Místo Adélky Honzík :)
- Porod
- Adis89
- 05.02.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
I já jsem se rozhodla napsat zde něco o svém těhotenství a rychlém porodu. Budoucí maminky se nemusí bát ho číst...
Začnu asi tím, že jsme se rozhodli v prosinci 2013 pořídit si miminko. V únoru 2014 jsem našla na testu dvě čárky. Ta vlna štěstí, která mě zaplavila, byla obrovská. Přítel měl také neskutečnou radost.
Hned jsme začali spekulovat, co to asi bude. Přítel, nyní manžel, má z předešlého manželství dvě dospělé dcery, tak jsme si mysleli, že na 100% budeme mít princeznu.
Moje těhotenství probíhalo úplně ukázkové. Nebylo mi vůbec špatně, screening ve 12.týdnu absolutně perfektní, pálení žáhy jsem taky nezaznamenala. Nebýt rostoucího bříška, ani bych nevěděla, že jsem těhotná.
V pátém měsíci jsme se ještě stihli vzít, aby naše miminko mělo ucelenou rodinu a měli jsme všichni stejné příjmení.
V porodnici, kde jsem měla rodit, jsem měla kamarádku porodní asistentku. Už jsem to nemohla vydržet, a tak jsem jí poprosila, jestli by mi paní doktorka nemohla udělat ultrazvuk, abych věděla, co to bude. Paní doktorka mi oznámila, že vidí holčičku. Tak jsem to volala hned manželovi, že budeme mít Adélku.
Za týden jsem jela na plánovaný ultrazvuk k panu doktorovi a ten mi oznámil, že vidí kluka. Tak jsem se tedy smířila s tím, že nebudu mít kudrnatou holčičku, ale kluka jako buka. Manžel si ale stále myslel, že to bude holka. Přece on umí jenom holky. ![]()
Na dalším ultrazvuku to byla pro změnu zase holka. To už jsem byla značně znepokojena, protože jsem nakoupila modrou výbavičku a do pokojíčku nalepila autíčka.
Jak se mi blížil termín, tak mi moje kamarádka sdělila, že budou na týden zavírat porodnici z důvodu rekonstrukce. Zrovna v mém termínu. Zhrozila jsem se, kam pojedu rodit - do 40 km vzdálené porodnice, kde to vůbec neznám. Ale jelikož doktoři chtěli odrodit co nejvíce maminek, abysme nemuseli jet do daleké porodnice, tak porody vyvolávali těm, co už měli dobrý nález. Já byla na 2 prsty otevřena a CC10. Takže ve čtvrtek 13.11.2014 budu mít miminko, pomyslela jsem si.
Byla jsem nadšená, že nemusím čekat a hlavně, že budu rodit ve své porodnici a odrodí mě moje kamarádka a moje porodní asistentka.
Takže 13.11.2014 v 6:00 jsem nastoupila do porodnice, udělali mi monitor a vypsali jsme potřebné papíry. V 7:00 mi paní doktorka zavedla tabletu a já čekala, co se bude dít. Dělo se jen to, že jsem měla slabé menstruační bolesti. Zlom přišel v 9:00, kdy mí píchli vodu. To jsem měla bolesti opravdu silné a po 2 minutách. Nakonec jsem si v 10:00 nechala píchnout epidural, který teda nezabíral, ale zato jsem se díky němu za hodinu skočila z 5 na 10 a šlo se rodit.
Báječný epidural zabral ve chvíli, kdy jsem měla tlačit. Přestala jsem cítit bolesti. Takže kapat oxytocin a tlačit na prázdno…hrůza a děs. Nakonec se ještě malý otočil obličejem nahoru a trochu se zaseknul. Ale ozvy měl pořád báječný. Pořád jsem si opakovala „to zvládneš“ a velkou podporou pro mne byl můj manžel, který byl po celou dobu u mě. Moje kamarádka byla také výborná a pořád mě povzbuzovala, že už to bude, že už vidí hlavičku.
Ale malý pořad vyjížděl a zajížděl. Nakonec mi dětská sestřička, která už tam byla nachystaná, skočila na bříško a malý na jednu kontrakci vyjel. Moje první slova byla „Je vše v pořádku? A co máme, Adélku nebo Honzíka???“ Odpověď byla jasná - je to kluk jak buk.
Honzík se narodil ve 13:58 a měl 3.180 kg a 48 cm.
