Jak pomoct otci

Jedná se o velmi prapodivnou situaci, do které se dostal vinou okolností a svým vlastním přispěním. Nechci někoho odsuzovat, sama nejsem svatá a taky jsem v životě udělala pár chyb, to se prostě stává.

Pro začátek musím říct, že opravdu netuším, zdali to vy všechny čtenářky pochopíte napoprvé. Což prosím neberte jako narážku na vaší inteligenci.

Mám dva tatínky. Ten první umřel, když mi byly 4 roky a bratrovi (Radek) 2 roky. S tím druhým, dosud žijícím, se moje máti potkala, když mi bylo pět. Nesezdali se a mají spolu mého druhého bratra (Daniel), mladšího než já o 6 let.

Otec se nás vždycky snažil vést k samostatnosti a nedělal mezi námi moc velké rozdíly. Což se ale nedá moc říct o máti, u níž byl vždycky Radek na prvním místě, muselo být po jeho, vždycky měl pravdu on a byl chudáček, kterému se ubližovalo.

Otec tedy vedl k samostatnosti hlavně mě a Daniela, oba dva dnes máme rodiny, já teprv na cestě. Vedení k samostatnosti mi umožnilo vystudovat VŠ, bohužel k tomuto cíli trocha chytrosti nestačí.

Dále mi to umožnilo studovat vysněnou konzervatoř, a to při zaměstnání, naučit se hrát na akordeon a piano, natočit si pár CD, hrát s různými lidmi v zajímavých projektech, mít fajn práci a vůbec si žít celkem pohodový život. Do toho se samozřejmě ještě počítá nejlepší muž pod sluncem, což je můj manžel.

Otec mě vychoval jako vlastní a naučil používat svoji hlavu (mám k tomu vlohy, s tím neměl problém). S Radkem už je to horší. Nikdy neměl kamarády!, holku!, známé. Nikdy si nikoho nepřivedl domů, kromě jedno podivného kolegy z Tesca, který neměl zuby, měl 3 děti a exekuci na plat.

Nedbá o sebe, žije si ve svém světě, vymýšlí si různé historky, kde on je hlavní superhrdina, kupuje si hračky, sleduje Disney Channel, nechá se obstarávat od maminky, nikdy bez maminky pořádně nikde nebyl, volá jí několikrát denně, není schopný samostatné činnosti, pořád někomu leze za zadkem, mele u toho tlamou úplné nesmysly, neumí (ale vůbec!) zacházet s penězi, není schopen plnit svoje závazky, váží 150 kilo, má mastné vlasy, nemá dva přední zuby a má vždycky svojí pravdu. No a teď se podržte - je mu 30! Protože rozumu a zručnosti moc nepobral, vyučil se na přání matky kuchařem. Teď naštěstí dělá svoji vysněnou práci řidiče autobusu.

Já vím, že jsme se ještě nedostaly k tomu hlavnímu. Ale co bych to byla za ženskou, kdybych vám vše důkladně nevysvětlila. Po mém vlastním otci jsme měli babičku, která už pak ve stáří byla hodně duševně nemocná. Trpěla bludy a úzkostně depresivní poruchou.

V nemocnici dostala léky, aby se její duševní stav stabilizoval. Už nebyla schopná se sama o sebe starat, takže jsem se dostala do těžké situace - vymyslet, co dál. Nakonec jsem na to zůstala sama, protože Radek se k ničemu neměl, máti chtěla dát babičku do důchoďáku, který byl naprosto pod úroveň.

A tak jsme se strašně pohádaly, že existujou pečovatelské domy, že se tam dá kdykoliv přijet a vzít si babičku na víkend, že je to kousek od nás a že na to máme i peníze. Co vám budu vyprávět, se dvěma igelitkama jsem letěla z baráku. Rodina rozbitá, otec to těžce nesl.

