Jak jsem prodávala aneb Víno to jistí!
- Pro zábavu
- Janli
- 23.03.22
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
V lidským životě jsou věci, který vás uvedou v úžas, naprosto vás zbaví iluzí a ještě vás dovedou málem k šílenství. U někoho to je nákup nemovitosti za pár mega, pro někoho soužití s tchyní, u mě „banální““ prodej nábytku.
S manželem jsme prodali byt a zůstal tam nábytek. Klasická moderní dizajnovka. Domů bych si to nedala, ale moje pocity a vkus stranou, prostě nábytek, který se spoustě lidí líbí, neodbytně ho touží mít doma, tak proč to teda vyhazovat, stěhovat se s tím, když to v duchu mé filozofie o recyklaci věcí půjde prodat a ještě si ušetříme to tahání a odvoz na sběrnej dvůr? Myšlenka krásná, ale cesta od ideje k realizaci dlouhá, trnitá a pěkně křivolaká…
V úterý jsem nábytek nafotila a vystavila v jisté prodejní platformě jisté profláknuté sociální sítě. Jak jsem brzy pochopila, první chyba byla tam dát každou skříňku zvlášť. Protože jsem nováček, celkem mě zaskočilo, co následovalo. Nábytek jsem dala v podstatě za symbolickou cenu, nechtěla jsem na tom vydělat, jen se ho elegantně a bezpracně zbavit. Reakce podle toho vypadaly… Během dvou hodin mi přicestovalo padesát zpráv, já byla nadšená… teda jen do té doby, než jsem zjistila, že nejde filtrovat zprávy od jednoho člověka, že když zprávu zavřu, tak musím znovu otevírat všechny a hledat a hledat, a že se vždycky zobrazuje jen křestní jméno, takže identifikovat zájemce spolehlivě nejde.
Před časem jsme si s manželem pořídili jistý vůz a já měla během dvou jízd pocit, že jeho interiér a vnitřní užitný prostor projektoval indický výrobce bicyklů. Po deseti minutách práce s touto prodejní platformou jsem měla neodbytnej pocit, že ji navrhoval jeho brácha… No nic, v životě jsem se poprala s většíma výzvama, zvládnu i tohle. Vzala jsem sešit, začala vést evidenci zpráv, třídit zájemce, evidovat, sepisovat, filtrovat a vyhodnocovat. Vybrala jsem zájemce, který chtěl všechen nábytek a odepsal jako první. Bezva, mám vítěze, za čtyři hodiny od zveřejnění inzerátu, jsem borééééc. Slečně jsem odepsala, ujasnila jí podmínky - NUTNÉ ODVÉZT DO NĚDĚLE! Se vším srozuměná, všechno křišťálově jasný, nic není nemožné… OLÉ… Pamatujete si na pořad Riskuj!? A džingl, který se ozval když soutěžící neuhodl? „Tu du du tu…….“ Tak tohle se mi ozvalo v hlavě, když mi v pátek napsala, že nesehnali odvoz.
Neztrácím hlavu, jedem dál, odepíšeme dalšímu… Tu du du tu! Když smažete inzerát, smažou se i všechny zprávy, co k němu patří… Takže jedem nanovo. Poučená z první chyby, vystavuju nábytek jako celek a POLOPATĚ píšu podmínky, včetně odvozu do neděle. Zatím neztrácím naději, času relativně dost… Odpovědi chodí během deseti minut, však kdo by si nechtěl obývák vybavit luxusním nábytkem jen za patnáct stovek, že? Tu du du tu… Chtějí přeměřit skříně, nafotit vnitřek, rozložit na prkýnka a pokud možno dovézt domů… Otvírám první láhev červenýho a začínám odpovídat. Neměřím, nerozmontuju, nedovezu a prodám prvnímu, kdo si nebude vymejšlet……vždyť je to skoro zadara!