Takže, když počítám, že pořádné bolesti jsem měla až od 9:00, tak můj porod trval něco kolem 5 hodin. Tímto chci povzbudit maminky, které se bojí vyvolávaného porodu, že je to horší. Za sebe říkám, že to bylo rychlé a nebýt epiduralu, který mi to trochu zkomplikoval, tak to bylo celkem v pohodě.
Procházka růžovým sadem to nebyla, ale stálo to za to. Manžel plakal štěstím, že jsme oba v pořádku a navíc měl svého prvního syna.
Teď, co to tady píšu, tak to naše velké štěstí leží vedle mě a spokojeně spinká. Přeji všem maminkám taky takový rychlý porod a krásné šťastné a taky moc hodné miminko, které mám já.
Přečtěte si také
Našla jsem si boháče a rodina mě má za zlatokopku. Já ho ale doopravdy miluju
- Anonymní
- 20.06.26
- 1799
Mám pocit, že ať udělám cokoliv, nikdy to nebude správně. Když jsem si kdysi našla kluka, který měl lehký hendikep, máma mi říkala, ať si raději najdu zdravého. Teď mám bohatého a je to zase...
Celý rok jsem se těšila na dovolenou. Po třech dnech jsem chtěla jet domů
- Anonymní
- 20.06.26
- 6146
Celý rok jsem odškrtávala týdny v kalendáři. Když jsem měla špatný den v práci, říkala jsem si, že už jen pár měsíců a budu ležet u moře s knihou v ruce. Když jsem řešila domácnost, účty nebo...
Sousedka chodí každé léto nahoře bez. A můj manžel na ní může oči nechat
- Anonymní
- 20.06.26
- 2955
Naše sousedka je kost, to musím uznat. A dobře to o sobě ví. Každé léto vytáhne lehátko, sundá podprsenku a vystaví slunci svá dokonale vytvarovaná prsa. Když jsme se sem před lety nastěhovali,...
Červenec měl být jen náš. Pak mi manžel oznámil něco, co mě úplně odzbrojilo
- Anonymní
- 20.06.26
- 3090
Někdy mám pocit, že s Karlem mluvíme každý jinou řečí. Nebo snad žijeme úplně jiné životy. Už od Velikonoc mu připomínám, že mám na červenec naplánované dva týdny dovolené. Bavili jsme se o tom...
Na benzín padne polovina mé výplaty. Přesto se z venkova stěhovat nechci
- Anonymní
- 20.06.26
- 963
Bydlím v malé obci asi čtyřicet kilometrů od krajského města. Když jsem se sem s manželem před lety stěhovala, připadalo mi to jako splněný sen. Za domem pole, les na dosah, žádný ruch, žádné...
Nechci být matkou. Každé ráno doufám, že se probudím a břicho bude pryč
- Anonymní
- 19.06.26
- 4512
Nikdy jsem nepatřila mezi ženy, které od dětství snily o kočárku a miminku. Měla jsem jiné plány. Vlastní podnikání, cestování, práci, kterou miluji, a život, který jsem si několik let poctivě...
Soused si pořídil psa z útulku. Celé dny ho nechává uvázaného a pes pořád štěká
- Anonymní
- 19.06.26
- 1309
Sousedy si člověk nevybírá, to víme všichni. A ti naši opravdu stojí za to. Vedle nás žije starší pán se synem. Oba jsou dost nepříjemní, nezdraví a často dělají problémy. Na to jsme si už tak...
Patnáctiletý syn si našel kamarády milionáře. Teď se stydí za vlastní rodinu
- Anonymní
- 19.06.26
- 2153
Vím, že to zní dost absurdně. Jsme normální průměrná rodina a nemyslím si, že bychom si žili špatně. Jen zkrátka nemáme miliony na účtu. S tatínkem našeho syna jsme rozvedení. Ani on není žádný...
Kamarádka pozvala dceru na oslavu. Podmínka její matky mě opravdu ponížila
- Anonymní
- 19.06.26
- 4248
Mateřství mě naučilo spoustu věcí. Trpělivosti, schopnosti fungovat s minimem spánku a taky tomu, že každé dítě je naprostý originál. Moje pětiletá dcera Nelinka je úžasná holčička. Je nesmírně...
Na dárku od přítele zůstala cena. Nevěděla jsem, jestli se smát, nebo urazit
- Anonymní
- 19.06.26
- 4088
Chodím s Michalem pár měsíců. Zpočátku by mi snesl snad modré z nebe, ale postupně jsem si všimla, že je dost šetřivý. To by mi zase tak nevadilo, vydělám si vlastní peníze. Jenže už se mi...