Po babičce jsme s bratrem zdědili napůl její domek. Jen co začalo dědické řízení, tak se nám máti začala do všeho montovat a bratr jí jako osel jen tupě poslouchal a papouškoval její názory. Nevydržela jsem to a vydupala si, ať mě laskavě vyplatí, že na tohle nemám nervy. Bratr mě měl vyplatit ve dvou dávkách. Tu první zvládl, tu druhou už ne.

Následovalo necelých 5 let keců, slibů, hádek s ním, hádek s máti a otec to jen tiše snášel. Máti si pak ještě vydupala, že v tom domku budou společně pobývat. Do vlhkýho baráku si poručila plastová okna (ačkoliv jsem ji varovala, že tam bude mít plíseň), zrekonstruovali vnitřek (elektrika, voda, podlahy), pořídila si tam kuchyň z druhé ruky, která vypadá hrozně, protože tam nepasuje rozměrově a pultík tomu všemu dodává korunu.

Ano, 5 let jsem poslouchala sliby: „Až to budeš potřebovat, tak ti to dáme.“ Jaký „až to budeš potřebovat?!!!“ Dědická dohoda měla nějakou dobu splatnosti a já už toho po takové době měla dost, a tak jsem to začala řešit s právníkem. Nakonec jsme se s máti dohodly na výměně jejího podílu z jiné nemovitosti za bratrův dluh. Ať si to ona se svým „malým“ synkem řeší sama, já bych to už nezvládla.

Nicméně situace je teď následující. Máti s otcem měli bratrovi pomáhat (resp. dělat za něj) na baráku, po čase se mu tam na naléhání máti nastěhovali. Barák je psaný na bratra, rodiče tam nemají nahlášený ani trvalý pobyt, protože máti pronajímá načerno původní byt. Otec řeší stres únikem do sebe. Prostě si sedne do kouta, zmlkne a čeká, až se situace uklidní. Má úzkosti, bojí se nejspíš matčiných hysterických záchvatů.

Když je „doma“ (zdali se tomu tak dá říct), tak mlčí a buď čučí na bednu, nebo do tabletu. Když je někde jinde, tak se rozpovídá a vypadá, jako by ožil. Nedávno mu zemřel jeho nevlastní otec, což nese dost těžce. Ještě musí pomáhat své matce. Nevlastní babička s dědou vyřešili majetek už za svého života. Otec dostal babičky domek s věcným břemenem (babičky a dědy bezplatné dožití), jeho sourozenci dostali finanční podíl.

Takže shrňme si to. Můj otec je v docela dost depresivní situaci. Zemřel mu táta. Nezdržuje se na adrese svého trvalého bydliště, to má v právě v tom původním bytě, který teď máti pronajímá. Bydlí na přání mojí matky v bratrově baráku, kde mu nepatří ani klika u dveří, nemůže o ničem sám rozhodovat a bratr ho může kdykoliv vyhodit.

Jeho vlastní syn ho moc často nenavštěvuje, spíš se schází u babičky, nebo u syna doma. V jeho domě bydlí jeho matka, ale jeho partnerka chce zůstat se synem a rozhodně nehodlá jít bydlet se svou tchyní. Můj návrh ohledně převedení podílu bratrova domu na moji máti a zřízení pro otce věcného břemena bezplatného užívání, mi jak bratr, tak máti zamítli.

Šlo mi o to, aby měl nějakou jistotu a aby ho nemohli v případě potřeby jen tak vykopnout. V případě, že půjde bydlet do svého domu se svou matkou, rozpadne se mu vztah. Už „doma“ nechce ani z toho svého kouta vylézt (já se mu nedivím), nechce už investovat svoje peníze, energii, schopnosti a úsilí do „svého domova.“ Sedí, mlčí, čučí na bednu či do tabletu. Už se s máti ani nehádá. Rezignoval.

Nedivím se mu, ale absolutně nevím, jak mu mám pomoct. Žije s manipulátorkou a s člověkem, který to nemá v hlavě v pořádku a měl by se jít léčit. A ten příšernej chaos, co tam moje máti udělala, špína, bordel a samozřejmě již zmiňované plísně (ano, měla jsem pravdu), nikomu moc na radosti nepřidají.

