Další bláboly
- Těhotenství
- rs84
- 05.10.16 načítám...
Spousta otázek bez odpovědí. Spousta změn v těle a v hlavě. Nové myšlení, nová životní úloha. Klasika, stejně to všechny znáte.
Už jsem si zvykla na fakt, že na spoustu otázek neznám odpovědi. Jsem v 6. měsíci a moje tělo maká za dva. Při chůzi se ladně pohupuji ze strany na stranu a funím jak buldozer. Moje nohy se večer podobají dvěma antickým sloupům a moje záda zestárla tak o dvacet let.
Využívám všechny možné vymoženosti - těhotenským pásem počínaje a kompresními punčochami konče. Už ani nenosím tak sexy spodní prádlo jako předtím. Podprsenku mám jak z prodejny padáků a kalhotky připomínají celtu od stanu, jen s jedním rozdílem - nejsou nepromokavé.
Až na ty záda, tzn. krční a hrudní páteř a s tím spojenou bolest ruky, je mi celkem dobře. Otoky se dají přežít. A únava taky.
Zpět k otázkám:
„Kdy budeš rodit?“ - počkej, podívám se do skleněné koule a hned ti řeknu přesný datum a čas.
„Jak to s tebou bude po porodu?“ - nápodobně jako u předchozí otázky.
„Budeš zvládat hraní na nástroj i s dítětem?“ - moment, zaklepu si na břicho a zeptám se prcka, jestli to zvládne.
„A znáš tu paní, co po tobě nastoupí do práce?“ - neznám.
„Kdy půjdeš na mateřskou?“ - je to v rozmezí 14 dní, nevím přesné datum.
„A nepůjdeš ještě předtím na neschopenku?“ - jestli budu ještě větší chcípáček, tak asi jo.
„Už kope?“ - jo.
„Bude to kluk nebo holka?“ - zjistím pohmatem až po porodu.
„Kde budeš rodit?“ - nejblíže místu, kde se budu nacházet.
„Už máš výbavičku?“ - není ještě brzo? Mám pár dupaček, lahvičky, dudlíky, bryndáčky.
„Jak se bude jmenovat?“ - Šulislav Semen.
Následují dobře míněné rady:
„Nesmíš tahat nic těžkého.“ - tak to mi ani nejde. Naštěstí nástroj má teď nožičky (pomáhá mi partner a kamarádi z orchestru a z kapely), takže jeho přesun z místa A do místa B je pro mě mnohem jednodušší.
„Neměla bys hrát na ten svůj nástroj, je to pro mimi škodlivé.“ - a v čem? Slyší to úplně stejně jako další zvuky a když cvičím Vltavu, tak přestává kopat.
„Měla bys být co nejvíc doma.“ - no tak to bych nedělala. Jsem jak samice od králíka. Mám už vyklizenou chodbu, koupelnu, kumbál a kuchyni. Téměř vše mám čisté a stejně mi přijde, že máme všude špínu a bakterie.
„Měla bys co nejvíce chodit.“ - jedna z mála dobrých rad, procházky jsou fajn.
„Měla bys hodně chodit i po bytě“ - nejdřív by z toho hráblo mně a pak chlapovi.
„Neměla bys chodit do bazénu.“ - pravda je, že do něčeho smradlavého a špinavého bych neměla lézt. Ale v případě nějakého aquacentra s výbornou hygienou nevidím ve vodních radovánkách problém. Plavání mi dělá dobře.
„Měla bys víc odpočívat.“ - to dělám a ani si to neuvědomuju.
„Musíš se teď šetřit.“ - bez problémů.
„Musíš být klidná.“ - hormony!!! Pojďte sem, já vám potřebuju něco říct!!!
Některé rady jsou fajn, ale nejsou potřeba neustále říkat, protože tělo si už poradilo samo. Kdybych měla uposlechnout všechny dobře míněné rady, tak bychom bydleli v holobytě s nástroji v jednom koutě, já bych chodila pořád do kolečka po místnosti a opakovala si, jak mám být klidná. Všechno by bylo ideální a byli bychom rodinka k pohledání.
