. Jeho láska ale bolí
- Anonymní
- 12.07.26
- 159
Jsem docela ráda, že je konec školky, alespoň na pár týdnů. Od září to ale asi začne nanovo. Chtěla jsem dát dceru do jiné třídy, jenže ona nechce. Bohužel je v té její chlapeček s poruchou...
Našla jsem u muže v telefonu fotky své sestry. Chce s ní spát
- Anonymní
- 11.07.26
- 2421
Sedím doma v obýváku, děti spí a já mám pocit, že se mi pod nohama propadla zem. Dneska odpoledne si manžel nechal na stole odemčený telefon, protože šel ven čistit auto. Pípla mu zpráva na...
Pár stránek knihy a jedna velmi trapná chvíle v metru
- Anonymní
- 11.07.26
- 1717
Měla to být jen obyčejná cesta do práce a pár stránek nové knihy. Místo toho jsem seděla v metru se slzami v očích, a když ke mě přistoupila starší dáma upekla jsem si ještě k tomu pěkný trapas....
Celé roky jsem si myslela, že mě tchyně nesnáší. Nakonec mi nejvíc pomohla
- Anonymní
- 11.07.26
- 1234
Když jsem poznala Filipa, bylo mi pětadvacet a byla jsem přesvědčená, že když si rozumí dva lidé, mají z poloviny vyhráno. Nenapadlo mě, že mnohem složitější bude vyjít s jeho maminkou.
Na rodinné dovolené jsem zjistila, kdo je pro manžela důležitější než my
- Anonymní
- 11.07.26
- 1429
Když jsme letos vyrazili do Chorvatska, věřila jsem, že nás čeká deset dní, kdy konečně vypneme. Manžel poslední měsíce pracoval od rána do večera a doma jsme spolu zvládli prohodit sotva pár vět....
Kamarádka mi nevzala jen partnera. Začala žít život, který měl být můj
- Anonymní
- 11.07.26
- 986
Když jsme se s Michalem rozešli po pěti letech, říkala jsem si, že horší už to být nemůže. Brečela jsem celé týdny a snažila se smířit s tím, že některé vztahy prostě nevydrží. Netušila jsem, že ta...
Také prodávám a občas i nakupuji a já bych teda tu flašku častěji otevřela, když vybaluji zakoupené věci 
. Hlavně, že jste se toho zbavili. Doma nám takhle leží ladem pěkná řádka věcí, které je mi líto jen tak postavit k popelnici, ale jak vidno, je to to nejsnazší, nejjednodušší, nejrychlejší a nejlevnější řešení 
krásně napsané, nasmála jsem se 
Ale deníček je vtipný. 