Máte někdo nějaký nápad, jak mu pomoct?

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
18.12.16 00:42

Trochu se ztrácím v bratrech. Který bratr zdědil s tebou dum po babičce? Zní to, jako by Radek, ale měl by to byt druhy bratr. Jinak prvně musi chtít pomoc tvůj otec. Pokud nechce, tak mu nepomuzes. Určitě bych ho zkusila víckrát vytáhnout ven. Příklad tvůj muž by s nim mohl jit na pivo, fotbal atd.. Těžko rict, on musi vědět, co chce. Jestli mu vyhovuje si nechat něco od ženy diktovat, tak pomoc nepotřebuje, neboť se mu to líbí. Podle me by měl bouchnout do stolu sms rict „bude to tak a tak“ nekompromisně. Treba by to mamku umlcelo.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2313
18.12.16 00:44

Pomoc si musi jedine sam. Z toho co popisujes, mi vychazi nekolik reseni, ale jestli rezignoval a nic delat nechce, tak mu nepomuze nic a nikdo. Každy jsme sveho štěsti…

  • Nahlásit
  • Zmínit
385
18.12.16 00:47

Tohle je blbá situace, kterou bohužel nikdo, kromě Vašeho otce nevyřeší :-( on sám si musí říct, zda je pro něj lepší zůstat v domě, kde mu nic nepatří, nechat šlapat po své důstojnosti a zestárnout se ženou, která ho má zřejmě jen na vylévání své zlosti, nebo zahodit X let života s člověkem, kterého na druhou stranu zná, něco spolu zažili a vychovali spolu děti za vlastní dům, ač tam stále žije jeho matka, klid a pohodu, ale i samotu…takové rozhodnutí nepřijde ze dne na den, ale musí v člověku uzrát samo, bohužel…Každopádně, možná by nebylo na škodu mu to takto říct a třeba ho tím trošku popostrčit. Držím palce! :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
17299
18.12.16 05:50

Po precteni me napada jedine. Pane Boze, vysokou skolu dnes ma jiz opravdu kazdy… Toto je denicek?

  • Nahlásit
  • Zmínit
1120
18.12.16 07:55

Nikdy bych nechtěla zdědit starý dům a někoho vyplácet, vždy je na tom líp ten vyplácený, staré domy jsou danajským darem.

Příspěvek upraven 18.12.16 v 08:10

  • Nahlásit
  • Zmínit
4920
18.12.16 08:07

Za 1) bratr Te vyplatit musí a ty si to můžeš vynutit přes právníky a ne čekat 5 let a stěžovat si - to je tvoje chyba
Za 2)tvůj nevlastní otec je dospely svepravny člověk - pokud by nechtěl být s tvou matkou v Radkove baráku tak už by tam nebyl

@Cuddy :palec: :potlesk:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1631
18.12.16 09:47

@Avocado123
Nene, ma to byt Radek. Ten druhy je prece syn nevlastniho taty, a dum je po matce vlastniho taty. Ale taky jsem, se misty ztracela.
Jinak otec musi chtit sam nejakou zmenu, asi je radsi v takovem nefunkcnim vztahu nez to opustit a jit ke sve matce..to je pak tezke. Jedine ho brat casto ven.

Příspěvek upraven 18.12.16 v 09:49

  • Nahlásit
  • Zmínit
18.12.16 10:03

@hani28 ja nevím proč, ale myslela jsem si celou dobu, ze Radek je ten nejmladší. Jsem se do toho zamotala, počítala jsem s tím, ze benjaminek je většinou ten nejopecovavanejsi.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3393
18.12.16 11:02