Když se začínám koukat na dno lahve, jako jiskřička ve tmě se objevuje kupující, co pochopila všechny moje podmínky a prosí o rezervaci do neděle. Halelujá, zpívám nahlas… Do toho píše další zájemce, opět srozuměný se vším, navíc z mé oblíbené osady, kam si jezdím upustit páru. Omlouvám se mu a utěšuju ho, že nic není ztraceno a že se mu případně ozvu…
Tu du du tu…… V sobotu zpráva: „Padá to, manžel je v práci…“ Já už padám taky, ale co máme zálohu, že…“osada“ to jistí.. Tu du du tu….. „Nemůžu, jsem v práci.“ Otevírám druhou láhev… Naštěstí chodí další odpovědi, moje jediná otázka je ….“Přijedete si zítra???“ Jo, přiznám se, já lidumil, já blbec, já filantrop, jsem ze začátku filtrovala zájemce, nechci překupníky, chci ten nábytek dopřát „potřebným“, chci si dopřát ten samolibej pocit, jak jsem někomu pomohla… no, to byl blbej nápad, co bych v sobotu večer dala za překupníka… Druhá lahev pokořená a já mám chuť k tomu nábytku slíbit i svýho prvorozenýho… Ještě, že mám dvě holky…
V půl jedný ráno už se mnou nechce nikdo komunikovat. Co je to za lidi, když nevisí na sociální síti nonstop? No nic… začínám chystat sekeru, asi dojde na štípání… Někde vzadu v hlavě se mi mihne myšlenka, že ten nábytek vystěhujeme na chodník a dáme na něj cedulku „Chcete mě???…jsem milý a přítulný…“ Ale představa, že stěhuju šatní skříň z prvního patra, mě z toho celkem rychle vyléčí. Prkýnka se budou z okna házet líp… Zmazaná jak Dán odcházím spát a doufám v lepší zítřek.
Budím se v neděli ráno a bolí mě hlava. Jestli z vína nebo z nábytku, neřeším, zobnu růžovýho kamaráda a jdu zkontrolovat zprávy. Ha, jeden zájemce a přijel by si ještě dnes. Obratem posílám telefon na manžela a píšu - volejte okamžitě. Za půl hodiny manžel volá, že je odvoz domluvený. Bouchla bych šáňo, ale říkám si, že alkoholu už bylo dost a s poklidem jdu vařit oběd. Já naivka. Tu du du tu… Nikdo si nepřijel, ani nezavolal a neomluvil se. Já se pomalu hroutím a manžel mě uklidňuje, že tak strašně to zas nehoří, prej: čas zatím máme, že ta neděle není poslední termín… Třetí lahev nemám chuť otevírat, mám chuť s ní manžela majznout po hlavě… Posílám zprávu „osadě“, že ten nábytek na něj fakt počkal a kdy si přijede. Prej v sobotu a má i přívěsný vozík… promítnu si v hlavě velikost vozíku a velikost skříní, k tomu přidám tu sobotu a začínám mít tik v oku… Tak teď začínám doufat, že na inzerát už se nikdo neozve a já si ten nábytek v poklidu rozštípám, i když při momentálním stavu totální nasranosti ho spíš jen tak rozsápu rukama. Tím uzavírám neděli a jdu spát.
Pondělí. Nevím, jestli se změnilo postavení planet nebo se v ideální konjunkci potkal mikrokosmos s makrokosmem, či se příděl idiotů pro tento týden vyčerpal, ale hned ráno odpovídají dva zájemci, oba s náklaďákem a přijedou skoro okamžitě. Chvíli bojuju s pokušením napsat adresu a že si nábytek odveze ten, kdo tam bude první, ale pak radši oslovuju prvního zájemce a odkazuju na manželův telefon. Ve čtyři hodiny je byt konečně vystěhovaný. Tak počítám skóre, odepsalo celkem 67 zájemců, přijel jeden a já si říkám: „Kde jsi se sakra coural v úterý……?“
Moje indiánský jméno bude „Ta, která se neponaučila“ a vystavujeme s dětma na prodej hračky….. No co, vína je dost……
Přečtěte si také
Tchýně mi doporučila zamrazit vajíčka. Mám už dvě děti a další neplánujeme
- Anonymní
- 07.09.26
- 3255
Mám mou tchýni celkem ráda, je pravda, že nějaké životní situace nebyly nejlehčí, ale všechno jsme ustály a teď jsem ráda, že je z ní skvělá hlídací babička. Když za mnou nedávno přišla s...