Přečtěte si také
Tohle byl šok! Moje 16letá dcera je těhotná po intimní hře na mejdanu
- Anonymní
- 26.04.26
- 3794
Dcera otěhotněla. Ve druháku na střední. Teď musí jít na potrat a po zbytek života se s tím budeme všichni srovnávat.
Druhou dceru jsem porodila po 25 letech. „Je to nezodpovědnost,“ prohlásila máma
- Anonymní
- 26.04.26
- 1206
Když se narodila moje mladší dcera, bylo mezi ní a její sestrou pětadvacet let. Někomu to dnes může připadat skoro neuvěřitelné, ale zároveň to ukazuje, jak dlouhý dnes může být reprodukční věk ženy.
„To dítě neumí ani kopnout do míče.“ Manžel těžce nese, že syn není po něm
- Anonymní
- 26.04.26
- 1450
Potřebuji si postěžovat na svého muže. Po dvou dcerách se nám narodil syn, po kterém Michal tolik toužil. A protože je sám nadšený sportovec, hlavně fotbalista, těšil se, že Máťa bude po něm. Už...
Ve dvaceti jsem si připadala tlustá. Dnes bych za tu postavu dala cokoli
- Anonymní
- 26.04.26
- 617
Je to už nějaký ten pátek, co jsem oslavila čtyřicítku. A musím říct, že poslední měsíce mám pocit, že si moje tělo dělá doslova, co chce. Vždycky jsem dbala na pohyb a snažila se jíst v rámci...
Ex si dělá jedno dítě za druhým a naši dceru využívá k tomu, aby se o ně starala
- Anonymní
- 26.04.26
- 755
Pořídila jsem si dítě s chlapem, který zkrátka nevydrží s jednou ženou. To jsem samozřejmě tehdy nemohla vědět, protože já byla „ta první“. Máme spolu šestnáctiletou dceru Elišku a on si od té doby...
S manželem jsme si udělali rodokmen. To, co jsme zjistili, nám zničí manželství
- Anonymní
- 25.04.26
- 5763
Třesu se, i když je v domě teplo. Píšu to sem jen proto, abych se z toho nezbláznila, protože nahlas to vyslovit nedokážu. Máme s Petrem tajemství, které nám během jediného týdne obrátilo život...
Sousedka vyhodila věci po zesnulé matce. Poklad jsem však našla já
- Anonymní
- 25.04.26
- 2371
Dneska mám v sobě takovou zvláštní směsici smutku, vzteku a nakonec i hlubokého údivu. Sedím v kuchyni, dívám se z okna na prázdné parkoviště a pořád dokola si přehrávám události posledních hodin....
Rozbité sklo a náklaďák v trapu: Jsem zoufalá a bojím se znovu za volant
- Anonymní
- 25.04.26
- 523
Dneska byl den blbec. Všechno to začalo tím, že jsem si naplánovala cestu do vedlejšího města. Nic velkého, prostě pochůzky, které už nešly odkládat – úřady, pošta a pár drobností. Jenže to...
Proč každý chlap, do kterého se zamiluju, začne po čase chlastat? Jsem zoufalá
- Anonymní
- 25.04.26
- 999
„To musí být tebou,“ říká mi máma pokaždé, když u ní sedím v kuchyni, brečím a nadávám, že chlapi jsou jen ožralové. „Tvůj otec sice nebyl svatoušek, ale alkoholik to rozhodně nebyl,“ dodá vždycky....
Odřela jsem cizí auto na parkovišti, zpanikařila jsem a odjela. Teď toho lituju
- Anonymní
- 25.04.26
- 768
Řidičák mám už řadu let, ale rozhodně se nepovažuju za skvělou řidičku. Jezdím hlavně proto, že musím. Parkování ale většinou zvládám docela dobře. Jenže někteří lidé parkují opravdu příšerně....