Za prvé…manipulátora nevyléčíte…on totiž přeci nemá žádný problém
za druhé… on v tom žije desítky let, našel si způsob, jak to přežít a být v rámci možností spokojený. Pokud neodešel z počátku, teď už to neudělá. To, jaká je vaše matka moc dobře ví. A bohužel si troufám říci, že to, aby se mu montoval do života ač s dobrým úmyslem někdo jiný, mu prostě nepomůže.
Z našeho pohledu to může vypadat, že má strašný život, ale z jeho to tak vůbec nemusí být.
A z tohoto deníčku (na začátku vykreslení sebe sama, což vůbec nebylo potřeba, stačilo napsat nevlastní otec, kterého mám ráda, dobře mě vychoval) tak trošku „zavání“ dojmem, že tu má někdo tak trochu vlastnosti po matince (narcistní, manipulativní…).
Celé je to položené špatně. Základem je RESPEKT a neřešit problémy druhých za ně… :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
143
18.12.16 11:13

@vertunka Pochopila jsem, že vzít to přes právníky jsem měla už dávno a ne čekat 5 let. Jenže to bylo těžké rozhodování, přeci jen je to rodina. Nicméně pak už jsem se s právníkem spojila a začala jít tvrdě do bratra.

  • Nahlásit
  • Zmínit
143
18.12.16 11:18

@ilonka12 Přesně tak. Kopneš do zdi, ta spadne. Něco opravíš a začne se to bortit někde jinde. Pokud člověk nemá dům zmapovaný a pečlivě udělaný projekt, tak do toho akorát vráží zbytečně peníze.

  • Nahlásit
  • Zmínit
143
18.12.16 11:42

@enia Respekt k otci samozřejmě mám. Upřímně, který chlap by zvládl vychovat dítě, které není biologicky jeho? Moc jich není. Který chlap umí logicky přemýšlet a zároveň udržet kladivo a neublížit si? Takových kombinací taky moc není. Respekt si každý musí zasloužit a jemu se to povedlo. Kdyby nechal sebou vláčet odjakživa, tak si toho ani nevšimnu a řeknu si, že je stará bačkora. Jenže to nebývalo, dupnul si, zavelel, matka prskala, ale bylo po jeho. Chyba byla, že se nechal ukecat na pomoc bratrovi při opravě jeho baráku. Najednou ztratil možnost si do toho stolu bouchnout. Jeho psychický stav se v posledním roce opravdu rapidně zhoršil, sedí, kouká, poslouchá, odmítá „doma“ cokoliv dělat a řešit.

  • Nahlásit
  • Zmínit
485
18.12.16 12:33

No… ty jsi se z toho vymotala, svůj podíl jsi udala a nemáš s tím už nic společného. Tak buď ráda a nechtěj zachraňovat někoho, kdo o to nestojí.

Psala jsi, že otec tě učil samostatnému myšlení a odpovědnosti - takže má zřejmě sám tyto vlastnosti taky, ne. Nevím teda, proč bys měla za dospělého člověka něco tak aktivisticky řešit.

Zaměřila bych se s spíš na sebe a svou rodinu a přestala bych se babrat v dávných křivdách. Jaké si to kdo udělá, takové to má, otec se rozhodl sám a třeba vidí svoji situaci trochu jinak než jak to subjektivně vykresluješ ty.

Jinak to chlubení na začátku deníčku mi taky nepřišlo moc sympatické. Představ si, že já vystudovala dokonce 3 vysoké školy, to jsem ale dobrá, viď :mrgreen: To přece musí vypovídat o tom, že jsem skvělý člověk a to, co jsem tu teď napsala, musí být minimálně svaté :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
18.12.16 13:13
  • Nahlásit
  • Zmínit
3154
18.12.16 19:53

Já tě chápu, máš nevlastního tátu ráda a vidíš, že se trápí. Bohužel lidé jak stárnou, tak začnou mít obavy z toho, co by jako mladí bez váhání udělali. Ztratí odvahu ke změnám.
Ty můžeš jen někde v soukromí říct tátovi, že není povinen s tvou matkou zůstávat v té jejich blesarne. Ze vidíš, jak se k němu chovají a že ty bys na jeho místě odešla.
Ale nikdy se ho nesnáz dostrkat do nějakého řešení, ty ho můžeš jen podpořit, rozhodnout se musí sám.
Taky ho odtamtud můžeš co nejčastěji vytáhnout, aby viděl, že svět je barevný a že ta realita tam u nich není ok.
Co se týče 5 let starého dluhu na vyplacení podílu se bojím, že už je pozdě a je to promlčené…