Syna neposadili ve škole vedle kamaráda. Jeho matka si to prý výslovně nepřála
- Anonymní
- 07.09.26
- 6303
Syn se těšil, že bude ve škole sedět se svým nejlepším kamarádem. Místo toho ho učitelka posadila na druhý konec třídy. Později mi přiznal, že si to přála kamarádova maminka. Můj syn má na její...
Kamarádka mi hlídala děti. Pak sepsala všechno, co podle ní dělám špatně
- Anonymní
- 07.09.26
- 5272
Kamarádka mi na víkend pohlídala děti a já jí za to byla opravdu vděčná. Po návratu mi ale poslala dlouhý seznam chyb, kterých se prý ve výchově dopouštím. Možná má v něčem pravdu. Přesto nevím,...
Dcera dostala horečku a zůstala doma. Pak po ní škola chtěla potvrzení od lékaře
- Anonymní
- 07.09.26
- 3093
Dcera jednoho rána přišla s tím, že jí není dobře. Naměřila si horečku a bylo jasné, že do školy nepůjde. Je už plnoletá, takže si absenci omluvila sama. Já jsem to dál neřešila. Byla nemocná,...
Manžel tvrdí, že na rodičovské odpočívám. Nechala jsem mu děti na víkend
- Anonymní
- 07.09.26
- 24639
Manžel se každý večer vrací unavený z práce a očekává teplou večeři i klid. Já podle něj nárok na únavu nemám, protože jsem celý den doma. Když mi to řekl znovu, sbalila jsem si věci a nechala ho s...
Tchyni je 80, ale celé léto nás honila po své zahradě. Makali jsme jak diví
- Anonymní
- 06.09.26
- 11752
Tchyni je sice osmdesát, ale pořád je bohužel při síle. Když k ní přijedeme, stává se z ní doslova generál. Než stačíme vystoupit z auta, už ví, co budeme dělat. Jeden pleje záhony, druhý stříhá...
Byt byl psaný na exmanžela. O peníze jsem pak bojovala roky
- Anonymní
- 06.09.26
- 7080
Když jsme se s manželem před lety rozhodli koupit byt, vůbec mě nenapadlo, že jednou budu stát před otázkou, jestli z něj vůbec něco dostanu zpátky. Byli jsme manželé, měli jsme společný účet,...
Moje dcera má novou učitelku. Byla zvyklá na vstřícný tón, teď jí čeká křik
- Anonymní
- 06.09.26
- 5302
Moje dcera právě nastoupila do druhé třídy. K našemu překvapení nás všechny čekala velká změna. První školní den nám představili novou učitelku. Bez předchozí informace, bez debat, prostě tam byla...
Pětileté dítě bez angličtiny? Podle rodiny mu prý ničím budoucnost
- Anonymní
- 06.09.26
- 2388
Začalo září, děti nastoupily do školky a já šílím. Být mámou v dnešní době totiž znamená, že musíte mít z dítěte už v pěti letech pomalu olympionika a diplomata. Pokud vaše dítě nemá na každý den...
Nesnáším září. Končí letní pohoda a začíná chaos, vstávání, výdaje a kroužky
- Anonymní
- 06.09.26
- 1852
Nevím, jak to mají ostatní rodiče. Některé mé kamarádky se na září dokonce těší. Ale já patřím mezi ty, kteří by si přáli, aby prázdniny nikdy neskončily.
Také prodávám a občas i nakupuji a já bych teda tu flašku častěji otevřela, když vybaluji zakoupené věci 
. Hlavně, že jste se toho zbavili. Doma nám takhle leží ladem pěkná řádka věcí, které je mi líto jen tak postavit k popelnici, ale jak vidno, je to to nejsnazší, nejjednodušší, nejrychlejší a nejlevnější řešení 
krásně napsané, nasmála jsem se 
Ale deníček je vtipný. 