  • Nahlásit
  • Zmínit
1288
18.12.16 21:00

Deníček teda příšerný, píšeš strašně složitě a rozvláčně věci, které se dají napsat stručně a jednoduše. Nevím, jakou máš školu, ale tvůj styl psaní o vysoké inteligenci nevypovídá, nezlob se.
Já jsem nepochopila, proč se tvůj nevlastní otec se svým vlastním synem nestýká a proč se s ním nestýká ani matka? Vždyť je to také její syn.
Jinak jak už tady psali ostatní, otci asi nepomůžeš, pokud on nebude chtít. Ale můžeš si s ním sednout a promluvit narovinu, jak to vidíš. Můžeš mu říct, že matka je manipulátorka a že mu život s ní za to nestojí, ať se radši odstěhuje do svého domu a žije si svůj život. Ona buď půjde s ním, nebo ne.
Jinak je opravdu zvláštní, jak hrozně o bratrovi a matce píšeš. Buď je přijmi takové, jací jsou, nebo se o ně nestarej a stýkej se jen s nevlastním otcem. Máš v sobě vůči nim dost nenávisti a je vidět, že v sobě nosíš ty staré křivdy a dost tě to užírá. Měla by sis pomoct nejdřív sama sobě, osvobodit se od těch negativních pocitů a babrání se v tom, jak žije bratr a matka. Je to jejich věc.

  • Nahlásit
  • Zmínit
18.12.16 23:16

Nějak nechápu, co má tvé hraní na akordeon a piano, nemluvě o vydání cd a mastné vlasy tvého bratra, který se vyučil kuchařem, ale jezdí s autobusem, společného se situací tvého otčíma :think:

  • Nahlásit
  • Zmínit
859
18.12.16 23:33

Rozumím tvé starosti o otce. Když máme někoho rádi, není divné sledovat jeho život a mít starost o jeho dobro… Ale souhlasím s předchozími názory: uznej otcovu dospělost a samostatnost. Můžeš mu nabídnout pomocnou ruku jen jako jeden dospělý druhému: mluv s ním o tom, jaký je jeho život, co ho štve a co ne. Nabídni naslouchání a podporu - ale neber cizí osud do vlastních rukou! To je opravdu chování manipulátora (a to si myslím, že nechceš). Na tvém místě bych se ho snažila tahat z ulity a z domu a zajímat se o něj. Možná se rozhodne nechat věci jak jsou, možná je změní… Nemůžeš to udělat za něj, ale v obou případech můžeš stát při něm.

Druhá věc je tvůj zvláštní vztah k bratrovi a matce. Nezúčastněným okem mi vychází, že byl Radek asi mezi vámi třemi vždycky ten nejpomalejší, nejméně schopný, „nejslabší mládě“. Asi není divu, že se na takové dítě matka někdy upne nejvíc (nejvíc ji potřebuje). A nepochybuji o tom, že vyrůstat v něčem takovém muselo být hodně těžké… Ale už nejste děti. Možná by pro blaho vztahů v rodině bylo dobré zkusit propátrat, co se mezi vámi všemi vlastně dělo (a děje). Když čtu tvůj deník, cítím v něm hodně hořkosti a ta sotva kdy nějaké rodině prospívá…

Snad bude líp!

Příspěvek upraven 18.12.16 v 23:35

  • Nahlásit
  • Zmínit
143
19.12.16 00:18

@hanyny Hlavně že ty jsi chytrá jak rádio. Přečti si pasáž s babičkou ještě jednou, pak ti to možná dojde. Myslím si, že ke starému člověku bychom se měli chovat s úctou a zajistit mu tu nejlepší péči.

  • Nahlásit
  • Zmínit
143
19.12.16 00:48

@elibro Děkuji moc za podporu. Rozhodně nechci nic řešit za něj a brát jeho osud do svých rukou. Teď po novém roce budeme mít hodně příležitostí spolu delší dobu mluvit o samotě, maximálně se k nám přidá můj muž a tchán.
K máti a bratrovi už nemám důvěru. Babiččiny peníze prošustrovali za kraviny, něco z toho se ještě k tomu záhadně ztratilo, babičce ze zbytku odmítli zaplatit kvalitní péči a odmítli mi pomoct se o ní postarat. Do nemocnice jsem za ní jezdila každý týden jen já (v té době jsem studovala dvě školy najednou, proto tak málo), bratr jel se mnou tak jednou za měsíc až dva, máti vůbec. Už nám vztahy skřípaly dlouho, ale tohle je úplně dodělalo. Pohádali jsme se a já se dvěma igelitkama, křečkem a očima v slzách letěla z baráku. Babička nakonec dožila ve zmíněné nemocnici, ještě než ji stačili pustit. Vím, že jim už nemůžu věřit, když jsou schopní takhle zacházet se starým člověkem. Mám ještě jednu babičku a po téhle zkušenosti rozhodně nedopustím, aby se jí stalo to samé. Prostě se o ní v případě potřeby postaráme a hotovo. S tím blbým barákem to bylo tak, že ještě ani nebylo vyřízeno dědictví a máti už od bratra dostala klíče. Pak se tam dělaly věci nejen bez mého souhlasu, ale dokonce bez mého vědomí. Vztahy se nám nepodařilo napravit ani po letech. Už to sice není takové, že bychom se vzájemně nemohly s máti vystát, ale stejně si při sebemenším problému tzv. vjedeme do vlasů. O peníze z podílu mi ani tak nešlo, spíš mi šlo o princip. Byla vytvořena dědická dohoda, a tu měl bratr dodržet. Prostě to, co vyvedli babičce, ve mě už asi zůstane, důvěru k máti a bratrovi fakt nemám. Jediný, ke komu mám v jejich domácnosti důvěru je otec a pes. Autoritou je pro mě druhá babička, ta co řekne, je většinou pro mě svaté a pravidelně jí dávám k svátku matek kytku se slovy, že je matka na druhou. :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
143
19.12.16 00:53

@elibro Určitě bude líp. Děkuju za podporu, otec se snad dá nějak dohromady. S manželem mu pomůžeme. K Vánocům máme pro něj fajn dárky. Z jednoho bude určitě nadšený při práci, při druhém dárku (hře na pozornost) ho pěkně vyklepnem a při třetím dárku snad utrousí slzu dojetí (kniha citátů - trochu kýč, ale chytne za srdce).

  • Nahlásit
  • Zmínit
21260
19.12.16 01:23

@MyDestinka
Asi nemáš vysokou jako já. Protože já nechápu taky :-)
Ale fajn dárky taťku určitě rozveselí, jen aby je manipulativní „máti“ vzteky nerozdupala.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1288
19.12.16 09:04

@rs84 Tak ta tvoje reakce to dorazila. Vidím, že jsem se v tobě nemýlila. :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3393
19.12.16 11:40

@rs84 má matinka je sakra narcistická a manipulativní. Přišla jsem na to, až po dlouhé době. Sice jsem to vnímala a měla tendence s tím bojovat, ale tu skládanku jsem poskládala, až když jsem si jako partnera vybrala psychopata (označeného tak i znaleckým posudkem).
Můj tatínek je fajn chlap, chytrý, laskavý, v podstatě nás vychovával… byly doby, kdy jsem si jako malá představovala, že má nějakou přítelkyni a odejde…s námi a budeme mít klid…
Jenže on se v tom prostě naučil chodit, má svoje úniky a ví, jak s manipulátorkou přežít. Okolí, které situaci zná, nechápe a diví se mu. Nejsou schopni pochopit, že je to jeho volba a že je v podstatě po těch desítkách let spokojený. On se přizpůsobil. Je jasné, že by se bez ní měl lépe. Jenže on s ní nechce bojovat… my mu to neříkáme a to téma je tabu. Stejně tak jako nemá smysl se snažit napravovat to, co napáchá manipulativní a narcistický rodič, nemá smysl s ním trávit čas či si myslet, že se změní.
Jsem ve fázi, kdy jsem pochopila, že jediná cesta je se s ním prostě stýkat omezeně, nic s ním neřešit a nebrat ho do svého života…
Stýkáme se sice, ale prostě tam trávím čas s otcem. Ať se babička věnuje malým vnoučatům, těm ta manipulativnost zatím nevadí a ani jim to v takových malých dávkách neuškodí… do vztahu babička a vnoučata také nezasahuji, je to její čas s nimi a nemělo by to smysl :kytka:
Neřešit to, mu nejvíce pomůže

  • Nahlásit
  • Zmínit
20.12.16 15:40

No jak jsi psala nechápu, ale jedno vím, tatínek šťastný není a nehodlá na tom asi nic měnit. Kdo chce pomoc tak pomoc přijme a kdo ne…

  • Nahlásit
  • Zmínit
10206
21.12.16 13:21

Prosim te, touhle formou se zakládá diskuze, ne pise deníček. Absolutně jsem se v tom ztrácela, vubec nevim o kterém z bratru či otců si vubec psala s uz vubec se mi nelibi, jak povrchní formou hodnotis osoby v tvem deníčku.
Evidentne ty jsi hvězda jasna. Existuje takove přísloví, ktere praví, ze ikdyz te pochvalí sto jiných, z tvých úst to nikdy nesmí zaznít.

Příspěvek upraven 21.12.16 v 13:24

  • Nahlásit
  • Zmínit
143
22.12.16 09:27

@Jitusee Ale já jsem chtěla založit diskuzi, některým to došlo. Chtěla jsem znát názor jiných žen. O povrchní hodnocení uvedených osob v deníčku se bohužel nejedná, taková je realita. Nevychvaluju se, nenapsala jsem o sobě, jak jsem skvělá. Za vším, co jsem dokázala, stojí výchova mého otce, o němž byla řeč. Bez jeho výchovy bych nebyla tam, kde jsem a tuto velkou zásluhu a můj vděk mu nelze odepřít.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1055
16.6.17 20:51

Moc možností nemáš

Ahoj, ze zvědavosti jsem přečetla příspěvek, ale nečetla jsem ani datum vložení ani další příspěvky, tak ani nevím, jak je situace aktuální.
Ze všeho nejdřív, aby ses sama nedostala do deprese, musíš se od situace citově odprostit. Vím, že se to říká lehce, ale taky jsem si své prožila a jiné cesty zkrátka není. Musíš si sama sobě zodpovědět, co chce tvůj otec, jestli se jen bojí být sám, nebo zda mu někde ve skrytu duše, tahle situace vyhovuje. Co na tvé matce vlastně vidí, proč nejde sám bydlet třeba ke své matce. Pokud shledáš, že si tvůj táta opravdu neví rady se situací a opravdu CHCE, aby si mu pomohla, tak budeš muset použít lest. Pravdou nikoho, kdo se sám nemá k činu, k činu nepřesvědčíš. Tvůj táta si musí myslet, že odstěhovat se od tvé matky a bratra, je jeho rozhodnutí. Já bych se pokusila mu opatrně a opakovaně předhazovat, že ho jeho vlastní matka potřebuje alespoň na pár týdnů, aby se k ní nastěhoval alespoň dočasně, a aby jezdil za svoji ženou třeba na víkendy. Jiné cesty z toho, co píšeš nevidím. Tvůj otec má před úřady občanku a je tudíž svéprávný, tak nikdo nebude řešit, jak je na tom duševně.
To je moje rada.
A na závěr, nesmíš si nikdy vyčítat, že si mu nepomohla, pořekadlo: „Komu není rady, tomu není pomoci.“ je v těchto případech až nezkutečně pravdivé.

  • Nahlásit
  • Zmínit